Z vesnic do pěti set obyvatel odchází lidé. Ministr zemědělství Marian Jurečka a Asociace malých a středních podniků (AMSP) chtějí vylidňování venkova zastavit. Napomoci tomu má podpora obchodu i daňové úlevy.

Podle analýzy AMSP je v Česku 2.546 obcí s chybějící infrastrukturou, bez škol, školek, lékařů či prodejen, kde působí jen málo firem a i při současné nízké nezaměstnanosti tam chybějí místa. Většinou se jedná o vesnice, kde žije méně než pět set lidí. Právě ty nejvíce ohrožuje úbytek obyvatel. Zatímco větším vsím s pěti sty až dvěma tisíci obyvateli občané přibývají, z nejmenších odcházejí. Za posledních patnáct let poklesl počet lidí v malých vesničkách o 17 procent. „Lidé s vyšším vzděláním chtějí do větších měst, aby tam uplatnili své schopnosti, například v bankách a velkých firmách. S tím asi nic neuděláme. Co ale můžeme přibrzdit, je to, že řada mladých rodin odchází, protože na venkově chybí infrastruktura, nejsou tam samoobsluhy a služby,“ prohlásil předseda AMSP Karel Havlíček na společné tiskové konferenci spolu s Ministerstvem zemědělstvím ČR.

Statistiky mluví výmluvně

Počet obyvatel na venkově sice roste a celkově v obcích do dvou tisíc obyvatel žije 27 procent. Zatímco ale populace u obcí s více jak 500 obyvateli přibývá, u menších vesnic naopak klesá. Podle kritérií, založených na ekonomickém potenciálu, poloze a dynamice vývoje obcí, je navíc z celkem 5.566 všech obcí 2.546 zařazeno do kategorie tzv. nízkého stupně rozvinutí, což činí 46 procent ze všech našich vesnic. Z celkem 3.454 obcí do 500 obyvatel je potom 1.849 zařazeno do obcí s nízkým stupněm rozvinutí, tedy dokonce více jak polovina z nich.

Devět z deseti podnikatelů na venkově jsou OSVČ bez zaměstnanců, osm procent mikrofirmy do devíti zaměstnanců, dvě procenta malé firmy mezi 10 až 49 zaměstnanci a pouze 0,1 procenta firem má na venkově více jak 50 zaměstnanců. Pětina ze všech firem na venkově jsou podnikatelé v oblasti obchodu a drobných služeb, 14 procent drobné průmyslové aktivity, po deseti procentech drží firmy z profesních oborů, stavebnictví, ubytování a sociálních služeb. Podnikatelé v zemědělství jsou na venkově zastoupeni z pěti procent.

Zemědělských firem nepřibývá

Počet firem v zemědělství za posledních pět let stagnuje, 91 procent z nich jsou OSVČ, sedm procent obchodní společnosti, jedno procento drží zemědělská družstva. Roste počet podnikatelů v návazném sektoru potravinářském, tento růst se však týká zejména větších obcí a menších měst. Rapidně ale ubývá na venkově počet malých samoobsluh. Z téměř dvaceti tisíc jich za posledních dvacet let ubyla plná třetina, a to zejména v obcích do jednoho tisíce obyvatel, což je považováno z pohledu populace za hranici pro uživení prodejny.

V důsledku vylidňování malých obcí a dále v důsledku nižšího zájmu o řemeslné obory dochází k podstatnému úbytku tradičních profesí spojených s venkovem. Patrné je to zejména u absolventů stavebních profesí, kdy za posledních deset let ubylo 32 procent zedníků a jen za poslední rok dalších 11 procent. Ještě horší je situace u výsadní venkovské profese truhlářské, kde je úbytek za posledních deset let dokonce 63 procent a za poslední rok 13 procent. O více jak 40 procent klesl za stejnou dobu i obor automechaniků a opravářů.

Malé prodejny si na sebe nevydělají

Pro někoho znamenají vesnické koloniály a malé obchůdky jen připomínku starých časů, pro statisíce lidí v malých obcích jsou však cennou službou, která jim dokáže ušetřit spoustu času při nákupu základních potravin a dalšího zboží. V malých obcích do tisíce obyvatel a zejména v obcích do pěti set obyvatel dlouhodobě provoz prodejen potravin není podnikáním, protože se nevydělají ani na základní provozní náklady. Prodejny jsou dlouhodobě ztrátové a v podstatě přežívají - buď je někdo dotuje nebo jejich podnikání není úplně ve všem košer. Obraty vesnických prodejen postupně klesají, zatímco všechny náklady rostou, zejména mzdové náklady. Rostou dokonce příkazem státu, který zvyšuje minimální mzdu a provozovatel nemá na vybranou.

