Za méně, než tři měsíce začíná sklizeň, a hrozí, že evropští zemědělci nebudou mít kde uskladnit a komu prodat, a platí to i pro ty české. Proč je špatně, když ukrajinská pšenice, vejce nebo drůbeží maso končí v Evropě, a co to znamená pro zákazníky? Na tyto otázky odpověděl v rozhovoru pro deník Právo Agrární komory ČR Jan Doležal, což následně zveřejnila na svém webu Agrární komora ČR.
Na otázku, pro českým zemědělcům vadí, že ukrajinské obilí proudí přes evropský trh, řekl, že čeští zemědělci momentálně narážejí na rapidní propad cen a nezájem o obiloviny a olejniny, který je způsobený převisem nabídky nad poptávkou. Konstatoval, že zásoby těchto komodit na evropském trhu aktuálně činí 150 procent oproti průměru předešlých let a v Česku jsou zásoby asi o 40 procent vyšší ve srovnání se stejným obdobím vloni. Za dva až tři měsíce, v závislosti na počasí a lokalitě, začínají žně a reálně hrozí, že zemědělci nebudou mít komu prodat a kde uskladnit úrodu z blížící se sklizně.
Podle zemědělců tuto situaci do značné míry způsobil bezcelní dovoz ukrajinské zemědělské produkce na území Evropské unie, kam se pšenice, kukuřice nebo sója dovážely i přesto, že původně měly směřovat do třetích zemí, respektive k tradičním odběratelům ukrajinské produkce. Za tímto účelem Evropská komise zavedla tzv. koridory solidarity, které však byly s vidinou rychlého a snadného zbohatnutí zneužity překupníky. Ve finále ukrajinská pšenice neskončila v původních zemích s vysokou závislostí na dovozu potravin, ale na evropském trhu, aniž by splňovala přísné kvalitativní parametry, a aniž by byla vypěstována s takovým ohledem na životní prostředí, jaký vyžaduje po pěstitelích Evropská unie. Podle Agrární komory ČR, vzhledem k tomu, že zemědělské komodity do Evropské unie nedovážejí zemědělci, ale obchodníci, nejedná se ani o faktickou pomoc ukrajinským zemědělcům, kteří sami dostávají zlomek skutečné ceny.
Na otázku, co je řešením této situace, Jan Doležal odpověděl, že Polsko, Maďarsko i Slovensko se pokusily úplně zakázat dovoz nejen obilovin, ale i dalších vybraných zemědělských komodit z Ukrajiny. Zároveň uvedl, že zemědělci po celé Evropě čelí podobným problémům, proto také naši zemědělci rozumí kroku maďarské, polské a slovenské vlády, které přistoupily k jednostrannému zákazu dovozu některých komodit z Ukrajiny. Současně upozornil, že vzhledem k tomu, že jak Česká republika, tak celá Evropská unie, jsou v produkci obilovin a olejnin soběstačné, není důvod ohrožovat bezpečnost spotřebitele, ale také i životaschopnost místních producentů, kteří musejí plnit mnohem přísnější pravidla a standardy produkce. Načež dodal, že vzhledem k záchytům závadných a pro lidskou spotřebu potenciálně nebezpečných dodávek v dalších zemích EU v produkci z Ukrajiny Agrární komora ČR vítá, že české ministerstvo zemědělství zavedlo přísnější kontroly dovezených obilovin. Ale, zároveň podotkl, že pokud bude prokázáno pochybení v podobě horších kvalitativních parametrů, zákaz dovozu Agrární komora ČR vidí jako logickou reakci s ohledem na bezpečnost spotřebitele. Současně konstatoval, že čeští zemědělci soucítí s ukrajinskými zemědělci, kterým je jednoznačně třeba pomoci v této nelehké době, ale nesmí to být za cenu rozpadu evropského agrárního trhu a zhoršení kvality potravin nabízených našim zákazníkům. Zdůraznil, že je třeba dodržovat platná pravidla Evropské unie, z nichž vyplývají také požadavky na určitou kvalitu produkce. Přičemž dodal, že Evropská komise označila, podle informací Agrární komory ČR, kroky Polska, Maďarska a Slovenska za nepřijatelné. Načež ale upozornil, že je současně třeba říci, že koridory solidarity nefungují, jak bylo slíbeno. Dochází totiž k porušování pravidel, a proto by Evropská unie měla tuto situaci, kterou sama způsobila, aktivně řešit!
