• Zveřejněno: 14.06.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

Rozhovor s předsedou Asociace vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe Janem Skalickým

Známým propagátorem myšlenky vybudování vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe je i prezident ČR Miloš Zeman, který při každé příležitosti vybudování tohoto koridoru doporučuje. Také vaše asociace tento projekt podporuje. Z jakého důvodu?

Víte, jedná se o multifunkční projekt s obrovským významem, který zasáhne do všech možných oblastí života naší společnosti, až bude během třiceti, možná čtyřiceti let dobudován.

V médiích ekologičtí aktivisté a někteří ekonomové neustále uvádějí, že význam lodní dopravy je ve srovnání s jinými druhy dopravy již minimální, a že firmy a společnosti dávají přednost silniční a železniční dopravě. Tím zdůvodňují svůj názor, proč vodní koridor nebudovat. Ale když se zamyslíte nad koláčem prospěšnosti tohoto projektu, zjistíte, že vodní doprava činí asi jen 15 % z tohoto koláče. Samozřejmě, že v minulosti, až do 80. let minulého století, dominoval význam dopravní složky. Jenže, postupem doby se ukázalo, že dnes převažují složky jiné. Vezměte si do úvahy dva extrémy, tj. povodně a sucho, tím vám odpovídám, že značně vzrostl význam vodohospodářské složky tohoto vodního koridoru. Jde o udržení vody v krajině a zároveň i protipovodňovou ochranu daného území. Odhaduji, že činí asi tak 35 % z tohoto koláče prospěšnosti vodního koridoru.

Musím také zdůraznit, že v koláči prospěšnosti tohoto projektu má obrovský význam i jeho energetická složku. Právě v její moravské větvi se počítá s výstavbou vodních elektráren, jejichž výkon celkem, by měl dosahovat výkonu jednoho bloku Jaderné elektrárny Temelín. Zároveň tyto vodní elektrárny budou plnit funkci zadržení vody v jednotlivých stupních toho koridoru. Zkrátka, podle potřeby se bude přečerpávat voda z jednoho vodního stupně na druhý, přičemž díky přečerpávacím elektrárnám bude možné vyrobenou elektrickou energii akumulovat a dodávat do energetické sítě podle potřeby.

K dalším složkám koláče prospěšnosti patří i složka krajinotvorná, kdy lze úpravou vodních toků měnit ráz krajiny. Svoji roli zde hraje i složka klimatická, neboť výstavba přehrad a případné budování jezer v okolí koridoru dokáže ovlivnit snížení teploty o dva až tři stupně Celsia, oproti teplotám v krajině, která je poněkud dále od vody.

V neposlední řadě má vodní koridor i značný význam z hlediska bezpečnosti státu, a to jak pro armádu, tak i pro vnitro, a to jak v případě využití lodní dopravy pro obě instituce, tak i z důvodu, že vodu z kanálů mohou čerpat i hasiči pro hašení požárů. Zde musím podotknout, že z hlediska bezpečnosti spadá ochrana koridoru vodní cesty pod ministerstvo obrany, nikoliv pod ministerstvo vnitra. Mimochodem, na ministerstvu obrany má uskutečnění tohoto projektu zelenou!

To, co jste mně teď řekl, ukazuje na potřebu dostavby vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Jenže značná část naší veřejnosti je stále ještě pod vlivem argumentace ekologických aktivistů, protože vaše argumenty se v médiích zatím příliš nevidí…

Ano, i někteří lidé ze sféry státní a veřejné správy tvrdí, že je to zbytečně drahý projekt. Proto je stavba vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe zbytečná záležitost. Jich se tedy ptám: Jak tu vodu v krajině udržíme? Zvlášť, když v posledních třech čtyřech letech máme taková sucha. Jistě, oni asi namítnou, že jednodušší by bylo natáhnout zavlažovací trubky pod zemí a vést je pod zemí až na pole, aby obilí a další plodiny měly potřebnou vláhu. Jenže, můj argument zní: I toto natažení trubek pod zemí by byla nakonec rovněž drahá záležitost, byť třeba o něco levnější než je vodní koridor. Ovšem v tom případě, by ten systém zavlažovacích trubek nikdy nesplnil tu roli, kterou splní vodní koridor, jak jsem před chvílí popsal, když jsem hovořil o jeho prospěšnosti pro naši společnost.

Členové naší asociace jsou přesvědčeni, že není lepšího projektu v České republice pro boj se suchem, který nás v příštích letech čeká. Mimochodem, já osobně nemám rád slovo boj, ale z Evropské unie k nám tento výraz již došel.

Podle nás je efektivnější systém vodní cesty, protože v současné době nabývá mnohem většího významu v ostatních složkách než je lodní doprava. Lidé u nás by si měli sami uvědomit, co je prospěšné pro naši společnost. Vždyť každý si tam najde ten svůj díl, který se týká právě jeho, ať již jde o zemědělce, převoz zboží či turistiku a rekreaci.

Ale dobudovat vodní dílo tak obrovského rozsahu není asi záležitostí jen několika let…

Je to záležitost na asi tak na 30 let. Možná i více. Vždyť v Německu se se staví vodní koridor Rýn-Mohan-Dunaj již 30 let a nyní to vypadá, že za pár let bude dostavěn. Když se vrátím k našemu vodnímu koridoru, je jasné, že se bude budovat po etapách.

V první fázi, podle studie, kterou si nechalo v loňském roce vypracovat ministerstvo dopravy, by měla být vybudována ochrana města Přerov před možnými záplavami. Poté se začne postupně uskutečňovat i propojení dalších měst na Moravě v rámci tohoto vodního koridoru, který bude během následujících let vybudován. Samozřejmě, že vše musí být v souladu s územním plánem daného území na jižní, střední i severní Moravě, a to při zachování všech potřebných funkcí zdejší krajiny.

