Velmi složitá, a soustavně zhoršující situace českých pěstitelů ovoce a zeleniny na našem trhu byla ústředním námětem tiskové konference Agrární komory ČR, která se konala ve středu 15. března 2023 v Praze. Viceprezident Agrární komory ČR a předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík a předsedkyně Zelinářské unie Čech a Moravy Monika Nebeská na ní informovali novináře o tom, jak se u nás postupně, ale soustavně již řadu let snižují plochy ovocných sadů a plochy pro pěstování zeleniny. Podle nich příčinou tohoto stavu je skutečnost, že několik nejvýznamnějších zahraničních obchodních řetězců, které u nás působí, a které ve své podstatě ovládají trh potravin u nás, vlastně nemá ani zájem prodávat ovoce a zeleninu od českých producentů. Důvodem je to, že se jim ekonomicky vyplatí tyto produkty dovážet po celý rok ze zahraničí, například i 2000 kilometrů ze Španělska, či odjinud. Načež oba protagonisté tiskové konference na konkrétních číslech a faktech svá tvrzení poté dokladovali.
Nejprve vystoupila, zhruba před měsícem, nově zvolená předsedkyně Zelinářské unie ČR Monika Nebeská, která se již téměř 30 let věnuje pěstování zeleniny, zejména cibule, v Zemědělském družstvu Všestary na Královéhradecku. Mimochodem, před pár dny byla zvolena i předsedkyní Klubu zemědělských manažerek. Takže, ihned v úvodu konference oznámila, že letos plocha, na které čeští zemědělci pěstují letos klesne o pět procent z loňských více než 11.600 hektarů. Monika Nebeská dále uvedla, že zemědělci mají problém získat za svou produkci adekvátní cenu. Podle ní to povede k větší závislosti na dovozu ze zahraničí.
Konkrétně to ilustrovala na situaci kolem pěstování cibule, která u nás patří k nejčastěji konzumovanému druhu zeleniny hned po rajčatech. Pro pěstování cibule jsou v tuzemsku ideální podmínky, přesto se u ní naše soběstačnost pohybuje na úrovni pouze kolem 45 procent. Letos mají pěstitelé zásoby zhruba 2000 tun cibule, do další sklizně na přelomu června a července bude potřeba dovézt asi 40.000 tun. „Toto množství budeme muset dovézt ze zahraničí a je otázkou odkud a za kolik. Jisté je, že na to doplatí český zákazník,“ prohlásila Monika Nebeská.
Podle Zelinářské unie Čech a Moravy k uspokojení poptávky na českém trhu je nezbytné cibuli dovážet, a to především z Nizozemska, Slovenska a Německa, ale i z mnohem větších vzdáleností, jako jsou Egypt nebo Nový Zéland. To, podle českých zelinářů, může představovat do budoucna velký problém, protože globální ceny cibule rostou a některé státy dokonce přistoupily kvůli obavám z jejího nedostatku k omezení vývozu.
Pokud jde o růst cen cibule na tuzemském trhu, tyto ceny rostou, nicméně, podle českých zelinářů, stále tvoří pouhou polovinu z částky, kterou zaplatí spotřebitelé v obchodech.
Načež Monika Nebeská k tomu dále dodala, že s podobnými problémy se potýkají také pěstitelé ostatních druhů zeleniny a řada z nich, především těch menších, zvažuje, že podnikání v tomto oboru omezí, nebo s ním úplně skončí.
Na dovozu zeleniny jsme závislí ze dvou třetin
Poté Monika Nebeská přešla opět k problematice pěstování zeleniny u nás z celkového pohledu českých zelinářů. Uvedla, že Česká republika je na dovozu zeleniny závislá zhruba ze dvou třetin, což vede k tomu, že ceny určuje dovoz a čeští zemědělci na ně mají minimální vliv. Konkrétně jde o tom, že například v roce 1992 bylo Česko nezávislé v produkci zeleniny ze 67 procent, v roce 2021 to již bylo jen ze 33 procent. Podle ní je jisté, že Česká republika bude na dovozech zeleniny závislá stále více.
Omezení pěstování zeleniny u nás, podle Moniky Nebeské, naznačují i ostatní členové Zelinářské unie Čech a Moravy. „Bude to dopadat na menší a střední farmy,“ zdůraznila. Zároveň poznamenala, že v roce 2002 se zelenina pěstovala na téměř 18.000 hektarech, v roce 2022 to bylo, podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), již jen 11.678 hektarů. Mimochodem, v roce 1992 byla Česká republika nezávislá v produkci zeleniny z 67 procent, v roce 2021 to bylo už jen z 33 %.
