Během VII. sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), který se uskutečnil 27. a 28. dubna v Praze, se ve vystoupeních hlavních řečníků, ale i v diskusních příspěvcích řady delegátů hovořilo o požadavku odborů na další růst mezd v příštím období. Především to byla návrh na zvýšení minimální mzdy na 13.700 Kč od 1. ledna 2019. V této souvislosti předseda ČMKOS Josef Středula oznámil, že se v září t.r. opět uskuteční tradiční mítink ČMKOS „Konec levné práce v ČR“, kde bude myšlenka požadavku na zvýšení mezd znovu jedním z ústředním námětů tohoto mítinku.
Když hovoříme o požadavku odborů na zvýšení mezd, musíme si připomenout, že odbory tento požadavek prosazují především prostřednictvím kolektivního vyjednávání, ať již na úrovni vyjednávání podnikových kolektivních smluv či na odvětvové úrovni, kdy se některým odborovým svazům daří vyjednat Kolektivní smlouvu vyššího stupně, která v řadě případů platí pro celé příslušné odvětví národního hospodářství.
Mimochodem, nedávno jsme na serveru Odbory.info zveřejnili zprávu o tom, že Odborový svaz (OS) Stavba ČR, společně s OS pracovníků dopravy, silničního hospodářství Čech a Moravy, podepsal Dodatek č. 2 Vyšší kolektivní smlouvy (KSVS), na jehož základě se zaměstnancům ve stavebnictví a v silničním hospodářství zvyšují minimální mzdové tarify pro rok 2018, a to v hodinové mzdě průměrně o 7,5 % a v měsíční mzdě průměrně o 6,9 %. Zároveň s tím jsme uvedli, že oba odborové svazy požádaly ministerstvo práce a sociálních věcí o to, aby schválilo platnost tohoto Dodatku č. 2 pro celý rezort stavebnictví, to znamená i pro podniky, kde odbory nejsou a tudíž se zde kolektivně nevyjednává. Zároveň jsme v této zprávě zdůraznili, že význam Kolektivních smluv vyššího stupně je pro odbory, potažmo pro zaměstnance, značný! O vysvětlení toho, proč se odbory snaží i o uzavírání Kolektivních smluv vyššího stupně, jsem požádal předsedu OS Stavba ČR Milana Vomelu.
Z jeho odpovědi vyplývá, že význam KSVS je dán tím, že skutečně se jejím prostřednictvím uzavírá kolektivní smlouva pro celé odvětví, v tomto případě se to týká stavebnictví a silničního hospodářství. Platnost této KSVS pro stavebnictví se uzavírá na tři roky. Jiné odborové svazy mohou uzavírat KSVS na jiné období, například na jeden rok či třeba čtyři roky. Záleží to na místních podmínkách v daném odvětví. Význam KSVS spočívá především v tom, že stanoví závazní podmínky po zaměstnavatele a odbory na dané období. Akorát se mění to, že OS Stavba ČR se svým sociálním partnerem, tj. Svazem podnikatelů ve stavebnictví, uzavírá po prvním roce platnosti smlouvy Dodatek č. 1 a po dalším roce Dodatek č. 2, kdy obě strany, tj. zaměstnavatelé a odbory, v nich uzavírají dohodu o zvýšení minimálních mzdových tarifů pro příslušný rok. "Mimochodem, naši odboráři v jednotlivých stavebních společnostech vám potvrdí, že v rámci kolektivního vyjednávání, kdy se uzavírají jednotlivé podnikové smlouvy, řada stavebních podnikatelů před podpisem podnikové kolektivní smlouvy čeká na to, jak bude odvětvová kolektivní smlouva vypadat, neboť jejímu znění přizpůsobují i znění svých podnikových kolektivních smluv. Obdobně se chovají i při podpisu příslušných dodatků. Právě proto je význam této odvětvové kolektivní smlouvy obrovský!,“ vysvětlil Milan Vomela.
