Novela zákona o významné tržní síle a vytvoření systému k zajištění dostatku vody v krajině, jakožto významného prvku, která má napomoci k odstranění následků sucha – to byly hlavní body programu jednání ministra zemědělství Miroslava Tomana a předsedy Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů (OSPZV-ASO) Bohumíra Dufka, které se dnes uskutečnilo v Praze.
Po skončení tohoto jednání jsme požádali předsedu OSPZV-ASO Bohumíra Dufka o stručný rozhovor, v němž by nám sdělil, o čem jednali a k čemu ve svých úvahách a závěrech dospěli.
Prvním hlavním tématem vašeho dnešního jednání ministrem zemědělství byla otázka připravované novely zákona o významné tržní síle. Jak to konkrétně vypadá s přípravou novely tohoto zákona?
Musím v úvodu říci, že zhruba od jarních měsíců loňského roku se hovoří o tom, že je na programu v pořadí již druhá novelizace zákona č. 395/2009 Sb., zákona o významné tržní síle. Tedy zákona, jehož posláním je narovnání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi obchodníky a dodavateli potravin, a to zejména do supermarketů a hypermarketů zahraničních obchodních řetězců, které v podstatě mají dominantní postavení na našem potravinářském trhu. Z historie těchto vztahů obchodníků a dodavatelů potravin je známo, že při prodeji svého potravinářského zboží na pulty supermarketů a hypermarketů měli naši, tj. tuzemští výrobci potravin, mnohem složitější podmínky ve srovnání se zahraničními výrobci potravin. Ti totiž měli na pulty těchto prodejen mnohem snazší přístup, což bylo nejspíše dáno i tím, že vlastníky těchto prodejen byli zahraniční vlastníci, kteří se přirozeně nabídnout do prodeje zboží ze zemí, odkud vlastníci pocházejí.
Je logické, že naši producenti potravin s tímto stavem byli nespokojení a hledali cestu k řešení této situace. Proto v roce 2009 u nás vznikl, podle tehdejší osvědčeného francouzského vzoru, zákon o významné tržní síle, který značně přispěl k narovnání těchto dodavatelsko-odběratelských vztahů. Zhruba před třemi lety byl novelizován a obě strany, to jest obchodníci a dodavatelé potravin, byli, až na pár maličkostí, vcelku spokojeni.
Problém však spočívá v tom, že ne všechny členské země, měly ve své vlastní, národní legislativě, takovýto zákon. U nás platí již deset let, to je od 1. února 2010. Jenže, Evropská unie, se v loňském roce probudila ze svého spánku a vydala směrnici EU, která de facto nařizuje všem členským zemím ji zapracovat do své národní legislativy. Tím se na program dne dostala tato druhá novela zákona o významné tržní síle.
Dobře, to je oficiální důvod vzniku této novely. Ale, loni na podzim vypukla ostrá polemika mezi prodejci a dodavateli potravin o to, zda budou zrušeny slevové akce. Co k tomu můžete říci?
Pokusím se o stručný výklad toho, o co šlo. Jde o to, že Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR), který zastupuje zájmy obchodních řetězců, si vyložil určitou pasáž připravované novely tohoto zákona tak, že v jejím důsledku budou zrušeny či významně omezeny slevové akce. To přirozeně podráždilo spotřebitele u nás, když se to dozvěděli z médií. Samozřejmě, že ministerstvo zemědělství i Potravinářská komora ČR, která hájí zájmy našich tuzemských výrobců potravin, s tímto názorem vyslovili jednoznačný nesouhlas. Mimochodem, hovořil o tom i sám ministr zemědělství Miroslav Toman na podzimním Žofínském fóru, kdy zdůraznil, že cílem formulací v této pasáži zákona je napravit dodavatelsko-odběratelské vztahy mezi prodejci a dodavateli potravin při slevových akcí a nikoliv poškodit spotřebitele u nás tím, že by se omezily slevové akce.
Mimochodem, k novele zákona o významné tržní síle se v současné době sešla celá řada připomínek, a to z obou stran, to je od prodejců a dodavatelů potravin. S ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem jsme se dnes shodli na tom, že je všechny připomínky a názory, to je i ze státní správy, zohlednit a zpracovat do textu novely zákona o významné tržní síle. Myslíme si, že by se to mělo stihnout do 14 dní.
Poté by se měla během prvního pololetí letošního roku uskutečnit jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity, na níž by se tato novela zákona o významné tržní síle projednala v podobě návrhu textu paragrafovaného znění zákona. Následovalo by projednání novely ve vládě ČR a její předložení k projednání a schválení v Poslanecké sněmovně ČR. To by se mělo stihnout do konce 1. pololetí roku 2020.
Jenom připomínám, že názor ministra Miroslava Tomana spočívá v tom, že konečný text této novely zákona, který půjde do vlády ČR a do Parlamentu ČR měl konsensuální charakter, to je, že v něm budou zapracovány všechny připomínky zainteresovaných složek, tj. obchodníků, dodavatelů potravin, potažmo i zemědělců, a také i státní správy, jejímž reprezentantem je ministerstvo zemědělství.
