*Nedávno se uskutečnila v Brně celostátní konference nejvýznačnějších dopravců pod názvem „Budoucnost autobusové dopravy v ČR“. Zúčastnil jste se jí jako představitel odborů, tedy zástupce řidičů. K jakým závěrům, z vašeho pohledu, tato konference dospěla?
Organizátoři konference, kterými byly nejvýznamnější dopravní firmy, které působí na území České republiky, si vybrali tři klíčová témata, která je, jako dopravce trápí. V prvé řadě to byla otázka výběrových řízení, která vyhlašují především krajské úřady, aby zajistili dopravní obslužnost v krajích. Hovořilo se o tom, jak tuto záležitost řeší evropská legislativa. Zazněly názory zástupců krajů i ministerstva dopravy.
Druhým, závažným tématem pro dopravce, byla otázka slev na jízdném, kdy někteří politici z různých politických stran mnohdy navrhují slevy pro studenty a seniory, aby získali hlasy ve volbách. Takže se dopravci ptali, kdo to zaplatí: stát či kraje?
Třetím, a z mého pohledu nejdůležitějším okruhem otázek, byly mzdy řidičů a způsob jejich proplácení. Právě v tomto bodě, který byl na programu až v závěru konference, zazněla z úst vystupujících a diskutujících, řekl bych „syrová fakta“. Ono se dá hovořit o tom, jak řešit legislativu nebo kdo zaplatí dopravcům ujeté kilometry, aby zajistili dopravní obslužnost v kraji, potažmo i mezi kraji, případně po celé republice. Ale tím nejdůležitějším problémem je však skutečnost, že v České republice v současné době chybí zhruba 10.000 řidičů, kteří mají oprávnění skupin C a hlavně D. Otázka zní, kde je vzít a jak je zaplatit? Na to, podle mého názoru, je zapotřebí soustředit pozornost státu, a to jak vlády ČR, tak i jednotlivých krajů. Vždyť tito lidé, naši řidiči, odcházejí do důchodu a nemá je kdo nahradit!
*O této situaci se přece ví již delší dobu. Když na to, jako odbory, upozorňujte ministerstvo dopravy, potažmo kraje, co od nich slyšíte?
Pokud jde o stát či kraje, řekl bych, že Žádná státní strategie, jak organizovat autobusovou dopravu v ČR neexistuje. To se týká i krajů, neboť každý kraj má odlišné podmínky, které nabízí dopravcům. Lidé, to je řidiči, jsou potom placeni různě, za odlišných podmínek v jednotlivých krajích. Místo toho, aby krajské úřady ve výběrovém řízení daly přednost firmě, která plně a velmi dobře zabezpečí dopravní obslužnost v daném kraji, tak kraje nesmyslně soutěží o výběr firmy za co nejlevnějších podmínek. Výsledkem je, že majitelé firem dávají svým zaměstnancům, to je řidičům, co nejnižší mzdy, aby jejich firma měla co nejnižší finanční nabídku a vyhrála soutěž o zakázku kraje.
*Kolik tito řidiči v průměru dostávají?
Dnes je řidič naprosto nezajímavá profese, protože představuje práci za 115 - 120 Kč na hodinu. Přitom v současné době, když je nedostatek lidí v řadě jiných profesí a společnosti, firmy nabízejí lepší finanční ohodnocení, a to i za méně namáhavou práci, tak je přirozené, že řada lidí, pokud má možnost, tak z profese řidiče odejde jinam. Vezměte si to, za jakých podmínek tito lidé jezdí, za jakéhokoliv počasí a přitom mají zodpovědnost za cestující v autobuse, aby lidé do svých míst dojeli dobře, bez nehody, bez zranění. Zkrátka, podle našeho názoru, což veřejně ventilujeme již delší dobu, je to práce náročná a špatně placená.
*Mimochodem, teď se podnikatelé předhánějí v tom, získat levnou pracovní sílu ze zahraničí. Není to i u vás, v dopravě?
