Již od roku 1991 je mezi Svazem podnikatelů ve stavebnictví (SPS) a Odborovým svazem (OS) Stavba ČR uzavírána Kolektivní smlouva vyššího stupně (KSVS), která se prakticky vztahuje na celé odvětví českého stavebnictví. Tedy i na společnosti a firmy, které nejsou členy SPS a OS Stavba ČR, a které mají od 20 zaměstnanců výše.
O této skutečnosti jsme v našem zpravodajství o sociálním dialogu mezi zaměstnavateli a odbory psali již několikráte. Ale vzhledem k tomu, že ve dnech 1. a 2. února 2019 bylo na VIII. sjezdu OS Stavba ČR zvoleno nové vedení odborového svazu, a jeho novým předsedou byl zvolen Pavel Zítko, navíc 2. dubna 2019 byla podepsána nová KSVS na období 2019 – 2024, požádali nového předsedu OS Stavba ČR Pavla Zítka o rozhovor.
⃰Jak vidíte, s odstupem třech měsíců po vašem zvolení, současný vývoj českého stavebnictví a v této návaznosti i možnosti dalšího kolektivního vyjednávání se stavebními podnikateli?
Mohu plně potvrdit, že v posledních dvou třech letech se situace v rámci kolektivního vyjednávání začala zlepšovat, pokud jde o růst mzdových tarifů a zlepšování pracovních a sociálních podmínek zaměstnanců, a to v návaznosti na to, jak se české stavebnictví v poslední době začalo dostávat z útlumu a následné stagnace, která nastala po krizovém období po r. 2008. Potvrzuje to i fakt, že v nové KSVS, kterou jsme se stavebními podnikateli uzavřeli na léta 2019 – 2024, jsme se dohodli na růstu minimálních mzdových tarifů pro rok 2019, tj. na období od 1. dubna 2019 do 31. března 2020, o 9,1 % v hodinové mzdě a o 6,1 % v měsíční mzdě. Tedy, pro celé odvětví stavebnictví!
V této souvislosti chci připomenout, že v dobách po krizi v r. 2008 se minimální mzdové tarify nezvyšovaly vůbec se zdůvodněním, že je nutné zachránit pracovní místa pro zaměstnance s tím, že v následujících letech se zvyšovaly o jedno či maximálně o tři procenta ročně. Takže, současný vývoj českého stavebnictví umožňuje takto výrazný růst mzdových tarifů.
⃰Počátkem dubna jste se stavebními podnikatelů uzavřeli novou Kolektivní smlouvu vyššího stupně, a to na dobu pěti let! To je velmi zajímavé. Mohl byste ji charakterizovat?
Víte, ono vše souvisí se vším. Mám na mysli, že naše odborová činnost se prolíná i s tím, jak se vyvíjí české stavebnictví v současné době. S novým vedením Svazu podnikatelů ve stavebnictví, které bylo zvoleno v závěru loňského roku, jsme se nakonec dohodli, že je zapotřebí naše vzájemné vztahy stabilizovat na delší období, než tomu bylo dosud, kdy se uzavíraly kolektivní smlouvy na tři roky, a to již od roku 1991. Proto jsme nyní podepsali novou KSVS na období 2019 – 2024 s tím, že každý rok se, během těchto pěti let, bude uzavírat dodatek KSVS, v němž bude stanovena výše minimálních mzdových tarifů pro každý rok. Přesně tak, jak jsme to dělali v minulosti.
Mimochodem, v této souvislosti chci také říci, že na VIII. Sjezdu OS Stavba ČR jsme změnili stanovy, s tím, že také platí pětileté období pro náš odborový svaz. Jako odboráři jsme usoudili, že právě doba pět let se bere z hospodářského hlediska jako určité stabilní období, na které je vhodné plánovat úkoly, což potvrzuje i uzavření KSVS také na pět let.
⃰Jaký je její další konkrétní přínos pro zaměstnance ve stavebnictví?
Když jsme počátek dubna uzavřeli novou KSVS, tak jsme se s vedením Svazu podnikatelů ve stavebnictví zároveň dohodli, že jsme tehdy společně podepsali i žádost na Ministerstvo práce a sociálních věci (MPSV) ČR, aby platnost nové KSVS byla uznána pro celé odvětví našeho stavebnictví. V současné době jsme obdrželi upozornění z MPSV, že byly z naší strany, tj. stavebních podnikatelů a odborů, splněny podmínky pro uznání její závaznosti pro celé odvětví stavebnictví. Takže očekáváme, že koncem června bude její rozšíření uznáno.
⃰Kromě KSVS, kterou uzavírá vás odborový svaz, tak jednotlivé odborové organizace uzavírají i podnikové kolektivní smlouvy. Jaká je situace v této oblasti?
Dalším přínosem KSVS je i to, že se stává vzorem pro uzavření podnikových kolektivních smluv v jednotlivých stavebních firmách. V současné době můžeme říci, že drtivá většina podnikových kolektivních smluv, tedy ve firmách, kde působí naše odborové organizace, jsou již uzavřené. A řekl bych i s velmi dobrým výsledkem, kdy se v nich příznivá situace českého stavebnictví plně odrazila. Nikde nedošlo k redukci dříve sjednaných podmínek, a to jak v případě pracovních, tak i mzdových. S potěšením mohu konstatovat, že v naprosté většině případů došlo k navýšení mezd a ke zlepšení benefitů. Pokud jde o nárůst mzdových tarifů v rámci uzavíraných podnikových kolektivních smluv, náš předběžný odhad činí asi tak 6 až 7 %. Během letních měsíců nám skutečný stav zjistí statistika, kterou si průběžně každý rok děláme.
