Pracovní trh není statický, naopak vyznačuje se neustálou změnou. S rozvojem lidského poznání, zaváděním nových pracovních postupů a organizace práce se mění nároky a požadavky na pracovní sílu. Zanikání a vznik nových profesí a pracovních míst je pro trhy práce charakteristický proces. Přitom změny neprobíhají rovnoměrně ve všech odvětvích či oborech, ale liší se v nich svou hloubkou a intenzitou.
Ve srovnání s předchozím vývojem jsou změny vyvolané procesem digitalizace a nástupem Průmyslu 4.0 mnohem rychlejší a pronikají v podstatě do všech oblastí života společnosti. Z uvedeného důvodu lze také předpokládat, že budou mít nemalý dopad na trhy práce a také do celkové sociální struktury společnosti. Je proto důležité vliv těchto procesů pochopit a rozpoznat, i když je to mnohdy velmi složité, neboť společnost je velice komplikovaný systém, kde jeho jednotlivé prvky jsou propojeny a navzájem se ovlivňují, a často důsledky jen malé změny mohou mít velké dopady, mnohdy nepředvídatelné. Pokud se to podaří alespoň částečně, bude možné, aby se společnost do určité míry na změny připravila a použila je jako příležitosti ke svému dalšímu rozvoji.
Předpokládané změny v poptávce po pracovní síle
V současné době je k dispozici několik studií, které se pokoušejí nějakým způsobem změřit (kvantifikovat) dopady digitalizace na trh práce. Za klíčovou lze považovat studii Freye a Osborna (2013), kteří vytvořili metodologii odhadu pravděpodobnosti digitalizace jednotlivých profesí na americkém pracovním trhu. Na uvedenou studii do určité míry navázala také práce Chmelaře a kol. (2015), v níž je publikován tzv. index ohrožení digitalizací současných profesních kategorií na českém pracovním trhu, a to v horizontu patnácti až dvaceti let.
Bariéry nahrazování práce technikou
Proces nahrazování práce technikou nebude pravděpodobně probíhat kontinuálně, ale v určitých vlnách. Frey a Osborne (2013) odhadují, že nejdříve budou zasaženy profese v dopravě a logistice (samořízené vozy), většina podpůrných administrativních pracovníků (algoritmizace dat umožní nahradit jejich činnost speciálními počítačovými programy; typicky např. účetnictví) a pracovní síla ve výrobě (postupující proces digitalizace celého procesu výroby vč. distribuce).
Změny se projeví také ve službách, v prodeji a stavebnictví. Tuto první vlnu nahrazování práce kapitálem vystřídá zpomalení tohoto procesu, nicméně bude docházet k dalšímu rozvoji technologií, který umožní postupně překonat další bariéry nahrazování práce technikou, spojené zejména s kreativitou a sociální inteligencí. V dlouhodobém horizontu lze očekávat další vlnu nahrazování práce, která bude spojena se zaváděním samo-řídících a auto-optimalizačních systémů a umělé inteligence. A bude se týkat vysoce kvalifikovaných a sofistikovaných pracovních činností. K obdobnému procesu dojde zřejmě i v ČR, i když s určitým časovým zpožděním.
Proces zániku a vytváření pracovních míst
Proces zániku a vytváření pracovních míst (tzv. kreačně-destrukční proces) bude probíhat rozdílně v jednotlivých zemích (s ohledem na strukturu národních ekonomik), v jednotlivých odvětvích i oborech činnosti. Rozhodující bude možnost nahrazení jednotlivých pracovních úkolů, popř. pracovních procesů novými technologiemi (automatizací, robotizací, ICT). V této souvislosti jsou nejvíce ohroženy zejména rutinní profese, a to jak manuální, tak jednoduché kognitivní (poznávací), které lze jednoduše převést do programového algoritmu. V nejbližších letech budou stále více ohroženy digitalizací i některé nerutinní profese. Pomocí dostatečného množství dat (tzv. big data) bude možné rozpoznat určité vzorce rozhodování/chování a nahradit některé nerutinní kognitivní profese moderní technologií. Nahrazování nerutinních manuálních úkolů bude možné pomocí tzv. strojového učení (machine learning), podmínkou ale bude snížení vstupních investic do moderních technologií (robotů).