Na otázku, že Evropská komise navrhla kompenzace, jak by to zemědělcům pomohlo, Jan Doležal odvětil, že, podle něho, by to zemědělcům tyto kompenzace nepomohly a nic by nevyřešily. Zdůvodnil to tím, že kompenzace za bezcelní dovoz ukrajinského obilí na evropský trh řeší jen následky, a ještě jen částečně, a to zatím jen některým členům Evropské unie, to je zemím, které sousedí s Ukrajinou.
Podle prezidenta Agrární komory ČR to neřeší příčinu celého problému. Protože se zaprvé pohybujeme se na jednotném evropském trhu a ukrajinská produkce v zemích sousedících bezprostředně s Ukrajinou nekončí, ale proudí do dalších zemí včetně České republiky. Za druhé nejedná se pouze o obiloviny, ale také o olejniny, drůbeží maso, vejce a další komodity. Za třetí hrozí, že finanční prostředky z Evropské unie, o kterých se nyní mluví, jako o pomoci pro členy EU, mohou chybět v obálce (tj. dotace – pozn. red.) určené původně na podporu jiných citlivých zemědělských sektorů, s níž zemědělci po celé Evropě už počítali.
Na otázku, co by nyní měla Evropská unie dělat, Jan Doležal odpověděl, že by především měla zlepšit kontrolní mechanismy, které by zajistily dopravení obilovin a olejnin do místa určení, nikoliv jejich uskladnění v Evropě. Přičemž konstatoval, že tyto kontrolní mechanismy v současné době nefungují. Ostatně, jak dále uvedl, na nedávném jednání zemědělských organizací sdružujících zemědělce v České republice, Polsku, Maďarsku a na Slovensku, které organizovala Agrární komora ČR na brněnském veletrhu ANIMAL TECH, se zástupci středoevropských zemědělců shodli na nutnosti efektivnějších kontrol. Takže, na základě jejich jednání a shody názorů, navrhují následující mechanismus kontroly, který by měl fungovat. Dodávky zemědělských komodit, které směřují z Ukrajiny k jejím tradičním zákazníkům, a které Evropskou unii využívají pouze k tranzitním účelům, by měly být opatřeny certifikátem obsahujícím cílovou destinaci a zároveň i způsob využití ukrajinské produkce. Tento certifikát by následně sloužil jako podmínka pro vstup na evropský jednotný trh, a byl by kontrolován při vstupu do schengenského prostoru. Středoevropští zemědělci současně navrhují zákaz dovozu komodit z Ukrajiny obsahujících Evropskou unií zakázané látky, jako jsou například některé druhy pesticidů, antibiotik a dalších látek. Dále navrhují zpřísnění namátkových kontrol komodit, jako jsou obiloviny, olejniny a produkty živočišné výroby, směřujících na trh Evropské unie nejen ze třetích zemí, ale také v rámci samotného evropského trhu. Načež požadují, aby zásilky, které kontroly příslušných orgánů označí jako nevyhovující evropským pravidlům, byly okamžitě staženy z trhu.
Jan Doležal k tomu dodal, že po jednání středoevropských zemědělských organizací, jejich zástupci podepsali před novináři společnou výzvu, kterou odeslali Evropské komisi. Zároveň ocenil, že ke společné výzvě středoevropských zemědělců se připojily i organizace sdružující zemědělce v Chorvatsku a Rumunsku s tím, že účastníci tohoto jednání vyzvali další země střední a východní Evropy k podpoře jejich stanoviska, které přijali v Brně. Současně Jan Doležal dodal, že pokud středoevropské a další podporující zemědělce Evropská komise nevyslyší, a nezačne hned řešit skutečné problémy zemědělců, mluví se mezi nimi o mezinárodních protestních akcích v Bruselu.
