Prioritou Agrární komory je podpora domácí produkce a jejího zpracování, říká Zdeněk Jandejsek, prezident Agrární komory České republik. V rámci 44. ročníku veletrhu Země živitelka jsme jej oslovili s tématy, jak vnímá současný stav zemědělství a potravinářství, kde vidí příležitosti a možnosti cílených podpor a jak si stojí naši zemědělci v konkurenci Evropské unie.

Sešli jsme se uprostřed dění a bohatého programu veletrhu Země živitelka v Českých Budějovicích, kterého je Agrární komora České republiky dlouhodobým partnerem, jak vnímáte současnou výstavu?

Z mého pohledu jde o výjimečný veletrh, který veřejnost odjakživa vnímá jako zemědělský, jako veletrh, který si nese svou dlouholetou historii, dobré jméno a zároveň trvalý rozvoj a atraktivitu, která je podpořena silnou návštěvností okolo 100 tisíc lidí. V současné době jde především o představení moderního resortu v celé jeho šíři a navazujících služeb, od prvovýroby, přes rybáře, lesníky, ale i střední školy a univerzity, po potravináře s širokou nabídkou domácí, chutné a bezpečné produkce. Domnívám se, že každý zákazník zde nalezne své a získá zároveň reálnou představu o tom, jak moderní a vysoce vyspělý sektor dnešní zemědělství je. A zde vidím zásadní úlohu Země živitelky, tedy v komunikace s naší veřejností a získávání veřejné podpory pro naši práci, protože zrovna zde cítím značné rezervy.

Co přináší zemědělcům a potravinářům tento veletrh a jak vnímáte prezentaci směrem k zemědělcům i právě k veřejnosti?

V posledních letech se význam, směr a obsah těchto podobně velkých výstav změnil. A nemohlo tomu být jinak, protože v době internetu a záplavy informací, zdravě agresivních a konkurenčních forem prodeje, služeb a osobních prodejců dostupných každý den v roce, to již ani jinak nelze. Dnes tedy jde spíše o navázání a udržení kontaktů, seznámení se s vývojem techniky a technologií, zde mám na mysli například stále více se rozvíjející trend precizního zemědělství. Samozřejmě jsou důležité i vazby na výstupy vědy a výzkumu a jejich přenos do praxe. A v neposlední řadě je to také významná společenská událost, kde potkáte spoustu přátel i známých.

Živitelka tak rozhodně má i v dnešní době na trhu své místo a svým programem, zaměřením, termínem a v dobrém slova smyslu i lidovostí, je jedinečná. Lidé sem přijdou nejenom za poznatky, ale i za zábavou a naplněním volného času posledních dní prázdnin. I proto jsem rád, že Agrární komora zde již tradičně pořádá Národní dožínky, jako oslavu právě končících žní, které například letos silně poznamenal nepříznivý průběh počasí. Právě proto jsme směrem k ministrovi zemědělství, premiérovi i celé vládě vznesli požadavek kompenzací v požadované výši 4 mld. korun, které by cíleně mířily do nejvíce postižených regionů, kde podniky mají díky škodám opravdu existenční potíže. Celkové propady v příjmech máme propočteny na zhruba 12 miliard korun, a proto čím dříve budou kompenzace k dispozici, tím lépe.

Co by se mělo řešit či změnit, jaká řešení byste navrhl k nápravě?

Musíme jít řešením naproti, mít v čele resortu i vlády silné osobnosti, které si jsou plně vědomi strategického významu zemědělství a výroby potravin. Tomu přizpůsobit nastavení celé národní agrární politiky a jednotlivých podpor. Omezit nesmyslné plošné platby na minimální výkony. Zaměřit se na investice do živočišných a speciálních rostlinných odvětví, které stojí na výkonech a produkci, jsou provázány na zaměstnanost a tím i na příjmy a výdaje státního rozpočtu. Tuto produkci posléze v našich podnicích zpracovat a zhodnotit, uplatnit na našem trhu a přebytky vyvážet. Nejlepší cesta jak využít každoroční přebytky obilí jsou právě chovy hospodářských zvířat a produkce masa. Vyváženost zemědělské soustavy musí být řešena průřezově právě přes podporu výroby a i v oblastech s horšími podmínkami nastavit taková pravidla, která budou motivovat například k chovu masného skotu či ovcí.

Jak hodnotíte práci v této oblasti ministra zemědělství Mariana Jurečky, potažmo celé současné končící vlády?

Stávající vláda měla svou přednost především v udržení celého volebního mandátu, tedy téměř čtyř let, což je vždy výhoda ve vzájemné diskuzi. Ocenit také musím opakovaně historicky nejvyšší rozpočet kapitoly ministerstva zemědělství na úrovni 52 mld. korun, ve kterém byly posíleny i cílené národní programy mířící na ohrožená odvětví, řešeny byly i mimořádné události jako kompenzace za sucho či mráz a národní kofinancování takzvaných záchranných balíčků EU, rozšířil se program zelené nafty. Zde tedy musím zcela otevřeně panu ministrovi poděkovat, protože bez jeho pomoci, vstřícného postoje a snaze situaci řešit bychom tak úspěšní asi nebyli.