Jednotlivé studie se poměrně významně liší v odhadech počtu pracovních míst, která by měla být kreačně-destrukčním procesem postižena. Je to dáno zejména rozdílnou metodikou výpočtu, které pracují buď s profesemi, nebo pracovními úkoly, a také odlišným časovým horizontem, jenž je při výpočtech uvažován, a celkovými vstupními parametry. Při kvantifikaci založené na profesích je nutné si uvědomit, že profese označené jako vysoce ohrožené digitalizací mohou obsahovat řadu pracovních úkolů, které není možné automatizací nahradit.
Většina profesí nezanikne zcela, ale změní se provádění pracovních úkolů. Řada studií je poměrně dost skeptická a ve svých odhadech uvádí, že v příštích 15 letech zanikne 40–50 % pracovních míst (např. Frey a Osborne, 2013). Podle Chmelaře a kol. (2015, s. 3) poměr zaniklých a nově vzniklých pracovních míst bude 5 : 2.
Na jedno zaniklé místo vznikne prý 2,5 nových pracovních pozic
Na druhé straně existují také odhady, podle kterých digitalizace umožní růst produktivity práce až o 30 % (Korbel, 2015); to vytvoří předpoklady pro další zvyšování odbytu, dojde k růstu obratu podniku a k přijímání nových zaměstnanců. V první fázi digitalizace sice některé místa zaniknou, poté však budou vznikat nová. Na jedno zaniklé pracovní místo by mělo připadnout až 2,5 nových pracovních míst (MPO, 2016, s. 19). Kvalifikované odhady se tedy pohybují od pesimistických až po optimistické vize. Je proto nutné přistupovat k nim velmi rezervovaně.
Problematikou míry ohrožení pracovních míst se zabývá také studie OECD z roku 2016. Z obrázku jsou patrné rozdíly mezi zeměmi; ty jsou dány řadou faktorů, např. objemem investic vynaložených do oblasti digitalizace ekonomiky, strukturou národní ekonomiky (zaměřením na výrobky a služby s vysokou přidanou hodnotou), objemem investic do vzdělání (země s vysokou dosaženou úrovní lidského kapitálu a se zaměřením na vysoce kvalifikované pracovníky mají menší podíl pracovníků vysoce ohrožených automatizací). Ze závěru uvedené studie vyplývá, že v současnosti pracuje v profesích vysoce ohrožených automatizací 6–12 % zaměstnanců. Nejvyšší je tento podíl v Německu, Rakousku a Španělsku (12 %).
Jak to bude u nás?
Pokud jde o Českou republiku, studie uvádí, že v průběhu následujících 20 let bude vysoce ohroženo automatizací 10 % pracovních míst a dalších 35 % pracovních míst projde podstatnými změnami. V absolutních číslech to znamená, že ohroženo bude cca 408 tisíc pracovních míst a k podstatné změně dojde přibližně u 1,4 mil. pracovních míst. Česká republika, spolu se Slovenskem a Itálií, patří k zemím s nejvyšším podílem pracovních míst, jež projdou zásadní proměnou.
Chmelař a kol. (2015, s. 8) uvádí, že ve srovnání s vyspělými ekonomikami jen relativně malá část profesí v české ekonomice nebude digitalizací ohrožena vůbec. Autoři navázali na studii Freye a Osborna (2013), když výsledky týkající se pravděpodobnosti ohrožení digitalizací převedli z americké klasifikace povolání (SOC) na mezinárodní klasifikaci CZ-ISCO používanou v České republice (viz Tabulky 3.2 a 3.3).
Dopady digitalizace podle oborů
Pokud jde o dopady digitalizace v rámci jednotlivých sektorů českého hospodářství, index vyjadřuje, v jaké míře se budou muset jednotlivé sektory vnitřně transformovat, v závislosti na počtu zaměstnanců s vysokým indexem ohrožení digitalizací. Přitom v sektorech s vyšší mírou digitalizace se pravděpodobně intenzivněji projeví důsledky změn globální ekonomické struktury.
