• Zveřejněno: 16.12.2021
  • Autor: Ing. Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR

Agrární komora ČR považuje za nezbytné vyjádřit se ke článku Strategický plán upečený ve prospěch agroholdingů poškodí většinu zemědělců, který vydala Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) na svém webu 13. prosince 2021. Místopředseda ASZ ČR Jan Štefl se ve zmíněném článku vyjadřuje manipulativně, pejorativně, a především lživě na adresu Agrární komory ČR a jejích členů. Chápeme, že zájmové organizace mohou zastávat v mnoha případech diametrálně odlišné pozice a názory. Tyto názory pak zpravidla podepírají relevantními fakty, údaji a oprávněnými požadavky od členské základny. Nicméně argumentace Štefla nejen obsahuje zcela zavádějící až nepravdivé informace, ale v tuto chvíli ji vzhledem ke své konfrontační povaze nelze chápat jinak než jako účelovou a lživou dehonestaci s cílem poškodit dobré jméno AK ČR, a vytvořit tak tlak na budoucí vedení Ministerstva zemědělství (MZe).

Nejprve k samotnému titulku. Strategický plán nebyl „upečen“, ale byl připravován transparentně pomocí tzv. pracovních skupin určených k přípravě Strategického plánu SZP, kterých se zástupci ASZ a konkrétně Štefl účastnili, a měli tak možnost předkládané návrhy MZe připomínkovat stejnou měrou jako všichni ostatní. Výsledný návrh pak představuje kompromis mezi požadavky zemědělské veřejnosti, možnostmi administrátora (SZIF), garanta pravidel (MZe) a především požadavky Evropské komise, která se ještě před uzavřením legislativního procesu na evropské úrovni vyjadřovala k zásadním i zdánlivě detailním jednotlivostem. Agrární komora ČR dlouhodobě upozorňovala na skutečnost, že v dalším období budou na zemědělce kladeny vyšší nároky s nižší dotační podporou, v čemž nicméně jako zástupce aktivních a produkčních zemědělců, kteří zároveň chtějí naplňovat společenskou poptávku po šetrnějším zemědělství, zůstávala sama.

Dále k jednotlivým argumentům pana místopředsedy. Zásadně nesouhlasíme s tvrzením, že pěstitel ovoce nebo chovatel dojnic bere peníze zemědělci, který se věnuje pouze polní výrobě. Přímé platby byly dříve zcela zásadně diferenciované podle toho, co zemědělec pěstoval či choval. Ten, který pěstoval například na pracovní sílu a investice náročnější jablka nebo choval dojnice, bral výrazně více než ten, co jenom pěstoval pšenici. Od roku 1992 dochází k tzv. decouplingu zejména s ohledem na nadprodukci v zemích bývalé EU15. Česká republika vždy s ohledem na podporu nákladnějších a pracnějších sektorů, pestrost krajiny, ale také nesoběstačnost v citlivých komoditách a fatální nedostatek organické hmoty z živočišné výroby, který ohrožuje udržitelnost půdní úrodnosti v ČR, vždy prosazovala podporu citlivých komodit v maximální možné míře. Tento závazek je mimo jiné součástí tzv. Strategie rozvoje rezortu do roku 2030, která vznikla v roce 2011 po dohodě všech nevládních organizací. AK ČR stále zastává názor, že je s ohledem na výše uvedené informace nutné podpořit pěstování citlivých komodit a chovy hospodářských zvířat, aby se v ČR nepěstovalo pouze obilí nebo jen mulčovaly trvalé travní porosty. U menších zemědělců je navíc specializace na citlivé komodity žádoucí, neboť jim umožňuje ekonomickou rentabilitu i na menších výměrách.

Tvrzení, že AK ČR stojí za dvojí rozdílnou sazbou na ornou půdu a trvalé travní porosty v rámci tzv. ekoschémat v prvním pilíři, je zcela nepravdivé. Nesouhlas s tímto opatřením ze strany zástupců AK ČR zazněl v rámci pracovních skupin k přípravě Strategického plánu několikrát a byl také na bilaterálních jednáních tlumočen vedení Ministerstva zemědělství. Naopak požadavek k posílení podpor pro dobré životní podmínky zvířat a intervence proti antimikrobiální rezistenci vychází z požadavků chovatelských svazů sdružených v AK ČR a je zcela v souladu s cíli Evropské zelené dohody. V případě dotačního titulu Podpora vakcinace u prasat se jedná o jediný nový dotační titul na provozní podporu živočišné výroby v tomto období, který v souladu s prioritou Evropské komise a Světové zdravotnické organizace (WHO) směřuje k tomu, aby se snížil objem antibiotik v potravinovém řetězci. Vakcinace se za současných ekonomických okolností v chovu prasat dá provádět pouze s dotační podporou.

