Má ale na něj nárok každý? A pokud mu bude přidělen, bude ho brát celý život? A když to jeho zdravotní stav dovolí, může při pobírání invalidního důchodu pracovat? Tyto, ale i další dotazy často řeší zaměstnanci okresních (v Praze Pražská, v Brně Městská) správ sociálního zabezpečení (OSSZ) či call centra ČSSZ.
Právě ta o přidělení invalidního důchodu rozhoduje a zároveň ho i vyplácí. Její zaměstnanci se však v této oblasti často setkávají s neznalostí základních pravidel a podmínek. Ve spolupráci s ČSSZ proto přinášíme odpovědi na deset zásadních otázek, které odborníci řeší nejčastěji.
1. Je-li člověk uznán invalidním, má automaticky nárok na invalidní důchod?
Pro přiznání invalidního důchodu musí být pochopitelně splněna základní podmínka vzniku invalidity prvního, druhého nebo třetího stupně, zároveň ale pro přiznání nároku na invalidní důchod musí člověk získat potřebnou dobu pojištění stanovenou zákonem o důchodovém pojištění.
| Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku: • do 20 let méně než jeden rok, • od 20 let do 22 let jeden rok, • od 22 let do 24 let dva roky, • od 24 let do 26 let tři roky, • od 26 let do 28 let čtyři roky, • nad 28 let pět roků. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních 10 roků před vznikem invalidity. Od 1. 1. 2010 platí, že u pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li v období posledních 20 let před vznikem invalidity získána doba pojištění alespoň 10 roků. |