„Růst minimální mzdy má pozitivní vliv na českou ekonomiku!,“ říká předseda ČMKOS Josef Středula
Za Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS) jste nedávno předložil požadavek na zvýšení minimální mzdy o 1650 Kč, tedy její růst na 15.000 Kč. Vedení zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ovšem tvrdí, že česká ekonomika na tak výrazný nárůst minimální mzdy není připravena. Jaký je váš argument pro tak, podle nich, vysoké zvýšení minimální mzdy.
Mimochodem, z jejich strany to není nic nového. V různých obměnách to opakují již celých 30 let. Podnikatelé téměř vždy tvrdí, že česká ekonomika není připravena na tak vysoký návrh růstu mezd, přičemž vykládají, že dojde ke krachům řady podniků a posléze i k propouštění zaměstnanců. Ale, za odbory jenom konstatuji, že v současné době máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Firmy prosí vládu ČR o urychlené a snadnější vyřizování možnosti zaměstnávat pracovníky ze zahraničí. Tato situace trvá i nadále, i když došlo letos k určitému zpomalení české ekonomiky. Faktem je, že vláda ČR nakonec prosadí určitý kompromis, který vychází z ekonomických předpokladů ministerstva financí a ČNB o tom, jak se u nás bude v daném roce ekonomika vyvíjet.
Podle názoru ČMKOS je náš návrh na zvýšení minimální mzdy velice rozumný. Vždyť nám jde o to, že každé navýšení minimální mzdy vede k růstu ostatních platových a mzdových tarifů, tedy k většímu objemu peněz, které do svých peněženek dostanou zaměstnanci a potažmo i jejich rodiny. To se přirozeně projeví zvýšením kupní síly obyvatelstva. Tímto krokem dochází ke zvýšení ekonomické úrovně v České republice. Myslím si, že by to měl být cíl nás všech, tedy vlády ČR, zaměstnavatelů a odborů.
Počátkem 90. let minulého století se u nás hovořilo, že za pár let doženeme Rakousko či jiné vyspělé západoevropské země…
Máte pravdu, že se tak hovořilo. Také to byla vize našeho vstupu do Evropské unie. Tedy, abychom se co nejdříve přiblížili k vyspělé západoevropské ekonomice. Když si položíme otázku, jaká je dnes skutečnost? Místo toho, abychom se, pokud jde o výši HDP, k těmto zemím přibližovali, prakticky se od nich vzdalujeme. Přitom produktivita práce u nás je na úrovni 60 % produktivity v EU. Načež 400, možná až 600 miliard korun, odchází do zahraniční v podobě dividend. Odesílají je nadnárodní společnosti, které u nás působí. To je opravdu hodně. Jsme toho názoru, že alespoň část tohoto bohatství by měla zůstat u nás. Když porovnáme průměrnou mzdu, jsme na úrovni 33 % mzdy v sousedním Německu. Pokud jde o minimální mzdu, tak v našem případě je to šestá nejnižší minimální mzda v rámci EU. Proto, jako odbory, na růstu minimální mzdy trváme. Zároveň odmítáme snahy některých zaměstnavatelů a podnikatelů existenci minimální mzdy u nás zrušit, což mnohdy za ně, za podnikatele, veřejně proklamují někteří politici či poslanci z opozičních lavic.
Vraťme se k loňskému mítinku ČMKOS „Konec levné práce v ČR“. I nadále trváte na svém požadavku pěti týdnů dovolené pro všechny?
Myslíme si, že pět týdnů dovolené mají mít všichni zaměstnanci. Když se podíváme na Slovensko, kde mají zaměstnanci pět týdnů dovolené ze zákona, tak proč by to nemohlo být i u nás! Ostatně, v České republice mají pět týdnů dovolené zaměstnanci státní a veřejné správy, a to na základě dohody odborů s vládou ČR. Zároveň díky kolektivnímu vyjednávání to zavedla i většina podniků, které působí v hospodářské sféře, kdy se to stalo součástí uzavřených podnikových kolektivních smluv. Takže, říkáme, že by bylo dobré, kdyby to měli i zaměstnanci ostatních firem a podniků, kde to dosud nemají v rámci kolektivních smluv. Mimochodem, také oceňujeme návrh poslanců KSČM, kteří v Poslanecké sněmovně navrhují, pět týdnů dovolené pro všechny, uzákonit.