Podle Moniky Nebeské čeští zemědělci umí pěstovat zeleninu dobře. „Cena zemědělců stagnuje a ceny obchodníků rostou,“ konstatovala. Stát by, podle ní, měl aktivně podpořit investice do výstavby skladů, což by umožnilo uchovat mnohem více kořenové zeleniny a zemědělci by mohli pěstovat zeleninu na větší ploše. „Spotřebitel by mohl celoročně koupit větší množství české cibule,“ dodala.
Monika Nebeská rovněž poukázala na doporučení Světové obchodní organizace (WHO), která uvádí, že by každý člověk měl denně sníst 400 gramů čerstvé zeleniny a ovoce. To odpovídá 146 kilogramům ročně a 1,5 milionu tun v celé ČR. „Realita je taková, že vypěstuje zhruba 270.000 tun zeleniny, 140.000 tun ovoce,“ uvedla.
I čeští ovocnáři snižují plochy ovocných sadů
S problémem snižování plochy ovocných stromů u nás se již řadu let potýkají i čeští ovocnáři. Předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík v této souvislosti upozornil na úbytek ploch ovocných sadů. V loňském roce ovocnáři sklízeli na 12.000 hektarech, letos by plocha sadů měla klesnout asi o desetinu, uvedl. Poznamenal, že loni bylo vysázeno jen něco přes sto hektarů, zatímco průměr posledních let byl kolem 350 až 400 hektarů. „To povede do budoucna ke snižování produkce, k větší závislosti ČR na dovozu,“ dodal Ludvík. „Nebyla by to tak špatná zpráva, kdybychom to nahradili novými sady, ale to se bohužel neděje, protože ovocnáři prakticky zastavili investice do tohoto oboru,“ dodal.
Pěstitelé nejsou, podle něho, schopni konkurovat ovoci z dovozu, které je levnější, a potýkají se se zvýšenými náklady. Ovocnářská unie ČR již dříve upozorňovala na to, že výkupní ceny jablek snižuje dovoz hlavně z Polska, odkud se produkce dříve vyvážela do Ruska. Ovocnáři, podle Martina Ludvíka, snižují produkci také proto, aby se stali nezávislými na odkupu od potravinových řetězců, neboť ceny, které si obchodníci stanovují, jsou pro ně nerentabilní. Část úrody z loňské sklizně ovocnáři kvůli nízkým výkupním cenám ani nesklidili.
Základem produkce ovoce v Česku jsou, podle Martina Ludvíka, jablka, tvoří asi 80 procent příjmů pěstitelů. „Ovocnářská unie odhaduje na každém kilogramu jablek ztrátu čtyři koruny, což znamená v přepočtu celkovou ztrátu pěstitelů jablek za loňský rok ve výši 250 milionů korun,“ řekl Martin Ludvík. „Aby stát situaci pěstitelům ulehčil, měl by na ovoce i zeleninu zavést nižší sazbu DPH,“ dodal.
Mimochodem, oba protagonisté tiskové konference, to je Martin Ludvík a Monika Nebeská, se rovněž zmínili i o tom, že snižování ploch ovocných sadů a ploch pro pěstování zeleniny může, ve svých důsledcích, vést české ovocnáře a zelináře k tomu, že se přestanou pokoušet prodávat své ovocné či zelinářské produkty v rámci sítě obchodních řetězců, ale že se soustředí na prodej na blízkých tržištích a na prodej ze dvora. Takže, zákazník, který bude stát o čerstvé ovoce a zeleninu, a to ve srovnání s dovezenými produkty ze Španělska či odjinud, bude mít možnost si je u nich zakoupit.
Požadavek na revizi a právní rozbor zákona o cenách
V této návaznosti musíme rovněž uvést, že na závěr tiskové konference, v rámci diskuse, zaznělo, že český stát by měl mnohem lépe a účinněji uplatňovat zákon o cenách, což se týká zejména otázky nákladů výroby a zisku ve výrobním a prodejním řetězci, tj. prvovýrobce (zemědělec), zpracovatel (potravinář) a obchodník (obchodní řetězce).
Podle Martina Ludvíka Agrární komora ČR požaduje, aby se udělala revize zákona o cenách, zejména z právního hlediska, protože uvedený zákon byl u nás přijat na počátku 90. let minulého století, a přitom je otázkou, zda jeho znění vyhovuje současným dodavatelsko-odběratelských vztahům, které v současné době v naší společnosti panují. Načež dodal, že tyto vztahy se řešily i přijetím zákona o významné tržní síle, kdy zemědělci upozorňují, že ani poslední, jeho nedávná novela tuto otázku ve své podstatě neřeší. Zároveň poznamenal, že obchodníci, de facto, využívají toho, že není legislativně zcela jednoznačně vyřešeno, zda by tyto dodavatelsko-odběratelské vztahy a prodejní ceny v obchodech, měl řešit zákon o cenách nebo zákon o významné tržní síle. Právě proto by mělo dojít k revizi zákona o cenách, případně i další novele zákona o významné tržní síle.