V květnových evropských volbách sice získaly nejvíce křesel středopravicová skupina lidovců EPP a levicová sociálně demokratická skupina S&D, je to však poprvé po 40 letech, co nebudou mít většinu. Znamená to, že při hlasování budou muset více spolupracovat s jinými politickými skupinami Evropského parlamentu. Naopak více křesel v těchto volbách získala liberální skupina ALDE (z 69 na 105 křesel) sdružující mj. poslance za Macronovo hnutí a Zelení/Evropská svobodná aliance (z 52 na 74 křesel). Větší počet poslanců si rovněž připisují nacionalistické a protievropské strany, přesto podstatně méně než se předpovídalo.

Za ČR v těchto volbách jednoznačně propadla levice. ČSSD se poprvé od roku 2004 do Evropského parlamentu nedostala. Nedostaly se do něj i nedávno vzniklé strany a hnutí jako např. Teličkovo hnutí Hlas. Nově do Europarlamentu míří čeští Piráti a Okamurova SPD. Piráti se začlení do skupiny Zelených, poslanci SPD do euroskeptické frakce EFD. Nejvíce křesel si za ČR připsalo hnutí ANO 2011 (6) a ODS (4). Dále se do Parlamentu dostali poslanci za STAN a TOP09 (3), Piráti (3), KDU-ČSL (2), SPD (2) a KSČM (1).

Kroužkování bylo v těchto volbách oblíbené. Dokázalo např. z 15 místa poslat do Evropského parlamentu Alexandra Vondru z ODS, prozatím největšího skokana českých eurovoleb. Podobně preference umožnily vytáhnout z 8. místa na 1. Hynka Blaška z SPD, L. Niedermayera z TOP09 z 3. na 1. místo a Tomáše Zdechovského z KDU-ČSL z 3. místa na 1. a vyřadit lídra kandidátky Pavla Svobodu.

Za ČR se poslanci usadí v největší politické frakci EPP (poslanci z TOP09 a KDU-ČSL), dále pak v ALDE (ANO 2011), skupině Zelení/Evropská svobodná aliance (Piráti), konzervativní skupině ECR (ODS) a protievropské ENF (SPD). 

Dle rozložení křesel můžeme očekávat, že bude Evropský parlament při svém rozhodování silně prosazovat environmentální, genderové a sociální aspekty. Pravděpodobně se bude v EU prohlubovat rozdělení na východ a západ a protekcionistické tendence budou pokračovat v oblasti vnitřního trhu, ale i společné obchodní politiky. O to důležitější bude diskuse mezi členskými státy v rámci Rady, která by mohla do diskuse vrátit racionální přístup. 

Od výsledku voleb se odvíjí nejen rozhodování Evropského parlamentu v následujícím období, ale i personální obsazení nejvyšších postů v EU – zejména pozice předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise, předsedy Evropského parlamentu a vysokého představitele pro zahraniční politiku. Rozdělení obvykle bere v potaz výsledky eurovoleb, geografickou a genderovou vyváženost. Přestože si některé politické skupiny Evropského parlamentu vybraly ze svého středu tzv. spitzenkandidáty, členské státy daly jasně najevo, že si svého kandidáta vyberou sami. Diskuzi o budoucích vedoucích představitelích institucí EU zahájili lídři členských států EU na pracovní večeři 28. května. Shody ohledně jména nového předsedy či předsedkyně Evropské komise by měli dosáhnout na červnové Evropské radě tak, aby mohl nový Evropský parlament o tomto návrhu hlasovat na svém prvním červencovém plenárním zasedání. Plány jsou však velmi ambiciózní a lze očekávat, že se celý proces zpozdí.