Prosím vás, kdo by chtěl v našem státě, v krajích, doporučovat tak nesmyslný nápad, že by chybějící řidiče, naše občany, nahradili třeba Filipínci, Vietnamci nebo Ukrajinci. To jsou naivní představy. Vždyť právě tito lidé mají možnost jít pracovat do jiného, lépe placeného oboru a také i s menší zodpovědností. Vždyť každý řidič autobusu má zodpovědnost za životy a zdraví cestujících.
Myslím si, že celá budoucnost autobusové dopravy v České republice je podmíněna personální krizí. Nikdo nic nedělá. Myslím z těch odpovědných funkcionářů na úrovni státu i krajů. Musím dodat, že z průběhu této konference vyplynulo, že v podstatě není ani žádní firemní strategie, jak nahradit lidi, kteří stárnou a mnozí i přesluhují, ačkoliv mají nárok jít do důchodu, protože je majitelé firem k tomu vyzývají, případně i prosí.
*Již delší dobu se říká mezi lidmi, že za tuto situaci může zrušení vojenské základní služby, kdy řada vojáků získala řidičské oprávnění skupiny C….
Faltem je, že naprostá většina řidičů, kteří dnes jezdí, tak se původně vyučili nějakému řemeslu, které má s řízením automobilu souvislost, ať již šlo o automechanika, opraváře strojů apod. Když přišli na vojnu, tak se stali vojenskými řidiči. A po skončení vojny se těmi řidiči stali natrvalo, v jejich osobním životě. Když máte řidičské oprávnění skupiny C, tak stačilo projít školením v dopravním podniku či firmě a získat oprávnění skupiny D. Jenže, vymlouvat se na to, že zrušili základní vojenskou službu, a proto nejsou řidiči, to nelze, podle mého názoru, říkat do nekonečna. Skutečně, státní orgány, to je ministerstvo dopravy i kraje, protože těch se to týká nejvíce, by se nad tímto problémem zamyslet a přijít konečně s nějakým řešením, nějakým nápadem, jak získat nové lidi pro tuto náročnou profesi. Zajímavé je, že například na úřadech práce není žádný velký zájem o rekvalifikační kurzy pro řidiče. Právě do těchto věcí by měl stát investovat. Dnes získání řidičského průkazu skupiny C a D stojí hodně peněz a ne každý si to může, když začíná svoji životní dráhu po odchodu ze školy, dovolit.
Navíc, nejde jen o řidičský průkaz, ale každý profesionální řidič má i svůj profesní průkaz. Protože profesionální řidič, to je profese, která od vás vyžaduje, abyste pravidelně každý rok chodil na školení. Musíte mít dobrý zdravotní stav. Přitom to nemusí být nějaké závažné onemocnění, co vás může vyřadit z této profese, stačí, když se zhorší zrak, máte problémy s páteří apod. Dále si k tomu připočtěte i nedobré podmínky pro řidiče, s nimiž se setkávají ve firmách, pro které jezdí. Jde převážně o špatně organizovanou dopravu, kdy řidiči mají například velké prostoje na konečné, kdy čekají i hodiny na odjezd. Případně jezdí po silnicích, kde je velmi hustá doprava, zejména kamionů, a řidič musí dojet včas na místo a dopravit tam cestující v pořádku. To jsou záležitosti, které my odboráři vidíme a majitelé dopravních společností a firem by si to také měli uvědomit a bez ohledu na velkou konkurenci v autobusové dopravě, své řidiče náležitě finančně ocenit.
*Vraťme se ke koncepci dopravy, která podle vás chybí. V současné době například Liberecký či Ústecký kraj řeší, kdo bude jejich hlavním dopravcem v kraji. Jsou kolem toho určité nejasnosti. Jak to vidíte vy?
