Zrychlující se pochod digitalizace, robotiky a množství technologických inovací ovlivní výrobu, služby a život obecně, a to způsoby, které je těžké předvídat, ale které budou jistě hluboké. Výzvou je učinit správná rozhodnutí.
V letošním roce nastává historická příležitost zahájit agendu zaměřenou na člověka v souvislosti s globalizací 4.0 a budoucností práce: sté výročí Mezinárodní organizace práce. Na konferenci Mezinárodní organizace práce v červnu se očekává přijetí Deklarace Mezinárodní organizace práce (ILO Centenary Declaration), která představuje milník pro samotnou Mezinárodní organizaci práce a něco, co bude stanovovat zásady na vysoké úrovni o tom, jak by se měl svět formovat globalizací 4.0.
Odborové svazy vyzývají k tomu, aby Deklarace Mezinárodní organizace práce definovala parametry nové sociální smlouvy mezi vládami, podniky a pracovníky a uznala skutečnost, že budoucnost výroby není něco, co budou určovat technologie, ale že bude formována politickými, sociálními a ekonomickými volbami.
Celosvětový kontext těchto voleb je skutečně znepokojující. Existuje 300 milionů „chudých pracujících“ lidí, kteří sice jsou v práci, ale nevydělávají dost, aby se vymanili z chudoby. Oficiální nezaměstnanost na celém světě je přibližně 190 milionů lidí, přičemž velký počet mladých lidí vstupuje na trh práce, kde pro ně často žádná práce není. Přibližně polovina pracujícího obyvatelstva světa má neformální práci a mnozí z těch, kteří mají formální práci, jsou zaměstnáni v nejistých či dočasných pracovních místech. Globální dodavatelské řetězce jsou kontaminovány otroctvím, neformálností práce a pracovními místy, která často udržují zaměstnance v chudobě a vystavují je nemocem. Kromě toho, více než 40 % světových domácností nemá přístup k internetu. Negativní dopady mají změny klimatu připravující miliony lidí o živobytí, což podtrhuje naléhavou potřebu ambiciózních opatření na udržení růstu globální teploty pod 1,5 %.
Diskuze o budoucnosti musí být založena na těchto realitách. Již zakladatelé Mezinárodní organizace práce v roce 1919 měli na mysli velmi jasný cíl: že záruka sociální a ekonomické spravedlnosti by pomohla zabránit podmínkám, které by mohly vést k dalšímu konfliktu, stejně tak ničivému jako byla první světová válka. Philadelphská deklarace Mezinárodní organizace práce z roku 1944 stanovila následující zásady pro svět práce:
práce není zbožím; svoboda projevu a sdružování jsou nezbytné pro trvalý pokrok; chudoba kdekoliv na světě představuje nebezpečí pro prosperitu; válka proti zvůli musí být prováděna s neúprosnou rázností v každém národě a současně neustálým a soustředěným mezinárodním úsilím, ve kterém se zástupci pracovníků a zaměstnavatelů, kteří mají stejné postavení jako vlády, spojí ve svobodné diskusi a demokratickém procesu s cílem podpořit společný blahobyt.
Tyto zásady platí stále i dnes a jsou základem pro řízení změn, i ve světě, který čelí existenciálním problémům v důsledku změny klimatu a prudkému rozšiřování technologií. Tyto dva faktory byly základními úvahami v práci Světové komise Mezinárodní organizace práce pro budoucnost práce, která vydala svou zprávu „Práce pro lepší budoucnost“ dne 22. ledna. Tato zpráva výmluvně spojila nové výzvy dneška s osvědčeným vzorcem norem Mezinárodní organizace práce a rovným zapojením vlády, zaměstnavatelů a pracovníků a jejich odborů. Poskytuje základ pro novou, revitalizovanou sociální smlouvu.
Jedním z nejvýznamnějších doporučení této Komise je zřízení univerzální pracovní záruky, která zajistí základní práva všem pracovníkům bez ohledu na typ zaměstnání nebo smlouvy, kterou mají. Zaručila by jim jejich práva na členství v odborech a kolektivní vyjednávání, ochranu před diskriminací, otroctvím, dětskou prací a nebezpečnými pracovními podmínkami, jakož i spravedlivou míru kontroly nad jejich pracovní dobou.
Zpráva Komise rovněž vyzývá k všeobecnému nároku na celoživotní vzdělávání s cílem pomoci pracovníkům vybavit se do budoucna a rozšířit základní síť sociální ochrany pro všechny, místo menšiny, která ji má dnes. Konkrétní opatření k realizaci rovnosti žen a mužů, 100 let poté, co Versailleská smlouva přislíbila ženám stejnou odměnu, jsou doprovázena výzvami k investicím do péče, infrastruktury a do zelené ekonomiky.