Zájem o investiční byty během pandemie vzrostl. Během krize totiž lidé hledají pro své peníze bezpečné úložiště. Pořízený byt navíc může v budoucnu posloužit jako startovací bydlení pro jejich potomky. Na rostoucí poptávce se podepisují také extrémně levné hypotéky. Uvedl to ve svém zpravodajství deník Mladá fronta DNES.
Podle mluvčího developera Finep Davida Jiruška v Praze dnes podíl investic do bytu za účelem ochrany nebo zhodnocení majetku začíná převyšovat nákupy bytů pro vlastní bydlení. A bude i nadále růst. Společnost odhaduje, že v dalším desetiletí může dosáhnout i dvou třetin trhu u produkce nových bytů.
Stoupající zájem o investiční byty registrují i další stavebníci. Například analytiky společnosti Central Group Ondřej Šťastný říká, že pokud se vyjde z prodejnosti bytů, které si u společnosti klienti nejčastěji pořizují k následnému pronájmu, tak zájem o byty na investici během pandemie zesílil. Přičemž za účelem pronájmu se nyní v Praze prodává zhruba třetina bytů v novostavbách.
Analytici, oslovení MF DNES, se shodují, že jedním z hlavních důvodů jsou levné hypotéky. Jejich průměrná sazba v srpnu klesla na 2,11 procenta, již popáté v řadě, vyplývá z údajů Fincentra Hypoindexu. Takto nízko byla naposledy v říjnu 2017, což řadu lidí motivuje k pořízení nemovitosti na úvěr.
Letošní objem hypotečních úvěrů na bydlení je rekordní. Jenom v srpnu to bylo celkem 17 miliard korun, o třetinu více než loni, vychází ze statistik ČNB a České bankovní asociace (ČBA). Hlavní poradce ČBA Vladimír Staňura uvedl, že pokud zůstanou prodeje na úrovni posledních tří měsíců, má Česká republika před sebou zcela rekordní rok. S ohledem na probíhající koronavirovou anabázi jsou tyto výsledky až neuvěřitelné.
Naproti tomu společnost Fincetrum Hypoindex, která využívá jinou metodiku, dokonce eviduje za srpen hypotéky v celkovém objemu 19,2 miliardy. Podle analytika Petra Dufka je evidentní, že část té poptávky je investiční. Na trhu navíc panuje všeobecné přesvědčení, že nemovitosti představují bezpečí i v době krize. Podle odborníka na nemovitosti společnosti KPMG Pavla Klimenta s covidem stoupla všeobecná nejistota, investice do rezidenčního bydlení se však stále zdají jako bezpečné, protože lidé jednoduše musejí bydlet. Na trhu je navíc dlouhodobě přetlak poptávky po bydlení, a nájemním speciálně, nad nabídkou. K nemovitostem se proto, podle něho, obrací řada lidí s volnými finančními prostředky.
Podle Petra Dufka jim nahrává i to, že ve srovnání s produkty, jako jsou dluhopisy či spořicí účty, nabízejí větší zhodnocení peněz. Navíc, pro investory s vlastními zdroji je alternativním nákladem to, co jiného mohou se svými prostředky udělat, tedy jestli si koupí dluhopis s výnosem necelé jedno procento nebo je dají do bytu, který nese tři až čtyři procenta. Tato „cena peněz“ je, podle něho, druhým nejvýznamnějším faktorem výnosnosti investičního bytu po pořizovací ceně. Třetím je pak výše nájemného, jak k tomu dodal Petr Dufek.
Investor však musí kalkulovat s rizikem, že se mu byt nemusí podařit pronajmout, a počítat také s investicemi do jeho vybavení.
Kromě zhodnocování peněz si byty k pronájmu lidé pořizují i kvůli zajištění svých blízkých. Lukáš Maděra, ředitel prodeje rezidenčního developmentu Skanska, říká, že častěji se společnost setkává s argumentem, že klient byt pořizuje pro své děti. A do doby, než začnou byt užívat, tak jej pronajme.
Podle Mladé fronty DNRS drtivou většinu jednotlivých investorů tvoří Češi, ze zahraničních zájemců jsou to nejčastěji Slováci. Podle Petra Beneše, ředitle společnosti Geosan Development, zájemci o investiční byty se rekrutují z řad manažerů a ředitelů firem, podnikatelů, ale třeba také sportovců. Jejich preference se v čase příliš nemění. Nejčastěji sahají po jedno a dvoupokojových bytech. O nájemní bydlení v těchto jednotkách je totiž největší zájem. Kromě dispozice hraje roli i lokalita, táhnou především centra měst, dobrá dopravní dostupnost či občanská vybavenost.
Kromě jednotlivců už začínají investiční byty v České republice nakupovat také velké korporace či investiční fondy. A co se týče bydlení v nájmu, ve srovnání se západními zeměmi je podíl Čechů, kteří dlouhodobě žijí v nájmu, relativně nízký. V posledních letech však roste a pandemie tento trend nejspíš urychlí.