V posledních letech trápí naši zemi nedostatek vláhy. Přišlo několik roků s nižšími srážkami, k tomu vyšší průměrné teploty a problém se suchem je na světě. Období se střídáním množstvím srážek a kolísáním teplot byla vždy, v poslední době ale společnost v souvislosti se zdůrazňováním globálních změn počasí tomu věnuje zvýšenou pozornost.

Mimochodem, období sucha, které jsme prakticky od roku 2014 u nás zažívali, vede různé státní orgány, zejména ministerstvo zemědělství za významného přispění ministerstva životního prostředí, ale i řadu nevládní organizací, jako je například Agrární komora ČR, k tomu hledat cestu, jak tuto situaci změnit. Přirozeně, že se sucho nedotýká jen městských aglomerací, ale i běžného života na venkově, zejména našich zemědělců.

Jenže, při neznalosti a nepochopení složitých vztahů v přírodě, co způsobuje člověk a které změny pravidelně probíhají na Zemi bez vlivu lidské společnosti, se hledá viník současných změn počasí. U nás se rozšířil názor, že za nedostatek vláhy mohou zemědělci, že špatně obdělávají svá pole a tím půda špatně zadržuje vodu. Proto jsme o názor a argumenty, jak to ve skutečnosti je, požádali viceprezidenta Agrární komory ČR Josefa Kubiše, který je zároveň i předsedou představenstva a ředitelem akciové společnosti AGRO Jesenice, která se zabývá rostlinnou a živočišnou výrobou a patří mezi nejvýznamnější zemědělské podniky u nás.

Co říkáte tomuto názoru, který se, díky některým médiím, šíří v naší společnosti?

Kdyby zemědělci tak špatně hospodařili, tak by nemohli mít výnosy jako v západní Evropě a to při poloviční spotřebě průmyslových hnojiv a pesticidů. Ono to je ale složitější a na nedostatek vody v krajině se podílí více příčin. Srážek je u nás z dlouhodobého hlediska podle hydrologů stále stejně, jen s nimi neumíme hospodařit.

Přitom neustále stoupá odběr vody pro osobní spotřebu, která činí skoro 100 litrů denně na osobu a stejné množství spotřebuje průmysl, což představuje roční spotřebu 800 milionů m3. S rostoucími výnosy stoupá i odběr vody plodinami v zemědělství. Za posledních sto let se výnosy zvýšily 4 x, samozřejmě s tím stoupl i odběr vody rostlinami na tvorbu produkce. S tím jak stoupá spotřeba se, ale nedělají opatření na zadržení povrchové vody v přehradách. Kopat stále hlubší studny není řešení, jen prohlubujeme deficit a pak se divíme, že podzemní zdroje dochází a voda je stále ve větší hloubce. Vodu pro osobní spotřebu a vodu průmyslovou je nutné, až na výjimky, přestat čerpat z podzemních zásob a odebírat ji jen z přehrad, které zadržují dešťovou vodu, která by jinak odtekla bez užitku do moře. Spodní vodu je potřeba nechat pro život v přírodě, rostlinám a živočichům.

Dalším argumentem ekologů, na který poukazují, je, že ubývá ploch pro vsakování deště. Jak to, podle vás, souvisí se zemědělskou výrobou?

Víte, vcelku se dá říci, že při růstu spotřeby, ať již v průmyslu či v domácnostech, se při neustálé zástavbě orných ploch pro výstavby různých objektů, zejména skladovacích hal v okolí Prahy a dalších krajských měst, se logicky snižuje plocha, kde se voda může po dešti vsáknout do půdy. Takže, počítejte se mnou. Při průměrných srážkách 650 mm spadne každý rok na 1 ha 6.500 m3 vody. Při přeměně zemědělské půdy na betonový stavební pozemek je voda za 14 dní v Hamburku a v krajině z ní nic nezůstane.

Po roce 1990 jsme přestali chránit půdu a její výměra se snížila ze 4,2 mil. ha na současných cca 3,7 mil. ha. Z toho je minimálně polovina zastavěná a to představuje každoroční ztrátu 160 mil. m3 vody z naší přírody, to jsou 2/3 Slapské přehrady. Za posledních sto let, kdy bylo 5 mil. ha zemědělské půdy, ubylo cca 1,3 mil. ha, z toho je značná část zastavěná. Toto je obrovské množství vody, o kterou jsme ochudili naši krajinu. Za to nemůžou zemědělci, oni naopak nedostatkem vody v krajině trpí nejvíce.

Jaké vidíte řešení?

Samozřejmě nelze zastavit investiční výstavbu. Úbytek další půdy ale musíme omezit vysokým daňovým odvodem za zábor, aby investoři neměli zbytečně velké požadavky. Dešťovou vodu ze střech je třeba místo odvodu do kanalizace zachycovat do nádrží pro užitkovou vodu, popřípadě do vsakovacích nádrží. Dvory a parkoviště dělat pomocí vsakovací dlažby, aby se voda mohla vsáknout do půdy.

Musím se také zeptat, proč umírají lesy?

Ano, v posledních letech jsme svědky nebývalého hromadného odumírání jehličnatých lesů na celém území. Přisuzuje se to globálním změnám, suchu a vysokým teplotám. Je ale zajímavé, že takové hromadné odumírání lesů v okolních státech není vidět. On asi kolaps našich lesů bude mít i jiné příčiny než jen globální změny. Namnožili jsme si kůrovce. Pamatujeme si, jak se tzv. ochránci přírody přivazovali na Šumavě k napadeným stromům, aby ochránili hodného brouka. Pak jsme si ho rozvezli po republice dopravou špatně asanovanými kůrovcovými kmeny. Oproti minulosti je menší zájem o dřevo ve stavebnictví, kde je beton a železo a v energetice jsou fosilní paliva. Snížila se těžba, část hospodářských smrkových lesů je proto přestárlá a starý strom se hůře brání proti kůrovci.