V této souvislosti konstatoval, že je třeba upozornit na kritickou situaci zemědělců po celé Evropě, která se musí ihned řešit. Protože později už nemusí být co řešit, neboť zemědělci otevřeně mluví o útlumu produkce za těchto podmínek. Jde o to, že na jednu stranu musí dodržovat přísná pravidla pro zemědělské hospodaření, která jsou stále náročnější v souvislosti s environmentálními a dalšími požadavky, na druhou stranu proudí na evropský trh komodity, které tato pravidla nemusí splňovat, a jsou proto i levnější. Načež uvedl, že členské státy EU mají omezené možnosti obrany, a to vzhledem k tomu, že se pohybují na jednotném trhu. „I malé dítě pochopí, že tohle není fér,“ dodal.
Na otázku, že by se dalo namítnout, že k poklesu cen potravin na pultech, nebo alespoň k jejich stabilizaci, dochází možná i kvůli levným ukrajinským dovozům, a proč by to zákazníkům mělo vadit, Jan Doležal řekl, že je sice pravda, že dovoz zemědělských komodit z Ukrajiny tlačí na snižování cen domácí zemědělské produkce. Přičemž znovu zopakoval, že požadavky na zemědělskou praxi na Ukrajině a v Evropě jsou diametrálně odlišné. Myslí si, že tento jejich vliv na ceny, je pouze krátkodobý, a to hned z několika důvodů. Za prvé lze předpokládat, že výhledově dojde k obnovení tradičních obchodních cest a ukrajinská produkce bude opět směřovat k tradičním zákazníkům ve třetích zemích. Ve druhém případě, to je, že bezcelní dovoz potravin z Ukrajiny bude hypoteticky zachován, lze logicky předpokládat, že Evropská unie bude tlačit, nebo by, podle zemědělců, alespoň měla tlačit na dodržování stejných standardů dobré zemědělské praxe, jaké musí plnit evropští zemědělci, což povede k prodražení zemědělské prvovýroby i na Ukrajině. Načež dodal, že odhlédneme-li se od obou těchto scénářů vývoje, k opětovnému zvýšení výkupních cen zemědělských komodit na evropském trhu dojde stejně.
Podle Jana Doležala čeští zemědělci, kteří se potýkají s vysokými náklady, nízkými výkupními cenami, nedostatkem pracovníků, a nyní ještě s nefunkčními koridory solidarity pro přepravu ukrajinské produkce do třetích zemí, zvažují útlum své produkce. Trvání aktuální situace bude mít na jejich další rozhodování zásadní vliv, a pokud skutečně omezí pěstování plodin nebo chov hospodářských zvířat, prohloubí se závislost na dovozu potravin ze zahraničí. To vytvoří další prostor pro spekulanty, kteří využijí nedostatku na evropském trhu a „nastřelí“ ceny potravin.
V této souvislosti Jan Doležal nadhodil i otázku kvality potravin. V zemích střední Evropy jsou již potvrzené případy záměrného míchání ukrajinské pšenice a dalších obilovin s místní produkcí s cílem splnit kvalitativní parametry a snížit riziko zachycení nezdravých potravin v potravinovém řetězci. Problémy jsou také s vejci a drůbežím masem, které měly směřovat na evropský trh pouze ze zemědělských provozů na Ukrajině, které schválila Evropská komise. Spekuluje se však, že jsou do Evropy dovážena vejce a drůbeží maso také z neschválených provozů nebo neoznačené produkty. Je pochopitelné, že ve válkou zmítané zemi může docházet k pochybením místních kontrolních orgánů, chovatelé na Ukrajině navíc nemusí splňovat standardy chovu drůbeže, které musí dodržovat evropští zemědělci včetně českých, a stojí je to nemalé peníze, které investují do neustálého zlepšování welfaru (prostředí) zvířat, kvalitních krmných směsí či zpřísněných pravidel biologické bezpečnosti kvůli ptačí chřipce a snižování použití antibiotik pro léčebné účely.
