Jak hodnotíte současnou situaci, kterou naše společnost prožívá, při snaze zvládnout koronavirovou pandemii tím, že vláda ČR, potažmo ministerstvo zdravotnictví, vyhlásila řadu opatření s cílem omezit na nejmenší míru mezilidské kontakty, aby vysoce infekční virus Covid-19 nenakazil tolik našich občanů?
Víte, prakticky, až na dva týdny před vánočními svátky, žijeme již šest měsíců v nouzovém stavu, který je doprovázen řadou opatření, jejichž cílem je zabránit šíření této vysoce nakažlivé nemoci. Jenže, problém spočívá v tom, že když naši republiku srovnáme s vývojem v okolních zemích, tak celkové výsledky tohoto boje proti zákeřnému covidu byly u nás velice tristní. Vezměte si to tak, že po přijetí opatření při druhé vlně covidu na podzim loňského roku začala křivka nemocnosti klesat. Takže se před vánočními svátky rozvolnilo. Výsledkem byla třetí vlna covidu na počátku letošního roku.
Postupně byla situace tak vážná, že počet hospitalizovaných v březnu překračoval 8.500 lidí s tím že počet vážně nemocných, kteří potřebovali intenzivní lékařskou péči, dosahoval téměř 2000 osob. To již bylo na hranici vyčerpání lékařských a zdravotních kapacit našich nemocnic. Přitom ve srovnání s tím, co se dělo v okolních zemích, případně i jiných evropských zemích, bylo neúnosné. Vždyť tam křivka nemocnosti kolísala. Ukazuje se, že to v těchto zemích asi uměli lépe řešit. Prostě chvíli jsou na tom dobře, něco se u nich pokazí, přijmou tvrdší opatření a opět u nich dochází k poklesu.
Ano, nyní pár dnů, v důsledku omezení pohybu lidí ve volnočasovém prostoru, začíná počet nakažených klesat, byť ne tak intenzivně, jak bychom potřebovali. Tento mírný pokles je dán tím, že omezujeme pohyb lidí v době jejich volna, ale ekonomika běží normálně. Kdyby se ekonomika alespoň na pár dnů velmi silně omezila, jak říkají někteří epidemiologičtí odborníci, pokles šíření této nemoci by byl mnohem výraznější. Vláda si troufla omezit volnočasové aktivity lidí. To ji prakticky nic nestojí. Ale omezit chod průmyslu, to ekonomicky nešlo. Potom se ale nedivme, že počet nakažených klesá tak pozvolna. Vždyť právě na pracovištích se zatím toho proti šíření covidu příliš mnoho neudělalo, byť se nyní začalo s testováním.
Výsledkem testování je, že pozitivních lidí je pod jedno procento. Co k tomu můžete dodat?
Ano, v médiích se objevuje tvrzení, že v průmyslu je, díky antigennímu testování, jen pod jedním procentem pozitivních. Podle mého názoru se stala někde fatální chyba. Buď jsou v řadě případů udělány odběry nesprávným způsobem nebo nejsou použité antigenní testy dosti citlivé, aby měly správnou vypovídací hodnotu. Vždyť právě řada epidemiologů tvrdí, že antigenní testy by měly být nahrazeny RT-PCR testy, které jsou přesnější, ale jsou však dražší. Takže vláda dala přednost antigennímu testování, které je zdánlivě levnější. Vláda by si v tomto případě měla uvědomit, že onemocnění člověka a jeho vyřazení z pracovního procesu přijde naši společnost mnohem dráže, než je testování prostřednictvím PCR testu.
Vrátím se teď k vaší otázce, pokud jde o potenciální nakažení zaměstnanců koronavirem. Víte, když se v naší společnosti uvádí, že 30 % testovaných lidí je pozitivních, tak kde tito lidé, kteří mají virus, vlastně jsou? Aby byli jen v domácnostech, to asi není pravda.
Lockdown se dotkl volnočasových aktivit lidí, ale nikoliv průmyslu. Ten jede na plné obrátky, zatímco zavíráme malé obchůdky, kde se dají, za určitých podmínek, dodržet hygienická opatření. Právě v této souvislosti chci zdůraznit, že zatím nikdo u nás neudělal vyhodnocení toho, jaká opatření přinášejí efekt, a která nikoliv. To je, podle mého názoru, špatně. Na základě dostupných dat by již příslušní odborníci měli říci, co skutečně pomáhá omezit šíření koronaviru a co je spíše jen zbožné přání, že to pomůže. V této návaznosti připomenu, jak tvrdí někteří odborníci, že lidé, aby získali a udrželi si svoji imunitu, potřebují pohyb a sport. Právě o tomto vyhodnocení účinnosti některých opatření to je!
Přejděme k očkování proti Covidu-19. Mohl byste charakterizovat, jak to, podle vás, naše republika zvládá?
