V nedělním pořadu České televize Otázky Václava Moravce se kvůli novele zákona o potravinách, kterou v těchto dnech a týdnech projednává Poslanecká sněmovna, sešli k diskusi prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza a člen Představenstva Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, který byl v uplynulých třech letech jejím prezidentem. Mimochodem, Zdeněk Jandejsek je řadu let předsedou představenstva akciové společnosti RABBIT Trhový Štěpánov, která se zabývá rostlinnou a hlavně živočišnou výrobou u nás. Takže je, jak jej hodnotí ostatní členové agrární komory, významným zemědělským podnikatelem a odborníkem na svém místě.
Smyslem této televizní diskuse obou představitelů, tj. agrárního sektoru Zdeňka Jandejska a obchodníků, přesněji řečeno zahraničních obchodních řetězců, Tomáše Prouzy byla otázka, zda by České republice prospěla potravinová soběstačnost.
Konkrétně jde o to, že Agrární komora ČR již řadu let prosazuje myšlenku, že by na zejména pultech supermarketů a hypermarketů, které jsou ve vlastnictví zahraničních obchodních řetězců, byly mnohem více zastoupeny české potraviny, než je tomu dosud, a to ve srovnání s potravinami dovezenými ze zahraničí a velmi často prodávanými za nižší ceny, než je potravinářské zboží od českých a moravských zemědělců. Této myšlenky se logicky ujali i někteří členové zemědělského výboru Poslanecké sněmovny s tím, že poslankyně Margita Balaštíková (ANO) a poslanec Zdeněk Podal (SPD) přišli s návrhem novely zákona o potravinách, podle něhož by se v obchodech u nás mělo prodávat více českých potravin.
Václav Moravec v tomto pořadu nejprve zveřejnil, že podstatou této novely zákona o potravinách je skutečnost, že by se poměr českých potravin na pultech obchodů zvýšil od příštího roku na 65 % a poté by se ročně zvyšoval o pět procent, a to až do roku 2027, kdy by tento poměr dosáhl 85 %. Zároveň k tomu Česká televize dodala, že v současné době byla novela zákona o potravinách vrácena poslaneckou sněmovnou do tzv. druhého čtení. To je, že poslanci musí znovu probrat jednotlivé formulace tohoto zákona.
Václav Moravec zároveň k tomu podotkl, že je ale složité určit, co všechno je, a co není česká potravina. Kupříkladu kakaové boby se dovezou ze zahraničí, ale na čokoládu se zpracují tady. Je pak tato čokoláda českou potravinou, nebo není?
Podle Zdeňka Jandejska by takováto potravina mohla být považována za českou, protože se zpracovávala v České republice. Cílem zákona je, podle Zdeňka Jandejska, to, aby se šetřilo životní prostředí a nevozily se potraviny stovky kilometrů, aby se pečovalo o zdraví lidí a tak podobně. V mléce prý můžeme být soběstační ze sta procent, a potraviny můžeme dovážet a postupně dosáhnout až 85 procent českých produktů zastoupených v obchodech. Za podstatné považuje – chránit české kvalitní zboží před dovozy ze zahraničí, které české procenty často likvidují. Pokud kupříkladu Španělé dovezou jen jedno procento své produkce vepřového masa do Česka, tak pro ČR to představuje asi 18 procent zdejší produkce, uvedl na obranu svého postoje k novele tohoto zákona.
Naproti tomu Tomáš Prouza nabídl zcela jiný pohled na celu problematiku a uvítal, že ono minimum 85 procent zastoupení českých potravin v obchodech v Česku nebude, po diskusi mezi jednotlivými poslanci, nadále prosazováno. Podle něho všichni poslanci pochopili, že nyní není čas zpátky zavádět státní plánovací komisi, prohlásil Tomáš Prouza s odkazem na režim, který u nás existoval před rokem 1989. „To se zkoušelo už po roce 1948. Žádným zákonem nelze nařídit, kolik tady má být českých potravin. Tady budou dobré kvalitní potraviny, když budou konkurenceschopné,“ zdůraznil Tomáš Prouza
Vládě vyčetl, že by vláda mohla českým potravinářům pomoci jinak, a to otevřít jim prostor pro uzavírání dlouhodobých smluv s obchody, které by potravinářům daly jistotu, že se jim vyplatí investovat do modernizace svého vybavení a dál pracovat. V tuto chvíli mají prý potravináři často smlouvy jen na tři měsíce. Vedle toho by se, podle Tomáše Prouzy, měla změnit dotační politika v oblasti zemědělství.
Zdeněk Jandejsek se okamžitě ozval a zdůraznil, že dotace dostávají jak malí zemědělci, tak střední firmy, tak velké podniky. Podle něho malí zemědělci často dostanou až 100 % požadované částky dotace, zatímco u velkých zemědělských podniků jsou to jen desítky procent, například i 20 či 30 %.
Na to reagoval Tomáš Prouza s tím, že „ti malí často víc než tu dotaci potřebují zjednodušit systém.“ Poslanci navíc, podle něho, počítají s tím, že naše plány na soběstačnost nakonec shodí EU, protože české omezení by, podle něj, odporovalo zásadám volného trhu. Před časem prý něco podobného zkusili v Bulharsku a zákon tam přežil jen 4 měsíce.
Představitele Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska tím ale nepřesvědčil. Načež konstatoval, že by neměl nic proti tomu, kdyby se španělské maso v Česku neprodávalo pod cenou výrobních nákladů. „Musíme si říct, jak to je, a nesmíme si lhát,“ rozčílil se Zdeněk Jandejsek. Přitom poukázal na to, že například na severu Německa pracuje několik málo jatek, které porážejí desítky milionů kusů zvířat a maso brzy prodají, zatímco v České republice se poráží jen zlomek takovéto produkce, a proto také maso v Česku vyjde dráž.
Mimochodem, pokud jde o to, že zahraniční potraviny jsou na pultech našich obchodů velmi často levnější, než potraviny od českých a moravských zemědělců, v diskusi rovněž zaznělo, že to souvisí s dotační politikou. Zdeněk Jandejsek k tomu totiž uvedl, že ve vyspělých západoevropských zemích, tj. především původní EU15 (dnes EU14) jsou tamější národní dotace mnohem vyšší, než jsou dotace v České republice. To umožňuje zahraničním farmářům, že prodávají svoje potraviny na našem trhu levněji, než ti čeští a moravští zemědělci.
K průběhu této televizní diskuse musíme dodat, že návrh novely zákona o potravinách byl mimo jiné vrácen ze třetího čtení, to je verze zákona v paragrafovaném znění, do druhého čtení s tím, že se má prodiskutovat mezi poslanci otázka, zda by, namísto původní verze 85% zastoupení českých potravin na pultech, nemělo by být toto zastoupení na nižší úrovní, to je., nezvyšovat ročně o pět procent, ale třeba jen o tři procenta.