V této souvislosti jsme předsedovi odborového svazu Milanu Vomelovi připomněli, že pro letošní rok došlo opět k dalšímu navýšení minimálních mzdových tarif oproti loňskému roku, kdy na základě Dodatku č. 1 se pro rok 2017 zvýšily v hodinové mzdě v průměru o 6,3 % a v měsíční mzdě o 6,7 %. Milan Vomela na to odpověděl, že jde o obrovský nárůst, když v předcházejících letech se minimální mzdové tarify zvyšovali například o jedno procento či necelá dvě procenta, přičemž v době globální ekonomické krize byl růst minimálních mzdových tarifů dokonce pozastaven. Proto je loňské a letošní zvýšení mzdových tarifů odboráři tak ceněno. Svoji roli v tom sehráli fakt, že ekonomika roste. Zaměstnavatelé se začínají obávat, že se jim zvyšuje počet zakázek a na jejich pokrytí jim chybějí zaměstnanci. To se týká i stavebnictví. Zaměstnavatelé to neustále zdůrazňují při jednáních tripartity či jiných příležitostech. Za této situace odbory logicky vsadily na to, že je třeba zaměstnavatelům v průmyslu, ale i ve státní správě a veřejné sféře, připomenout, že když chtějí po lidech práci, tak ji také musejí dobře zaplatit! Výše platů a mezd ve vyspělých západoevropských zemích je zde příkladem. Proto se také konají ony mítinky ČMKO „Konec levné práce v ČR“. Konají se vždy v září a již se uskutečnily tři. V loňském roce předseda ČMKOS Josef Středula vyhlásil požadavek odborů na zvýšení mezd v rámci kolektivního vyjednávání o 8 až 10 %. Letos v září se uskuteční již čtvrtý v pořadí. Zatím nelze říci dopředu, jaký hlavní požadavek odborů tam zazní, ale faktem je, že v současné době máme nejnižší nezaměstnanost v rámci EU, kdy v březnu činila 3,5 %. To určitě bude dostatečný důvod žádat vyšší mzdy.
Zaměstnavatelé chtějí řešit nedostatek pracovníků jejich dovozem ze zahraničí
Nedostatek zaměstnanců vede zaměstnavatele k tomu, že stále hlasitěji zveřejňují prostřednictvím médií svůj požadavek na dovoz pracovních sil ze zahraničí, aby tak pracovníci z Ukrajiny, Bulharska či Rumunska a ba i dokonce z Vietnamu nebo Mongolska, kteří by nahradili chybějící stálé kmenové, tj. české zaměstnance. „My jako odbory na tuto situaci reagujeme tím, že nemáme nic proti příjezdu zahraničních pracovníků, prokáže-li se, že jsou opravdu potřeba, ale zároveň zaměstnavatelům zdůrazňujeme tu skutečnost, že tito zahraniční pracovníci by měli za stejnou práci, jako ti čeští dostávat stejnou mzdu. Jinak hrozí, že by nižší mzdy zahraničních pracovníků ve svých důsledcích mohly vést i ke snižování výše mezd kmenových zaměstnanců. To je pro odbory nepřípustné,“ zdůraznil Milan Vomela.
Přirozeně, že jsem se zajímal o to, o které pracovníky, o které profese, jde? Milan Vomela k tomu uvedl, že v důsledku rozpadu učňovského školství, k němuž u nás došlo v průběhu devadesátých let minulého století, chybí u nás na trhu práce řada pracovníků, kteří se v minulosti dokázali vyučit na zedníky, tesaře, pokrývače, klempíře, elektromechaniky apod. Samozřejmě, že tyto profese v současnosti chybějí ve stavební výrobě. Proto také řada stavebních podnikatelů hledá za ně náhradu z řad vyučených řemeslníků ze zahraničí.
Stavební podnikatelé a odbory jednotně v boji za další rozvoj stavebnictví!
Poté jsme v naší vzájemné diskusi přešli k tomu, že sociální dialog mezi Svazem podnikatelů ve stavebnictví a Odborovým svazem Stavba ČR má, kromě tohoto kolektivního vyjednávání o pracovních a sociálních podmínkách zaměstnanců, ještě jeden významný rozměr. Tím je společné úsilí stavebních podnikatelů a odborů vůči vládě ČR, aby zajistila výrazný rozvoj českého stavebnictví. Zkrátka, aby se naše stavebnictví dostalo zpět na úroveň r. 2007, tedy před globální krizí, která vypukla v roce 2008, a která se plně projevila v následujících pěti, šesti letech. Proto také stavební podnikatelé a odbory požadovali v rámci tripartity po tehdejší Topolánkově a poté i Nečasově vládě, aby byl zajištěn dostatečný přísun finančních prostředků do státního rozpočtu pro kapitolu stavebnictví, a to včetně Státního fondu dopravní infrastruktury či Státního fondu rozvoje bydlení. Tyto vlády však místo toho, aby daly potřebné peníze na rozvoj stavebnictví, tak v rámci úsporných balíčků požadované finance spíše seškrtaly. „Teprve bývalá Sobotkova vláda v minulém volebním období na naše požadavky do značné míry slyšela a určitou sumu peněz na rozvoj dopravní infrastruktury a pozemního stavitelství našla. Byť, podle nás, by to chtělo tyto prostředky ještě více navýšit,“ dodal Milan Vomela. Podle něho je však zásadním problémem, který potřebuje české stavebnictví pro svůj další rozvoj, vyřešení špatně koncipované stavební legislativy. Cílem těchto opatření v legislativě je zrychlit stavební řízení na úroveň, která by se začala přibližovat úrovni ve vyspělých západoevropských zemích,“ konstatoval Milan Vomela.
