Ústředním námětem páteční tiskové konference Agrární komory (AK) ČR v Pardubicích byla dvě základní témata. Tím prvním tématem bylo ukončení letošních žní v Pardubickém kraji a tím druhým reakce Agrární komory ČR na různé mýty a fámy o tom, že naše zemědělství škodí životnímu prostředí u nás.

V úvodu tiskové konference vystoupil viceprezident Agrární komory ČR a předseda regionální Agrární komory Pardubického kraje Leoš Říha, který nejprve uvedl, že východočeští zemědělci ukončili letošní žně. Takže nejprve oznámil, že zemědělci v Pardubickém kraji sklízeli obilniny zhruba z 81 tisíc hektarů, což bylo o tři tisíce hektarů více než v minulém roce. Důvodem je, že se o tuto rozlohu snížily plochy řepky. Podle něho byl výnos obilovin na Pardubicku vyšší než v loňském roce, a to 6,53 tuny z hektaru, zatímco loni to bylo 5,59 t/ha. Ovšem z dlouhodobého hlediska je tento výnos lehce pod pětiletým průměrem v kraji. Zároveň uvedl, že průměrný výnos obilí v ČR činí v letošním roce 5,63 t/ha.

Pokud jde o sklizeň řepky, Leoš Říha prohlásil, že v loňském roce její výnos na Pardubicku dosáhl 3,57 tuny z hektaru, ale v letošním roce to bylo jen 3,12 tuny z hektaru, přičemž průměr České republiky činil 3,04 t/ha. Podle něho lze příčinu hledat v tom, že letošní červen byl extrémně teplý. To se projevilo i na kvalitě řepky, kdy jej jí nejen méně, ale má i menší množství oleje. Naproti tomu u obilovin, zejména u potravinářské pšenice je kvalita letos exkluzivní.

Mimochodem, východočeští zemědělci oslaví ukončení žní slavnostními dožínkami, které proběhnou v neděli 22. září v Pardubicích.

Srovnání výsledků zemědělství u nás i v sousedním Německu

V další části svého vystoupení Leoš Říha poznamenal, že ve světě, ale i u nás, se mění počet obyvatel, kdy jejich počet roste. To je především otázka pro zemědělce, kteří by měli zajistit nasycení obyvatelstva. Přitom ale platí to, že Česká republika v řadě důležitých živočišných komodit není soběstačná, zatímco sousední Německo, kde v podstatě existují stejné klimatické podmínky, jako jsou u nás, tuto soběstačnost vykazuje a přitom v řadě komodit i dvojnásobnou. Krásným příkladem je mléko, kdy jsme soběstační, pokud jde o jeho produkci, ale naši němečtí sousedé jsou soběstační dvojnásobně. Zároveň k tomu poznamenal, že je to dáno i tím, že Česká republika má jednu polovinu skotu, než mají v sousedním Německu.

V této souvislosti Leoš Říha konstatoval, že bychom i u nás měli, jako sousední Němci, využít přírodního potenciálu a měli bychom dokázat, že i zde máme zpracovatelský průmysl a produkovat zemědělské výrobky a potraviny s vyšší přidanou hodnotou, Neměli bychom je tedy vyvážet bez přidané hodnoty, jako je tomu v řadě případů dosud. Dále uvedl, že takto neuvážlivě postupovat v českém zemědělství nejde, a že podmínky našeho hospodaření na venkově je zapotřebí změnit.

Poté přešel k ožehavému tématu, které není pro české zemědělce nejpříznivější, to je výše národních dotací, které jsou u nás o 20 % nižší, než mají zemědělci v řadě zemí původní EU15. Současně zdůraznil, že západoevropští zemědělci je od svých vlád dostávají jako investice do živočišné výroby, což je v podstatě základ dalšího úspěšného rozvoje zemědělství. Pokud jde o rostlinnou výrobu, tam západoevropští zemědělci dostávají dotace na podporu ovoce a zeleniny, zejména však citlivých komodit, jako jsou například brambory. Naproti tomu čeští zemědělci produkují hodně obilí, kukuřice a řepky. Přičemž u nás není pro tyto plodiny dostatečná spotřeba. V této návaznosti uvedl, že máme velice nepříznivé saldo agrárního obchodu, které činí minus 40 mld. Kč.

Současně neopomněl zdůraznit, že největším problémem našich zemědělců je sucho, které v poslední době zažíváme. Přičemž poznamenal, že bychom měli i zamyslet nad tím, že díky suchu, které postihuje značnou část Evropy, tak budou chybět i potraviny na Západě a nebudou k dispozici ani přebytky západoevropských farmářů, které se u nás západoevropští pěstitelé a chovatelé snaží u nás prodat. Takže český stát by měl najít potenciální řešení i této možné situace.

Mýty o škodlivosti zemědělství vůči životnímu prostředí

V další části svého vystoupení se Leoš Říha zaměřil i na fámy a nepravdy, které se v posledních letech šíří napříč Českou republikou o tom, že činnost našich zemědělců škodí životnímu prostředí u nás. Jedním z těchto mýtů je například to, že v České republice nejsou podporováni malí a drobní zemědělci, jak to doporučuje Evropská unie. Leoš Říha zdůraznil, že to není pravda, že český stát podporuje malé zemědělce, ale není možné připustit, aby se, kvůli této oficiální deklaraci EU v rámci Společné zemědělské politiky, nezlikvidovaly velké a střední zemědělské podniky, které u nás vznikly na základě historického vývoje po roce 1948, a které zajišťují naprostou většinu zemědělské výroby V České republice. Dále poukázal na obrovské ztráty zemědělské půdy, k níž u nás dochází díky její zástavbě pro různé hospodářské objekty a skladové haly. Zdůraznil také, že je třeba přijmout zákon o ochraně zemědělské půdy.

