Zhruba od léta roku 2018 probíhají v Evropské unii výrazně intenzivněji, ať již na úrovni orgánů EU, tj. Evropské komise a Evropského parlamentu, či jednotlivých členských států EU, debata o tom, jak by měla vypadat Společná zemědělská politika (SZP) na příštích sedm let, tj. na léta 2021 – 2027. Faktem je, že názory členských zemí se v návrzích, které postupně předkládaly evropské vrcholné orgány, se v mnoha případech i značně lišily. Ovšem, je třeba konstatovat, že konečné slovo při formulování návrhu Společné zemědělské politiky EU pro příští období, mají Evropská komise i Evropský parlament.

Faktem je, že první návrh SZP byl dán k diskusi jednotlivým členským zemím ještě v minulém funkčním období orgánů EU. Česká republika, tj. vláda ČR, Ministerstvo zemědělství ČR a rovněž i Agrární komora ČR, jakožto nevládní agrární organizace, reprezentující zájmy českých a moravských zemědělců, měly k navrženému znění SZP značné připomínky. K těm nejzásadnějším patřila například otázka zastropování přímých plateb na velikost farmy, jak prosazovaly tehdejší orgány EU. To by totiž mělo za následek znevýhodněných našich zemědělských podniků, které u nás, tj. na českém a moravském venkově, působí po ekonomické a společenské transformaci po roce 1990.

Proč o tom nyní hovoříme? Protože v květnu loňského roku proběhly volby do Evropského parlamentu a na podzim byla ustavena nová Evropská komise. Takže, debata o nové SZP EU politice se přirozeně dostává znovu na stůl, a to z hlediska, zda oproti původním návrhům SZP přece jenom nedojde k nějakým změnám či úpravám. Právě na to jsme se zeptali prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska, kterému jsme položili několik otázek.

Jak se asi projeví nové složení Evropského parlamentu a Evropské komise v diskusi o nové SZP na léta 2021 – 2027?

V roce 2019 došlo po volbách do Evropského parlamentu k výrazným změnám. Až dvě třetiny poslanců Evropského parlamentu je nových, posílily frakce zelených, také strany a frakce, které zastávají národní zájmy. Tím se názorové spektrum Evropského parlamentu značně rozšířilo a dochází k nebývale silnému k tlaku na změny politiky EU, a to snad ve všech oblastech života. Přirozeně, že zájem České republiky, tedy státních orgánů, ale i Agrární komory ČR, je ponechat v platnosti většinu již odsouhlasených návrhů SZP, které byla již dříve navržené Komisí a schválené ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova EP.

V současné době tedy probíhá intenzivní jednání o tom, co nakonec v textu SZP zůstane, a o tom, co se bude opět projednávat. Tato velice intenzivní diskuze v těchto týdnech a měsících probíhá především v odborných kruzích. Zatím jsou otevřeny otázky, jak bude vypadat rozpočet EU. Rozpočet EU je zásadní pro další nastavení zemědělské politiky. Agrární komora České republiky požaduje navýšení rozpočtu, které souvisí s navýšením požadavků na zemědělce. Dalšími tématy, o kterých se vedou intenzivní diskuze, je základní definice toho, kdo je „skutečný zemědělec“. Pro nás, ale i ostatní země EU 13 je důležitá podpora tzv. citlivých komodit, kde je zařazena speciální rostlinná výroba a živočišná výroba. Problémů a otázek, které je zapotřebí ještě vyjasnit, je skutečně mnoho a my očekáváme, že bude nutné aspoň dvouleté přechodné období, aby nová společná zemědělská politika byla nastavena. Zároveň však musím podotknout, že je důležité, aby nedošlo k otevření otázky zastropování přímých plateb. Zatím je v textu stanoviska k SZP schváleno, že zastropování je v kompetenci národních států a při redistributivní platbě, to je platbě na první hektary ve výši 7 % (návrh Evropské komise), se nemusí zastropování uplatňovat. Tyto problémy by se měly, podle orgánů EU, vyřešit do konce dubna letošního roku. Jak sem však už uvedl, předpokládáme, že jednání a samotná příprava bude trvat déle.

Zároveň probíhá nyní i diskuse o rozpočtu Evropské unie na léta 2021 – 2027, což se týká i návrhu na krácení finančního rámce Společné zemědělské politiky pro příští sedmileté období. Jak to v této chvíli vypadá, pokud jde o tuto otázku?