Dalším vaším požadavkem bylo i zkrácení pracovní doby o půl hodiny denně, tj. na 37,5 hodina týdně…
Toto téma vznášíme mimo jiné i proto, že ve srovnání s vyspělými západoevropskými zeměmi, naši zaměstnanci stráví v zaměstnání více času. Například ve srovnání se sousedním Německem, naši zaměstnanci odpracují o devět let více než Němci. Přitom se dnes potýkáme s nastupující digitalizací a robotizací, což vede ke snižování počtu zaměstnanců. Myslíme si, že jde o otázku dalšího vyjednávání se zaměstnavateli, potažmo s vládou ČR, aby k tomu byly vytvořeny vhodné legislativní podmínky. Přirozeně, víme, že toto zkrácení pracovní doby nejde zavést v nepřetržitých provozech. Ale tam, kde to půjde, tam se budeme snažit o individuální jednání s vedením těchto podniků zkrácení pracovní doby zavést. Jenom připomínám, že příchod robotizace a automatizace toto snížení pracovní doby v řadě podniků umožní.
Ve velkých akciových společnostech jsou v dozorčích radách i zástupci zaměstnanců, což jsou vlastně členové odborů. Jaká je vlastně jejich role v tomto orgánu?
Členové odborů, kteří působí v dozorčích radách těchto akciových společnostech, se jako zástupci zaměstnanců, dostávají k zásadním ekonomickým informacím, o tom, jak daná společnost funguje na trhu, jaké má zisky, případně ztráty, což kromě jiného odborářům umožnuje mít i odpovídající požadavky na zvýšení mezd při kolektivním vyjednávání, případně na poskytnutí různých pracovních a sociálních výhod ve formě benefitů ze strany vedení společnosti. Proto je účast odborářů v dozorčích radách těchto společnosti velmi důležitá pro zaměstnance daného podniku. Faktem je, že někdy se setkáváme s názory řady ekonomů i politiků, že v dozorčích radách by zástupci zaměstnanců, to je odboráři, neměli být. Snaha vymanévrovat odboráře z dozorčích rad je v podstatě pošlapáním principu, aby zaměstnanci věděli, jak na tom daná firma ve skutečnosti je. To by ohrozilo klást odpovídající požadavky odborů v rámci kolektivního vyjednávání, neboť co by jim hospodářské vedení tvrdilo, museli by brát za bernou minci. Takže, na místo zvýšení mzdových tarifů o sedm či osm procent, by někde došlo ke zvýšení jen o dvě procenta a v řadě případů by k růstu mezd vůbec nedošlo. Tyto snahy, jak občas někteří politikové, ekonomové či ekonomičtí redaktoři prezentují, odbory odmítají.
Zároveň k tomu mohu namítnout, že v sousedním Německu to funguje tak, že je tam dokonce model spolurozhodování, kdy členy dozorčí rady příslušné firmy je až 50 % zaměstnanců. Týká se to především těch velkých významných firem, většinou nadnárodních společností. V těchto případech, když o něčem rozhoduje hospodářské vedení podniku, musí se v podstatě se zaměstnanci dohodnout na příslušných změnách. Myslím si, že toto je krásný příklad i pro Českou republiku, ale prosadit to v naší společnosti nebude jednoduché.
Když jsme se dostali k nadnárodním společnostem, vím, kromě účasti odborářů v dozorčích radách, existují u nich i Evropské podnikové rady. Jaká je jejich role?
Jde o strukturu nadnárodních firem a společností, která vznikla na základě vyjednávání v roce 1994 v rámci ustanovení směrnice o vzniku Evropských podnikových rad. Tyto nadnárodní společnosti, jejichž zaměstnanci působí nejen v mateřském závodě, tedy kde je ústředí této firmy, ale působí i v dalších evropských zemích, musejí splňovat řadu stanovených podmínek. Například, jestli se nemýlím, měly by mít minimálně 150 zaměstnanců. Smyslem těchto podnikových rad je si navzájem vyměňovat zkušenosti z působení dané firmy v jednotlivých zemích, kde tyto firmy mají filiálky. Mimochodem, v České republice existuje také jedna nadnárodní společnost, kde funguje Evropská podniková rada, a touto společností je ČEZ. Předsedou její Evropské podnikové rady je místopředseda Odborového svazu ECHO Karel Klusák, který zodpovídá za působení sekce odborů v energetice.
Nedávno jsme v České republice oslavili 100 let Mezinárodní organizace práce (MOP). Co byste k tomu řekl?
Je to organizace, která pomáhá zaměstnancům v celém světě. V současné době je velkým tématem, kterým se MOP zabývá, a tím je budoucnost práce. Nedávno se na toto téma konala velká konference a v červnu je v plánu další konference, která bude mít tuto otázku na svém prvořadém programu. Mimochodem, myslím si, že je to i téma pro některý z našich dalších rozhovorů. Vždyť vývoj techniky, vývoj společnosti jde kupředu mílovými kroky. Za naši odborovou konfederaci mohu říci, že se na její činnosti rádi podílíme.