• Zveřejněno: 12.07.2018
  • Autor: Miroslav Svoboda

Nedávno se na vašich webových stránkách Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče objevila petice za zachování péče v malých nemocnicích. Na důvody, proč tato petice vznikla, jsme se zeptali předsedkyně tohoto svazu Dagmar Žitníkové.

„Situace ve zdravotnictví není dobrá. Dostali jsme se do spirály, ze které se jen velmi těžce hledá cesta ven.  Nedostatek personálu způsobuje přechodné, ale také úplné uzavírání některých oddělení v nemocnicích,“ prohlásila úvodem Dagmar Žitníková. Podle ní, když se zavře interna, chirurgie, dětské oddělení, tak se pro pacienty ztíží dostupnost péče, prodlouží se čekací doba na plánované hospitalizace. Závažnějším problémem ovšem je akutní péče. Stává se, a to čím dál častěji, že je v nemocnicích, kde jsou snížená lůžka, je odmítán i akutní pacient. „Kolegové ze záchranek s odmítnutím pacienta mají bohaté zkušenosti. Záchranka veze pacienta do nejbližšího zařízení a tady jejím sděleno, že pacienta nelze přijmout, protože pro něho není v nemocnici volné lůžko. Posádka sanitky musí kontaktovat další nemocnice, aby se vůbec pro pacienta lůžko nalezlo. Také se stává čím dál častěji, že se pacienti pouští domů nedoléčení a to opět z důvodu, aby bylo volné lůžko pro těžší případy,“ vysvětlila konkrétní situaci s čím se naše nemocnice a záchranná služba potýkají. Přesto všechno stále zdravotníci od některých „odborníků“ slyší, že by se měl snížit lůžkový fond. Odbory se dlouhodobě zasazují o zvyšování kvality a dostupnosti poskytované zdravotní péče. Nicméně jejich připomínky a návrhy, stejně jako návrhy České lékařské komory, nebyly zatím vyslyšeny. Velmi často jsou označováni, jako ti, „kdo jen čeří vody“.

Negativní příklad personální vyhlášky ve zdravotnictví

Dagmar Žitníková dále připomněla, že ve zdravotnictví se dopady změn projevují velmi pozvolna a postupně. Jako příklad uvedla rok 2012 a zavedení tzv. personální vyhlášky, kterou se stanoví minimální počty zdravotníků na jednotlivých odděleních. V době, kdy tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger tuto vyhlášku připravoval, zdravotnické odbory byly zásadně proti navrženým počtům personálu. Nesouhlasily s tím, aby se o 45 pacientů mohla starat jediná sestra. Ministr jim tehdy sdělil, že návrh je o minimech a že neexistuje v České republice manažer, který by vyhlášku v minimálních počtech aplikoval.

Dnes jede na vyhlášku většina českých nemocnic a pojišťovny hradí zdravotní péči podle minimálních počtů personálu. Důsledek – mnoho zdravotníků odchází, protože dál nemohou. Sestřičky samy přiznávají, že nemohou o své pacienty pečovat, jak by měly a chtěly, a proto hledají uplatnění jinde. 8le uvedla jiný příklad. Lékaři nechtějí do mnoha nemocnic nastoupit ani za nadstandardní mzdy, protože by jako odborní garanti ručili sami za veškerý personál. „Pokud lékař už v pátek odpoledne, před víkendem, nemá ani jedno volné lůžko a ví, že bude řešit, kdo to lůžko nejméně potřebuje, tak tyto situace nikomu na klidu na práci nepřidávají. Co se týče pacientů, tak nikdo neřeší, že populace stárne, že je nutné akceptovat, že se sice prodlužuje délka života, ale nikoliv doba dožití ve zdraví. Zdravotnictví je politikum. Před volbami se každý ohání zabezpečení dostupné a kvalitní péče, ale skutečnost je jiná,“ konstatovala. České zdravotnictví, které je kvalitní, tak se propadá. Pokud chceme v ČR zabezpečit dostupnost péče, tak je třeba podpořit nemocnice v regionech a o tom je ta petice. A zároveň dodala, že zdravotníci stále slyší, že nejsou peníze. Podle ní, to není pravda. „Peníze jsou a je jen otázkou politické vůle, kam budou směřovat a jaké bude mít vláda priority. Pro odbory je prioritou člověk,“ zdůraznila.

