• Zveřejněno: 10.11.2017
  • Autor: Jiří NUSSBERGER

Co očekáváte od příští vlády?

Přál bych si, aby se ku prospěchu občanů České republiky podařilo přijmout několik zákonů, které jsou pro nás důležité. Za prvé by to měl být zákon o obecném referendu, závazný pro politiky. Za druhé opravdu nazrála doba, aby byl přijat zákon stavební, který bude řešit liniové stavby. Je ostudou České republiky, když máme jedno z nejhezčích hlavních měst v Evropě, že nemá obchvat. Je to vrchol bídy politiky, potřebujeme kvalitní stavební zákon a Praha by měla mít územní plán, podle něhož by se dalo stavět. Třetí zákon, který preferujeme, je rozumný a vyvážený zákoník práce.

 

 

 

A kdybych chtěl přidat ještě čtvrtou věc, přál bych si, abychom dokázali vyřešit důchody. Jsem rád tomu, co navrhuje Andrej Babiš, aby se oddělil důchodový účet od státního rozpočtu. My jsme to navrhovali také. Chtěl bych, aby občané, kteří se podíleli v dobách minulých na činnosti státních podniků, měli také nějakých zisk z těch, které zbyly. Profit ze státních podniků by šel na důchodový účet a konečně by skončily ty hrozné řeči, jak důchodci vysávají státní rozpočet, jak se na něm nepodíleli apod. Pak by byla o parametrech důchodů úplně jiná diskuse.

Jsem rád, že komunistická strana chce podpořit vznik vlády.

Vyjednává se zemědělská politika EU po roce 2020; co je pro nás dobré a co nikoli?

Pro naši republiku to v této chvíli dobře nevypadá, protože diskuse o tom, že dojde k zastropování dotací do výše 60 000 eur na firmu, dobrá není. Nevím, proč bychom zase měli řešit problémy německých, francouzských, italských nebo španělských zemědělců. I oni musejí pochopit, že pětihektarový zemědělec se nemůže uživit. Jestli je chtějí dotovat, ať si je dotují ze svých státních rozpočtů. Nebo zrušme celou zemědělskou politiku, řekněme, že to budeme dotovat úplně jiným způsobem, že přijmeme nová pravidla, která ale budou pro všechny státy stejná. Ne aby tady bylo patnáct vyvolených a ostatní na ně dopláceli. Když jsme do Unie vstupovali, odhadovalo se zastropování ve výši 300 000 eur, pak to bylo 150 000 eur a dnes se hovoří o 60 000. Myslím, že Evropa by měla více rozvíjet své chudší regiony místo toho, aby bohaté regiony vysávaly ze zemí, jako jsou ČR, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko i Polsko, peníze pro své občany.

Jaká je vyjednávací pozice České republiky?

Velice špatná. Z několika důvodů uvedu dva nejdůležitější. Prvním jsou vládní priority. Když česká vláda stanovila nějaký rámec naší pozice, tak jsme se ho nikdy nedrželi. A za druhé, většina těch, kdo jezdí do Bruselu vyjednávat za Českou republiku, vyjednává spíše své budoucí posty než řešení našich problémů. To se mi samozřejmě nelíbí, protože tam vidím spoustu servility vůči bruselským strukturám. Už jen to klišé, že polovina států je rasistických a xenofobních. Tyhle řeči zásadně odmítám. Musím bránit Českou republiku. Podívejte se, kolik je tady Ukrajinců, Vietnamců, Rusů, ale i Angličanů a nemáme s nimi žádné problémy. A jestli byly problémy s romskou menšinou, nebyla to pozice etnická, ale spíše ekonomická. Vždycky dostávali víc, bývalý režim chtěl, abychom byli výkladní skříní socialismu. Já si myslím, že na všechny občany má být stejný metr a je jedno, jakého původu člověk je.

Máte jako odborový předák možnost zasahovat do vyjednávání v bruselských strukturách?