Tyto nejasnosti vyplývají z toho, že krajům je neustále vyčítáno, že jejich dopravní firmy, které jim zajišťují dopravu v kraji, nejsou schopny zajistit tu správnou obslužnost v celém kraji. Z pohledu dopravní legislativy stávající zákon nehovoří o tom, že rozhodujícím činitelem pro výběr firmy, která bude zajišťovat dopravní obslužnost po celém kraji, je nejnižší cena, kvůli které je firma obvykle vybrána. Již jsem se v našem rozhovoru zmínil, že jde o celý souhrn podmínek, které by měla tato vybraná firma zabezpečit. Mimochodem, nejde jen o zabezpečení dopravní obslužnosti v celém kraji, ale i mezi kraji samotnými. Vzpomeňme si na dobu před deseti, patnácti lety, možná je to i déle, kdy lidé v malých obcích, které byly od sebe pár kilometrů, a to ve dvou sousedních krajích, neměli zajištěnu dopravu navzájem mezi sebou. V té době, si každý hrál na svém písečku. Před několika lety jízdní řády v krajích neřešily návaznost linek autobusové dopravy. Aby nebyly prodlevy, aby linky různých dopravců na sebe navazovaly.
Řešením je, podle mého názoru, že by doprava měla být řízena z jednoho centra. Vznikem krajů se centrální řízení dopravy doslova prakticky rozbilo. Přeneslo se to do soutěžení o autobusovou dopravu v krajích. Výsledkem je, že vyhrávají ty firmy, které šetří na platech řidičů a neobnovují řádně svůj vozový park. Vítězit by měly naopak firmy, které dají komplexní nabídku, tedy, že zajistí dopravu na patřičné úrovni.
*To je váš pohled odboráře. Vyslyší vás i příslušní činitelé v krajích?
Samozřejmě, že jako odbory, tuto situaci sledujeme a snažíme se správnému řešení napomoci, pokud to jde i z hlediska přístupu vedení kraje. Příkladem je výběrové řízení o firmu, která měla zajistit dopravní obslužnost v Královéhradeckém kraji. Nám, tedy odborům, se podařilo toto výběrové řízení zastavit a to z toho důvodu, že vedení kraje nabídlo případné vítězné firmě, aby zajistila dopravní obslužnost v Královéhradeckém kraji na deset let. Přičemž v podmínkách tohoto výběrového řízení nebyla ani zmínka o nárůstu mezd pro řidiče, za těch deset let, tedy ani o inflaci. Dovedete si představit, že by deset let řidičům této firmy nerostla mzda? Její řidiči by klidně přešli ke konkurenci. Co by vedení firmy potom, potažmo kraje, dělalo? Takže, tento špatně připravený tendr byl odpískán. Ukázalo se ale, že lidé, kteří takového výběrové řízení vyhlásili, o tom v podstatě ani nepřemýšlejí. Jinak by to nemohli vyhlásit, kdyby se nad tím zamysleli. Zkrátka je to o lidech, kteří o těchto věcech rozhodují!
Pokud jde o Liberecký a Ústecký kraj, tak nakonec půjde o to, aby firmy, které budou vybrány, aby zajistili dopravní obslužnost v jejich kraji, vytvořili pro své řidiče dobré pracovní podmínky, aby jim řidiči neodešly jinam. Víte, dnes již u nás lidé, na rozdíl od dřívější doby, pochopili, že za své lepší mzdové a pracovní podmínky musejí bojovat. Prostě si nenechají vše líbit.
Jako odbory, samozřejmě bojujeme v rámci kolektivního vyjednávání za vyšší mzdy ve firmách. V některých případech se stává, že majitelé se kroutí a tvrdí, že nemají peníze na to, aby lidé dostali přidáno. Přitom si majitel takové firmy, po jednání s odboráři, sedne do svého vozu značky Maserati za 2,5 milionu korun a klidně odjede pryč, aniž by uvažoval o tom, že jeho řidiči za tuto tvrdou a namáhavou práci zaslouží mít slušnou mzdu. I zde, v těchto případech, se jako odboráři, budeme muset více ozývat a tito majitelé firem by nás měli lépe slyšet!