Rozhovor Haló novin s předsedou Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů Martinem Engelem
Zdravotnictví potřebuje významnou finanční injekci
Koncem června Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů (LOK-SČL) spolu s Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče ČR, Asociací českých a moravských nemocnic, Charitou ČR a Diakonií Českobratrské církve evangelické uspořádaly tiskovou konferenci na téma nedostatku potřebných financí pro zajištění následné péče a sociálních služeb. Co bylo bezprostředním podnětem?
V podstatě jde o to, že v průběhu měsíce června Asociace českých a moravských nemocnic spolu s poskytovateli domácí péče odmítli podepsat návrh zdravotních pojišťoven na úhrady v příštím roce, protože by výše těchto úhrad neumožnila poskytování péče ve stávajícím rozsahu. Proto jsme společně všichni, jichž se tento problém týká, uspořádali tiskovou konferenci, během níž jsme upozornili naši veřejnost na skutečnost, že na účtech zdravotních pojišťoven v současné době leží zhruba 55 miliard korun s tím, že koncem letošního roku by tato částka měla být ještě vyšší, tzn. více než 60 miliard korun. Myslíme si totiž, že alespoň část z této sumy, která pochází ze zdravotního pojištění našich občanů, by měla být navrácena do systému českého zdravotnictví bezprostředně. Proto jsme vznesli požadavek, aby 25 miliard korun z účtů zdravotních pojišťoven bylo alokováno do zdravotní péče.
Podle požadavku Asociace českých a moravských nemocnic by se měly meziročně zvýšit platby nemocnicím o 12 až 15 % s tím, že v následné péči by se zvýšily úhrady ze zdravotních pojišťoven o 1000 Kč za jeden ošetřovací den. Tento jejich požadavek vzešel z rozsáhlé analýzy nákladových dat z 61 zařízení s téměř 9000 lůžky, kdy se ukázalo, že zdravotní pojišťovny platí za jeden ošetřovací den cca o 1000 Kč méně, než jsou nezbytné náklady zařízení následné péče.
Z těchto peněz, které by zdravotní pojišťovny pro příští rok převedly do systému, by se financoval rozvoj nemocnic a zároveň by se realizovalo další potřebné navýšení platů zaměstnanců.
*LOK-SČL již delší dobu upozorňuje na nedostatek zaměstnanců ve zdravotnictví, především lékařů, z nichž mnozí raději odcházejí pracovat do zahraničí, kde mají lepší podmínky pro práci včetně vyšších mezd…
Máte pravdu, na tento problém již drahnou dobu upozorňujeme, a to nejen vládu a ministerstvo zdravotnictví, ale i naši veřejnost. Nechci se vracet k historii naší akce »Děkujeme, odcházíme«, ale v roce 2011 Lékařský odborový klub podepsal Memorandum o nápravě ve zdravotnictví, kdy jedním z bodů byl požadavek na navýšení základních platů lékařů na 1,5 až trojnásobek průměrného platu v České republice. Mohu říci, že ani po osmi letech nejsme zdaleka u tohoto cíle.
Pro představu vašich čtenářů vám řeknu, že deficit, to je rozdíl, činí u mladšího lékaře asi 12 000 Kč měsíčně, zatímco u starších a zkušenějších kolegů jde o 22 000 Kč měsíčně, které jim chybějí do dorovnání tabulky, kterou jsme tehdy nastínili. Z našeho pohledu má český stát vůči lékařům velký dluh a tuto situaci je potřeba také řešit.
Víte, je zde jeden problém. Když mladý lékař odejde do zahraničí, tak kvůli nedostatku lékařů, kteří by ho mohli v daném pracovním týmu nahradit, se jeho práce rozdělí mezi ostatní lékaře, kteří vykonávají stejnou práci na daném pracovišti.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ale nedávno, na tiskové konferenci, prohlásil, že lékaři jsou velmi dobře placeni a zveřejnil i tabulková čísla, která jeho sdělení potvrzovala. Jak to tedy podle vás je ve skutečnosti?
Podle našeho názoru smyslem této tiskové konference ministra Adama Vojtěcha bylo ukázat naší veřejnosti, že lékaři hodně vydělávají, a tím proti nám, zejména proti lékařům pracujícím v nemocnicích, postavit naši veřejnost. Zde musím říci, že čísla, která ministr ukázal, byla zkreslena tím, že v této sumě peněz, jak uváděl, byly zahrnuty platby za obrovské množství přesčasové práce, která je vykonávána protizákonně. Z toho plyne, že základní platy lékařů v nemocnicích jsou výrazně nižší.
