• Zveřejněno: 17.07.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

Rozhovor Haló novin s předsedkyní Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníkovou

Znovu se ozývá, aby si pacienti připláceli

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče již po řadu let upozorňuje na složitou situaci ve zdravotnictví a sociálních službách a od českého státu žádáte dostatečný přísun financí na jejich činnost. O jakou výši financí pro příští rok žádáte letos?

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ve spolupráci s Lékařským odborovým klubem–Svazem českých lékařů, Asociací českých a moravských nemocnic, Charitou ČR a Diakonií Českobratrské církve evangelické požaduje zvýšit úhrady na zdravotní péči poskytovanou v nemocnicích, v sociálních službách, v domácí péči a ve všech dalších oborech zdravotnictví. Náš požadavek, který jsme vznesli na ministra zdravotnictví a potažmo na vládu na červnové tiskové konferenci, je pro rok 2020 rozdělit do všech segmentů, které poskytují zdravotní péči, 45 mld. korun. K požadavku je nutné uvést, že ministerstvo zdravotnictví plánovalo rozdělit poskytovatelům zdravotní péče 20 miliard, my jsme přišli s požadavkem na uvolnění přebytků z účtů zdravotních pojišťoven ve výši dalších 25 mld. Dovoluji si připomenout, že přebytky na účtech zdravotních pojišťoven jsou nyní okolo 50 miliard. Konkrétně tedy chceme uvolnit necelou polovinu přebytků z účtů zdravotních pojišťoven.

Čím jste svoje požadavky zdůvodnili?

Odbory i zaměstnavatelé jako přímí účastníci celého systému poskytování zdravotní péče se obávají, že pokud se do systému nedostane více peněz, bude ohrožena kvalita a dostupnost zdravotní péče. Co konkrétně hrozí a čeho se obáváme? Máme strach z dalšího uzavírání oddělení a případně nemocnic. Obáváme se, že pacienti budou léčeni pozdě a mnoho jich může být propouštěno z nemocnic předčasně. Péče, která jim bude poskytována, nebude v takovém rozsahu a kvalitě, jak má být. Na odděleních je málo sester, které jsou přetížené a péči o všechny pacienty nezvládají. Připomínáme, že situace ve zdravotnictví je už nyní velmi složitá, celé české zdravotnictví je významně podfinancované. V České republice jde na zdravotnictví pouhých 7 % HDP, zatímco ve vyspělých západoevropských zemích se tato částka pohybuje ve výši devět až 11 % HDP - a to je značný rozdíl. Pokud bychom se chtěli bavit o konkrétních částkách, tak jedno procento HDP je asi 50 mld. Kč. Pokud bychom se chtěli vyrovnat alespoň průměru zemí OECD, což je 9 % HDP, tak bychom měli na zdravotnictví přidat asi 100 miliard korun. Jsme přesvědčeni, že pro zachování současného rozsahu zdravotní péče je to naprosto nezbytné.

V této souvislosti chci upozornit na často naprosto nepochopitelně zmiňovaný argument, že stát ty peníze nemá. Není to pravda. Náš stát je bohatý a vše je otázkou nastavení priorit, kam peníze půjdou. V této souvislosti chci připomenout, že například v návrhu státního rozpočtu pro rok 2020 je vyčleněna částka ve výši 47 mld. Kč na obnovitelné zdroje, což se v tomto konkrétním případě myslí pro majitele solárních elektráren. Tedy pro úzkou skupinu podnikatelů, a nikoliv pro podstatnou část našich spoluobčanů, kteří potřebují zdravotní péči. A nad tím by se vláda a Poslanecká sněmovna PČR měly zamyslet, až budou například řešit zvyšování plateb za státní pojištěnce.

Na červnové tiskové konferenci jste vznesli konkrétní požadavky. Kam chcete směřovat peníze?