Nejhorší situace je v krajích

Podle Dagmar Žitníkové se v krajích v současné době vytvářejí koncepce reorganizace zdravotní péče. V praxi to znamená, že když jsou některé nemocnice ztrátové, tak se neřeší podstata jejich problémů, ale navrhne se nejjednodušší řešení - zrušení některých oddělení nemocnic. Konkrétně se teď řeší situace ve více krajích. V Moravskoslezském kraji jde o dvě nemocnice, Nemocnici s poliklinikou Karviná o její část v Orlové, a dále o nemocnici v Bílovci. V nemocnici v Orlové se navrhuje zrušit interní oddělení. Jeho zrušení by mělo návaznost na fungování celé nemocnice, protože na interní oddělení je přímo navázané oddělení chirurgické a ortopedické. Zrušení interny by vedlo k zániku těchto dalších dvou oddělení a k vytvoření nemocnice následné péče. Paradoxem je, že všechna oddělení mají vysokou obložnost a pacienti jsou s poskytovanou péčí spokojení. Výpadek ortopedie by navíc měl velmi negativní dopady na čekací doby na plánované zákroky. Čekací doba např. na výměnu kyčelního kloubu je až rok a po zrušení této ortopedie by na jiném pracovišti byla ještě delší. Před několika dny odboráři spolu se zaměstnanci nemocnice a městskými zastupiteli uspořádali protestní mítink za zachování rozsahu poskytované péče. Výsledek zatím není, odbory oslovili zastupitelé a čekají na jejich vyjádření. Proti záměru snížit rozsah poskytované zdravotní péče vznikla také petice.

V případě nemocnice v Bílovci, která se nalézá blízko lázní Klimkovice, jde skoro o totéž. Byl záměr zrušit lůžkovou internu a chirurgickou péči zredukovat na jednodenní zákroky. V případě této plánované restrukturalizace se navíc prokázalo, že kraj vycházel z dat, která nebyla aktuální. Nemocnice je v zisku, v dobré ekonomické kondici a její vytíženost/obložnost je téměř 90 %. Také v Bílovci sepsali petici za zachování stávající péče, pod kterou získali několik tisíc podpisů, a kterou chtějí předat zastupitelům kraje.

Hejtman Jiří Čunek chce sloučit nemocnice!

Specifická je také situace ve Zlínském kraji, kde hejtman Jiří Čunek prezentoval záměr sloučit všechny nemocnice, tj. Krajskou nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně, Uherskohradišťskou nemocnici, Vsetínskou nemocnici a Kroměřížskou nemocnici, do jednoho celku. „Návrh je podle našeho názoru velmi problematický, nejsou řešené praktické záležitosti, jako úhrady za poskytovanou zdravotní péči v jednom subjektu, personální záležitosti a ekonomické zdraví nově vzniklého subjektu. Za odbory jsme tento koncept nedoporučili a to také z důvodu špatné komunikace s krajem. Naše připomínky byly bagatelizované, na konkrétní dotazy jsme nedostali odpovědi. Navíc se koncept měnil za pochodu,“ uvedla Dagmar Žitníková.

Další problémy s restrukturalizací péče byly také v Plzeňském kraji, a to v Nemocnici v Rokycanech. Zde došlo ke zrušení gynekologicko-porodního oddělení a bylo sdělováno, že se nemocnice rozšíří o rehabilitační péči. V současné době je situace taková, že porodnice byla zrušená a nový provoz není nasmlouván, což má samozřejmě negativní dopady do ekonomiky nemocnice a působí problémy při vyjednávání o mzdách.