V některých místech ale obchody nevydělají ani na minimální mzdu. Předseda představenstva Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) Zdeněk Jurečka to dosvědčuje. „Situaci venkovských prodejen dlouhodobě sledujeme a víme, že mnohé obchody bojují o přežití. I proto jsme iniciovali vznik pracovní skupiny při ministerstvu zemědělství, která připravuje komplexní materiál podpory obchodní obslužnosti venkova a zachování venkovských prodejen.“

EET zde není řešením

EET sice dokáže narovnat podnikatelské prostředí a omezit takzvanou šedou ekonomiku, neboli krácení daní v podobě nevykázaných tržeb, to však mnohdy nebývá případ vesnického koloniálu. Často ho vedou důchodci, kteří si v krámku skoro nic nevydělají, ale berou to jako službu lidem. Pro ně evidence tržeb znamená konec. Elektronická evidence tržeb dopadla na tyto podnikatele v době, kdy z vesnic odcházejí lidé, a tím pádem i jejich zákazníci. Stát by si měl proto uvědomit, kde v podobných případech končí obchodní podnikání a tím i riziko krácení daní a kde začíná služba lidem v obci. "Kde to nevydělává, ale pro lidi je možnost nákupu důležitá, měl by podobné živnostníky stát podpořit, a ne po nich chtít evidenci tržeb," zdůrazňuje Zdeněk Juračka. Andrej Babiš starostům vesnic také opakovaně vzkázal, aby se provozování koloniálu nebo hospody ujaly obce, které neplatí daně a tudíž se na ně EET nevztahuje.

Zatraktivnit život na vesnici

AMSP a ministerstvo zemědělství chtějí úprk obyvatel z vesnic zastavit. V rámci projektu Rok venkova proto představily sérii opatření, které si kladou za cíl život mimo města zatraktivnit. Jejich dopad na veřejné rozpočty zatím nejde přesně vyčíslit, budou to však minimálně jednotky miliard. „Rodinné podnikání je základem venkova, malí a střední podnikatelé hrají klíčovou roli při zaměstnávání lidí na vesnicích, zajišťují zde základní infrastrukturu a obslužnost.,“ říká ministr zemědělství Marián Jurečka. „Právě proto je chceme podporovat, aby se i lidem v těch nejmenších obcích žilo dobře. Připravujeme speciální úvěry pro podnikatele, kteří realizují své aktivity ve znevýhodněných obcích, nebo slevy pro zaměstnance na sociálním pojištění.“

To znamená dotace úroku z úvěru, aby bylo možné čerpat investiční a provozní úvěry s odloženou splatností. „Třeba truhlář si může půjčit milion korun a my mu za tři roky odpustíme 400 tisíc korun,“ vysvětluje Marian Jurečka. Podle něj bude opatření stát zhruba dvě miliardy korun a v nejbližší době ho předloží vládě.

Vedle toho by malí podnikatelé s obratem do jednoho milionu korun sídlící v málo rozvinutých obcích měli mít nárok na výdajový paušál ve výši 90 procent. „To by prakticky znamenalo, že nebudou odvádět vůbec žádné daně,“ uvádí Karel Havlíček, který připomíná, že pro stát to bude zanedbatelný výpadek, jelikož jde jen o jednotky tisíc lidí, kteří už dnes mohou využívat až osmdesáti procentní paušál a téměř žádné daně neplatí. Jde spíš o to odbourat psychologickou hranici pro nové podnikatele a přilákat je na odlehlý venkov.

Dotace prodejen a internet

Ztrátové prodejny by měl stát dotovat. Podle Zdeňka Juračky by to přišlo na zhruba 750 milionů korun ročně z obecních a krajských pokladen i ze státního rozpočtu. Nemělo by se to týkat těch úplně nejmenší obcí, u nich však přichází v úvahu podpora pojízdných prodejen.

Posledním z opatření, u něhož se zdálo, že má financování už zajištěné, je zavádění vysokorychlostního internetu do odlehlých míst, kde se operátorům nevyplatí investovat. Evropská unie na to připravila balíček 14 miliard korun, jehož rozdělení má na starosti ministerstvo průmyslu. Rychlejší internetová síť by měla být dostupná až pro půl milionu domácností. Resort je však s přípravou ve skluzu a reálně hrozí, že se miliardy budou muset vracet do Bruselu. „Dobrá zpráva je, že peníze jsou. Špatná, že existuje velké riziko, že se peníze nestačí vyčerpat,“ říká Karel Havlíček.