V provizorním bydlení, nevyhovujícím bytě či bez domova je v Česku 54 tisíc domácností. Žije v nich 83 tisíc lidí, z nich 20.500 dětí. Polovina všech rodin i samotných lidí ve vážné bytové nouzi je ve 14 městech. Podle Hospodářských novin to ukázala nová analýza Platformy pro sociální bydlení a organizace Lumos za rok 2018.

Autoři svoji studii představili v úterý na tiskové konferenci. Analýza vychází z údajů o vyplácených dávkách, od organizací na pomoc potřebným, od několika desítek radnic a ze sčítání domácností bez domova v Brně a Liberci. Ve vážné bytové nouzi jsou lidé bez domova či v provizorním přístřeší, v ubytovnách, azylových domech, nevyhovujících bytech, ústavech či přechodně u příbuzných a známých.

Bez střechy nad hlavou bylo loni asi 16 600 domácností, tedy kolem 30 procent. Na ubytovnách jich žilo na 17.900, což je asi třetina. V azylových domech jich pobývalo kolem 3200. V jiném nevyhovujícím bydlení, jímž jsou třeba neschválené ubytovny, bylo asi 1700 domácností. U příbuzných a známých jich dočasně zůstávalo 4100. V domovech pro postižené, v ústavech a léčebnách jich bylo pak na 5600.

V ubytovnách žilo i 2300 rodin s dětmi, tedy téměř čtvrtina z těch ve vážné bytové nouzi. Dvě pětiny rodin měly nevyhovující bydlení, byly jich asi 4000. Přes dvě pětiny bydlely dočasně u příbuzných či známých, a to 2100 rodin s dětmi. Mezi roky 2015 a 2018 v ubytovnách o 70 procent vzrostl počet domácností, v nichž žili senioři.

Podle analýzy se do bytové nouze každý rok dostává 11 700 domácností. Některé z nich do ní spadnou poprvé, jiné opakovaně. Autoři podotýkají, že ne všichni ale potřebují sociální byt. Řadě lidí by stačila podpora, a to třeba poradenství, příspěvek na kauci při pronájmu či poskytnutí garance pronajímatelům.

Podle platformy se Česká republika neobejde bez zákona, který by stanovil povinnosti obcí, úlohu úřadů a financování pomoci i prevence. Podle autorů studie není představitelné, že si nejvíce zasažená města poradí s bytovou nouzí bez nástrojů, které může přinést jedině zákon.