Poslední informace z Bruselu, které máme k dispozici, naznačují, že pouze dvě členské země EU chtějí krátit rozpočet a ostatních 25 zemí navrhuje buď stejný rozpočet anebo zvýšení od 0,03 až 0,3 %. Z těchto návrhů plyne, že je pravděpodobné, že rozpočet nakonec ani krácený nemusí být. Jedině, že by některá ze zemí, které chtějí krácení rozpočtu EU, by hlasováním na Radě předsedů vlád a prezidentů zablokovala rozpočet ve stejné výši, jako je stávající, nebo zablokovala jeho zvýšení. Agrární komora ČR navrhuje zvýšení rozpočtu, ale jen do výše 0,1 %, a to z důvodů navýšení vstupů, zejména cen energií a mzdových nákladů. Pokud by bylo vyšší navýšení rozpočtu, nebude AK ČR proti, ale čím větší dotace a podpory, tím je trh zemědělských výrobků a potravin neprůhlednější, protože spotřebitel nemá představu o reálné ceně potravin.

Počátkem ledna na jednání odborné zemědělské sekce Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) zazněl názor, že Evropská komise počítá s ročním přechodným obdobím Společné zemědělské politiky na období 2021 – 2027 s tím, že nejdůležitější dohody v rámci nové SZP budou přijaty letos v létě. Je to reálné?

Stav, kdy není schválen rozpočet na další programovací období, a kdy ve druhém pololetí t.r. bude předsednickou krajinou Německo, není vhodný na schválení nové zemědělské politiky EU. Je předpoklad, že rozpočet bude schválen až v druhé polovině 2020. Když se však schválí rozpočet na nižší úrovni, nejhůře dopadnou země střední a východní Evropy, které nemají dostatečnou sílu národních rozpočtů na dorovnání podpor v zemědělství a potravinářství. Země EU 15 (od 1. února jen EU 14) mají silné národní rozpočty, takže když všem zemím klesnou podpory na zemědělství, tyto státy budou díky svým národním rozpočtům i nadále podporovat svoje zemědělce a potravináře, kterým finančně pomohou. Takže, výsledkem bude, že se tak opět zvýší rozdíl mezi zemědělci z původní EU 15 a nových členských zemí EU 13.

Další negativní skutečností je pro nové země vysoké krácení pro program rozvoje venkova (PRV), což by v České republice představovalo zkráceno o 15 až 20 %! Tento krok by zastavil možnosti ve financování investic, zejména pro živočišnou výrobu, co by znamenalo další zaostávání v technickém rozvoji, inovacích, a současně i v produktivitě práce.

Pro vyrovnání starých a nových zemí EU by měla být situace opačná, jelikož jak po dobu přechodného období, tak v posledních letech, byly investice do zemědělství nedostatečné. S výše uvedeným stavem souvisí vyrovnávání podmínek v Programu rozvoje venkova (PRV), a to v možnosti jeho kofinancování ze státního rozpočtu. V současném období je kofinancování PRV v rámci EU ve výši od 15 až do 100 %. Česká republika kofinancuje PRV ve výši 35 %, avšak Spolková republika Německo 60 % a Rakousko až 100 %. Takové rozpětí zemědělství nesbližuje, ale naopak se rozdíly ještě prohlubují. Pokud nechceme, aby nedocházelo k dalšímu zvyšování nerovností mezi starými a novými zeměmi, je třeba kofinancování nastavit na přibližně stejnou úroveň, to je například kofinancování od 45 do 55 %.

Přejděme k druhému problému, který je vysoce aktuální. V současné době se u nás rovněž jedná o již druhé novelizaci zákona o významné tržní síle, jejímž cílem by mělo být zapracování evropské legislativy do národních legislativ jednotlivých států. Jak se to u nás projeví?

Je třeba nastavit vyvážený vztah mezi prvovýrobcem, zpracovatelem a maloobchodním prodejcem. Právě z tohoto důvodu přijal Evropský parlament směrnici, aby posílil postavení nejslabšího článku v dodavatelsko-odběratelském řetězci, a to postavení prvovýrobců. V směrnici se uvádí, že v zemědělském a potravinovém řetězci často dochází k výrazné nerovnováze ve vyjednávací síle mezi dodavateli a kupujícím. Pokud to chceme zapracovat a zároveň chceme nastavit odpovídající vztahy ve vertikále a nastavit stabilitu pro všechny, musíme řešit zejména následující:

• nákladové ceny ve výši zpracovaných cen přes jednotlivé svazy a unie.
• podnákupní ceny, které vytvářejí deficit pro obchodníky, ale tyto peníze jsou, u řady dalších druhů zboží, řešeny maržemi od 200 až do 400 %. Takže v případě, že nebudou uplatňovány podnákupní ceny, obchodníkům nevznikne ztráta, a tak nebudou muset kompenzovat případné ztráty prodejem zboží s vysokou přidanou hodnotou, kde jsou nastaveny vysoké marže. Tím také nedojde k navýšení cen potravin, pokud nebudou maloobchodní prodejci zvyšovat marži, než jsou současně.
• dále jde o řešení promočních akcí. V současné době se to týká 70 až 80 % prodeje potravinářských výrobků, které se u nás prodávají v těchto promočních akcích. Počet těchto akcí by měl klesnout. Můžeme zde srovnávat situaci například v Německu, kdy se u našich sousedů prodává jen přibližně 18 % potravinářského zboží v rámci těchto promočních akcí. Podle našeho názoru to lze řešit stanovením zcela konkrétní doby trvání akce. Zároveň by smlouva mezi dodavateli potravin a obchodníky stanovila i zcela jasnou a konkrétní cenu prodávaného potravinářského výrobku včetně objemu prodávaného zboží. Promoční akce musí být záležitostí obchodníků, nikoliv jako je tomu v současné době, i záležitostí dodavatele, kde se nákupní cena maloobchodním prodejcem snižuje zhruba o 5 %.
• zvýšit podíl českého zboží na 70 až 80 % u jednotlivých druhů zboží s tím, že prodej českého a dovezeného zboží ze zahraničí by se uskutečnil v oddělených regálech, aby spotřebitel měl jasný přehled, jaké zboží skutečně kupuje.

Pokud jde o zákon o významné tržní síle, na podzim loňského roku vznikla v České republice ostrá debata o tom, že se touto novelizací zákona zruší slevové akce. Ministerstvo zemědělství toto nesprávné a nesmyslné tvrzení Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR odmítá s tím, že jde o jakési matení naší veřejnosti. Co k tomu můžete dodat vy, osobně?

Zákon nepředpokládá rušení akcí a žádný z účastníků jednání nepožaduje úplné zrušení prodeje v slevových akcích. Je třeba stanovit řád s jasnými pravidly, jak bylo výše uvedeno, teda stanovit začátek a konec akce, cenu zboží a objem prodaného zboží v akci a slevové akce by měli být záležitostí pouze maloobchodního prodejce, nikoliv dodavatele zboží.

Kolem novely zákona o významné tržní síle nás určitě čeká debata, nejen ve vládě, ale zejména v Poslanecké sněmovně. Chystá se Agrární komora ČR nějakým způsobem vysvětlit poslancům podstatu této novely?

Agrární komora ČR dlouhodobě řešila návrh novely zákona jak na úrovni ministerstva zemědělství, financí, průmyslu a obchodu a bude dále pokračovat v nastávajících debatách na ministerstvu zemědělství k výsledkům mezirezortního připomínkového řízení a na jednání tripartity. Co se týká poslanců, tak proběhla řada sezení kulatých stolů v parlamentní sněmovně, takže poslanci jsou informováni o potřebách řešení v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Agrární komora ČR má zájem pouze o to, aby vyvážené vztahy přinesli prospěch všem účastníkům vertikály, to je zemědělcům a spotřebitelům a vše vedlo ke zvýšení procenta prodeje českých potravin na maloobchodních pultech a tím i k postupnému růstu soběstačnosti v základních potravinách vyráběných v České republice.

V této návaznosti se vás musím rovněž zeptat, jak to vypadá v otázce tzv. dvojí kvality potravin, o níž se v loňském roce u nás a v rámci EU hovořilo, a to jak u nás, tak i v rámci EU?

Otázku dvojí kvality potravin je možné vyřešit. Jsem přesvědčen, že je nutné kontrolovat správné označení, aby byl každý spotřebitel informován o složení zboží. Otázka dvojí kvality je řešená směrnicí z listopadu 2019, která má zesílit ochranu spotřebitele. Tuto směrnici, stejně jako směrnici zaměřenou na boj proti nekalým obchodním praktikám, budou všechny státy Evropské unie zapracovávat do vlastní legislativy. V České republice bude směrnice zapracována do zákona o potravinách a tabákových výrobcích.

Na závěr našeho rozhovoru se musím logicky zeptat, jak je Agrární komora ČR spokojena s politickou českého státu o oblasti zemědělství, případně i potravinářství?

Z pohledu Agrární komory ČR jsme hodnotili vývoj v zemědělství od roku 1991. Vidíme, že za uplynulých 30 let nebyly vytvořeny vhodné podmínky pro rozvoj zemědělství a je nutné řešit problémy, které za předchozí tři desetiletí, nebyly řešeny. Na příkladech EU15 vidíme, že když je zájem, je možné řešit problémy a nastavit systém tak, aby byly vytvořeny vhodné podmínky pro všechny. Právě správně nastavený systém podpor, a tady nemyslím jenom na dotace, ale na podmínky, které vytváří naše legislativa, můžeme nastolit vhodné prostředí pro naše zemědělce a potravináře. Profitovat z toho budou všichni obyvatelé naší krásné vlasti.