V Zemědělském zpravodaji č. 5, který vydává Zemědělský svaz ČR, byl publikován článek pod názvem „Chceme omezit zemědělskou výrobu?“, v němž svaz hodnotí úroveň a perspektivy českého zemědělství pro nejbližší roky, a to v souvislosti s nadcházejícím ukončením jednání o podobě nové Společné zemědělské politiky na léta 2021-2027. Hlavní myšlenky, které byly v tomto ekonomickém rozboru publikovány, vám nyní přinášíme v naší zprávě.

Uveřejněný článek cituje Zprávu představenstva Zemědělského svazu ČR, která byla předložena na videokonferenci jednání vedení svazu, a kterou přednesl předseda ZSČR Martin Pýcha, Ten je, mimochodem, i viceprezidentem Agrární komory ČR, jejímž kolektivním členem je i Zemědělský svaz ČR. Martin Pýcha v úvodu zprávy představenstva ZSČR konstatoval, že svaz se v prvé řadě letos zapojil do tvorby reformy Společné zemědělské politiky (SZP) EU i pozice České republiky k novým strategiím Evropské unie. Zároveň svaz i nadále pokračoval v řešení kompenzací škod přemnoženého hraboše polního, se kterým se potýkali naši zemědělci i letos, obdobně jako loni. Svaz nadále podporoval aktivity zemědělských odbytových organizací a snažil se i prosazování finanční podpory organizací producentů v rámci zreformované Společné zemědělské politiky EU. Pokračoval v jednání s ostatními nevládními organizacemi, a to mimo jiné v rámci Rady zemědělských nevládních organizací.

Zpráva představenstva ZSČR dále uvádí, že Zemědělský svaz ČR v letošním složitém roce, poprvé od roku 2009, překonal úroveň 1.000 členů (momentálně 1.011) a zůstává největší zaměstnavatelskou organizací působící v zemědělství a na českém venkově. Zvýšila se obhospodařovaná výměra zemědělské půdy jeho členy, což potvrzuje, že zájem o členství mají především produkční zemědělci.

Pokud jde o Společnou zemědělskou politiku EU, na ni má jít do budoucna 40 % prostředků na boj proti klimatickým změnám, dále uvádí zpráva. Přičemž konstatuje, že zemědělství a SZP EU se budou muset přizpůsobit a podílet se na plnění opatření tak, jak vyžaduje Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deel), přičemž zemědělská část této Zelené dohody pro Evropu obsahuje dvě základní strategie, a to „Z farmy ke spotřebiteli na vidličku“ a Strategie pro biodiverzitu.

Zpráva dále upozorňuje, že se blížíme již ke konci vyjednávání o budoucí podobě Společné zemědělské politiky EU a vedení svazu s tím není úplně spokojeno. Proto také představitelé Zemědělského svazu ČR, ale i Agrární komory ČR, vyjádřili nesouhlas s řadou ustanovení ztěžujících postavení zemědělců v celosvětové konkurenci. Vyzvali proto účastníky tzv. trialogu (Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU – pozn. red.) k podpoře těch nejméně špatných variant, která jsou nyní na stole před projednáváním reformy v Evropském parlamentu. Zpráva v této souvislosti uvádí, že „je zřejmé, že o zemědělství napříč unií stále více začínají rozhodovat bruselští politici a lidé bez zemědělského vzdělání a praxe a hrozí, že do dlouho připravované reformy bude zařazeno hodně ambiciózních zelených ekologických cílů bez posouzení dopadů“.

Ve zprávě je dále uvedeno, že tak velká dotační podpora (jinými slovy mimocenová úhrada), jaká v průměru v zemědělství bývala, pravděpodobně už nebude. A možná, že se sníží i cenová úhrada zemědělcům – viz současné problémy na trhu jatečných prasat. Lze konstatovat, že boj proti přebujelé byrokracii zemědělci víceméně prohrávají. Antibyrokratický boj vede Evropská unie po celou řadu let, ale zatím to zůstává převážně v teoretické deklaratorní poloze. Zpráva dále konstatuje, že praktický dopad útlumu úředníků a přebujelé administrativy je minimální. Do zreformované SZP EU se pro zemědělce dostalo v tomto duchu více povinností, ale za méně peněz. A také i větší a rychlejší zohledňování péče o životní prostředí s akcentem na ochranu klimatu, k čemuž, podle vrcholných orgánů EU, musí napomáhat i zemědělství, což ve svých důsledcích povede k útlumu jeho produktivity.

Zpráva ZSČR dále konstatuje, že ochránci životního prostředí se stali vysoce preferovanými a na veřejnosti uznávanými. Politická uskupení Zelených patří v celé řadě členských zemí i v evropských integračních strukturách na přední a výkonná místa. Nikoliv však zemědělci, ti musejí o svoje místo na slunci bojovat a neustále zdůvodňovat. Přičemž ke společenskému uznání práce v zemědělství stále nedochází. Zejména v České republice jsou proti zemědělství a zemědělcům čas od času vedeny lživé kampaně s řadou mýtů. Zpráva poukazuje na to, že tažení proti velkým podnikům v kontextu tažení proti konvenční zemědělské prvovýrobě nekončí.