Očkování je zdánlivě jediný způsob řešení této pandemické krize. Mám tedy na mysli, že to platí v případě, že se neobjeví náhodou nějaká mutace viru, která by účinnost očkování obešla, protože očkovací látka by nebyla dostatečně účinná.
Pokud jde o váš dotaz, jak to u nás zvládáme, musím nejprve konstatovat, že skutečností je, že vláda objednala málo dávek vakcíny proti koronaviru, než naše populace potřebuje. Dá se to vysvětlit tím, že v létě loňského roku řada činitelů u nás, a dá se říci i řady odborníků na ministerstvu zdravotnictví, v důsledku tehdejšího letního poklesu intenzity výskytu tohoto viru, podcenila jeho nebezpečnost pro další šíření nákazy. Zkrátka, v podstatě se tato objednávka vakcín dá srovnat s obvyklým množství vakcín proti chřipce, jak se u nás objednává každoročně. To se nakonec ukázalo jako naprosto zcestná úvaha.
Naopak vláda, na základě jarních zkušeností ze zahraničí, příkladem byla tehdy Italie a Španělsko, měla uvažovat jinak. To je naočkovat všechny občany této země. Zároveň však měla udělat vše proto, aby naši občané očkování proti covidu chtěli sami. Vždyť do dnešní doby není vidět žádná pozitivní kampaň v tomto duchu. Situace se v naší společnosti ale mění k lepšímu díky tomu, že když se naočkovala převážná část lékařského a zdravotnického personálu v nemocnicích, tím výrazně poklesla nemocnost těch, kteří v nemocnicích slouží a přicházejí do styku s pacienty s covidem. To je ten správný pozitivní příklad, který pomáhá měnit stanovisko určité části naší populace, která dosud očkování odmítala kvůli obavám z nějakých vedlejších účinků nevyzkoušených vakcín. Znovu zdůrazňuji, že očkování je jediná rozumná cesta, jak z tohoto pandemického marasmu ven.
Nedostatek vakcín u nás je dán i tím, že některé farmaceutické firmy krátí dodávky do Evropy, a tudíž i k nám…
Máte pravdu. To je samozřejmě problém Evropské unie, která neuměla uzavřít smlouvu s farmaceutickou firmou tak, aby tyto dodávky nebyly kráceny. Nedokázala zajistit, aby byla vymahatelnost původního textu smlouvy o dodání nasmlouvaného množství dávek vakcíny. Víte, EU šla cestou dojednání co nejlevnějšího nákupu těchto vakcín, což je na jednu stranu pochopitelné, ale vedení EU zapomnělo, že farmaceutický průmysl je především byznys, kterému jde především o zisk. Proto tyto farmaceutické firmy dodávají vakcíny do zemí, které je zaplatí mnohem vyšší částkou. Zkrátka, tyto smlouvy, ze strany vedení EU, měly být nastaveny jinak, aby bylo plnění smluv vymahatelné. Tuto situaci bych nazval termínem absurdistán. Právě takovéto označení se pro to velmi dobře hodí.
Myslíte si, že dojde na vyjádření některých politiků, že v červenci a srpnu se situace u nás začne pomalu stabilizovat?
Hluboce jsem přesvědčen o tom, že o stabilizaci v letních měsících, jak o tom někteří politici hovoří v souvislosti s tím, že již lidem nabízejí dovolené, a to i v zahraničí, se při tomto tempu očkování nedá vůbec hovořit. Budeme rádi, když to stihneme do září či spíše do října. Konec pandemie v těchto měsících by byl pro nás úspěch. Výkřiky některých politiků o dovolené v zahraničí, to jsou podle mého názoru falešné sliby. Lidem se neříká pravda. Ono to asi není příliš populární nalít lidem čistou pravdu. Za pár měsíců budou říjnové volby do Poslanecké sněmovny a mnozí politici se začínají předhánět v populismu. To je ve slibech, co všechno bude. Ale, to je špatně. Normální léta, jako tomu bylo před covidem, to bych nikomu nesliboval.
Nedávno tehdejší ministr zdravotnictví Jan Blatný prohlásil, že rezervy zdravotních pojišťoven se vyčerpají v létě tohoto roku. Potom ale uklidňoval, že kolaps českému zdravotnictví nehrozí. Jak to vidí lékařské a zdravotnické odbory?
Na rezervním účtu pojišťoven je zhruba 60 miliard korun. Je ale jasná jedna věc, a to, že zdravotnictví potřebuje hodně peněz. Vždyť náklady na opatření v důsledku pandemie koronaviru jsou opravdu obrovské. Prostřednictvím kompenzační vyhlášky ministerstva zdravotnictví se tyto potřebné finanční částky nemocnicím musejí zaplatit. Ovšem, musím podotknout, že v současné době to není zanalyzované, kolik peněz bude ve skutečnosti potřeba, protože nikdo zatím neví, kdy přesně tato pandemie u nás skončí. Takže prohlášení bývalého ministra Jana Blatného lze chápat spíše tak, že jsou to jenom odhady, kolik peněz se vynaloží, a že budou chybět. Musím zde zdůraznit, že stát se musí chovat jako správný hospodář. Proto logickou cestou je, že když peníze budou chybět na účtech zdravotních pojišťoven, tak je tam stát musí prostě dodat. Nejjednodušší cestou je zvýšit platby za státní pojištěnce.
