Průmysl v České republice loni v listopadu zpomalil meziroční nárůst na 0,4 procenta z říjnových 1,3 procenta. K růstu produkce nejvíce přispěla výroba aut, pomohla i sílící zahraniční poptávka, uvedl ČSÚ. Podle zpravodajství České televize očekávají analytici propad produkce za celý loňský rok o více než osm procent. Projevuje se tak turbulentní pandemický rok. Otázkou je, jaký dopad bude mít nákaza výhledově na podobu průmyslu. Ekonomové se shodují, že se může odehrát hned několik změn. Zautomatizují se procesy, omezí se lidská práce nebo se budou se rozvíjet obory, které se ukázaly jako perspektivní.

Podle statistiky ČSÚ například automobilová výroba si v listopadu připsala meziroční nárůst 3,6 procenta a chemická výroba vzrostla o 12 procent. Odvětví výroby ostatních nekovových minerálních výrobků zaznamenalo proti listopadu 2019 nárůst produkce o osm procent. Naopak o 4,5 procenta klesla výroba strojů a zařízení. O téměř pětinu se snížila výroba nápojů a o zhruba osm procent nižší produkci vykázaly opravy a instalace strojů a zařízení.

Hodnota nových zakázek vzrostla meziročně o 1,1 procenta, přičemž rostly zakázky z tuzemska, zatímco ze zahraničí klesly. K celkovému nárůstu nových zakázek přispěla především výroba počítačů a elektronických přístrojů, ostatních dopravních prostředků a chemických látek.

Průmyslové podniky v listopadu zaměstnávaly o 3,8 procenta méně lidí než o rok dříve, průměrná mzda zaměstnanců stoupla o 3,4 procenta. 

Podle analytiků se český průmysl už adaptoval na druhou vlnu pandemie. Firmy přijaly opatření, aby mohly v nové situaci fungovat, komentovali listopadové výsledky. Podle analytika UniCredit Bank Patrika Rožumberského si průmysl v listopadu udržel pověst premianta mezi sektory české ekonomiky, na kterou již těžce doléhala druhá vlna pandemie. Dynamika produkce však oproti říjnu lehce ztratila dech, ale i tak vykázala po očištění o pracovní dny druhý nejlepší výsledek loňského roku. Solidní kondice českého průmyslu podle něj navazuje na zlepšující se stav v odvětví výroby nejen v Česku, ale i v dalších vyspělých zemích.

Příznivý vývoj v průmyslu zůstává nadějí, že druhá vlna přinese menší ekonomické ztráty než jarní lockdown, doplnil analytik Deloitte David Marek. Tuto naději podporuje růst nových zakázek o 1,1 procenta. Tentokrát k tomu přispělo zejména zvýšení domácích objednávek o 5,1 procenta. Za celý loňský rok by se měla průmyslová výroba snížit zhruba o osm procent, odhadl.

Tuzemský průmysl by měl v posledním čtvrtletí 2020 mírně růst, a bude tak brzdit propad ekonomiky způsobený druhou vlnou pandemie a následnými ekonomickými restrikcemi, míní analytik ING Bank Jakub Seidler. Předstihové ukazatele podle něj naznačují, že si průmysl vedl poměrně dobře i v prosinci. Za celý rok 2020 by měl průmysl klesnout o 8,5 procenta.

Růst zahraniční poptávky by měl průmyslovou výrobu v nejbližších měsících podporovat, nicméně nepříznivý průběh pandemie může mít negativní dopad na výrobní kapacity, upozornil analytik Komerční banky Michal Brožka. Za celý rok 2020 by i podle něj pokles průmyslu mohl dosáhnout osmi procent. 

Kvůli pandemii budou firmy stále více také čelit změnám, které nejen koronavirus buď přímo spustil, nebo je urychlil. Podle ekonomů dojde v průmyslu k několika změnám. Některé z nich navíc zůstanou zřejmě už trvale a mají globální charakter.

Výroba například „zezelená“, zautomatizují se procesy, omezí se lidská práce stejně jako dodávky just in time a budou se rozvíjet obory, které se ukázaly jako perspektivní – třeba nanotechnologie, farmacie nebo výroba zdravotnických prostředků a zařízení. Se změnami musí počítat i autoprůmysl a další komplikací mohou být v některých ohledech také důsledky brexitu.