Jsem spolu se čtyřmi kolegy z Českomoravské konfederace odborových svazů členem Evropského hospodářského a sociálního výboru. Musím přiznat, že některé věci mě tam velice zklamaly. Nejsem z těch, kteří EU okopávají nohy, ale chtěl bych, aby se spousta věcí změnila. Při projednávání zemědělské pozice jsem předložil patnáct pozměňovacích návrhů, což tam ještě nezažili. Těším se na prosinec, kdy do výboru přijde zemědělský komisař Phil Hogan. Se zemědělci, jak podnikateli, tak společenskými organizacemi, připravuji své krátké vystoupení, chci, aby tam zaznělo jako jasná řeč České republiky. Měli bychom být více stratégové, nechci tam mluvit o tom, jaké má s námi EU problémy, ale o tom, jaké my máme problémy s EU. To by mělo být mottem toho mého vystoupení.

Jsem velice rád, že se mohu zúčastnit některých jednání. Jsem členem podvýboru pro energetiku a zemědělství, a s úsměvem poslouchám nářky německých zástupců zelené linie, kteří by chtěli všechno ekologické, ale přitom si pletou herbicidy a pesticidy.

Jak na tom vůbec je naše zemědělství?

Příjem zemědělských firem se stabilizoval. Ale naší velkou nevýhodou je, že nemohou dál rozvíjet výrobu. Tlak, třeba na mléko, je obrovský. Velice jsem přivítal, že jsme třetím největším výrobcem chmele a naši cukrovarníci se připravují, že se vrátíme do popředí výroby cukru. Ovšem pokud jde o výrobu vepřového a hovězího i drůbežího masa, není situace dobrá, ale věřím, že se nám ji podaří zlepšit. Je potřeba podívat se na agrární obchod. Vozí se potraviny z jednoho konce Evropy na druhý. Ekologové neustále kritizují obsah CO2 ve vzduchu, ale přitom jim nevadí, že kamion se zvířaty putuje ze Španělska do Polska a pak se to ještě veze k nám.

Čeští zemědělci by se měli na některé komodity specializovat. Je to jen otázka času.

Jak jsou na tom zemědělské podniky, pokud jde o »lidské zdroje«, jak pracujícím říkají paní manažerky a páni manažeři?

Když Topolánkova a Nečasova vláda zastropovala navýšení minimální mzdy, bylo jen otázkou času, kdy se to prolomí. Čas se naplnil a v posledních dvou letech se nám daří zvyšovat minimální mzdu a tlaky na výši odměňování. Výhodu z toho mají i neodboráři. Díky plošnému tlaku pak nejsou podráženy ceny práce. Je škoda, že jsme stávkami, pochody a dalšími protesty víc netlačili na mzdy i za pravicových vlád. Podnikatelé musejí pochopit, že my chceme, aby firmy vydělávaly. Ale je potřeba, aby pak férově zaplatily lidi.

Pravicové vlády vyřvávaly do světa, že jsme země, kde jsou nízké mzdy a nemusejí se dodržovat normy a že je tu snadné podnikat. To se také dělo. Vývoz cca 300 miliard korun ročně za hranice republiky je skandální. Chápu, že zahraniční investor, který tu investuje peníze, je chce vydělat nazpátek. S tím nemáme problém. Jenže když k tomu připočítáme, že tady mimo svých investic nemuseli odvádět daně, a ty peníze vyvádějí dál, je někde hranice, kdy by to mělo skončit. Proč neodmění zaměstnance, když je tu směrnice o vysílání pracovníků a tvrdí, že dumpingovými cenami podrážíme mzdy třeba ve Francii? Proč Veolia unese mzdy ve Francii a neunese je v ČR? Byla to trochu i naše vina, že jsme na ně víc netlačili. Ovšem, když naši občané a odboráři nebyli připraveni jít do boje se zaměstnavateli a věřili, že se to vyřeší vyjednáváním, je to tedy v této pozici vyjednávání a divím se některým podnikatelům, že z toho mají pupínky. Posloucháme to pořád – před rokem nám prý chybělo 50 000 pracovníků, pak 100 000, pak 150 000, teď už slyším, že je neobsazených 300 000 pracovních míst. Nestačím se divit, jakým tempem aktivita ekonomiky roste, že je tu taková přehršle zakázek. Naši podnikatelé by měli být evropští a divím se, proč nezadají subdodávky svých zakázek v jiných zemích. Aby odtamtud plynuly zisky k nám.

