Český průmysl se chce podílet na ochraně klimatu, je ale nutné, aby byly nastolené férové konkurenční podmínky na globálním trhu. Pokud se tak nestane, nedokážou české firmy konkurovat firmám ve třetích zemích, které nemají stejné standardy životního prostředí ani sociální standardy jako Evropa.
Na dnešním setkání s novináři v Praze se na tom shodli ředitel Ocelářské unie Daniel Urban a Roman Blažíček, jednatel firmy Lasselsberger a prezident evropské asociace výrobců keramických obkladů a dlažeb CET.
„Bez úsilí ostatních je naše úsilí nesmyslné,“ řekl dnes Urban.
Řešení a rizika
Obě asociace spolu s dalšími zástupci odvětví proto žádají ve společném stanovisku vládu, aby analyzovala možné dopady situace a hledala možnosti řešení. Mezi východiska podle nich může patřit například maximalizace kompenzací nepřímých nákladů emisních povolenek nebo zavedení uhlíkového příplatku na hranicích EU.
Pokud nebudou podobná řešení jednotlivými státy aplikována, hrozí masivní přesun průmyslu z EU, zánik milionů pracovních míst a paradoxně i nárůst globálních emisí skleníkových plynů, zdůraznily asociace.
Evropská směrnice umožňuje podle Urbana na kompenzace emisních povolenek použít výnosy z aukcí až do výše 25 procent či dokonce vyšší, pokud to daný členský stát vysvětlí Evropské komisi.
„U nás stávající návrh transpozičního zákona nezaručuje ani těch 25 procent,“ uvedl Urban. Uhlíkový příplatek je podle něj opatřením, které má narovnat konkurenční podmínky pro evropský průmysl a zabránit tak jeho přestěhování do třetích zemí kvůli nákladům na klimatickou politiku.
„Nová evropská komise navrhuje zavést uhlíkový poplatek na hranici EU, který by tuto situaci narovnal,“ podotkl.
Zdražení výrobků a energie jako daň za boj s klimatickými změnami
Evropská unie podle něj vypouští devět procent celosvětových emisí skleníkových plynů, přičemž tento podíl se bude dále snižovat s tím, jak rozvíjející se země bohatnou a jejich emise rostou. Samotné průmyslové procesy jsou v EU zdrojem jen osmi procent emisí skleníkových plynů, což je méně než zemědělství, uvedl.
„Nasazení nízkouhlíkových technologií, pokud vůbec existují, bude znamenat zdražení finálních výrobků o 35 až 100 procent u oceli, 20 až 45 procent u plastů a 70 až 115 procent u cementu, tedy ve všech případech fatální ztrátu konkurenceschopnosti na globálním hřišti,“ dodal Urban.
Blažíček doplnil, že budoucí průmyslové změny budou znamenat také růst poptávky po elektřině. „Jen zachování dnešního objemu výroby oceli, chemických produktů a cementu v Evropě bude znamenat dodatečnou spotřebu v objemu 710 terawatthodin ročně, tedy víc, než dnes spotřebuje celé Německo,“ uvedl.
„Kolik bude vše stát, včetně investic do zdrojů a elektrizační soustavy, dnes samozřejmě nevíme, ale čekat zlevnění elektřiny by bylo naivní,“ dodal.
EU na cestě ke klimatické neutralitě
Budoucí předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová už dříve uvedla, že pokládá za nutné, aby Evropská unie byla v roce 2050 z hlediska emisí skleníkových plynů neutrální. Podle ní je toho možné dosáhnout při propojení „povědomí o potřebě ochrany klimatu“ se silným a prosperujícím evropským hospodářstvím.
Úsilí o neutrální emise oxidu uhličitého znamená snahu snížit čisté emise téměř k nule a ty vzniklé vyvážit projekty, které mohou oxid uhličitý vstřebat. Mezi ně patří například zalesňování. Zároveň by se měla energetika orientovat směrem od ropy, uhlí a plynu více na větrnou a slunečnou energii nebo biopaliva. To si ale vyžádá i masivní investice.
Česká pozice
Premiér Andrej Babiš (ANO) spolu s dalšími státy ze středu a východu unie na summitu na konci června zablokoval zmínku o klimatické neutralitě EU k roku 2050 v závěrečném dokumentu z jednání. Věc zůstala jen v poznámce pod čarou s tím, že takový vývoj si přeje „velká většina“ členských zemí.
Urban i Blažíček dosavadní opatrný postoj ČR k tématu ocenili, vláda se však podle nich musí budoucností českého průmyslu konečně seriózně zabývat.