Loňský rok přinesl kvůli pandemii firmám šok v podobě omezené výroby, přičemž mnohé z nich také čelily výpadkům v dodávkách a potýkaly se také s velkou nejistotou i v tom, jaké krizové opatření bude v daný moment pro ně platit. Proto je pro další vývoj celého průmyslu opět důležité, jak se podaří vládě nastavit protikrizová opatření, zdůraznil prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák. Podle něho musí být v první řadě systematická a předvídatelná.

Předvídat však samotný další průběh epidemie je obtížné, analytici se tak shodují, že pro další růst průmyslu bude klíčové, jak rychle bude probíhat očkování, to je u nás, ale i v dalších zemích, které pro Českou republiku představují odbyt pro výrobky.

Podle analytika investiční skupiny Natland Petra Bartoně je dnes již jasné, že do doby dostatečné proočkovanosti nelze s výrazným oživením počítat, a podle všeho Německo se zvládne proočkovat rychleji než Česká republika. A to je pro český průmysl dobrá zpráva.

Důležité pro plánování firem je ale i skutečnost, že nové objednávky rostou, zatímco například po finanční krizi v této době ještě další skoro rok klesaly o deset a více procent. Podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila lze očekávat, že právě díky vakcinaci a konci sezony respiračních nemocí se oživení vrátí do ostrého V, podobně jako tomu bylo v létě.

Odhady růstu ekonomiky za celý letošní rok se ovšem liší, nejistota vzhledem k dalšímu vývoji pandemie je velká. Konsensus analytiků, dle společnosti FocusEconomics, je však prozatím více optimistický a předpokládá, že ztráty z titulu pandemie v roce 2020 průmysl letos do velké míry dožene.

Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera je jejich odhad opatrnější z titulu řady nejistot, kterým tuzemský průmysl čelí, proto předpokládá jeho růst o zhruba 3,5 procenta, tedy obdobně jako růst tuzemské ekonomiky. Zatímco hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč očekává potom růst o 4,8 procenta, Svaz průmyslu a dopravy ČR mezi pěti až šesti procenty, Česká spořitelna například sedm procent, stejné očekávání má i analytik společnosti Deloitte David Marek.

Ekonomové se ale shodují na tom, že se může odehrát hned několik změn. Firmy například mohou upravit přístup k zásobování. Předpokládají tak, že dojde ke zkrácení řetězců dodavatelsko-odběratelských vztahů. Podle analytika UniCredit Bank Jiřího Poura pandemie ukázala, že přílišná závislost na plynulých dodávkách komponentů z různých částí světa má svá úskalí.

Místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk odhaduje, že může dojít k významné změně v dodavatelských teritoriích. Podle něho covid předvedl, jak je závislost na dodávkách ze vzdálených teritorií nebezpečná.

Také poptávku po automobilech zasáhla výrazná nejistota dalšího ekonomického vývoje. Hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek k tomu konstatoval, že firmy a domácnosti se v průběhu pandemie snaží šetřit na relativně vysokých výdajích, které je možné odložit na příznivější časy. Vedle tohoto cyklického faktoru bude hrát čím dál tím větší roli posun k elektromobilitě a zde bude důležité, jak se tomu dokáže domácí automobilový průmysl přizpůsobit.

Na automobilovém trhu lze tak teď podle analytiků do jisté míry počítat s odloženou spotřebou z doby pandemie. Podle hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka navíc postupně bude docházet k obnově přestárlého vozového parku, což automobilkám bude zajišťovat solidní odbyt.

Na druhou stranu, jak upozorňuje ekonom České spořitelny David Navrátil, přes sedmdesát procent nových registrací aut jde na vrub firem. Poptávku po autech bude ale ovlivňovat ochota firem investovat. Podotýká však, že firmy aktuálně nejsou v depresi, jak ukazuje index nákupních manažerů, a navíc mohou využít zrychlené odpisy. Načež dodal, že produkci komplikují přísnější emisní limity. Výhodou České republiky, podle něho, je dobré vnímání poměru cena/výkon českých aut, takže pokud firmy budou omezovat investice do aut, tak mohou sáhnout například více po vozech Škoda.

Podle ekonoma UniCredit bank Jiřího Poura navíc zřejmě už bude také platit to, že u některých profesí zůstane běžná práce z domova a s tím se rozšíří i počet obchodních jednání realizovaných standardně na dálku. To zřejmě podle analytika Jiřího Poura pak povede k nižšímu kilometrovému nájezdu firemních i soukromých vozidel, a tedy k nižší spotřebě náhradních dílů a pohonných hmot. V důsledku toho tak může dojít k určitému omezování flotil firemních automobilů.