Prezident Hospodářské komory pan Dlouhý přehřívá českou politiku a měl by si uvědomit, že on vyprodal soustu majetku republiky. Myslím, že to dobré nebylo. Říkalo se, že musíme prodat naše rafinerie, naše benzínky, protože to stát neumí. Dnes tu v téhle branži máme samé státní firmy: MOL je státní firma maďarská, Benzina je státní firma polská, ÖMV je státní firma rakouská… Když tu podnikají, měli bychom z toho něco mít, a ne aby všechen kapitál vyvezly za hranice. S tím by se mělo něco udělat. Věřím, že když budoucí premiér Babiš zdůrazňuje, že on daní v ČR, bude to jedna z věcí, s níž si určitě poradí, aby se odsud kapitál nehorázně nevyvážel za hranice.

Vraťme se k »lidským zdrojům«. Jak se vyvíjí struktura zaměstnanců v zemědělství, pokud jde o věk a vzdělání?

Stárnou. Věková hranice se prudce posouvá a může s tím být opravdu problém. Ovšem technika šla ohromně dopředu, všimněte si, jak rychle probíhá sklizeň. Obor potřebuje kvalitní zaměstnance, ale nejsme schopni zabezpečit, aby do zemědělského školství šly peníze třeba z firem, které vyrábějí zemědělské stroje. Bylo by dobré, kdyby tam například na základě daňových slev poskytli techniku, a žáci se učili na strojích, na nichž potom budou pracovat.

Udělala se obrovská chyba, že se zrušila zemědělská odborná učiliště. Je to jednoznačně chyba sociální demokracie a hejtmanů, kteří tam seděli, když zemědělská učiliště spojovali s průmyslovkami nebo například stavebními učilišti. Údajně nebylo dost žáků. Mělo dojít k redukci, ale ne tímto způsobem, aby se slučovaly. Je to od zdi ke zdi, jako se školkami, které teď chybějí.

Pravdu mají zaměstnavatelé, když říkají, že ze škol nevycházejí lidé, kteří jsou připraveni pracovat ve výrobě. V té souvislosti nechápu neustálý tlak učitelů na zvyšování jejich platů. Potřebujeme lidi nejen všeobecně vzdělané, ale i zručné, kteří se uplatní v provozu. Například žákům, kteří mají být opraváři zemědělských strojů a traktoristy, se zrušil řidičák. Zrušil se obor svářeč, protože svářečský kurs byl drahý. Stát nedokázal tyto učební obory zabezpečit. Měl by je zatraktivnit, aby mladí lidé do těchto oborů šli. Každý nemůže být vysokoškolák, potřebujeme i lidi, kteří pracují rukama.

Máme tady každý rok kolem tisícovky dětí, které vyjdou z dětských domovů. Když se o ně stát patnáct let staral, měl by pro ně otevřít učební obory, u učilišť je i ubytování. Každý by měl absolvovat alespoň nějaký učební obor. Je špatné, když z dětských domovů odcházejí lidé bez vzdělání.

Nabízí se otázka, zda bychom neměli zpoplatnit vysoké školství, když tu studuje tolik cizinců. Republika z toho nic nemá. A pro naše občany by to dál bylo skoro zadarmo. Říkám skoro, protože zadarmo to není nikdy. Měli bychom chtít, aby tady zahraniční studenti zaplatili své studium. Pak bude dost i na střední a základní školství.

 

  • Zdroj: Haló noviny