Změnilo se hospodaření v lesích. Vrátilo se 30 % lesa původním majitelům, 20 % fyzickým osobám, kterých je 300 tisíc a kteří nemají potřebné odborné znalosti jak v lese hospodařit a nemají ani čas na pravidelnou obhlídku. Většina z nich bydlí od svého lesa daleko, a proto se v podstatě nedělá pravidelná kontrola lesa s následnou neprodlenou likvidací stromů napadených kůrovcem. Není na to dozorová kapacita lesníků ani malé techniky pro individuální těžbu. Těžbu dnes provádí soukromé společnosti, které jsou vybaveny velkou technikou pro plošnou těžbu. O těžbu kůrovcového dřeva nebyl ani zájem, protože má menší cenu na trhu. A v neposlední řadě jsou naše lesy z větší části přehoustlé, protože se nedostatečně dělá probírka počtu stromů, tak jak les roste a nedělá se také pravidelná likvidace náletu. Přehoustlý porost potom trpí suchem více.

Toto všechno jsou příčiny, které se také podepsaly na současném stavu lesů a které jsme si zavinili sami špatnou péčí. Lesů není málo, zaujímají 34 % území a neustále jich přibývá. Od roku 1750, kdy se zavedl tereziánský katastr, se plocha zvýšila o více jak 100 %, z 1.180.000 ha na současných 2,65 mil. ha.

Vraťme se k otázce, že neumíme udržet vodu v krajině…

Dešťových srážek spadne u nás dost, jde o to, že ji neumíme v krajině zadržet. O úbytku ploch pro vsakování deště již bylo hovořeno. V oblastech, kde je výrazný nedostatek srážek to řeší tak, že každá vesnice má vodojem, kde zachycují vodu při deštích, aby ji využili v době sucha. Např. půlmilionové iránské město Jazd je zásobováno vodou potrubím z 350 km vzdálené řeky a přesto každý večer zalijí veškerou zeleň ve městě. My zvyšujeme spotřebu, snižujeme plochu pro vsak deště, ale nové nádrže na zachycení vody nestavíme, naopak jsme zrušili hodně rybníků.

Ve středověku zaujímaly rybníky u nás plochu 182 tis. ha, od 18. století začal jejich pokles a dnes je jen 23 tisíc rybníků s celkovou plochou 52 tis. ha. Zastavilo se budování přehrad. Do vzniku ČR v roce 1918 bylo postaveno 22 nádrží s kapacitou 43 mil. m3 vody, do roku 1949 to bylo 19 nádrží s kapacitou 240 mil. m3. V období 1949 – 1990 bylo zhotoveno 90 přehrad (včetně vltavské kaskády) s celkovou kapacitou 2.950 mil. m3, v průměru se každý rok uváděly do provozu dvě. Od roku 1990 jsme dokončili 6 rozestavěných přehrad, ale novou jsme nepostavili žádnou, jen předstíráme odbornou diskusi, ale neděláme nic. Celková kapacita zadržené vody v přehradách je cca 3 500 mil. m3, s kapacitou rybníků to je cca 5  mld. m3. Za rok spadne na naše území nepředstavitelné množství 45 miliard m3 vody, to není tak málo, jen s ní neumíme hospodařit. Co by za takové množství srážek daly země v opravdu suchých oblastech.

Pokud chceme do budoucnosti omezit škody způsobované občasným suchem, tak pro to musíme něco udělat.

Omezit zábory zemědělské půdy pro výstavbu na nejnutnější míru. U nových staveb uložit zachycování dešťové vody ze střech a použít ji jako vodu užitkovou, popřípadě ji svést do vsakovacích nádrží. Kde to není možné, podmínit zábor výstavbou odpovídajícího vodního díla v jiném místě.

Předpokládám, že pravděpodobně asi doporučíte omezit spotřebu vody v naší společnosti….

Máte pravdu. Musíme přestat s čerpáním spodní vody pro osobní spotřebu a průmysl a převést její čerpání z povrchových zdrojů, urychleně dobudovat nové přehrady a propojit již stávající povrchové zdroje. Podzemní vodu nechat jenom přírodě.

V zemědělství v daleko větší míře bychom měli využívat závlahu jako stabilizující faktor, a to zejména u náročných plodin jako je ovoce, zelenina, chmel a réva, které se bez závlahy nedají rentabilně pěstovat. S podporou státu budovat závlahové nádrže, zprovoznit závlahové soustavy vybudované v minulosti na tisících ha v Polabí a na Jižní Moravě a přednostně podporovat úspornou kapkovou závlahu. Přestat zakazovat zimní orbu, která nejlépe zachytává vodu z tajícího sněhu.

V povodí hlavních řek vybudovat systém vodních děl k zadržení vody, aby se mohla využívat k vyrovnávání toku v období sucha a také v době povodní. Všichni víme, jakým je požehnáním Vltavská kaskáda pro Prahu v době sucha, ale i v době záplav. Masivní budování mokřadů situaci moc nezlepší, protože v době sucha vyschne i mokřad a jinak to bude místo pro množení komárů.

Problémy s nedostatkem vody si společnost v poslední době uvědomuje, odpovědné orgány začínají tento problém řešit, např. podporou výstavby malých rybníků. Problém je u přehrad, kde místní lidé jsou zásadně proti výstavbě, ale na druhé straně si stěžují na nedostatek vody. Je potřeba méně diskutovat, ale o to více budovat.