Příčinou tohoto stavu je podfinancované zdravotnictví

Shrnu-li situaci, na prvním místě jako vždy jde o peníze. Podfinancované české zdravotnictví nemůže z dlouhodobého hlediska zabezpečit stávající rozsah a dostupnost péče. Pokud se chceme udržet na evropské špici, tak musíme zvýšit objemy peněz. Zdravotnictví není zadarmo. „Všichni platíme zdravotní daň a to buď přímo, nebo jí za vyjmenované skupiny hradí stát. A ten platí nejméně a přitom jeho pojištěnci čerpají největší podíl,“ podotkla.

Co se týká zabezpečení zdravotní péče, Dagmar Žitníková doporučuje, nevěřit proklamacím typu - máme hodně nemocnic, máme hodně lůžek, je třeba redukovat. Uvedla pár příkladů, které jsou k dispozici. V Rakousku, které má 8,7 milionu obyvatel, tak výdaje na zdravotnictví činí 11,0 % HDP, přičemž tam mají 268 akutních nemocnic s celkem 64 tisíci lůžek a kdy jedna nemocnice připadá na 33.000 obyvatel. V Německu, které má 83,1 milionu obyvatel, činí výdaje na zdravotnictví 11,3 % HDP, přičemž tam mají asi 2,2 tisíce akutních nemocnic s celkem více než 500 tisíci lůžky, kdy na jednu nemocnici připadá 38.000 obyvatel. V České republice, která má 10,5 milionu obyvatel, se na zdravotnictví vydává kolem 7 % HDP, přičemž je zde 158 akutních nemocnic s celkem 58,8 tisíci lůžky a kdy připadá 55.000 obyvatel na jednu nemocnici.

Takže návrhy, které se občas v určitých kruzích objevují, aby jedna nemocnice zabezpečila péči pro 100.000 obyvatel, jsou, podle Dagmar Žitníkové, úplně mimo, a nikdy nebyly myšleny vážně. Ve společnosti nejdéle přežívají zažitá klišé a ty nejvíce absurdní se navíc stále vracejí. Úvahy, že se mají nemocnice rušit, výrazně oscilovaly za bývalých pravicových vlád. V podstatě ani tak nešlo o jejich rušení, ale spíše o záměry další privatizace. Ekonomické podmínky byly nastavené proti nemocnicím a jako řešení jejich ztráty se nabízela možnost, že „nemocnice předáme někomu, kdo to umí lépe“. Mnoho z nás určitě pamatuje návrhy reforem bývalých ministrů zdravotnictví Tomáše Julínka a Leoše Hegera. „Určitě lze říci, že stále někteří čekají na příležitost trhu. Pravdou je, že spíše se spojí lidé, kterým jde o společný byznys, než lidé, kteří chtějí pomoci jiným,“ dodala.

Snaha o dovoz pracovních sil z Ukrajiny

Podle Dagmar Žitníkové k nám přicházejí zaměstnanci z Ukrajiny ve speciálním režimu, se kterým zdravotnické odbory nesouhlasily. Jako největší problém vidí - jazykovou bariéru a zrušení povinnosti zkoušky z českého jazyka pro tyto zdravotníky. „Komunikace je ve zdravotnictví základem a správná interpretace ať už informací od pacienta, nebo předávání informací mezi zdravotníky navzájem je nezbytná. Co se týká ochrany zaměstnanců, tak požadujeme, aby ukrajinské sestry po složení zkoušek pracovaly za stejných podmínek jako české. Nechceme připustit, aby došlo k sociálnímu dumpingu, kdy by zdravotní sestry z Ukrajiny měly nižší mzdu než české zdravotní sestry. U státních nemocnic existují platné tabulky, zatímco u soukromých nemocnic, ale i u krajských akciovek, tabulky jsou poměrně modifikované. Toto je nutné hlídat,“ konstatovala závěrem Dagmar Žitníková.