Společná zemědělská politika nezůstala stranou

Musíme dodat, že stranou nezůstala ani otázka formování Společné zemědělské politiky (SZP) EU na léta 2021 až 2027. K tomuto tématu vystoupil tajemník Agrární komory ČR Jan Doležal, který hovořil o různých ekonomických souvislostech, které v současné době vyplývají z různých jednání orgánů EU či v jednotlivých členských zemích. Současně upozornil, že zatím není vyřešeno vystoupení Velké Británie z EU (brexit), zda k tomu dojde dohodou či bez dohody. To přirozeně sehrává roli při stanovení otázky výše budoucího rozpočtu EU. Poté se Jan Doležal věnoval otázce vtahů mezi jednotlivými členskými zeměmi EU, zejména mezi původní sestavou zemí EU15 a nově přijatými zeměmi po roce 2004. Zároveň neopomněl zdůraznit, že v rámci formování nové SZP kladou orgány EU mnohem vyšší důraz na ochranu životního prostředí, zejména klimatu. Připomeňme také i úvahy v rámci EU o tom, že by do roku 2050 mělo být dosaženo nulové uhlíkové stopy.

Evropa je nyní pod velkým environmentálním tlakem!

Na svého předřečníka navázal viceprezident AK ČR a předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který uvedl, že Evropská unie je v současné době pod obrovským mediálním tlakem, aby svými opatřeními v dalším období snížila nebezpečí závažných změn klimatu ve světě, a to tím způsobem, aby zemědělství nemělo nepříznivý vliv na krajinu. Když na toto téma dále hovořil, uvedl řadu příkladů o tom, jak se omezování zemědělské půdy projevuje v Evropě, ale také i v tzv. třetím světě.

Poté přešel k problematice ochrany půdy v České republice. Konstatoval, že je sice hezké chtít od zemědělců, aby se vzdali části své úrodné půdy, a to ve prospěch její přeměny na meze a remízky, jak to v současné době aktivně prosazují různé ekologické organizace či média, ale je zde jeden vážný problém. Tím, je skutečnost, že mnoho současných zemědělců, v důsledku transformace českého venkova po roce 1989, tuto půdu, kterou obhospodařují, nevlastní. Takže, zemědělec, který na ní hospodaří, by se musel dotázat majitele daného pozemku, zda vůbec souhlasí s tím, že převede část svého pozemku, to je orné půdy, na remízky či meze, neboť by tak ztratil část svého zisku. Logicky by asi následovala odpověď, že nikoliv. To si ekologové, kteří toto velmi silně doporučují, ani neuvědomují.

Proto také předseda Zemědělského svazu ČR uvedl, že mnoho našich zemědělců půdu, na které hospodaří, nevlastní, což je, ve srovnání se situací v západoevropských zemích, obrovský nedostatek. Proto také agrární organizace vznesly požadavek, aby čeští zemědělci měli přednostní právo na koupi půdy, kterou obhospodařují. Bohužel zatím nebyl u nás tento požadavek vyslyšen.

Martin Pýcha se rovněž věnoval i dalším otázkám v souvislosti s projednáváním Společné zemědělské politiky po roce 2020. Zdůraznil, že čeští zemědělci odmítají navrhované zastropování přímých plateb na plochu, jak je v rámci návrhu SZP na léta 2021 až 2027 navrženo, což se týká rozlohy pozemku o 150 hektarech. Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR v tomto případě podporují druhou možnost návrhu SZP, jak se o tom posledních týdnech či měsících v EU diskutovalo, to je, aby zastropování nebylo povinné pro státy, které vyčlení alespoň 10 % přímých plateb na tzv. redistributivní platbu. Současně uvedl, že Zemědělský svaz ČR, který je členem nevládních agrárních organizaci COPA/COGECA v rámci EU, se snaží představitelům těchto zemědělských organizací vysvětlit, že díky historickému vývoji v Československu, vznikly u nás veliká JZD a státní statky, které se po roce 199O transformovaly do zemědělských podniků. V nich jsou sdruženi vlastníci půdy, kteří se z ekonomických důvodů raději sdružili do velkých či středně velkých ekonomických celků, protože tyto podniky jsou na trhu konkurenceschopnější, než je soukromý podnikatel, který vlastní malou či rodinnou farmu. Martin Pýcha k tomu dále dodal, že naše stanovisko podpořily téměř všechny členské organizace COPA/COGECA, a to až na dva případy. Proti byla malá organizace soukromých zemědělců ze Španělska a tou druhou byla Asociace soukromého zemědělství z České republiky.

Poté následovala diskuse, v níž oba viceprezidenti Agrární komory ČR – Leoš Říha a Martin Pýcha – odpovídali na dotazy jednotlivých novinářů. V této souvislosti je zapotřebí uvést, že Agrární komora ČR hodlá aktivněji reagovat na různé mýty a chiméry, které se v české veřejnosti šíří o tom, že české zemědělství škodí životnímu prostředí u nás. Dáme tomu mnohem větší prostor nejen ve svých, ale v řadě jiných médií, a to v příštích měsících.