Podle něho tyto faktory mohou nakonec vést k oslabení automobilového průmyslu, který je pro Českou republiku i Německo velmi významný, vždyť po započítání nepřímých efektů v rámci globálních dodavatelských řetězců tvořil před pandemií autoprůmysl v České republice dvanáct až třináct procent ekonomiky, v Německu pak jen o trochu méně.

Přísné emisní limity a tlak na elektromobilitu můžou přibrzdit zotavení. Nicméně ekonom UniCredit bank Jiří Pour připouští, že změny v automobilovém průmyslu, včetně navazujících odvětví, vyvolané koronavirem budou vlastně „realativně malé“ ve srovnání s tvrdými regulacemi EU. Ty totiž nasměrovaly evropské automobilky na cestu elektromobilů, po kterých není dostatečná poptávka, a které se mohou v budoucnu ukázat navíc jako slepá ulička oproti jiným technologiím, jako je třeba vodík, dodal.

Velkou výzvou tak pro český autoprůmysl bude, do jaké míry se dokáže zapojit do tlaku evropského – a obecně západního světa – na odchod od motorů spalujících ropu. Jak připomíná analytik investiční skupiny Natland Petr Bartoň, oproti jiným zemím, je Česká republika v autoprůmyslu poměrně významně 'zainvestována' do 'staré školy' motorů. Načež k tomu dále dodává, že český průmysl neznamená jen montovny aut se spalovacími motory, jde i o dodávky komponentů do vozidel vyráběných v zahraničí. I zde je však nebezpečí, že elektroauta mají významně méně komponent, a tak se s přechodem na nové technologie může postupně tenčit i celkový objem výroby autodílů, vysvětlil Petr Bartoň.

Místopředseda Asociace exportérů Otto daněk připomíná, že se export motorových vozidel meziročně propadl za jedenáct měsíců loňského roku o 127 miliard korun, tedy o patnáct procent, a to kvůli koronaviru. Nejistá doba totiž vede k omezení nákupu tak zvaných zbytných věcí, tedy těch, které nutně člověk k životu nepotřebuje, a mezi něž auta patří. Obává se tak, že elektromobilita zasadí sektoru další ránu. Podle něho věci to spíše uškodí a může to mít až fatální vliv na výrobu aut v Česku. Tím bude ohrožena „vlajková loď“ českého exportu a desítky až stovky tisíc pracovních míst. Načež dodal, že je potřeba myslet na to, že jen osobní automobily a díly k nim tvoří téměř 45 procent českého exportu.

Analytik ČSOB Petr Dufek na druhou stranu uvedl, že dobrou zprávou je to, že nejen říjnové výsledky automobilového průmyslu byly velmi dobré, ale výrazný nárůst exportu je patrný i v listopadu, a to ve vztahu k Německu, jehož ekonomika aktuální vlnou pandemie prochází v poměrně dobré kondici. Zároveň dodal, že v případě automobilů lze spoléhat především na odloženou poptávku, i když v případě firemních nákupů je pravděpodobná určitá zdrženlivost.

Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera přísnější tlak na elektromobilitu, a emisní pravidla, ale může koronavirové zotavování přibrzdit, a to i v případě Německa. Pokud automobilky nebudou, podle něho, plnit přísnější emisní limity, budou muset platit citelné pokuty.

Současně dodal, že limity a případné pokuty už sice začaly hradit v minulém roce, ale ještě v slabší podobě, to už však není případ letošního roku. Přitom automobilový sektor byl koronavirovou krizí zasažen silně, za celý minulý rok se propadla výroba i prodeje nových aut dvouciferným tempem, v Německu pak výroba o téměř třicet procent. Podle Jakuba Seidlera se však ani v této situaci tvrdé limity neoddálily, spíše naopak, protože se budou zpřísňovat i v dalších letech, což představuje pro automobilky další výzvu a citelné investice. Automobilový sektor tak zažívá složité časy, a to nejen kvůli koronaviru, což bude patrné i v tuzemské ekonomice.

Konsensus trhu však prozatím, podle Jakuba Seidlera, předpokládá, že po zhruba devítiprocentním propadu německého průmyslu v roce 2020 by měl letos zrychlit o necelých sedm procent. A to by byla, podle něho, ve světle výzev v automobilovém sektoru pozitivní zpráva.

Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák připomíná, že osmdesát procent českého vývozu míří v současné době do států Evropské unie a ČR je na tomto trhu závislá. Jakékoliv ekonomické zakolísání v regionu může tak mít pro český stát vážné následky. Proto se i podnikatelské mise Česká republika soustředí převážně na destinace mimo Evropu. V tomto roce je tak plánován vývoz do Indonésie, Myanmaru, Vietnamu a na Ukrajinu.

Problémy, kterým průmyslové firmy musely čelit, pomohly už nyní také podle ekonomů akcelerovat některé další procesy, především automatizaci a digitalizaci. Podle hlavního ekonoma Deloitte Davida Marka řízení firem vyžaduje větší flexibilitu a odolnost, což se v druhé vlně daří o poznání lépe než v první. Nicméně na výraznější strukturální posun českého průmyslu nemohl jeden rok stačit.

V průmyslu zároveň poroste podle analytiků poptávka po výrobě technologií spojených se „zelenou“ změnou.

Hlavní ekonom Natland Petr Bartoň konstatoval, že obrovské evropské dotace, v celé EU, na zelenou energii, kterými se EU chce proinvestovat z krize, budou znamenat, že nová zařízení, ale například i izolace, bude muset někdo vyrobit. Částečně to připadne Asii, ale budeme cítit také tlak na zvýšenou evropskou soběstačnost. A kdo jiný by měl z průmyslové výroby ozeleňování Evropy více těžit než nejprůmyslovější země Evropy, tedy Česká republika. To, podle něho, platí i v případě, že někdy nemusí mít know-how na všechny nejmodernější zelené technologie. Podle něho je od toho jednotný evropský trh, abychom v ČR vyráběli i komponenty podle zadání někoho ze zahraničí. Ostatně z autoprůmyslu tento model je velmi dobře znám s tím, že v roce 2021 dojde k jeho rozšíření i do dalších průmyslových oblastí. A to je, podle Petra Bartoně, dobře i pro diverzifikaci českého průmyslu a celé ekonomiky.

Hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček souhlasí, že takové kroky, spolu s digitalizací, povedou skutečně k modernizaci české ekonomiky, kde bude docházet k útlumu těžby, a začnou se rozvíjet nová odvětví. Navíc podle Dufka pandemie také zřejmě zafunguje do budoucna jako katalyzátor tuzemského průmyslu. A to nejen v směru automatizace a robotizace v důsledku přetrvávajícího nedostatku zaměstnanců, který koronavirus ještě vyhrotil, ale i rozvoje perspektivních oborů. K řadí nanotechnologie, farmacii nebo výrobu zdravotnických prostředků a zařízení.

Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radomír Jaroslav Hanák k tomu uvedl, že obecně se více kupovaly také německé výrobky, do kterých české firmy dodávaly polotovary. V loňském roce tak celkově do SRN, podle Jaroslava Hanáka, směřoval český vývoz za více než 1449 miliard korun, což znamená, že tam proudí zhruba třetina veškerého českého exportu. Navíc je to také země, přes kterou směřuje řada českých výrobků i do dalších států, včetně těch unijních.

Samotné Německo a jeho průmysl tak těží i z růstu poptávky jak ze strany svých evropských partnerů, tak z růstu průmyslové aktivity a související poptávky na dalších významných trzích, ať již hovoříme o USA anebo Číně, připomněl hlavní ekonom Generali Investmens Radomír Jáč.

Český export do Německa za prvních jedenáct měsíců minulého roku tak nakonec dosáhl téměř úrovně roku 2019, dodal Jaroslav Hanák. A předpokládá, že letos dále mírně poroste.

Dalším faktorem, který může ovlivnit český průmysl, bude také německé zapojení do „energetické změny“. Německo totiž, podle Petra Bartoně, povyšuje své ambice být 'tahounem' energetické změny v Evropě, a nový kancléř či kancléřka bude jistě v tomto trendu pokračovat. Pokud bude mít menší vztah k východním spolkovým zemím než německá kancléřka Angela Merkelová, tak se může ještě více zrychlit tato poptávka po výměně technologií, které musí nejdříve průmysl však vyrobit, včetně toho českého,“ konstatuje Petr Bartoň.

Analytik Deliotte David Marek pak připomíná, že Německo zvládá epidemiologickou i ekonomickou situaci v zásadě velmi dobře a tak by se v letošním roce výkon německého hospodářství mohl zvýšit zhruba o čtyři procenta. Takový výsledek by velmi pomohl všem zemím, pro které je Německo důležitým obchodním partnerem, včetně Česka.

