V letech 2016 až 2019 Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Českomoravská konfederace odborových svazů společně uskutečnily projekt „Společným postupem sociálních partnerů k přípravě odvětví na změny důchodového systému – etapa II“. Cílem tohoto projektu je připravit dané odvětví národního hospodářství na změny důchodového systému a zmírnit negativní dopady prodlužování odchodu do důchodu včasnou přípravou budoucích generací na aktivní pracovní život ve vyšším věku.

Týká se především řady důležitých odvětví, zejména z oblasti průmyslu, například i stavebnictví. Proto jsme o vysvětlení, ke kterým konkrétním poznatkům dospěli stavební podnikatelé a odbory, požádali předsedu Odborového svazu Stavba ČR Pavla Zítka. Podle něho se uvedený projekt týká profesí, pro které se vžilo označení tzv. těžké profese, kdy tito pracovníci, kteří svoji práci vykonávají po značnou část svého života, se mnohem dříve opotřebují kvůli tomu, že vykonávají namáhavou fyzickou práci či pracují ve stresu, což také vede k opotřebování jejich organismu. Proto také, ještě než dosáhnou svého věku k jejich řádnému odchodu do důchodu, jejich pracovní výkon přirozeně klesá, což se týká především zaměstnanců, kteří dosáhli věku 55 let plus.

Předseda stavebních odborů Pavel Zítko rovněž uvedl, že na tuto skutečnost, tedy značné opotřebování organismu u zaměstnanců nad 55 let jejich věku, kteří pracují ve stavebnictví, odbory zaměstnavatele upozorňovaly již před nějakou dobou a snažily se s nimi domluvit, jak tuto situaci řešit do budoucna. „Původně jsme pouze navrhovali, aby existovala možnost předčasných odchodů do důchodu u těchto těžkých profesí. Jenže, jak se postupně začal projevovat nedostatek pracovních sil na trhu práce, začali jsme, tj. stavební podnikatelé a odbory, uvažovat i o dalších možných řešeních,“ dodal Pavel Zítko.

Vytvořit podmínky pro odchod do důchodu v řádném termínu!

Nakonec společně v rámci sociálního dialogu oba sociální partneři dospěli k názoru, že kromě předčasných odchodů do důchodu, by měla existovat také možnost, aby při vytvoření vhodných pracovních podmínek pro zaměstnance ve věku 55 let plus, mohli i oni odcházet do důchodu ve věku, kdy na něj mají nárok. „Prostě by se v práci tolik neopotřebovávali, jako se tomu děje dosud. Mimochodem, to je právě cílem tohoto projektu, který trval 2,5 roku, a který byl zakončen počátkem letošního roku s tím, že vznikla řada doporučení pro zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance, která mají přispět k tomu, aby lidé byli lépe připravení na svůj řádný odchod do důchodu ve stanoveném věku,“ konstatoval Pavel Zítko.

Podle Pavla Zítka právě ve stavebnictví existuje nejen fyzicky namáhavá práce, ale i značné zatížení organismu stresem, navíc tito pracovníci jsou vystaveni také častým změnám počasí. Zároveň uvedl, že ve stavebnictví existuje vysoká konkurence, a každá firma, společnost je založena za účelem dosažení zisku. Je tedy přirozené, že zaměstnavatel vytváří značný tlak na to, aby jeho zaměstnanci odvedli co nejvyšší výkon při své práci. Velmi často se stává, že lidé ve věku 55 let plus tomuto pracovnímu tempu nemohou stačit. Ovšem, pro odbory, je rozhodující to, že výstupy z tohoto projektu, potvrdily názor odborů, že další prodlužování věku odchodu do důchodu není bez doprovodných opatření pro těžké profese ve stavebnictví vhodné.

Výběr pěti nejdůležitějších profesí

Podle Pavla Zítka, pokud jde o zaměstnavatele ve stavebnictví, konstatoval, že projekt - stavební podnikatelé i odbory - rozdělili do dvou částí, to je na Stavebnictví I, které se týká velkých a středních firem, často nadnárodních společností, jejichž zájmy zastupuje především Svaz podnikatelů ve stavebnictví. Dále to byl i projekt Stavebnictví II, který zahrnoval spíše malé a drobné firmy, které se spíše zabývají rekonstrukcemi menších objektů. K jejich zaměstnancům patří především šikovní řemeslníci, dále uvedl Pavel Zítko.