Na druhou stranu se nám vůbec nepodařilo snížit administrativní a byrokratickou náročnost a dále roste také systém kontrol, které prvovýrobu a zpracovatele neúměrně dusí. Osobně bych také preferoval jinak nastavený systém podpor, které v současné podobě nejdou jedním směrem k podpoře výroby, ale neefektivně, zbytečně se ztrácí v plošných platbách, čímž dávají v určité úrovni všem, ale bez konkrétního celospolečenského užitku. Rezervy tedy vidím, ale zároveň je nutné vnímat, že předcházející vlády hodily svým nezájmem zemědělce a potravináře přes palubu, a zde je i prapůvod některých problémů, které dneska musíme řešit – zde bych uvedl především ochranu zemědělského půdního fondu a obchodování s půdou, či bezmyšlenkové otevření tuzemského trhu dravým obchodním řetězcům, které pomáhají likvidovat místní produkci.

Zřejmě míříte na potravinovou soběstačnost státu, kterou jsme v mnoha komoditách už ztratili, a situace se nelepší. Stejně tak je v problémech živočišná produkce a další pracovně i investičně náročnější odvětví. Máte řešení pro nadcházející vládu?

Agrární komora je zde právě proto, aby přinášela ministerstvu a vládě nové impulsy, návrhy řešení, aby upozorňovala na to, co podnikatelům vadí, kde může být stát uživatelsky vstřícnější a přátelštější. Komora má být, a v dobrém slova smyslu je, zodpovědným partnerem vlády, který hájí nejenom podnikatelské zájmy svých členů, ale také venkova, hospodaření v krajině a svým způsobem i celé společnosti, pro které vyrábí bezpečné a chutné potraviny.

Stavět zde musíme od základu a tím je národní soběstačnost ve výrobě místních potravin a přímých podporách do produkčních odvětví. Slibů jsme slyšeli během uplynulých dvaceti-pěti let dost, a rozhodně upřednostníme konkrétní činy, ke kterým se již ostatně značnou měrou přihlásil ministr Jurečka i premiér Sobotka, které posunou zemědělství a potravinářství tam, kam patří, tedy mezi evropskou špičku s bezpečnou a kvalitní produkcí. Ruku v ruce s tím jde i rozvoj venkova, ale i zájem a podpora veřejnosti, zájem dětí a mládeže o práci a studium v klasických zemědělských oborech tak, abychom měli příznivce a hlavně následovatele a směrem k následujícím generacím i čisté svědomí, že jsme udělali vše co je v našich silách.

Národohospodářské myšlení v zemědělství s důrazem na zabezpečení soběstačnosti se musí vrátit, a to i při současných jednáních o podobě Společné zemědělské politiky. Tedy jednoznačně odmítnout zastropování i za cenu neodhlasování rozpočtu EU. V dalším rozpočtovém období EU musíme prosadit rovné podmínky v národních a regionálních podporách. V rámci EU je také potřeba nastavit společná evropská pravidla pro obchodní řetězce a poslední zásadní prioritou je navýšení národních podpor na citlivé komodity i podpora rozvoje zpracovatelského průmyslu.

Značným způsobem zaostáváme za zahraniční konkurencí, která nás v útlumu výroby podporuje, přitom sama jde opačným směrem a využívá své diplomatické i ekonomické síly. Přitom při přímém porovnání jednotlivých farem, které produkují živočišnou produkci, nejsme horší, ale naopak. Přístup k řešením samozřejmě musí být systémový a dlouhodobý, se zajištěním trvalé podpory, a to je i náš požadavek a očekávání směrem k budoucí vládě.

Jaké jsou vaše aktivity právě v této evropské diskuzi o podobě zemědělské politiky, která je podle minulých zkušeností nejenom obtížná, ale zároveň velmi citlivá?

Z našeho pohledu jde samozřejmě o zásadní prioritu, která po roce 2020 na dalších sedm let vymezí pravidla zemědělského podnikání a působnosti v krajině. Naše cíle jsou jasné a uvedl jsem je již výše. Samozřejmě tou hlavní metou, která zastřešuje ty dílčí, je naše konkurenceschopnost v regionálním, evropském i světovém měřítku. Posilování zemědělské prvovýroby s důrazem na živočišnou výrobu, zhodnocení rostlinné produkce, ponechání efektů a přidané hodnoty v našem národním hospodářství, udržení zaměstnanosti, zvyšování prestiže a podpory veřejnosti.

I proto jsme výrazně zvýšili naše aktivity v Bruselu, pravidelně jednáme s europoslanci, nevládními i státními a unijními institucemi, jako je Copa-Cogeca, DG Agri, Stálé zastoupení České republiky při EU, apod. Zásadně se opíráme o společná stanoviska zemí Visegradské čtyřky, hledáme argumenty a další partnery, se kterými chceme obhájit rozumný přístup Evropské komise a Evropského parlamentu k vlastním zemědělcům.

Ostatně i to bylo ústředním tématem Konference o budoucnosti českého zemědělství a potravinářství, která se konala 28. srpna právě v Českých Budějovicích za účasti Mariana Jurečky, ministra zemědělství ČR, Pavla Teličky, místopředsedy Evropského parlamentu a europoslanců Jaromíra Kohlíčka a Michaely Šojdrové, ale i Miroslava Tomana, prezidenta Potravinářské komory ČR, Martina Pýchy, předsedy zemědělského svazu ČR, Milana Semančíka, předsedy Slovenské potravinářské a agrární komory a Martina Hlaváčka, experta k jednáním o Společné zemědělské politice. Popis naší situace je jasný a nyní hledejme všechna opatření k jeho zlepšení.