Zkrátka nemůžeme nechat naše zdravotnictví krvácet, když zdravotnictví potřebné finanční prostředky potřebuje. Uvědomme si, že zdravotnictví je v této chvíli jediné, co nás v době pandemie drží nad vodou. Vždyť je to tragédie, že již máme přes 27.000 zemřelých na covid. A to nepočítám další stovky těch, kteří zemřou na jiné vážné choroby, které se včas neléčily, kvůli tomu, že kapacita nemocnic byla prakticky vyčerpána léčbou nemocných s covidem. Prostě stát musí udělat vše, aby tuto pandemii zvládl!
Během květnové výplaty by lékaři a zdravotnický personál v nemocnicích měl dostat slíbené odměny za práci během druhé vlny pandemie. Myslíte si, že je dostanou všichni, co se o tyto pacienty starali?
Pokud jde o odměny zdravotníkům, je zde určitý rozdíl oproti loňskému jaru, tedy proti tomu, jak to řešilo loni v létě. V té době existoval asi měsíc na podání žádosti o odměny, teprve potom se tato situace řešila. Nyní máme příslib, že problém odměn pro zdravotníky se bude řešit průběžně. Takže, ten, kdo si žádost o proplacení odměny podal dříve, bude mu proplacena za měsíc duben, kdo později bude mu proplacena v červnu.
Ještě ale musím upozornit, že není vyřešena otázka odměn pro záchranáře. Ti zatím nejsou zahrnuti do systému odměn. To by se mělo změnit.
Ještě bych rád k odměnám pro zdravotníky v nemocnicích dodal jednu věc. Naši zdravotníci již přes rok žijí v obrovském napětí, protože jsou velmi razantně zapojeni do ošetřování a zachraňování lidských životů těch, kteří leží na lůžkách v nemocnicích. Jenom loni v létě, se částečně uvolnila situace v tom smyslu, že si řada zdravotníků vyčerpala alespoň část své dovolené, na niž mají nárok. Ale od podzimu do současné doby jedou opět na plný výkon. Zbytek loňského a počátek letošního roku byl pro ně fyzicky i psychicky velmi náročný. Jde také o to, že až se nám, podaří s pandemií určitým způsobem vyrovnat, aby se také i oni mohli věnovat zaslouženému odpočinku.
Chcete něco říci závěrem našeho rozhovoru?
Mám-li zhodnotit průběh této pandemie, řekl bych, že se tato pandemie odráží ve třech oblastech života naší společnosti. Zaprvé v naší společnosti postupně nastala naprostá ztráta důvěry většiny našich občanů v politické představitele státu, Řekl bych, že je to dokonce výrazně horší, než je tomu v okolních státech. Je to dáno tím, že lidé vidí, jak se u nás pomalu, ale jistě znovu objevují určité rysy papalášství. Právě proto nemají již jednoznačnou identifikaci s opatřeními, jako měli na jaře loňského roku.
Za druhé ukazuje se, že vláda, ale i mnozí poslanci, podcenili i ekonomickou stránku významu těchto opatření, když se nevynaloží dostatek financí tam, kde by to právě bylo zapotřebí. Přitom je doslova „vyhodí oknem“ v jiných situacích. Příkladem zde může být i to, že prosadit ošetřovné, to je 375 Kč příplatku k nemocenské pro lidi, kteří jsou nemocní či v karanténě, bylo tak problematické, zatímco denně stát vydá 1,5 miliardy korun za jeden den lockdownu. To je v podstatě pětinásobek ošetřovného. Takto není možné přistupovat k řešení pandemické krize.
Za třetí svoji roli zde již hrají blížící se říjnové volby do Poslanecké sněmovny. V těchto dnech a týdnech se stáváme svědky mnohého politikaření, a dá se říci, že v mnohých případech i pletichaření. To je špatné, místo abychom ukázali, jako tomu bylo loni na jaře, že všichni táhneme za jeden provaz. Vždyť po volbách, až se na podzim začne uklidňovat situace, zase mohou mít politici čas na své hrátky.
Zde ještě musím konstatovat, že právě tyto skutečnosti, které jsem popsal, nás odlišují od toho, jak k problému pandemie koronaviru přistupují sousední země či jiné státy v Evropě.
Závěrem chci vašim čtenářům popřát hodně zdraví. Zároveň je vyzývám k tomu, aby dodržovali přijatá a nařízená opatření, která budou po skončení nouzového stavu vyhlášena v rámci pandemického zákona, protože jejich nedodržováním neškodí vládě, ale spoluobčanům a zvláště zdravotníkům.