Rozhovor s prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem
⃰Nedávno se v Praze uskutečnil seminář s mezinárodní účastí pod názvem „Evropská Zelená dohoda: Ambice versus realita“. Co bylo jeho cílem?
V loňském roce přijala Evropská unie jeden ze svých hlavních cílů, kterým je v rámci boje proti klimatickým změnám dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Základním programovým dokumentem pro splnění tohoto cíle se stal Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu s tím, že její ustanovení a závěry se prakticky promítnou nejen do všech oblastí ekonomiky EU, ale i do běžného života jejích obyvatel. Oproti původním předpokladům navíc Evropská zelená dohoda, respektive cíle vyplývající z jednotlivých strategií, promluví také do závěrečné fáze vyjednávání Společné zemědělské politiky EU na léta 2021–2027. Právě tato skutečnost byla impulsem pro uspořádání semináře „Evropská zelená dohoda: Ambice versus realita“, který pořádala Agrární komory České republiky ve spolupráci s frakcí Renew Europe a nad nímž převzal záštitu europoslanec Martin Hlaváček.
Vystupující a přednášející odborníci se shodli, že ačkoliv je Evropská zelená dohoda stále jen “na papíře” a mnohé podrobnosti zatím nejsou známé, zcela jistě dojde i při snaze naplnit většinu cílů, byť jen částečně, k výraznému snížení zemědělsko-potravinářské produkce v Evropské unii. To bude pochopitelně mít dopad také na ceny pro konečné spotřebitele.
Česká republika, stejně jako mnoho dalších členských států, zaujala jasný a zásadní postoj, podle kterého jsme připraveni přijmout principy Zelené dohody, nicméně je zároveň třeba respektovat výchozí pozici v členských státech a dopad vytyčených cílů, přičemž ze strany předkladatele - Evropské komise - nebyly dopadové studie pro Zelenou dohodu zatím předloženy. Skutečnost, že neexistují dopadové studie, nemá pouze vliv na zemědělskou praxi, ale vzhledem k rozsahu ambicí a případným finančním i společenským nákladům by podle našeho názoru měla do diskuze promlouvat také široká veřejnost. Právě dopadová studie, která by dokázala komplexně posoudit důsledky přijetí Evropské zelené dohody na výdaje veřejných rozpočtů, konkurenceschopnost evropského zemědělství a zaměstnanost na venkově by přitom mohla podobnou diskuzi nastartovat.
S tímto postojem se Agrární komora ČR plně ztotožňuje, přičemž zároveň upozorňujeme na skutečnost mírného krácení dotačních podpor při mnohem vyšších nárocích na zemědělské podnikatele. Mimochodem podobně se k Zelené dohodě stavějí i ostatní nevládní zemědělské organizace napříč Evropskou unií stejně jako zástupci tamějších ministerstev zemědělství.
⃰Co vlastně evropská Zelená dohoda pro Evropu obsahuje?
Pokud jde o obsahové zaměření Zelené dohody pro Evropu, bylo přijato zhruba 10 až 12 různých strategií, které mají přispět ke splnění různých ekologických a klimatických ambicí, které mají zajistit nejen uhlíkovou neutralitu, ale celkově snížit emisní a klimatickou stopu zemědělského hospodaření. Nejdůležitější jsou dvě základní strategie. Tou první je Strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“, neboli Farm to Fork, a tou druhou je Strategie pro biodiverzitu. Tyto strategie přitom obsahují řadu velmi ambiciózních cílů, které směřují k zásadní proměně zemědělství v Evropské unii.
Jde například o omezení používání pesticidů o 50 %, snižování úniku živin o 50 %, snižování užití hnojiv o 20 %, redukci antimikrobiologických přípravků, tj. antibiotik, o 50 %, a zvýšení ploch ekologického zemědělství na 25 %. Nyní má EU v průměru zhruba 8 % půdy v režimu ekologického zemědělství. Česká republika podle údajů z roku 2019 cca 15 %. Mimochodem 10. května projednalo a schválilo Ministerstvo zemědělství tzv. Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2021–2027. Z tohoto dokumentu vyplývá předpoklad, že během příštího programového období Společné zemědělské politiky na léta 2021-2027 se plocha ekologického zemědělství u nás zvýší na maximálně 22 %. Akční plán počítá mimo jiné s vyšším podílem orné půdy v ekologickém režimu (dnes jsou v tomto režimu především pastviny) a také s významnější produkcí biopotravin, které jsou dnes s podílem 1,52 % z pohledu celkové spotřeby, ale také nabídky, spíše okrajovou záležitostí.
Kromě způsobu hospodaření se Evropská zelená dohoda soustředí především na tzv. klimatickou neutralitu. V zemědělství by se to mělo konkrétně projevit závazkem snížení emisí skleníkových plynů na úroveň 55 % do roku 2030, a to ve srovnání s rokem 1990. Zemědělství má vzhledem k povaze fotosyntézy (tedy faktické přeměny CO2 na O2) a nutnosti zajistit vyrovnanou zemědělskou soustavu s vyváženým poměrem rostlinné a živočišné výroby svá specifika. Na emisích skleníkových plynů se navíc zemědělství v porovnání s dopravou, průmyslem nebo výrobou elektrické energie podílí jen minimálně. Je proto třeba zamyslet se nad tím, zda bude mít tato iniciativa stejný efekt jako u výše zmíněných odvětví. Mnohem vyšší efekt na snížení emisí skleníkových plynů bude pravděpodobně mít omezování uhelných zdrojů výroby elektrické energie a postupný přechod k elektromobilitě z tzv. čistých obnovitelných zdrojů apod.