Ministr chtěl svými záměrně zkreslenými údaji vytvořit obraz toho, jak si naši lékaři žijí »na vysoké noze«.
To, že ministr ukázal na to, že naši lékaři v nemocnicích mají platy, které se blíží k platům lékařů v nemocnicích v sousedním Německu, řadu našich lékařů extrémně pobouřilo. Naopak, my si myslíme, že ministr by měl lékařům a ostatním zdravotníkům v nemocnicích poděkovat za jejich těžkou práci, kterou tam vykonávají. Vždyť právě kvůli jejich pracovnímu nasazení lékařská péče v řadě nemocnic ještě úplně neklekla!
Takže podle vás by k řešení významně přispělo alokování 25 miliard korun z účtu zdravotních pojišťoven do českého zdravotnictví…
Podle našeho názoru, jestliže bude na účtech zdravotních pojišťoven koncem roku předpokládaných zhruba 60 miliard korun, tak by bylo žádoucí, aby necelá polovina této sumy byla převedena do systému zdravotní péče již v příštím roce. Protože peníze, které si takto na svých účtech zdravotní pojišťovny shromažďují, jsou dokonce z našeho pohledu shromažďovány i protizákonně, protože ze zákona by si zdravotní pojišťovny měly ponechat jen určitý objem peněz ve formě rezervního fondu (cca 1,5 % peněz).
Jenže argument zdravotních pojišťoven je, že je to rezerva na horší časy, neboť česká ekonomika nebude růst tak intenzivně, jako tomu bylo dosud…
Myslíme si, že tyto peníze by měly být rozpuštěny ve zdravotní péči, zvláště dnes, kdy chybějí peníze v českém zdravotnictví. Tvrzení o nechávání peněz na horší časy podle nás neobstojí. My se naopak domníváme, že jde o něco úplně jiného, že je zde skryt určitý záměr, proč se tato suma financí shromažďuje na účtech zdravotních pojišťoven. Jenom připomenu rok 2006, kdy se uvažovalo o privatizaci zdravotních pojišťoven. Tehdy se také na účtech zdravotních pojišťoven shromažďovaly velké sumy peněz. Samozřejmě že do hlavy vládním činitelům nevidíme, takže neznáme jejich záměry, ale náš názor je, že peníze vybrané od občanů, kteří si platí zdravotní pojištění, by měly posloužit právě jim, aby tito občané měli zajištěnu nejlepší možnou zdravotní péči. Vždyť právě toto je základní poslání zdravotního pojištění.
Původně se uvažovalo o tom, že financování zdravotní péče mělo být vícezdrojové s tím, že peníze ze zdravotních pojišťoven měly jít na zdravotní péči, zatímco peníze na přístrojové vybavení a stavební investice měly jít z jiných zdrojů. Výsledkem ovšem je, že z finančních účtů zdravotních pojišťoven se nakonec hradí vše. To je podle našeho názoru dále již neúnosné. Zaráží nás fakt, že někteří zaměstnavatelé tvrdí, že je nutné investovat, a to do nových budov, do přístrojového vybavení, ale přitom nechtějí investovat do lidí, což je nejdůležitější faktor nejen ve zdravotnictví. Vždyť k čemu vám bude nová budova nemocnice s drahým přístrojovým vybavením, když v ní nebudete mít zdravotnický personál, když nebudete mít lékaře a zdravotní sestry, ale ani personál kuchyně, uklízečky, vrátné apod.
Navíc musím zdůraznit, že když se vám rozpadne zdravotní tým, tak ho již často nedáte nikdy dohromady. To není otázka jednoho roku, takový tým vybudovat, zvláště v situaci, kdy chybějí lékaři, a v této návaznosti neopomínejme ani zdravotní sestry. V této souvislosti připomínám, že základním úkolem našeho zdravotnictví je léčit pacienty, naše spoluobčany, a to by si ti, kteří rozhodují o další existenci nemocnic, zejména těch malých, měli uvědomit.
Občas se v médiích diskutuje i o tom, že máme příliš hustou síť nemocnic a že by se zejména řada menších nemocnic místního formátu mohla i zrušit. Jaký je názor zdravotnických odborů?