Ovšem, z časových, organizačních a také finančních důvodů museli stavební podnikatelé i odbory omezit výběr jen na pět nejdůležitějších profesí, které společně zkoumali, a které považují za ty, které patří k nejnáročnějším těžkým profesím ve stavebnictví. Takže, logicky zvítězila profese zedníka. Do dalších čtyř skupin jsme zařadili stavební zámečníky a stavební klempíře, dále stavební montážníky. Čtvrtou skupinou byli podlaháři a obkladači a pátou tesaři a stavební truhláři.

Šetření prostřednictvím dotazníků i osobní pohovory

Odborníci z oblasti stavebnictví, ale i další přizvaní odborníci různých profesí, vytipovali řadu firem a společností, v nichž se uvedený výzkum uskutečnil. Nejprve proběhlo šetření prostřednictvím dotazníků, které dostali vytipovaní zaměstnanci. V nich se dotazovali na pracovní motivaci jedinců v daných profesích, na míru jejich pracovních dovedností a na jejich pracovní kompetence. Tedy u všech pěti skupin zaměstnanců. „Přirozeně, že v jejich odpovědích jsme narazili na řadu otazníků a nejasností. Takže, následně proběhli osobní pohovory s těmito zaměstnanci. Během nich jsme se na tyto nejasnosti dotazovali a upřesňovali si tak jejich odpovědi v dotaznících,“ konstatoval Pavel Zítko.

Tyto osobní pohovory rovněž posloužili k tomu, že příslušní odborníci, kteří prováděli uvedený výzkum, zkoumali oblast vnitřního pracovního prostředí ve firmě, ale i oblast vnějších vztahů. To je, jaká je situace v českém stavebnictví z pohledu působení konkurenčního prostředí na českém a zahraničním pracovním trhu, ale i třeba, jak česká legislativa ovlivňuje schopnost firem dostát sjednaným obchodním závazkům apod.

Samozřejmě, jak dále Pavel Zítko dodal, z této dotazníkové akce a osobních pohovorů i v rámci tzv. kulatých stolů a seminářů, vznikla řada doporučení pro zaměstnavatele, ale i pro samotné zaměstnance.

Výsledkem byla řada doporučení pro zaměstnavatele i pro stát!

„Dá se říci, že když jsme analyzovali získané odpovědi vyzpovídaných zaměstnanců, tak jsme v podstatě zjistili, že tyto těžké profese ve stavebnictví by bylo možné za určitých okolností vykonávat až do řádného odchodu do důchodu (tedy i do ve věku 65 let),“ dále uvedl Pavel Zítko. Podle něho je však zapotřebí u zaměstnanců ve věku 55 let plus přijmout ze strany zaměstnavatelů řadu opatření, která by zaručila, že tito lidé budou plnohodnotnými zaměstnanci firem, u nichž pracují, a to až do 65 let jejich věku.

Podle Pavla Zítka se mezi návrhy se objevilo například to, že by mělo u těchto starších lidí dojit k určité úpravě jejich pracovní doby, to je, že by pracovali na zkrácený pracovní úvazek, jak je to běžné ve vyspělých západoevropských zemích. Zároveň by bylo vhodné změnit i jejich pracovní zařazení, kdy většina rozumných zaměstnavatelů využije obrovských pracovních a životních zkušeností těchto lidí v dané oboru.

Podle Pavla Zítka to znamená, že k takovémuto zkušenému pracovníkovi se přidělí pět, šest, sedm či deset mladých lidí, kteří teprve své pracovní návyky a zkušenosti sbírají. Pro ně se vlastně stane jakýmsi „mozkem“, který v nové pozici vedoucího pracovní čety nebo v roli mistra na pracovišti či mistra odborného výcviku na středním odborném učilišti, jim začne předávat své pracovní zkušenosti. Začne je mentorovat a de facto i řídit. Tito starší, zkušení pracovníci by vlastně sami fyzickou práci téměř nevykonávali, ale stali by se řídícími pracovníky celého pracovního kolektivu. Současně zdůraznil, že právě tuto myšlenku, je zapotřebí podporovat u řady zaměstnavatelů, což je úkol jak pro členy Svazu podnikatelů ve stavebnictví, tak i pro odbory.

Zájmem státu by mělo být, aby lidé pracovali, co nejdéle!