Asi si říkáte, vždyť toto bude stát příliš peněz. Mohu vás ujistit, že až z 80 % může být tato stavba financována z Evropské unie, podá-li se řádně zdůvodněná žádost do Bruselu. Podle již vypracované studie by návratnost této investice byla za 15 let, pokud jde o lodní dopravu. A to nemluvím i o dalších funkcích tohoto systému, to je pro energetiku, zemědělství a životní prostředí. Jde o faktory, které nakonec budou mít největší vliv na životní prostředí. Takže nějaké změny v krajině při stavbě přehrad a vlastního koridoru se dají, podle našeho názoru, vykompenzovat. Od toho jsou zde orgány státu, aby vše řádně posoudili a rozhodly. Budeme s nimi spolupracovat. Věřím, že nakonec rozhodnou ve prospěch vybudování koridoru.

Zatím jsme hovořili jen o moravské části vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. V jakém stadiu je část projektu, která se týká splavnění řeky Labe od Děčína až po Pardubice?

Aby bylo splavněno Labe od Děčína až do Pardubic, je nutné vybudovat dvě větší vodní díla, než je úroveň současných jezů. Jsou to vodní díla Děčín a Přelouč. Po jejich vybudování by byla splavnost Labe prodloužena až do Pardubic. Nyní prakticky končí v Mělníce. V této návaznosti musím také upozornit, že z Vítkovic, a také z jiných oblastí severní Moravy, jsou po silnici převáženy supertěžké náklady do Mělníka. Tam jsou naloděny a odplouvají do Hamburku a poté přes moře do cíle jejich cesty. Prodloužením splavnosti Labe do Pardubic, by se tato cesta pro supertěžké náklady zkrátila, což by pro Vítkovice a jiné podniky byl finanční přínos.

Jenže, problém spočívá v tom, že vedení Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce spolu s Národním parkem České Švýcarsko vyjádřilo negativní názor na vybudování vodního díla Děčín, a to s odůvodněním, že kompenzace, které jsme nabízeli jako náhradu za určité změny v korytě řeky Labe, nelze učinit na území České republiky a tím je to v rozporu se směrnicí EU, protože kompenzace nelze realizovat v zahraničí. Takže to nyní vypadá, že si s tím naše ministerstvo životního prostředí neví rady a v podstatě jde celá záležitost vybudování vodního díla Děčín do ztracena. To je, pro rozvoj naší ekonomiky podél řeky Labe opravdu škoda.

Slyšel jsem, že tomuto projektu, pokud jde o splavnění řeky Labe, nepřejí naši němečtí sousedé v Sasku…

Je to pochopitelné, že naši němečtí sousedi, a to z ryze konkurenčních důvodů, příliš nepřejí naší snaze o splavnění řeky Labe. V sousedním Sasku, a také i jiných částech Německa, mají v jejich zemských vládách vliv Zelení. Dalším hlediskem je i to, že v sousedním Sasku je i nedostatek jezů. Proto mají toto negativní stanovisko k našemu projektu. Ale situace se postupně mění i u nich. Tak, jako u nás, i v korytě řeky Labe v Sasku, dochází k erozi a Labe se také i tam zanáší. Proto i v Německu již začala velká debata, co s tím? Pomalu docházejí k názoru, že i oni budou muset tyto jezy, které jim dnes chybí, také vybudovat.

Pokud jde o nás, nemůžeme pořád říkat, že nám to naši sousedé, tj. Němci i Poláci, nepřejí. Musíme se přestat na to vymlouvat a začít pracovat na tom, aby se věci konečně daly do pohybu!

Uvedl jsem také, že sousední Němci budují vodní koridor Rýn-Mohan-Dunaj, který se již staví přes 30 let. Ptám se: Jde-li to v sousedním Německu, proč by to nešlo u nás? Odpovídám, že samozřejmě, že to půjde i v České republice. Jen se do toho musíme pustit a začít něco s tím dělat!

Odpůrcům stavby tohoto vodního koridoru mohu jenom říci, že vše musí být v životě v rovnováze, tedy ochrana života člověka, rozvoj ekonomiky a také zachování čistého životního prostředí. Pokud něco přeženete a jednu z těchto základních věcí posílíte na úkor těch ostatních, tak to vždy nakonec dopadne se společností špatně. To by si ekologové měli uvědomit, a s ostatními složkami společnosti, postupovat v budoucnu v nějakém rozumném konsensu. Jinak, důsledky neblahých rozhodnutí se poté vždy velmi špatně napravují a trvá to mnoho let a ne vždy se to podaří navrátit do původního stavu.

Nevím, zda si mé doporučení, zejména ekologové, vezmou k srdci, ale pokud nikoliv, tak nám nic jiného nezbývá, než přesvědčit většinu naší společnosti, že projekt vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, je ta nejrozumnější věc, kterou v oblasti dalšího rozvoje ekonomiky, zemědělství, vodního hospodářství a životného prostředí může český stát udělat. To je náš názor. Tedy těch, kteří prosazení této myšlenky ve veřejnosti věnují veškerý svůj čas.

Víte, ekologičtí aktivisté, používají ve své argumentaci různé pseudoargumenty. Když je vyvrátíme, okamžitě si vymyslí jiný pseudoargument. Tak to jde pořád dokola. Naše státní orgány by neměly rezignovat, když nejde okamžitě prosadit správnou věc, protože veřejnost zrovna naslouchá těm názorům, které jsou proti, přičemž argumentace v médiích, to je od nich a současně i od nás, není vyvážená. Jsem toho názoru, že je třeba, aby se k české veřejnosti dostaly i naše argumenty.