Samozřejmě se můžeme teoreticky bavit o tom, kde by měly naše nemocnice stát, aby to bylo pro danou spádovou oblast optimální. Ale skutečnost je taková, že nemocnice jsou u nás postaveny před mnoha desítkami let a některé z nich i v předchozích staletích. To je nutné vzít v úvahu, máme-li se zamyslet nad hustotou naší nemocniční sítě. Takže zde již existuje určitý systém, kdy jde o nemocnice fakultní, krajské, městské či malé nemocnice, z nichž mnohé jsou i v soukromých rukou. Podle našeho názoru bychom měli udělat vše pro to, abychom tyto nemocnice, zejména malé, uměli využít. Jejich případné zrušení je de facto již nenávratné, neboť každý lékařský a zdravotnický tým, který se rozpadne, se prakticky již nedá obnovit. Pro místní občany, kteří to měli spádově jen pár kilometrů do této malé nemocnice, vzniká problém, že budou muset dojíždět do bývalé okresní nemocnice, a to v některých případech i desítky kilometrů. Příkladem je Lužická nemocnice v Rumburku (Haló noviny již informovaly, pozn. red.), která jde do insolvence a obyvatelé z okolí budou muset dojíždět cca 40 až 50 km do Děčína v Ústeckém kraji či do České Lípy v sousedním Libereckém kraji. Je pochopitelné, že místní samospráva s tím nesouhlasí a žádá od státu řešení této situace.
Jenže některé malé nemocnice nekrachují, ale díky rušení řady nemocničních oddělení se postupně mění na léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN). Proč?
Před několika dny se na toto téma uskutečnila tisková konference Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR a Lékařského odborového klubu – svazu českých lékařů, při níž naši odboráři z nemocnic v Sušici, Orlové, Rokycanech a Litoměřicích upozornili na problémy, které se těchto nemocnic týkají.
Například nemocnice v Sušici již prakticky přestala fungovat jako nemocnice. Myslíme si, že není vhodné, aby její pacienti dojížděli s každým zdravotním problémem až do Klatov. Vždyť je to pár desítek kilometrů. Přitom starší občané, kteří své známé v nemocnicích navštěvují, si již v řadě případů rozmyslí jezdit za nimi do Klatov. Přitom mnohdy dobré slovo od kamaráda dotyčnému pacientovi pomůže i při jeho vlastní léčbě. Je přitom ekonomicky nevýhodné zrušit takovou nemocnici, která zajišťuje léčebné a operační výkony lehčího rázu.
Pokud jde o nemocnici v Orlové, Zastupitelstvo Moravskoslezského kraje rozhodlo o tom, že nemocnice bude sloučena s nemocnicí v Karviné, přičemž veškerá akutní péče včetně doktorů a zdravotních sester se přesune do Karviné a v Orlové zůstane zařízení LDN. Přitom do Karviné odešel jen jeden lékař z celého týmu orlovské nemocnice a všichni ostatní odešli jinam, převážně do soukromé praxe. Obdobně jsou na tom i zdravotní sestry. Zde plně platí skutečnost, kterou jsem již nastínil, že když se rozpadne lékařský zdravotní tým, nikdo jej již nedá dohromady, rozhodně ne v dohledné době.
Pokud jde o Rokycany, tak ve zdejší nemocnici bylo v poslední době zrušeno několik oddělení akutní péče. Přitom zdejší porodnice byla před několika lety vyhlášena jako nejlepší v Plzeňském kraji a nyní zdejší gynekologie slouží jen jeden den v týdnu. Zkrátka, vypadá to na to, že se také nemocnice v Rokycanech může postupně přeměnit na zařízení LDN, což by byla škoda.
V případě litoměřické nemocnice jde o to, že ji vlastní město Litoměřice, přičemž na základě rozhodnutí vedení města má nemocnice také změnit vlastníka. Koupit by ji měla společnost Penta, která dosud provozovala nemocnici v Sušici. Takže podle toho, jak dopadla nemocnice v Sušici, se nejen lékaři a zdravotnický personál, ale rovněž i sami občané Litoměřic ptají, jaká budoucnost čeká jejich nemocnici, když Penta nedokázala sušickou nemocnici udržet nad vodou.
Problémů s malými nemocnicemi je samozřejmě víc. Nedávno jsme řešili i problémy v nemocnici v Sokolově. Zdravotnické odbory zdůrazňují, že každá nemocnice má své místo, svůj spád pacientů, kteří tam vyhledávají lékařskou péči, a proto by měla fungovat i nadále, jestliže je schopná plnit základní kritéria kladená na nemocnice.