Zpráva ZSČR v této návaznosti dále upozorňuje, že ačkoliv ve světě koncentrace ve sférách produkce i obchodu postupuje, političtí představitelé Evropské unie tomu navzdory prosazují malé rodinné farmy. Každému přece musí být jasné, že EU nemůže být výjimkou, pokud chce se zámořskou konkurencí udržet krok. Jednou z výhod amerického zemědělství oproti evropskému je vyšší velikost podniků – v USA v průměru 200 ha (to je více než v ČR) a v EU okolo 20 hektarů. V Americe je průměrná výměra 200 ha, ale 55 % rostlinné produkce (čili naprostou většinu) zajišťují podniky větší než 400 ha.

Zpráva si v této souvislosti klade řečnickou otázku: Udrží se EU, nebo se chce do budoucna části produkce potravin zbavit? Podle zprávy je zde totiž riziko, že podceňování významu zemědělství může vést ke snížení produkce unie i její potravinové soběstačnosti. Ztráta konkurenceschopnosti v zemědělství i potenciální budoucí závislost Evropy na dovozech agrárních surovin i potravin by mohla být jednou vyhodnocena jako velká slabina a brzda ekonomického růstu. Proto za důležitý bod v Společné zemědělské politice EU ZSČR nadále považuje dosažení vyváženosti mezi jejím ekonomickým, sociálním a ekologickým rozměrem (zelenou architekturou). Konstatuje, že žádný z nich určitě není prospěšné přeceňovat, ani potlačovat. Nelze ignorovat fakta, že situace ve světě není klidná, potraviny představují nadále důležité „politikum“ a potravinová soběstačnost neztrácí na významu. Podle svazu dosud neukončená koronavirová krize i letošní choroby v živočišné výrobě to jen potvrzují. „Nacházíme se v přelomové době, kdy se také rozhoduje o naší budoucnosti a podnikatelské perspektivě. Proto je (mimo jiné) důležité, aby každý z nás podpořil naše společné úsilí, které ze svazu vyvíjíme,“ uvádí zpráva ZSČR.

Podle Zemědělského svazu ČR přítěží letošního roku jsou a budou dopady koronavirové pandemie do ekonomiky ČR a k tomu staronové problémy českého zemědělství, ke kterým v první řadě nadále patří nízké zpeněžování komodit neodpovídající evropskému standardu. Málo se o tom mluví, ale pokud by se rozhodující komodity zpeněžovali za ceny odpovídající světu, tržby zemědělských podniků by byly cca o 5 – 10 mld. Kč za rok vyšší. Zpeněžování má zhoršující vliv nejen na tržby, ale i na celkové hospodářské výsledky (adekvátní zpeněžení v dlouhodobém horizontu má z rozhodujících komodit jedině řepka). Letošním problémem nebylo vyrobit objem té které komodity, ale vyjednat a dosáhnout vyšších cen a lepší zpeněžení udržet, aby se v České republice konečně stalo standardem, nikoliv jen krátkodobým výkyvem. Letos by bylo meziroční snížení tržeb (2020/2019) kvůli celkovému snížení cen placených zemědělcům (v průměru cca o 5 %) ještě vyšší, ale do určité míry to vykompenzovalo navýšení objemů produkce. Ceny se všude zvyšují (to se ale netýká zemědělců), např. inflace je V České republice, ve srovnání s evropským měřítkem, nadprůměrně vysoká. To má vliv na zvyšování nákladů. Není proto divu, že se v poslední době zisk snižuje. Dlouhodobou (za léta 2004-2020) průměrnou výši zisku v přepočtu na hektar na základě vlastních šetření svaz odhaduje na cca 2.450 Kč/ha zemědělské půdy. V letošním roce pod touto úrovní pravděpodobně čeští zemědělci zůstanou zhruba o 10 % níže. Faktem je, že v posledních letech v ukazateli zisk v přepočtu na hektar vznikl sestupný trend a rekordně vysokou úroveň z r. 2014 (5.300 Kč/ha) se českým zemědělcům nepodařilo překonat. Otázkou je, jestli ji v zreformované SZP EU vůbec někdy překonají.

