Nedávno Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR znovu důrazně upozornil na nedostatečné financování českého zdravotnictví a z toho i vyplývající kritickou personální situaci ve zdravotnictví a sociálních službách.
O tomto problému jsme hovořili s jeho předsedkyní Dagmar Žitníkovou, které jsme položili několik otázek.
*O složité situaci ve zdravotnictví a sociálních službách spolu hovoříme již řadu let. Kde vidíte příčiny tohoto stavu a proč zatím nedošlo k nápravě této situace?
Hlavní příčinou tohoto nedobrého stavu je nedostatečné financování a to ať českého zdravotnictví, nebo sociálních služeb, které trvá již řadu let. Podfinancování zdravotnictví potvrzuje je i jeden zásadní údaj, který vypovídá o tom, kolik český stát věnuje našemu zdravotnictví a tím je údaj o hrubém domácím produktu (HDP) alokovaném do zdravotnictví. Podle posledních údajů odborů je to jen necelých 7 % HDP. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve svých analýzách uvádí, že průměr OECD je 9 % HDP a na tento průměr doporučuje zvýšit financování zdravotnictví i České republice. Nicméně pokud bychom se chtěli vyrovnat řadě západoevropských států, jako například Rakousku, Německu, tak tam jde do zdravotnictví finanční částka ve výši přes 11 % HDP. Vyšší procento HDP než česká republika vydává na své zdravotnictví dokonce i Slovensko. Z toho jednoznačně vyplývá náš argument, že české zdravotnictví je podfinancované. Čísla si můžeme ověřit samozřejmě také z českých zdrojů, např. z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).
*Narážíte tím asi také na informaci, kterou v pondělí 6. května zveřejnil v České televizi ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který se opíral o informaci Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), že průměrná odměna lékařů činí 78 tisíc korun a zdravotních sester 39 tisíc korun…
Tady bych chtěla vysvětlit, že čísla jsou velmi složitá. Zaprvé do průměrů jsou započítány i přesčasy, které lékaři a zdravotní sestry odpracují. A pokud sestra odpracuje ročně 416 hodin přesčasů, tak jde skoro o polovinu dalšího úvazku. U lékařů je to ještě tristnější. V mnoha nemocnicích lékaři odslouží přes 1200 hodin ročně navíc, což je pro mnoho normálních zaměstnanců naprosto nepředstavitelné. Jejich uváděná mzda je tedy skoro za dva úvazky. Zároveň mohu k tomu dodat, že zvýšení platů a mezd, k němuž došlo v loňském roce, sice pomohlo stabilizovat zdravotnictví, a to jako celek, ale konkrétní situace se odlišuje podle jednotlivých typů nemocnic, podle jejich právních forem.
Jenom připomenu, že v nemocnicích, jež nejsou zřizovány ve formě příspěvkových organizací, ale jsou obchodními společnostmi, je odměna za práci zhruba o 8000 Kč nižší. Mzdy v krajských a městských nemocnicích, akciových společnostech, se tedy pohybují na úrovni průměrné mzdy v národním hospodářství. Náš loňský požadavek, aby lékaři a zdravotnický personál dostal přidáno na platech a mzdách o 10 %, trvá i nadále. Tedy i pro letošní a příští rok.
*Které další problémy českému zdravotnictví přináší jeho podfinancování?
Nízké procento HDP je sice zásadním problémem, ale ve zdravotnictví jsou také další paradoxy. V zásadě
jde o celý systém financování českého zdravotnictví. Financování nemocnic se uskutečňuje prostřednictvím tzv. úhradové vyhlášky, která by měla vzniknout na základě dohody zdravotních pojišťoven a poskytovatelů. Vyhláška se mění každý rok a přitom její tvorba je doprovázena obrovskou diskuzí a to nejen o tom, jak se peníze rozdělí, ale také kolik peněz se rozdělí.
A i v tom je problém. V současné době je na účtech zdravotních pojišťoven „uskladněno“ okolo 55 miliard korun. Odbory dlouhodobě prosazují, aby se určitá část z této sumy uvolnila poskytovatelům zdravotní péče, tj. nejen nemocnicím a ordinacím praktických lékařů i ambulantním specialistů, ale i poskytovatelů sociálních služeb. Chceme, aby pojišťovny pro příští rok uvolnily „volné“ peníze do systému. Jde přece o finance, které my všichni odvádíme ve formě pojištění. Ty peníze nejsou penězi zdravotních pojišťoven, pojišťovny jsou jen distributory a měly by platit za léčbu, kterou pacienti potřebují. Argument pojišťoven, proč nedávají více peněz na péči, zní, že peníze na účtech jsou peníze pro horší časy. Jenže, k tomu my namítáme: v době ekonomické prosperity se mají nejen tvořit rezervy, ale především se má stabilizovat systém.
*Jaké stabilizační kroky váš odborový svaz doporučuje vládě ČR přijmout, aby se se situace v nemocnicích zlepšila?
Jako zdravotnické odbory opakovaně navrhujeme vládě ČR, aby podnikla všechny možné kroky k tomu, aby byl v nemocnicích nejen stabilizován stávající personál, ale také, aby se „nabrali“ noví zaměstnanci. Tvrdíme, že je možné napomoci tomu, aby lékaři přestali svoji situaci řešit odchodem do zahraničí a sestry odchodem mimo resort. Personální stabilizace jde ruku v ruce s odměňováním a dobrými pracovními podmínkami. Proto také očekáváme, že vláda ČR splní svůj slib a zajistí, zvláště sestrám, zvláštní příplatek, který jim slíbila. Sestry byly ujišťovány, že pokud pracují ve směnách, obdrží za tuto práci navíc 5.000 Kč.