⃰V České republice mimo jiné působí řada nadnárodních stavebních společností, jejichž sídlo je v některém jiném státě. V těchto zahraničních společnostech existují Evropské rady zaměstnanců. Jak je jejich poslání?
Máte pravdu. Jde o takové známé zahraniční společnosti, jako je například švédská SKANSKA nebo německý HOCHTIEF či francouzská EUROVIA, případně i mexický CEMEX. Zkrátka, všude tam, kde je přítomen významný zahraniční kapitál, existují tyto Evropské rady zaměstnanců, které jsou velmi významným institutem pro fungování odborových organizací. Musím říci, že koncem února se v Praze uskutečnil seminář pro naše zástupce v těchto Evropských radách zaměstnanců. Přítomní zástupci velmi podrobně komentovali výsledky sociálního dialogu v jednotlivých společnostech a vzájemně diskutovali o aktuální situaci u svých zaměstnavatelů a v celém odvětví stavebnictví.
Mohu potvrdit, že význam těchto Evropských rad zaměstnanců spočívá také v tom, že odboráři ze všech zemí, kde tyto firmy působí, se tam setkají s hospodářským vedením mateřských firem a mohou jim předat své poznatky z průběhu sociálního dialogu s vedením svých pobočných firem v dané zemi. To je pozitivní věc v tom smyslu, že naši zástupci tak mohou upozornit šéfy v Berlíně, Paříži či Stockholmu na skutečnost, kde a z jakých důvodů vázne sociální dialog s českým vedením příslušné společnosti.
Takže, když je hospodářské vedení rozumné a uvědomuje si tuto skutečnost, tak se to většinou odrazí i v tom, že se obě strany v rámci kolektivního vyjednávání dohodnou. Samozřejmě, že v některých případech jsme svědky toho, zejména když se vedení firmy vymění a nastoupí noví šéfové, že sociální dialog se zadrhne. Právě proto vidíme významnou roli Evropských rad zaměstnanců v tom, že napomáhá sociálnímu dialogu na solidní úrovni.
⃰OS Stavba ČR je také členem Evropské federace pracovníků ve stavebnictví a dřevařství (EFBWW). Co z tohoto členství vyplývá pro činnost vašeho odborového svazu?
Přirozeně, že nás odborový svaz je také členem Evropské federace pracovníků ve stavebnictví a dřevařství (EFBWW). V závěru listopadu letošního roku by se měl ve Vídni uskutečnit kongres EFBWW, který se koná jednou za čtyři roky. V současné době probíhají v jednotlivých členských zemích přípravy na jeho uskutečnění.
V tomto momentu musím zdůraznit, že náš odborový svaz je rovněž členem Wiesbadenské skupiny (W 6), která sdružuje stavební odbory těchto zemí: Německo, Rakousko, Maďarsko, Slovensko, Polsko a Česká republika. Tato středoevropská skupina stavebních odborů je v rámci EFBWW vysoce aktivní s tím, že se jednou ročně schází v jedné členské zemi a na těchto setkáních se snaží zformulovat společná stanoviska k různým záležitostem, které se týkají stavebnictví, a to konkrétně za země střední, případně i východní Evropy. Má to přirozeně význam, že se tato naše stanoviska snažíme prosadit i na jednáních EFBWW. Někdy se pokoušíme získat pro naše názory i například zástupce odborů ze skandinávských či pobaltských zemí. Ovšem, záleží na tom, jak se naše zájmy prolínají a doplňují či naopak odlišují.
⃰Stavební podnikatelé si stěžují na nedostatek pracovních sil. Jak tuto situaci vidí odbory?
Nedostatek pracovních sil vidíme i v českém stavebnictví. Přirozeně, že to vedení firem snaží zabezpečit příchodem zahraničních pracovníků, zejména z Ukrajiny. Ale mohu říci, že to mnohdy nestačí. Navíc, ukazuje se, že například pracovníci z některých balkánských zemí, nemají v sobě příslušné pracovní návyky, takže jejich zapracování není jednoduchou záležitostí. Běžně se tedy stává, že celou situaci řeší mnohá hospodářské vedení firem u nás tím, že se pracuje přesčas a občas i za cenu mimořádných směn. To vše vytváří tlak na zaměstnance, což se, mimochodem, někdy projevuje i ve zvýšení pracovní úrazovosti.
Navíc, je zde další problém. Lidé v pozdním věku postupně odcházejí do důchodu a nemá je pomalu kdo nahradit. Učňovské školství ve stavebnictví neprodukuje dostatek mladých pracovníků, kteří by odcházející důchodce nahradili. Přibližně jen třetina učňů jde pracovat do oboru, ostatní hledají uplatnění jinde. Zde musím ocenit, že Svaz podnikatelů ve stavebnictví se snaží o řešení tohoto problému. Zpracoval k této problematice ucelený materiál, kde jasně popsal současný stav a také navrhl možná řešení. Jenže, ukazuje se, že toto je celospolečenský problém, nikoliv jen českého stavebnictví.
Příslušné kroky budou muset podniknout státní orgány, jichž se to týká, a to tak, aby se změnila atmosféra ve společnosti. Prostě ne každý může být vysokoškolák, zejména v humanitním oboru. Mládeži by se mělo připomínat staré heslo, že „řemeslo má zlaté dno“. Samozřejmě, že část mladých lidí se dá zlákat i na automatizaci a robotizaci, která se začíná prosazovat i ve stavebnictví, zejména na stavbách na „zelené louce“. Ovšem, pokud jde o rekonstrukce, tam je i nadále zapotřebí řemeslná