Jan Doležal dále upozornil, že se rovněž hovoří o tom, že ve snaze zakrýt skutečný původ dochází k přebalování neoznačených ukrajinských vajec a drůbežího masa v Polsku či na Slovensku, čímž dochází ke klamání spotřebitele. Zároveň vysvětlil, že tzv. ovál se zkratkou země členského státu EU totiž neznamená původ. Tyto dodávky z Ukrajiny potom končí především v gastronomii, ve školních jídelnách, nemocnicích, domovech důchodců či v jiných sociálních zařízeních. „Takové narušení důvěry spotřebitele bychom neměli dovolit,“ zdůraznil!
Na otázku, že se hovoří o nepřiměřených ziscích zemědělců, kteří by se mohli uskromnit, kdyby chtěli, Jan Doležal odvětil, že souhrnný zemědělský účet za loňský rok, který pravidelně odhaduje Český statistický úřad, vypadá na první pohled pěkně. Ale, na druhé straně, statistika již nezohledňuje to, že zemědělci měli v době vypuknutí války na Ukrajině nakoupená osiva, pohonné hmoty i energie za nízké ceny z předchozího období, což jim snížilo náklady, a současně výnosy některých plodin byly vyšší. Podle něho lze očekávat, že v letošním roce se situace obrátí, navíc se opět začíná projevovat půdní sucho, což přispívá mimo jiné k přemnožení hraboše polního. „Souhrnný zemědělský účet, kterým se tak rád ohání prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, nedává reálný obrázek o zdravotním stavu českého zemědělství. Poskytuje nám pouze teoretickou hodnotu zemědělské produkce, tedy je to v nadsázce přesný součet nepřesných čísel,“ konstatoval Jan Doležal. Podle něho například zemědělské ceny v oficiálních statistikách nemusí být ve skutečnosti ceny, za které prodal svou produkci zemědělec svému odběrateli ke zpracování či přímému prodeji, ale může se jednat o spekulanta, který si vydělává obchodováním se zemědělskými komoditami. Kromě toho, sám Český statistický úřad varoval před zhoršováním rentability v tuzemské prvovýrobě. Přičemž k tomu uvedl, že v praxi to znamená jediné, že náklady rostou rychleji, než se zvyšují zemědělské ceny. Upozornil také, že souhrnný zemědělský účet opomíjí řadu faktorů, jako jsou odvody na sociálním a zdravotním pojištění, udržování zaměstnanosti na venkově nebo vyjednávací síla při obchodování s odběrateli.
Jan Doležal k tomu zároveň dodal, že 75 procent maloobchodního trhu ovládá 11 obchodních řetězců, které stojí proti 30 tisícům českých zemědělců. Z toho je, podle něho, jasné, kdo určuje podmínky na domácím trhu a také ceny potravin v obchodech. Čeští zemědělci to nejsou! „Pan Prouza by si měl zamést před vlastním prahem a držet se faktů. V opačném případě bude jen dál vědomě šířit dezinformace, klamat spotřebitele a poškozovat i dodavatele do obchodů, k nimž patří také čeští zemědělci,“ okomentoval Jan Doležal tvrzení prezidenta SOCR ČR Tomáše Prouzy.
Na otázku, co by tedy poradil spotřebitelům, Jan Doležal uvedl, že je sám je spotřebitel, který pravidelné absolvuje týdenní nákupy potravin. Načež dodal, že z cenovek některých potravin byl překvapený, stejně jako ostatní zákazníci. Rozumí samozřejmě tomu, když se za současných hodnot inflace, zákazníci poohlížejí v obchodě po co nejnižší ceně. Přičemž upozornil, že to nemusí být ale vždy nejlepší volba, co se týká kvality potravin. Doporučil, aby spotřebitelé hledali údaje o zemi původu, i když, jak dodal, někdy je to doslova detektivní práce. To je, aby dávali přednost českým prověřeným výrobcům. Zdůraznil, že české kontrolní orgány fungují výborně, což ostatně dokazují i jejich statistiky, s tím, že nepustí na trh potraviny, které nesplňují přísné standardy v České republice.