„Ano, zaměstnavatelé ve stavebnictví tvrdí, že jsou ochotni do toho jít, ale v této oblasti by se měl také angažovat i český stát,“ pokračoval dále ve výkladu Pavel Zítko. Například by to mohlo být úlevou na daních pro podnikatele či určitým státním příspěvkem v rámci připojištění zaměstnanců apod. „Vždyť vedoucí představitelé našeho státu by si měli uvědomit, že zájmem státu je, aby zaměstnanci pracovali co nejdéle, aby tím, že pracují a dostávají mzdu, nezatěžovali sociální systém České republiky, neboť díky tomu nemusí dostávat sociální dávky, ať již jde o podporu v nezaměstnanosti či příspěvky na bydlení atd. Navíc, nebudou ani zatěžovat důchodový systém, kdy by byli v předčasném či invalidním důchodu,“ dále uvedl Pavel Zítko. Zároveň konstatoval, že je potřebné na to příslušné státní instituce a organizace upozornit!

Podle Pavla Zítka k dalším doporučením v rámci tohoto projektu patří i aktivnější využívání mechanizace, robotizace a automatizace v pracovním procesu. Zkrátka, aby to nebyla jen těžká manuální práce, kterou dobře znali jejich otcové či dědové, kteří ve stavebnictví působili před nimi. Navíc, chce to podpořit i lepší komunikaci mezi hospodářským vedením podniku a samotnými zaměstnanci. To je přirozeně role odborů. Zároveň podotkl, lepší komunikace znamená méně stresu na pracovišti. Mimochodem, jak zároveň Pavel Zítko upozornil, v dnešní době, kdy je na trhu práce nedostatek kvalitních pracovníků, je toto téma, to je udržet lidi, co nejdéle na trhu práce, obzvláště důležité!

U zkrácených pracovních úvazků - kompenzovat výpadek příjmů!

„Nižší příjem peněz do kapsy zaměstnance, který pracuje na zkrácený úvazek, je zapotřebí něčím nahradit,“ pokračoval ve výkladu Pavel Zítko. Podle něho velká část zaměstnavatelů ve stavebnictví v současné době přispívá svým zaměstnancům na penzijní připojištění. To je jeden z možných zdrojů, i když pouze to samozřejmě na pokrytí tohoto výpadku mzdy nestačí. Takže, zaměstnavatelé i zaměstnanci by se mohli angažovat i prostřednictvím určitých paritních fondů, které by měly vzniknout a jejichž posláním by byla pomoc nahradit výpadek ve výdělcích těchto zaměstnanců.

Přirozeně, že by se měl rovněž podílet i stát. Podle Pavla Zítka je rozhodně lepší, když stát přispěje určitou sumou, třeba ve výši 10 % příjmu daného pracovníka, a to ve formě účelového dodatečného příspěvku, například na penzijní připojištění, nebo do podobného fondu. „Zkrátka, jsme opět u toho, že tato pomoc státu, je pořád lepší než předčasný či invalidní důchod daného, konkrétního zaměstnance,“ dodal Pavel Zítko. „My, jako odboráři, jsme toho názoru, že nejlepším řešením v případě těžkých profesí je možnost zkráceného pracovního úvazku a zároveň i postupného snižování pracovní zátěže tohoto zaměstnance. Víme, že určitá část zaměstnanců je schopna pracovat v těžkých profesích v pozdním věku, ale jsou to spíše výjimky. Doporučení, která, spolu se stavebními podnikateli, navrhujeme, by nakonec znamenala, že tito starší zaměstnanci by byli pro zaměstnavatele nesmírně cenní, právě tím, že by předávali své zkušenosti mladým, začínajícím pracovníkům,“ vysvětlil Pavel Zítko.

Zatím to není na pořadu jednání tripartity

Pokud jde o jednání tripartity, tak zatím to není na pořadu dne, konstatoval Pavel Zítko. Ovšem, jak dále podotkl, již se rozběhl nový projekt, a to pod názvem „Společným postupem sociálních partnerů k řešení klíčových témat v odvětví“, který částečně navazuje na předchozí projekty a je zaměřený ještě více do hloubky s tím, že by se v jeho rámci navrhlo přijetí určitých konkrétních postupů jak ze strany zaměstnavatelů, tak i ze strany státu.

„Zatím jsme však na úplném začátku tohoto projektu. Cílem je dostat náš vzájemný sociální dialog na ještě vyšší úroveň. Později bychom to chtěli zařadit i na jednání tripartity. Ale, musím zde podotknout, že je to běh na dlouhou trať,“ uzavřel náš rozhovor Pavel Zítko.