Předseda odborového svazu dále uvedl, že minulá Sobotkova vláda se o to konečně pokusila. Zde vyzdvihl práci tehdejší ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové, díky níž spatřila světlo světa novela stavebního zákona, byť se značnými obtížemi, a to jak v připomínkovém řízení na ministerstvech, tak i v rámci diskuse v Poslanecké sněmovně. Pozitivní je, uvedl Milan Vomela, že se v této novelizované verzi stavebního zákona podařilo spojit územní a stavební řízení a proces posuzování vlivu staveb na životní prostředí, tzv. EIA, do jednoho procesu. Nicméně, podle něho, jde jen o úpravu, která částečně zrychlí stavební řízení, ale ve stavebním zákoně je zapotřebí vyřešit i řadu dalších záležitostí, proto je na pořadu dne přijetí nového stavebního zákona, který by vyřešil i otázku, kdo by byl zodpovědný za řízení stavebnictví. Dnes se to týká pěti ministerstev, konkrétně ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva dopravy, ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva pro životní prostředí a ministerstva zemědělství.
K tomu jsem poznamenal, že pokud vím, o těchto otázkách se za účastni předsedy vlády a dalších vládních činitelů obvykle diskutuje na Fórech českého stavebnictví, které se konají jedenkráte ročně, kdy se zde sejdou nejvýznamnější stavební podnikatelé a špičkoví ekonomové a společně hledají koncept, jak zlepšit efektivitu českého stavebnictví. V této souvislosti jsem Milanu Vomelovi položil otázku, co bylo na programu letošního Fóra?
Základní otázkou, kterou si účastníci letošního Fóra vytýčili, odpověděl Milan Vomela, bylo, zda již konečně vznikne nová vláda, která dostane důvěru a začne řešit ty otázky českého stavebnictví, na něž se za předchozí Sobotkovy vlády již nedostalo. „To znamená, řešit se musí především dopravní infrastruktura, ať již jde o zrychlení výstavby dálniční sítě či výstavbu vysokorychlostní železnice,“ zdůraznil Milan Vomela. Zároveň k tomu dodal, že na řadu účastníků Fóra pozitivně zapůsobilo vyjádření premiéra Andreje Babiše a přítomných ministrů a dalších vládních činitelů, že peníze na české stavebnictví budou. V následné diskusi ale prezident Svazu podnikatelů Václav Matyáš projevil k vyjádření těchto vládních činitelů určitou opatrnost s tím, že obdobné sliby o přidělení dostatečných finančních prostředků zaznívaly z úst vládních představitelů i na předchozích Fórech českého stavebnictví.
Předseda stavebních odborů v souvislosti s konáním letošního Fóra ocenil, že v diskusi účastníků Fóra zaujala významnou část publika i otázka digitalizace ve stavebnictví a iniciativy Stavebnictví 4.0. Mimo jiné tam zazněla myšlenka, že do stavebnictví jde třetina až čtvrtina toho, co do strojírenství, což je nedostatečné z hlediska potřeb tohoto odvětví. Současně vyzdvihl i shodu všech účastníků Fóra na tom, že je zapotřebí urychleně vyřešit stavební legislativu, neboť v současné době je brzdou dalšího rozvoje českého stavebnictví.
Další moje otázka byla zaměřena na to, aby mně, potažmo čtenářům serveru Odbory.info, předseda OS Stavba ČR Milan Vomela vysvětlil, co je vlastně cílem tzv. projektu BiDi II, o němž se mezi stavebními podnikateli a odboráři v současné době hodně hovoří?
Od Milana Vomely jsem se dozvěděl, že jde o projekt EU nazvaný »Společným postupem sociálních partnerů ke změně důchodového systému«, který organizují Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS) a Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). V tomto projektu jde o nalezení možností, jak zvládnout zvyšující se nároky na výkon tzv. těžkých pracovních činností i ve vyšším věku. V současné době se totiž odchází do důchodu v 65 letech. U nás ve stavebnictví, ale například i v hornictví či ve strojírenství, však existují profese, kdy je pro zaměstnance již téměř neúnosné, aby v nich vydrželi do svých 65 let. Jde o lidi, kteří jsou extrémně zatěžováni. Vždyť u nás ve stavebnictví pracují za jakéhokoliv počasí, v létě, v zimě, na dešti. Dnes i v poměrně výrazném stresu, neboť v současné době existuje i značná nepřipravenost staveb, ať již z nedostatku zajištění finančních prostředků či z důvodů, že tito zaměstnanci jsou náhle přemisťováni z jedné stavby na druhou, a to často i přes celou republiku. Proto řešením této situace by měla být možnost odchodu těchto pracovníků do tzv. předdůchodů, přičemž by se na tomto procesu měli podílet částečně sami zaměstnanci a samozřejmě zaměstnavatelé. Přičemž třetí stranou, která by do toho měla přispět, by měl být i samotný stát. V současné etapě je projekt BiDi II. ve fázi provádění analýz ve firmách a diskuse mezi vedoucími pracovníky KZPS a odborů. Poté by mělo následovat legislativní projednání ve vládě a v Poslanecké sněmovně.