Konkrétní požadavky vyplynuly ze skutečnosti, že se v dohodovacím řízení o úhradách zdravotní péče na rok 2020 nedohodly zdravotní pojišťovny s některými poskytovateli zdravotní péče. Nedohoda byla v segmentu domácí péče a v segmentu nemocnic. Asociace českých a moravských nemocnic, která zastupuje 120 nemocnic, nesouhlasila s navýšením úhrad o 4,5 % oproti letošnímu roku. Domácí péče také nesouhlasila s navýšením, které jim pojišťovny nabídly. A teď ke konkrétním číslům. Domácí péče požadovala navýšení úhrad oproti letošnímu roku o 40 %. Pro mnoho laiků se požadavek na takové navýšení může zdát nepředstavitelný. Nicméně domácí péče je dlouhodobě podfinancovaná a za současných podmínek se nemůže rozvíjet. Zdravotní sestry zvažují odchody z domácí péče, vadí jim, že jim pojišťovna za jejich výkony platí na mzdách asi 19 000 Kč měsíčně, a to samozřejmě hrubého. Tyto nízké úhrady vycházejí ze špatně nastaveného systému mzdových indexů, který nechtějí ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny změnit. Navýšení o 40 % představuje celkové zvýšení financí pro domácí péči asi o jednu miliardu, což při předpokládaném příjmu zdravotních pojišťoven přes 300 miliard je naprosto zanedbatelná částka. Ovšem pro domácí péči je toto navýšení naprosto zásadní. Znamená udržení sester v domácí péči a druhotně je velmi významné pro pacienty, kteří mohou být ošetřováni doma. Domácí prostředí a péče sester, která se odehrává 24 hodin denně, jsou pro pacienty nezastupitelné.

Asociace českých a moravských nemocnic požaduje zvýšit úhrady za péči v nemocnicích o 12 procent a za následnou péči o 1000 Kč na lůžko za den. Jejich požadavek opět vychází z podfinancování nemocnic a také ze společného požadavku zaměstnavatelů a odborů, aby se v nemocnicích v příštím roce zvýšily základní platy o 10 %. Návrh ministerstva, že by se platy měly zvýšit maximálně o 2 %, nebo vůbec, je pro zaměstnavatele a odbory naprosto nepřijatelný. V národním hospodářství je predikce zvyšování mezd od 5 % do 7 %, a to v podstatě naplňuje navýšení základních platů o 10 %. Připomínáme, že základní plat tvoří asi 60 % příjmů zaměstnanců. V případě navýšení úhrad o 4,5 % by zaměstnavatelé ve zdravotnictví nemohli platy zvyšovat téměř vůbec. A to je vzhledem k personální krizi naprosto nepochopitelné. Zaměstnavatelé a odbory se přímo ptají, zda přístup ministerstva má vést k naprosté personální devastaci nemocnic a dalším odchodům zdravotníků mimo obor.

Jaká je reakce zdravotních pojišťoven, potažmo ministerstva zdravotnictví, na vaše požadavky?

Reakce obou institucí jsou velmi zvláštní. Zdravotní pojišťovny, v rozporu se zákonem, trvají na zvyšování přebytků na svých účtech a ohánějí se případnou krizí. Tento postoj je paradoxní, zdravotní pojišťovny mají hradit zdravotní péči, a to podle potřeb pacientů. Je nenormální a nemorální, abychom v době ekonomické prosperity sbírali víčka na léčbu pro onkologicky nemocné děti, když na účtech pojišťoven je přebytek financí. Naprosto nepřijatelný byl také způsob vyjednávání o úhradách na rok 2020. Zástupci zdravotních pojišťoven a zvláště ministerstva zdravotnictví vyjednavačům domácí péče a nemocnic vyhrožovali, že pokud nepřistoupí na navrhované podmínky, tak budou litovat, protože jejich úhrady se proti původnímu návrhu zdravotních pojišťoven ještě sníží. Je nepředstavitelné, že dokonce sám ministr sdělil, že ti, co nepodepsali dohody, nemohou počítat s jakýmkoliv dalším zvýšením úhrad. Kde žijeme?

Takže dalších 25 miliard korun, které byste dostali z účtu zdravotních pojišťoven, by pomohlo zdravotnictví?