Druhým hlavním tématem byla otázka, která se týká vytvoření systému, který pomůže odstranit následky sucha, které jsme prožili v posledních třech letech. O čem konkrétním jste hovořili?
Ministerstvo zemědělství jako jeden ze svých hlavních úkolů, a s tím souvisejících projektů, které by se měly v nejbližší době uvést do praxe, vidí nutnost vytvoření systému, který by pomohl následky sucha odstranit a do budoucna i suchu předcházet. Proto také ministerstvo vyhlásilo v průběhu loňského roku projekt – na rekonstrukci, obnovu, odbahnění či stavbu více než 1200 rybníků a malých vodních nádrží, které ministerstvo podpoří v následujících třech letech. Spolu s ministerstvem zemědělství se na uskutečnění tohoto projektu budou podílet i Lesy ČR. Ministr Miroslav Toman v našem rozhovoru zdůraznil, že voda, je pro ministerstvo zemědělství absolutní prioritou. Ministerstvo dá na tyto investice zhruba 550 milionů korun ročně, tedy po dobu tří let.
Samozřejmě, že nejde jen o rybníky, ale další peníze ministerstvo směřuje na rozvoj veřejných vodovodů v obcích a jejich napojení na systémy a vodní zdroje s dostatečnou kapacitou. V nejbližších letech má na to připraveno 6 miliard korun.
Kromě toho ministerstvo zemědělství investuje každý rok přibližně 100 milionů korun a budování zavlažovacích soustav. Přičemž na protipovodňová opatření již poskytuje jednu miliardu korun ročně. Takže, dá se říci, že k omezení následků sucha a k řešení nedostatku vody věnovalo celkem již zhruba 29 miliard korun.
Když hovoříme o nedostatku vody v důsledku sucha, je třeba také říci, že v současnosti ministerstvo zemědělství připravuje také stavbu nových přehradních nádrží v regionech, které jsou nedostatkem vody ohroženy nejvíce. Zahájeny jsou práce na zvýšení hladin Novomlýnských nádrží, kde akumulovaná voda poslouží závlahám i k zaplavování lužního lesa.
Mimochodem, prvním čtením v Poslanecké sněmovně již prošel návrh na zjednodušení výstavby malých vodních nádrží a terénních úprav k zadržení vody na soukromých pozemcích. Dalším důležitým bodem v oblasti vody je příprava novely vodního zákona. Její zásadní částí je přijetí kapitoly na ochranu před nedostatkem vody, tzv. „suchá hlava“, s postupy na zřízení komisí na řešení sucha, s podmínkami a náplní plánu na zvládání sucha. Vládě ČR ho chce ministerstvo zemědělství předložit do konce března.
Dobře, to jsou plány řady různých projektů, které se mají v nejbližších letech vybudovat. Jak to, ale bude s jejich uskutečněním a budou na ně peníze?
Nemohu zde hovořit za ministerstvo zemědělství, ale z naší dnešní vzájemné diskuse s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem, jsem pochopil, že uskutečnění těchto projektů není pouze záležitostí ministerstva zemědělství, které napíná všechny své síly k jejich uskutečnění. Jde také o to, že tyto projekty by měly projít i řízením EIA, to je posouzením jejich vlivu a dopadů na životní prostředí v okolí těchto staveb. Zde ovšem svoji roli hraje ministerstvo životního prostředí, které má v gesci posuzování a řízení celého procesu EIA. Jak, říkají lidé z praxe, v tomto směru by ministerstvo životního prostředí mělo vyvinout mnohem větší úsilí, než je tomu dosud.
Kromě těchto dvou hlavních témat, jste upozornil ministra zemědělství Miroslava Tomana i na některé jiné problémy či otázky, které je nutno řešit?
Ano, mohu dodat, že jako předseda druhé největší odborové centrály u nás, tj. Asociace samostatných odborů, jsem rovněž členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise. Tam zastupuji Českou republiku za odbory. Zde musím uvést, že od jara loňského roku se v EU hovoří o tom, že by měla být zavedena minimální mzda v rámci celé EU. Z dosavadních 28, potažmo 27, členských zemí, po odchodu Velké Británie, má minimální mzdu zavedeno 22 členských států. Ministra Miroslava Tomana jsem při příležitosti mé dnešní návštěvy informoval o tom, že se kladně k této otázce vyslovila i řada politiků v rámci Evropské komise či Evropského parlamentu. Mimochodem, hovořila o tom, ve svém úvodním, nástupnickém projevu i předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová. Ovšem, oba jsme toho názoru, že tato záležitost si vyžaduje podrobnou a hodnotnou diskusi o všech možných dopadech a důsledcích zavedení evropské minimální mzdy, že právě teď, v bezprostřední blízkosti to není na aktuálním pořadu dne.