České cukrovary hlásí jednu z nejhorších sezón. Kvůli suchu byla minulá úroda cukrovky výrazně nižší než obvykle. Z výrobních linek následně sjelo kolem půl milionu tun cukru – meziročně zhruba o sto tisíc tun méně. Z dnešní zprávy portálu iROZHLAS dále vyplývá, že na jeho prodeji navíc cukrovarníci tratí, protože ceny cukru dál klesají. Jen za posledních pět let zlevnilo kilové balení v obchodech v průměru o desetikorunu na současných 13 korun i navzdory rostoucím nákladům na energie nebo mzdy.

Podle Petra Karkoše, ředitele závodu ve společnosti Tereos TTD Česká republika, řepa přichází ke zpracování suchá a bez nečistot. Potom pokračuje přes prací linku a poté, co se vypere, tak vstupuje do továrny, kde je nakrájená na tzv. cukrovarnické řízky. No a pak je z ní vylouhována šťáva a vyroben cukr. Obvykle tu během jediného dne zpracují kolem sedmi tisíc tun cukrovky. Jenže poslední sklizeň byla podle Petra Karkoše podprůměrná. Zároveň uvedl, že pokud jde o výnos, tam je propad o desítky procent. To je pro pěstitele, tedy naše zemědělce, opravdu neštěstí, konstatoval. Zkrátka, v celkovém množství bude cukru méně, dodal.

Podle producentů cukru je jeho cena výrazně nižší, než tomu bylo dříve. Třeba kilo krystalu stojí v obchodech průměrně 13 korun. Naposledy tolik stálo na začátku devadesátých let. Jenže tehdy byla průměrná hrubá mzda kolem tří a půl tisíc korun. Dnes je zhruba devítinásobná.

Ceny tohoto vyprodukovaného cukru srazilo ukončení tzv. cukerných kvót, které do září 2017 regulovaly množství vyrobeného cukru v Evropské unii.

Podle předsedy představenstva společnosti Tereos TTD Oldřicha Reinbergra se naplnily obavy producentů cukru, kdy v důsledku přebytkové výroby cukru, tj. přesně po skončení kvót v roce 2017, došlo k obrovské nadvýrobě cukru, která samozřejmě měla efekt v Evropě tím, že se srazily ceny cekru. Ty klesly o 40 %, to znamená na úroveň před změnami po roce 1989, prohlásil Oldřich Reinbergr.

Podle představitelů našich cukrovarnických firem na trhu nyní vítězí podniky, které zboží nabídnou za nejnižší cenu. Jenže za současných podmínek tuto situaci nemůže české cukrovarnictví přežít, prohlásil Oldřich Reinbergr. Podnikání navíc komplikují i zákazy ze strany Evropské unie na používání některých pesticidů k pěstování cukrové řepy. Podle výkonného ředitele Svazu pěstitelů cukrovky Jana Křováčka tyto zákazy na účinné látky, které jsou v pěstitelské technologii cukrovky nepostradatelné, tyto zákazy přicházejí postupně. „Do budoucna se může stát, že nebudeme mít tu cukrovku ani čím ošetřovat,“ konstatoval Jan Křováček. Podle něho to přiznává i samo ministerstvo zemědělství, protože právě regulace a také nízké výkupní ceny cukrovky, včetně samotného cukru, nutí farmáře zmenšovat plochy, na kterých plodinu pěstují. Podle Jana Křováčka pro letošní rok máme zde pokles o deset procent z 66 tisíc hektarů na 60 tisíc hektarů. Pěstitelé cukrovky určitě už na příští rok zvažují další pokles plochy rámcově o deset, patnáct procent.

Tradice výroby cukru přitom v Česku sahá až do 19. století. Tehdy bylo v zemi přes dvě stě cukrovarů. Na počátku 90. Let, tedy před zahájením ekonomické a společenské transformace po r. 1989, bylo v České republice na 70 cukrovarů. Dnes jich je sedm.