Určitě ano. Jsme přesvědčeni, že se zvýšením financí se podaří v nemocnicích a v domácí péči udržet zdravotnický personál. Péči poskytují lidé, a pokud odejdou, tak se do velkých problémů dostanou právě pacienti. Dnes je situace taková, že mnoho oddělení stojí na jedné, dvou sestrách. Rušení oddělení, nebo dokonce některých nemocnic bude mít fatální dopady. Prodlouží se čekací doby na vyšetření, výkony, hospitalizace, budou se dál propouštět nedoléčení pacienti. To vše je za současné ekonomické situace až absurdní. Nabídky na trhu práce jsou dnes velmi široké. Zdravotnictví svým zaměstnancům nabízí především dřinu a odříkání. Mnoho zdravotníků se z důvodů extrémního pracovního vytížení nemůže starat o své pacienty, jak by měli a chtěli, jsou frustrovaní a drží se z posledních sil. Na situaci nikdo systémově nereaguje. Informace, které předáváme, jsou bagatelizovány a je nám sdělováno, že vše je v pořádku. Přes pracovní skupinu ministerstva zdravotnictví jsme požádali o ekonomické údaje fakultních nemocnic, ze kterých vyplývá, že se ministerské nemocnice propadají do červených čísel. Ani na toto nebylo reagováno. Situace připomíná Titanic. Loď se potápí a na horní palubě se tančí a zpívá. Pan ministr mimochodem zpívá velmi dobře, bohužel na důrazná upozornění nejen odborů, ale také zaměstnavatelů, nereaguje a problémy bagatelizuje.

Co vlastně chce? Znovu se ozývají hlasy, že je nutné, aby si pacienti připláceli. Ministr nechce souhlasit se státní investicí do zdravotnictví? Chce, aby platby šly ze soukromých zdrojů – od lidí? Peníze na účtech zdravotních pojišťoven nejsou soukromé, jsou určené na léčbu pacientů. Součástí nákladů na léčbu jsou i náklady na mzdy těch, kteří léčbu poskytují. Vyzýváme ministra, aby akceptoval požadavky odborů a zaměstnavatelů a aby do podfinancovaného zdravotnictví peníze přidal. Odmítáme, aby se tyto finance použily k jiným účelům.

A co sociální služby? Stát letos bude opět sociální služby dofinancovávat. Jaké máte požadavky pro příští rok?

V této souvislosti musím uvést, že již v září 2018 jsme při přípravě státního rozpočtu na rok 2019 upozorňovali vládu, že na zajištění činnosti sociálních služeb je zapotřebí zvýšit původně plánovanou částku o tři miliardy korun. Vláda na naše požadavky nereagovala a bohužel se i letos naplnily naše obavy, že objem peněz není dostatečný. Za odbory jsme proto jednoznačně podpořili požadavek Asociace krajů ČR na dofinancování sociálních služeb ve výši dvou miliard. V rámci připomínek k návrhu státního rozpočtu pro rok 2020 budeme požadovat pro sociální služby navýšit finance o pět miliard. Toto navýšení vychází z částky dofinancování dvou miliard a navýšení o další tři miliardy.

Znovu připomínáme, že situace zaměstnanců, kteří se starají o naše seniory a potřebné, je tristní. Zaměstnanci v sociálních službách jsou stále skoro 5000 Kč pod průměrnou mzdou v národním hospodářství. Pokud se nenavýší finance, nebude moci vláda realizovat svůj volební program, kde tvrdí, že chce sblížit odměny za práci zaměstnanců v sociálních službách a ve zdravotnictví.

Máte z letošního roku příklady negativního dopadu nedostatku financí na zaměstnance v sociálních službách?

Ano, máme. V některých zařízeních ředitelé nepřiznali zaměstnancům zvláštní příplatky podle nařízení vlády, někde dokonce chtěli přistoupit k neoprávněnému odebírání osobních příplatků. Ve všech záležitostech náš svaz jednal a zatím jsme ve spolupráci s našimi odborovými organizacemi a také někde se zřizovateli tyto excesy vyřešili.

Co by pomohlo stabilizovat situaci pracovníků v této oblasti?

Určitým řešením složité situace personálu v sociálních službách by byla i výpomoc formou benefitů. Určitě by bylo možné stabilizovat zaměstnance prostřednictvím zvláštního příplatku za náročnost profese, který by zaměstnance motivoval k tomu, že by v sociálních službách zůstali pracovat a neodcházeli by do jiných profesí.