Jak ukazují zkušenosti z praxe, zájmy ochrany životního prostředí a vlastní ekonomické zájmy zajištění dostatečné průmyslové, stavební a zemědělské produkce v rámci EU se někdy mohou dostat i do určitých vnitřních rozporů, kdy se na jedné straně formují ambiciózní strategie a na straně druhé neexistuje záruka toho, že ekonomické subjekty působící v Evropě budou dostatečně ochráněni před levnými dovozy ze zemí, ve kterých se na standardy ochrany životního prostředí hledí méně nebo vůbec.
⃰Můžete uvést konkrétní příklad těchto vnitřních rozporů?
Příkladem za všechny je požadavek na snížení přípravků na ochranu rostlin o 50 %. Česká republika jde trendem snižování celkového užití, ale i omezování potenciálně škodlivých přípravků již řadu let. Proto se nalézáme v první pětině zemí EU, které jsou z pohledu užití přípravků na hektar zemědělské půdy nejekologičtější. Státy, kde je současná spotřeba výrazně vyšší v porovnání s Českou republikou, například Belgie, Dánsko či Francie, pravděpodobně nebudou mít problém snížit užití přípravků o 50 %. Česká republika naopak již nemá kam ustupovat, svůj úkol jsme si již v tomto ohledu splnili. Proto apelujeme na férové převedení cílů dohody do praxe a reality v jednotlivých členských státech, což znamená vzít v potaz jejich současnou výchozí pozici. V opačném případě nebude možné zajistit adekvátní ochranu rostlin, což je dnes problém především u tzv. minoritních plodin. Pokud chceme pro někoho kontroverzní řepku nahradit třeba mákem nebo slunečnicí, musí mít zemědělci tyto plodiny také čím ošetřit. To je jedním z klíčů k současnosti tolik diskutované pestré krajině.
Velká část zemědělců se nyní oprávněně ptá, zda se jim do budoucna vyplatí ještě zemědělsky hospodařit. Na jedné straně totiž hrozí, že budou mít svázané ruce řadou opatření, dotační podpory zůstanou na stejné úrovni, přičemž inflační tlaky, ať je to cena půdy nebo cena práce, budou dále narůstat. Omezení přípravků na ochranu rostlin a vyjmutí až 10 % zemědělské půdy mimo produkci pro účely krajinotvorby navíc výrazně sníží předpokládané výnosy. Pokud nedojde k výraznému zvýšení cen za zemědělskou produkci, nebudou se zemědělci, a především pak ti menší, schopni adekvátně uživit. Větší zemědělské podniky jsou zase závislé na pracovní síle, kterou nebudou v schopni adekvátně zaplatit. Již dnes jsme přitom svědky toho, že se vesnice pomalu vylidňují a mladí se stěhují do měst.
⃰Ekologické zemědělství je v EU velmi intenzivně propagováno. Co se od něho vlastně očekává?
Prvotním principem ekologického zemědělství je vyprodukovat potraviny, které jsou zdravé a vůči životnímu prostředí šetrné. V České republice máme cca 4400 farem hospodařících v ekologickém režimu, těmto zemědělcům se nad rámec běžných dotací vyplácí podpora pro ekologické zemědělství ve výši 1,4 miliardy. korun. Celková hodnota biopotravin za rok 2019 přitom představovala cca 2 miliardy korun. Oproti konvenčním potravinám jsou tak výrazně závislejší na dotačních podporách. Ačkoliv se jedná o rostoucí segment, roční útrata průměrného Čecha za biopotraviny cca 500 korun na osobu a rok odpovídá i s ohledem na kupní sílu obyvatel ČR zatím spíše vlažnějšímu zájmu o tento segment. Značná část potravin z tuzemské ekologické produkce se potom vyváží do zahraničí.
O cílech Zelené dohody pro Evropu se často mluví jako o tzv. společenské objednávce. Tlak EU na to, abychom ji aplikovali do našeho způsobu života je a bude obrovský. Jenže, abychom některých cílů dohody vůbec dosáhli, musí být tyto cíle především realistické a musí se s nimi ztotožňovat celá společnost, pro kterou zemědělci tuto objednávku plní. Proto je třeba, podle našeho názoru, do diskuze o cílech dohody zapojit širší veřejnost, nikoliv jen samotné zemědělce na straně jedné a environmentální organizace na straně druhé.
Původní ambicí reformy Společné zemědělské politiky EU na léta 2021-2027 bylo také snížení administrativní zátěže na straně zemědělských podnikatelů. Nyní to ale vypadá, že zemědělcům byrokracie naopak spíše přibude. Další otázkou zůstává případná ochrana unijních zemědělců před dumpingovými dovozy ze zemí mimo EU, kterou však zatím Evropská zelená dohoda příliš neřeší.