Větší napojení na globální ekonomiku znamená nejen větší příležitosti, ale i více konkurenční prostředí. Lze proto předpokládat, že nahrazování práce kapitálem zde bude probíhat rychleji a přinese vyšší efektivitu. V konečném důsledku bude mít tento proces zřejmě pozitivní dopad na globální konkurenceschopnost uvedených sektorů. V omezených případech, u některých sektorů se může projevit jejich relativní ohrožení, kdy může docházet k substituci aktivitami jiných sektorů. Toto riziko je ale relativně malé, neboť k substituci dochází především na nižší úrovni (u blízkých oborů), nikoli na úrovni sektorů.
Nepůjde ale jen destrukci a ohrožení určitých profesí
Nutno uvést, že proces digitalizace ekonomiky ovšem neznamená jen destrukci a ohrožení určitých profesí a pracovních míst, popř. jejich významnou transformaci, ale vytváří také předpoklady pro vznik profesí a pracovních míst zcela nových. Má tedy současně pozitivní vliv na pracovní trh. Rovněž této problematice se autoři (Chmelař a kol., 2015) ve své studii věnují.
Pomocí tzv. indexu potenciálu digitalizace uvádějí výčet profesí s největším a nejmenším pozitivním potenciálem. Největší potenciál v rámci digitalizace a souvisejících procesů mají specialisté v oblasti ICT (odborníci na databáze a počítačové sítě, řídící pracovníci v oblasti ICT, analytici a vývojáři softwaru a počítačových aplikací). Naopak nejmenší potenciál vykazují pomocní pracovníci v nejrůznějších oblastech, prodavači vstupenek a jízdenek apod.
Největší nárůst zaměstnanosti vůbec byl zaznamenán u odborníků v ICT, a to téměř 39 %. Nicméně stále pracuje v této oblasti méně než 1 % Evropanů, a proto i vliv na celkovou zaměstnanost a strukturu zaměstnanosti je zatím omezený.
Trh práce stále prochází změnami
Na trhu práce dochází k neustálým změnám, ke vzniku a zániku pracovních míst a povolání. Přitom příčiny těchto změn jsou velmi různorodé – ekonomický cyklus, úspory ve veřejné správě, snaha podniků posílit svou pozici vůči konkurenci cestou efektivnější organizace práce, technologický pokrok, změny ve struktuře ekonomiky (přesun pracovních příležitostí z primárního a sekundárního sektoru do oblasti služeb, vzdělávání, vědy a výzkumu), atd. Z uvedených důvodů je proto velmi složité přesněji predikovat vývoj pracovních míst v souvislosti s nástupem Průmyslu 4.0.
V roce 2029 bude na trhu práce o cca 420 tisíc pracovních míst méně
Představovaná studie zaměřená na český trh práce předpokládá, že v období následujících patnácti let budou důsledky digitalizace nejvíce zasaženi techničtí a odborní pracovníci (ISCO-3), jejichž počet se významně sníží. Naopak vzroste počet pracovníků zabývajících se obsluhou strojů a zařízení (ISCO-8) a pracovníků ve službách a prodeji (ISCO-5).
Uvedená studie navíc došla k závěru, že v roce 2029 bude na trhu práce o cca 420 tisíc pracovních míst méně (ve srovnání s rokem 2015). Tento velký propad poptávky po pracovní síle ale není třeba hodnotit nijak pesimisticky, neboť bude současně doprovázen poklesem nabídky pracovní síly. Demografické projekce ČSÚ předpokládají významný pokles osob v produktivním věku o cca 400 tisíc osob (ve srovnání s rokem 2015). Lze se také domnívat, že do situace na trhu práce se bude i nadále promítat strukturální nezaměstnanost, nesoulad poptávky a nabídky co do požadovaných znalostí a dovedností, a také prodlužující se doba přípravy na povolání, popř. další faktory.
Proces digitalizace lze tedy vnímat optimisticky, poněvadž otevírá ohromný potenciál pro další ekonomický růst a tvorbu nových pracovních míst, zvyšování životní úrovně i zlepšování kvality života.