Odměna za práci v Česku nesmí být nižší než státem stanovená minimální mzda, která se od ledna 2020 zvyšuje na 14 600 korun měsíčně nebo 87,30 Kč za hodinu.
Pro většinu zaměstnanců ale platí mnohem vyšší minimum - takzvaná zaručená mzda. Je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do osmi stupňů, nazývaných také minimální mzdové tarify. Od ledna 2018 se zvýšily i tyto minimální sazby pro jednotlivé úrovně. (Pozor, pro platy ve veřejném sektoru platí odlišné tabulky).
Podrobný přehled úrovní zaručené mzdy najdete zde.
Odměna za práci tedy v praxi nesmí být nižší než vládou určená zaručená mzda pro konkrétní profesi. Toto pravidlo se týká nejen zaměstnanců v pracovním poměru, ale vztahuje se i na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti.
Nezáleží na tom, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou, či neurčitou. Není ani důležité, jestli jde o "jen" o druhé zaměstnání nebo přivýdělek. Nárok na minimální mzdu vzniká v každé takové práci samostatně.
Všechny úrovně zaručené mzdy se vztahují na všechny soukromé podnikatele. Na nepodnikatelskou sféru se vztahuje systém šestnácti platových tarifů.
Měsíční sazba minimální (zaručené) mzdy vychází z týdenní pracovní doby 40 hodin. Jestliže má zaměstnanec sjednánu kratší pracovní dobu a zároveň není odměňován podle odpracovaných hodin, snižuje se mu minimální mzda úměrně odpracované době. Typicky u polovičního úvazku, tedy dvaceti hodin týdně místo čtyřiceti, je i minimální mzda poloviční.
Co když by mzda v konkrétním kalendářním měsíci byla nižší než stanovené minimum? Nejdříve upřesněme, že do této měsíční částky se nepočítají různé příplatky (za přesčas, svátky, víkendy, noční práci a podobně) ani náhrady mzdy (včetně cestovních náhrad a odměn za pracovní pohotovost). Jestliže je tedy taková mzda nižší, musí ji zaměstnavatel doplatit do státem stanoveného minima.