• Zveřejněno: 27.08.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

Dnes dopoledne přijal vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček šéfa druhé největší odborové centrály v České republice, předsedu Asociace samostatných odborů (ASO) Bohumíra Dufka. Cílem setkání bylo projednat některé otázky v oblasti zaměstnanosti, které odbory považují za potřebné s představiteli vlády a jednotlivých ministerstev znovu projednat a dohodnout se na případném řešení situace. Proto jsme Bohumíru Dufkovi položili několik otázek.

*Co bylo ústředním námětem vašeho dnešního jednání?

V současné době, kdy se ze strany vrcholných orgánů EU vytváří dojem, že je potřeba velice intenzivně přejít k obnovitelným zdrojům energie a postupně utlumit těžbu uhlí a odstavit uhelné elektrárny, jsme se s vicepremiérem a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem domluvili, že si k tomu spolu sedneme a vyjasníme si navzájem, co to konkrétně znamená pro Českou republiku, pro uhelný průmysl a zaměstnanost u nás.

Mohu říci, že jsme se dnes s vicepremiérem Karlem Havlíčkem shodli, že právě tyto nové tendence ve světě a také v orgánech EU by měly vést k tomu, že by bylo vhodné znovu projednat a upřesnit státní energetickou koncepci, kterou vláda ČR schválila v roce 2016. Důvodem tohoto projednání, je podle názoru odborů skutečnost, že tlak na zavření uhelných elektráren u nás stoupá, a to zejména v řadě institucí, které tuto záležitost posuzují čistě z ekologického hlediska a nepřihlížejí k zájmům České republiky jako k celku.

Vicepremiér Karel Havlíček mne vysvětlil, že uhelné elektrárny, které byly modernizovány, odsířeny apod., prostě ty, které splňují parametry i z ekonomického hlediska, budou v činnosti až do počátku 40. let. Pokud jde o likvidaci uhelných elektráren, vláda ČR a ministerstvo průmyslu a obchodu chce jít cestou jejich postupného zlikvidování. Ovšem takovým způsobem, aby se vyjasnily všechny otázky, které se týkají toho, že uhelné elektrárny v řadě případů nedodávají jen elektrickou energii do sítě, ale také zásobují řadu velkých měst teplem. Klasickým příkladem je elektrárna v Mělníce, která dodává teplo až do Prahy.

*Ale roste tlak na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na úkor těch uhelných. Co vám k tomu řekl vicepremiér Karel Havlíček?

Pokud jde o obnovitelné zdroje, koncepce České republiky počítá s tím, že se musí zvýšit na 22,5 %, aby byl dosažen celoevropský cíl do roku 2030. Ovšem právě Česká republika počítá s tím, že hlavním zdrojem energie bude zvýšení podílu jádra při její výrobě. Proto se počítá s výstavbou pátého bloku v JE Dukovany. Kromě toho se bude souběžně prověřovat možnost výstavby dalšího bloku JE Temelín s tím, že poběží i příprava jeho výstavby. Ovšem, zde podotýkám, že vše se uskuteční tak, aby Česká republika splnila limity, které stanovila Evropská unie.

Ještě k tomu musím podotknout, že jsem velice rád, že se se s vicepremiérem Karlem Havlíčkem shodli na tom, že takové záležitosti, které se týkají výroby energie, se nesmí rozhodovat překotně, to je od stolu, ale musí se posoudit ze všech stran, to je ze všech úhlů dopadu případných rozhodnutí.

To právě bude i úkol Uhelné komise České republiky, která byla ustavena. To je tyto věci posuzovat z rázných hledisek a poté vydat doporučení vládě ČR, případně jiným státním institucím či orgánům, neboť uhelná komise je jen poradním orgánem vlády ČR.

Jsem rád, že jsme se s vicepremiérem Karlem Havlíčkem shodli na tom, že novou členkou Uhelné komise ČR se stane i současná předsedkyně Českého odborového svazu energetiků, který je členem Asociace samostatných odborů.

*O kterých dalších otázkách jste hovořili?

Již nějakou dobu Asociace samostatných odborů vyjadřuje nespokojenost s rozhodnutím české vlády o tom, že zahraniční agenturní pracovníci, to je konkrétně ukrajinští zaměstnanci mají mít za stejnou práci o 20 % vyšší mzdy, než kmenoví neboli čeští zaměstnanci. Proto tomu dostáváme mailem z celé České republiky řadu protestů. Mimo jiné, včera jsme měli zasedání našeho vrcholného orgánu ASO, kde jsme znovu vydali prohlášení, v němž proti tomuto stavu protestujeme.

Proto jsem o této záležitosti dnes jednal s vicepremiérem a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem. Jde o to, že čeští zaměstnanci jsou toho názoru, proč by měli mít nižší mzdy než ti zahraniční.

V této souvislosti musím podotknout jednu velice důležitou věc, a to je, že tato záležitost se také dotýká toho, jak se s touto záležitostí je (ne)schopno vypořádat ministerstvo práce a sociálních věcí, neboť do činnosti tohoto rezortu otázka řešení této situace spadá. Pokud se s tím ministerstvo práce a sociálních věcí neumí vypořádat, je třeba se zamyslet nad tím, jak toto ministerstvo v současné době pracuje a jaké má výsledky v práci, když připustí, aby byl u nás uplatněn takový nesmysl, že zahraniční, agenturní pracovník má vyšší mzdu než kmenový, český zaměstnanec. Vždyť to odporuje logice zdravého rozumu. Na to právě poukazují naši občané, když nám píší své protesty.

Jenom chci k tomu také dodat, že systém platů a mezd musí být jednoznačně ošetřen prostřednictvím kolektivních smluv, ať již odvětvových, tak i podnikových. Faktem je, že v řadě odvětví, co se týká zemědělství či například ve stavebnictví, je výše mezd ošetřena v odvětvových Kolektivních smlouvách vyššího stupně. Jestliže Odborový svaz KOVO nemá dostatečný prostor pro to, aby i on uzavřel Kolektivní smlouvy vyššího stupně pro všechna odvětví průmyslu, proto je nutné k tomuto bodu svolat mimořádné jednání tripartity neboli Rady hospodářské a sociální dohody ČR a tam si to vše vyjasnit. Vždyť nemůžeme trpět to, aby jedna část zaměstnanců byla diskriminována na úkor té druhé.

Když už jsem se zmínil, že dostáváme protesty ze základních organizací z celé republiky, včera, po našem prohlášení jich přišlo mnoho. V nich naši občané, jako zaměstnanci, nejenom protestují proti tomu, že ukrajinští pracovníci mají mít o 20 % vyšší mzdy než ti naši čeští, ale dokonce ve svých mailech vyzývají k různým protestním akcím. Myslím, že Českou republiku, zejména hlavní město Prahu, může čekat horký podzim, a to právě proto, že si naši občané nechtějí nechat vzít naše právní a zaměstnanecké jistoty, které vyplývají z Ústavy České republiky.