⃰Mimochodem, na semináři byla představena americká dopadová studie Zelené dohody. Co obsahuje?
Na semináři vystoupil i zemědělský expert Maroš Ivanič z organizace Economic Research Service, což je podřízený útvar amerického ministerstva zemědělství (U.S. Department of Agriculture). Ivanič se podílel na vypracování americké odborné studie, jež zkoumá dopady Green Deal do evropského, ale také i do světového zemědělství. Uvedl, že existují tři základní scénáře. První z nich se týká jen Evropské unie, zatímco v případě druhého se do strategie Green Deal zapojí i významnější mimounijní producenti, kteří jsou zároveň tradičními dovozci do EU. Třetí scénář je globální, tedy popisuje situaci, při níž se k dohodě připojí řada zemí světa, včetně USA.
V prvním případě klesne zemědělská a potravinářská produkce EU o 12 procent, v USA zůstane na stejné úrovni a ve světě klesne produkce o jedno procento. Ceny vzrostou v EU o 17 procent, v USA o 5 procent a ve světě o 9 procent. Přitom ale zisk evropských farmářů klesne o 16 procent, zatímco v USA zisk farmářů vzroste o 6 procent a ve světě o 2 procenta. Rovněž vzrostou náklady na potraviny na hlavu a rok, to je v EU o 153 amerických dolarů, v USA o 59 dolarů a ve světě o 51 dolarů. Důsledkem těchto změn v zemědělství a potravinářství v prvním scénáři vzroste potravinová nejistota v řadě států světa a bude týkat zhruba 22 milionů lidí.
V případě středního scénáře produkce v EU klesne o 11 procent, v USA bude opět na stejném a ve světě klesne o 4 procenta. Ceny v EU vzrostou o 60 procent, v USA vzrostou o jedno procento a ve světě vzrostou o 21 procent. Zisk farmářů v EU by vzrostl o 8 procent, v USA o jedno procento a ve světě o 4 procenta. Náklady na potraviny by vzrostly v EU o 651 amerických dolarů, v USA o 16 dolarů a ve světě o 159 dolarů. Podle Maroše Ivaniče tato střední cesta by vedla k vyšším cenám potravin v EU, protože i její partneři by omezili svoji produkci s tím, že její dopad na výši HDP by byl ještě výraznější. Přitom vliv střední cesty na vývoj v USA by byl prakticky zanedbatelný. Načež potravinová nejistota by zasáhla 103 milionů lidí ve světě.
V případě globálního scénáře by produkce v EU klesla o 7 procent, v USA o 9 procent a ve světě o 11 procent. Ceny by v EU vzrostly o 53 procent, v USA o 62 procent a ve světě o 89 procent. Zisk farmářů by v EU narostl o 15 procent, v USA o 34 procent a ve světě o 17 procent. Ale náklady na potraviny by v EU vzrostly o 602 amerických dolarů, v USA o 512 dolarů a ve světě o 450 dolarů. Potravinová nejistota by se dotkla 185 milionů lidí. Podle Maroše Ivaniče by v případě globálního scénáře Evropská unie, USA, ale i celý svět, zaznamenaly hluboký pokles produkce potravin. Zisk farmářů by byl však mnohem vyšší, což by bylo dáno tím, že omezením produkce potravin by vzrostly náklady na jejich produkci. To by vedlo k růstu cen potravin, na čemž by právě farmáři benefitovali. Otázkou zůstává sociální dopad takového zdražení.
Maroš Ivanič v závěru podotkl, že zatím není jasné, zda se ostatní státy ve světě, včetně USA, ke strategii Green Deal připojí, ale, pokud by o to někdo projevil zájem, budou to spíše africké státy, které patří mezi významné producenty zemědělských komodit a zároveň jsou tradičními vývozci do zemi EU.
⃰Logicky se nyní musím také zeptat, jak to vypadá s dalším prosazováním Zelené dohody pro Evropu v dohledné době?
Dovolil bych si to rozdělit na dvě etapy. Momentálně se má dokončovat proces reformy Společné zemědělské politiky na úrovni EU. Do konce roku mají členské státy předložit Evropské komisi ke schválení tzv. Strategické plány dalšího rozvoje zemědělství a potravinářství. Komise nicméně již nyní tlačí na to, aby členské státy zahrnuly cíle Zelené dohody do svých Strategických plánů, s čímž se původně počítalo. Posouzení dopadů, které žádáme nyní, má podle vyjádření EU být předloženo až několik měsíců či let po schválení národních Strategických plánů, které už ale pravděpodobně nebude možné upravovat. Dále budou v mezičase, tedy v příštích třech až čtyřech letech diskutovány další navazující iniciativy Strategie Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu. Základním cílem je minimální zachování rozměru tuzemského zemědělství s cílem udržet nejen dosavadní rozměr živočišné a rostlinné produkce, s tím také půdní úrodnost a zaměstnanost na venkově, a zároveň při tom všem zajistit spotřebitelům cenově dostupné potraviny.