Citovaná zpráva dále uvádí, že hlavní dvě komodity českého zemědělství zaujímají většinu na tržbách podniků za rozhodující komodity (letos cca 52 %) a mají velký vliv na každoroční výši zisku v zemědělství v České republice. Z toho vyplývá, že právě na jejich zpeněžování hodně záleží. Od r. 2017 nepřetržitě mléko výší tržeb předstihuje komoditu obiloviny a stalo se tak hlavní zemědělskou komoditou u nás (tudíž i hlavní komoditou živočišné výroby). Letos měly obiloviny vzhledem k vyšší sklizni vyhlídky, že se znovu stanou první komoditou, ale co tomu zabránilo? Nic jiného, než chronické slabší zpeněžení (cca o 20 % horší než na světovém trhu). Dle odhadu ZSČR tržby za rozhodující zemědělské komodity roku 2020 budou nižší, než tomu bylo v r. 2019 (meziroční propad tržeb činí cca 2 mld. Kč). Jinými slovy: Po roce 2000 se tržby za rozhodující komodity pohybují nejčastěji v rozmezí 80 až 90 mld. Kč. To je skutečnost v posledních deseti let s tím, že tomu bude tak i v letošním roce.

Přičemž, přes 80 % tržeb z rozhodujících rostlinných komodit zajišťují obiloviny a řepka. Řepka má na výši tržeb podniků vysloveně stabilizační vliv a pouze u této komodity je z mezinárodního hlediska adekvátní zpeněžování, a to i z dlouhodobého hlediska. Mléko letos zůstává komoditou č. 1 v zemědělství ČR, neboť přináší 28 % z tržeb za rozhodující zemědělské komodity. Komoditou č. 2 jsou obiloviny (24 % z tržeb) a na třetím místě stabilně (s větším odstupem od obilí) zůstává řepka (14 %). S dalším odstupem na čtvrté místo se z dřívějšího prvenství (či druhého místa) propadla jatečná prasata (v posledních letech 9–10 % z tržeb za rozhodující komodity). Na 5. místě je zatím skot (cca 7 % z tržeb). Výhledově skot, co se týče podílu na tržbách, přestihne prasata (ale letos tomu tak nebude).

Citovaná zpráva Zemědělského svazu ČR dále uvádí, že dynamika cen v jednotlivých článcích agrobyznysu se zpravidla nekopíruje. Zpravidla dochází k situaci, kdy se ceny zemědělců snižují, ale ceny potravinářů, ceny výrobců vstupů do zemědělství, a zvláště pak spotřebitelské ceny potravin rostou. Téměř všechny letošní ceny (leden až říjen) placené zemědělským výrobcům jsou nižší než loni. Tím se zvýšilo zaostávání proti jiným zemím EU, a to zvláště u cen obilí, které jsou letos nižší cca o 20 %. Celá řada cen nesnese srovnání ani s cenami z let předchozích: Průměrná letošní cena potravinářské pšenice, podle údajů ČSÚ, ve výši 4.143 Kč/t byla podobná jako v roce 1996, kdy cena činila 3.980 Kč/t a byla nižší než (mimo jiné) v r. 2007, kdy to bylo 4.578 Kč/t. Letošní cena pšenice krmné ve výši 3.984 Kč byla nižší než např. v r. 2008, kdy se vyplácelo 4.498 Kč, a to i v r. 2012, kdy to bylo 4.620 Kč/t. Letošní cena jatečných prasat ve výši 32,67 Kč/kg živé hmotnosti je nižší než před čtvrtstoletím. V roce 1995 byla 34,41 Kč, v r. 1996 to bylo 35,50 a v r. 2001 dokonce 44 Kč/kg živé hmotnosti (v roce 2004 jsme vstoupili do EU – pozn. red.). Také letošní cena jatečných kuřat 22,90 Kč/kg živé hmotnosti je nižší než zhruba před čtvrtstoletím. Pád ceny mléka se v říjnu (dle ČSÚ) zastavil a cena byla 8,31 Kč/l, což je obdobná cena jako před cca 15 lety v r. 2005, kdy se v průměru toho roku vyplácelo 8,21 Kč/l. A je to nižší cena než např. v r. 2008, která, dle ČSÚ, činila 8,76 Kč/l mléka. K vyrovnání našich cen s mírou evropského standardu (jak bylo při vstupu do EU slibováno – pozn. red.) dosud nedošlo. Z dlouhodobého a střednědobého hlediska jsou čeští zemědělci srovnatelní pouze u řepky. A právě řepka je jedna z mála komodit, u kterých meziročně došlo k navýšení ceny: Zatímco průměr roku 2019 byl 9.431 Kč/t, od ledna do října 2020 to bylo 9.836 Kč/t (nárůst o 4 %).

V závěru zpráva Zemědělského svazu ČR uvádí, že realita je taková, že obchod s potravinami převzaly multinacionální obchodní řetězce. S konečnými cenami pro spotřebitele „hýbou“ i marže obchodníků. Lze konstatovat, že po r. 1999 se marže obchodníků s potravinami u nás zvýšily zhruba 2,5krát. Počínaje rokem 2017 se marže v průměru pohybují nepřetržitě přes 40 %. Období od ledna do října letošního roku není výjimkou. Dochází i k paradoxním situacím, kdy se cena zemědělců za komoditu (např. mléko, cukrovou řepu) za delší časové období snižuje a v průměru bývá i podnákladová, přitom marže obchodníků např. za máslo, cukr aj. se zvyšují a mají vzestupný trend.