„Pokud se bavíme o obnovení celoročního růstu tuzemské průmyslové výroby v letošním roce, tak oživení v německém průmyslu je pro takový scénář nezbytnou podmínkou,“ dodal Radomír Jáč.

Do dalšího vývoje průmyslu se také promítne odchod Velké Británie z EU. Podle většiny analytiků nějaké dopady budou, ale shodují se v tom, že na poslední chvíli uzavřená dohoda o vzájemných vztazích by neměla vytvořit žádné zásadní překážky obchodu.

„Ve vzájemném obchodu se zbožím by i nadále neměly platit žádná cla či kvóty. Praxe samozřejmě ukáže, nakolik bude přechod do post-brexitových vztahů pokud možno plynulý a bezbolestný. Zde bude zajímavé sledovat vývoj na straně hlavních vývozních položek z české ekonomiky do Spojeného království,“ konstatuje Jáč.

Firmy na obou stranách by měly podle Svazu průmyslu mít každopádně zaručené srovnatelné podmínky bez nekalé konkurence. „Jisté administrativní a technické překážky ale vzniknou v každém případě. I zboží s nulovým clem je třeba deklarovat a odbavit, složitější bude obchod s produkty podléhajícími fytosanitární regulaci i uznávání různých certifikací a standardů. Nemluvě o dopadu na přeshraniční poskytování služeb a pohyb pracovníků,“ uvedl Hanák.

Co se týká kvót, ty v některých oblastech, jako je rybolov, platit budou, to se ale českého průmyslu týkat nebude. Našich hlavních vývozních artiklů, jako třeba automobilů, by se tak výraznější změny dotknout neměly. Nicméně Hanák ale dodává, že ani velmi kvalitní obchodní dohoda nemůže nahradit členství v Evropské unii a výhody Evropského vnitřního trhu.

„Český export do Velké Británie tak může v konečném důsledku zdražit, ale dohoda mezi Evropskou unií a Velkou Británií nastavuje předvídatelné podmínky, které dopady minimalizují, a po jejím zaběhnutí do praxe by se situace měla dále zlepšit,“ doplnil.

Hlavní ekonom ČS Navrátil dodal, že zatímco tvrdý brexit by snížil růst české ekonomiky o zhruba procentní bod a způsobil nezaměstnanost přibližně čtyřiceti tisíc lidí, díky dohodě bude nakonec celkový dopad zřejmě „jen v řádu nízkých desetinek, tedy 0,3 procenta HDP a zhruba deseti tisíce zaměstnanců,“ uvedl.

Británie je šestý největší obchodní partner, podle oficiálních statistik tam vyvážíme zhruba pět procent všech vývozů, tedy čtyři procenta HDP. Třetinu představují auta a autodíly, desetinu kancelářské stroje. Pro některé odvětví jsou však vývozy do UK kritické, připomíná David Navrátil, například u fotografických a optických přístrojů – ty představují šedesát procent z celkových vývozů. V případě niklu pak 50 procent, cukrovinek 25 procent a obuvi 12 procent.

A to jsou, podle Davida Navrátila, jen přímé vývozy. Nepřímé vývozy, například autodíly do Německa a pak teprve do Británie, zvýší podíl na celkových vývozech na osm procent a podíl na HDP na sedm procent.

Podle místopředsedy Asociace exportérů Otto Daňka je každopádně výstupu Británie z Unie „škoda“.

Česká republika tam vyvážela zboží v hodnotě téměř dvě stě miliard korun a dosahovali jsme tam jednu z nejlepších bilancí zahraničního obchodu ze všech teritorií a nejvyšší kilogramové ceny z TOP 20 zemí, konstatoval. Tato hodnota poukazuje na podíl technické přidané hodnoty a složitost výrobku. Pro srovnání, zatímco u českého vývozu do Británie činí 196 korun na kilogram, v případě Rakouska je to 18, u Německa 64, Francie 157 a pro Slovensko platí hodnota 33, dodal Otto Daněk.

V letošním roce se přitom export do Británie meziročně propadá o zhruba šestnáct procent. Jediný měsíc, který ve srovnání s rokem 2019 byl lepší, je listopad, konstatoval. A to, podle něho, pravděpodobně bylo způsobeno jen obavami z brexitu.