V současné době je situace taková, že příplatek v plné výši v podstatě obdržely jen sestry ve fakultních nemocnicích a se zbytkem nemocnic se dohadujeme, zda nemocnice mají na zvláštní příplatek finance. Většina nemocnic tvrdí, že peníze na příplatky nedostala a proto navrhujeme, aby se vytvořil stejně, jako v roce 2017 zvláštní dotační titul, přes který by doputovaly na chybějící finance do nemocnic. Tento způsob použil v roce 2017 tehdejší ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, když určil zvláštní příplatek ve výši 2000 Kč. Nemocnice by mohly požádat o tuto úhradu a tím by stabilizovaly své zdravotníky. Tento způsob by pomohl i krajským a městským nemocnicím, jejich situace je složitější, než ve fakultních nemocnicích.
Druhou věc, kterou navrhujeme, a ta se týká zvýšení počtu zdravotnického personálu je vytvoření zvláštního dotačního programu na úhradu nových pracovních míst v nemocnicích prostřednictvím Úřadů práce. Zde musím podotknout, že jsme dotační program navrhovali již předchozím vládám, ale dosud neúspěšně. Doufejme, že současná vláda pochopí, že je zapotřebí dostat do nemocnic další zdravotníky a dostatečně zafinancovat české zdravotnictví.
Dalším naším návrhem je, aby se upravil zákon o veřejném zdravotním pojištění. Chceme, aby se zvýšila platba za státní pojištěnce. Platba státu za jeho pojištěnce je velice nízká a jsem toho názoru, že sumu, kterou stát za státní pojištěnce zaplatí, zvýšit. Přispělo by to ke stabilizaci situace v nemocnicích, v domácí péči, v sociálních službách, pomohlo by to rozvíjet hospicovou péči, psychiatrickou péči a všechny další obory. České zdravotnictví je na vysoké úrovni, ale teď se kvůli nedostatku financí a personálu jeho úroveň propadá a to nechceme. Trváme na tom, že v případě zvýšení plateb za státní pojištěnce jde o politické rozhodnutí a o to, jak se k situaci postaví vláda ČR a jednotlivé politické strany, zastoupené v Poslanecké sněmovně. Vše je otázkou priorit a vnímání potřeb. Bohužel zdravotnictví zatím nikdy nebylo vnímáno, jako priorita!
*V souvislosti s nedávnou návštěvou zástupců Světové zdravotnické organizace (VHO) u nás, zaznělo, že by se měl změnit systém odměňován í zaměstnanců v nemocnicích a zvýšit by se měla složka zásluhovosti. Jaký je váš názor?
V praxi by to znamenalo, že by se v nemocnicích, příspěvkových organizacích, zrušil systém platových tabulek. S tím, jako odbory, zásadně nesouhlasíme. Zdravotnictví je regulovaná veřejná služba. Ve zdravotnických zařízeních je regulováno vše. Proč by se měly deregulovat platy? Odborový svaz naopak dlouhodobě prosazuje, aby se v nemocnicích a to bez ohledu na jejich právní formu odměňovali zaměstnanci platy. Díky systému platu, mají zaměstnanci právně garantované, že když se vláda dohodne s odbory platy zvýšit, tak to tak proběhne. Kdyby se tabulky zrušily, bylo by na libovůli vedení nemocnic, jak by lékaře a zdravotnický personál platili. To nemůžeme připustit! Z nemocnic akciových společností máme negativní zkušenosti. Většina nemocnic akciovek navyšovala v uplynulých letech méně, než bylo dohodnuto. Znovu připomínám, že sestry v nemocnicích, kde nejsou tabulky, berou v průměru o 8.000 Kč měsíčně na výplatě méně. Mimochodem argumentace, že tabulky jsou přežitek, není pravdivá. Regulaci mezd v soukromých nemocnicích, jako jeden z možných stabilizačních prvků, doporučila i OECD, ale o tom Ministerstvo zdravotnictví cudně mlčí. Můžeme se také podívat do sousedních zemí, tj. Německa, Rakouska, ale i Slovenska, tam všude existuje garantovaný příjem postavený na tabulkách. Případné zrušení tarifních tabulek, to by bylo pro náš odborový svaz téma, kdybychom na to museli razantně reagovat a o podporu bychom požádali i ostatní odborové svazy. Vždyť stabilita českého zdravotnictví se týká všech našich občanů.
*Stále se v některých kruzích hovoří o tom, že síť zdravotních zařízení, zejména se to týká malých nemocnic, je u nás předimenzovaná. Doporučuje se jejich přeměna na zařízení následné péče. Jak tuto otázku vidí zdravotnické odbory?
Nechápu, kde tito ekonomičtí „odborníci“ berou slůvko předimenzovaná. Když se podíváte na okolní země Německo, Rakousko, ale i Švýcarsko či Nizozemí, všude v těchto zemích existují tzv. spádové oblasti, v nichž je vyjádřeno, kolik obyvatel připadá ne jednu nemocnici. Například v Německu je to zhruba 36.000 obyvatel, v Rakousku dokonce 32.000 obyvatel na jednu nemocnici. Přitom u nás, v České republice, je to cca 60.000 obyvatel na jednu nemocnici. Stačí tedy porovnat tyto cifry.
Navíc, přechod malých nemocnic na zařízení následné péče není ze zdravotního hlediska příliš vhodný, neboť právě v těchto malých nemocnicích se dělají běžné zdravotní úkony, jako je operace slepého střeva, žlučníku apod. Zatímco ve velkých, fakultních nemocnicích se již dělají operace, které vyžadují mimořádný lékařský výkon od operatérů a celého operačního týmu. Podle nás by měl být stávající objem nemocnic v České republice zachován. To znamená zachovat i tyto malé nemocnice, k nimž mají pacienti nejblíže.