Alokace pro “welfare” zůstává navíc naprosto stejná, jako byla do současné doby, tedy 800 milionů korun ročně. Tato částka se nově rozděluje na 550 milionů korun pro dobré životní podmínky dojnic a 250 milionů korun pro dobré životní podmínky prasat. V tomto Česká republika rozhodně nepředstavuje výjimku v rámci Evropské unie, kde v mnoha případech podpora dobrých životních podmínek tvoří výrazně větší procento z celkového rozpočtu PRV a navíc je velmi často řešena i v rámci ekoschémat v prvním pilíři. Dotace přitom chovatel nedostává jenom za to, že chová zvířata, ale za to, že vynakládá navíc určité náklady na nadstandardní opatření (větší prostor, lepší stájové klima, snižování stresu), přičemž část z nich je mu dotací hrazena.

Chápeme, že místopředseda Štefl sám prasata či drůbež nechová, nicméně sama Asociace soukromého zemědělství ČR se nedávno vyjádřila, že budoucnost chovu monogastrů je jednoznačně v rukách členů ASZ ČR, kteří budou i s rostoucími náklady produkovat šetrněji, kvalitněji a levněji. Bez podpor z Programu rozvoje venkova a národních dotací, které se mohou v souvislosti s vývojem příjmů a výdajů Státního rozpočtu v příštích letech omezovat, se bude pro statečné členy ASZ jednat vskutku o nadlidský úkol. 

Dalším trnem v oku je Šteflovi podpora pro sdružování menších producentů ovoce a zeleniny, takzvaná Společná organizace trhu (SOT). Podpora SOT v sektoru ovoce a zeleniny je pro členské státy EU povinná. Nicméně její financování nikdy nebylo, není a ani v novém programovém období nebude saturováno z přímých plateb, kde může dobrovolně členský stát vyčlenit až 3 procenta na vytvoření podpor SOT pro jiné komodity, než je ovoce a zelenina. Tvrzení, že podpora pro ovoce a zeleninu „bere peníze sedlákům“ nebo nově klasickým zemědělcům, je zcela zcestné. Na tuto skutečnost byl Štefl zástupci AK ČR na pracovních skupinách několikrát upozorněn, přesto tuto lživou argumentaci dále používá. Poznámka, že ovoce a zelenina tvoří pouze necelých 20.000 hektarů, by měla být i od takové organizace, jakou je ASZ, spíše k zamyšlení, co s tím a jak zabránit dalším propadům, které se zcela jistě dotknou také členské základny této organizace. 

Podobný problém má pak Štefl také s precizním zemědělstvím, které také údajně ubírá peníze „klasickým zemědělcům“. Pokud odhlédneme od skutečnosti, že v současné době navržená částka je skutečně „pilotní“, je zarážející, že organizace, která usiluje o udržitelnost zemědělství v Evropě, má s podporou šetrnějších metod péče o půdu problém. Právě precizní zemědělství i podle Evropské komise představuje zásadní nástroj pro plnění cílů Evropské zelené dohody a současné nenarušení potravinové bezpečnosti členských států. Kritika budoucích restriktivních a přísnějších pravidel, které budou na zemědělce klást vyšší nároky a budou znamenat vyšší náklady a omezení produkce, se přitom komentářem Štefla vine jako červená nit. Jak z toho ven? 

My si situaci uvědomujeme také, nicméně nedělíme přitom zemědělce na ty správné a nesprávné, zelené a nezelené, malé a velké, klasické nebo neklasické. Koneckonců pojem klasický zemědělec bude třeba nám i veřejnosti vysvětlit. Jedná se o zemědělce, který hospodaří tradičním způsobem, tedy s vyrovnaným poměrem rostlinné a živočišné produkce tak, jako hospodařili naši dědové a jak se snažíme hospodařit i my, nebo se jedná o zemědělce, který prošel klasifikací, tedy roztříděním podle subjektivního pohledu místopředsedy ASZ ČR? Soudě dle posledního článku Štefla mezi správné “klasické” zemědělce nepatří ten, kdo chová dojnice, prasata, drůbež, pěstuje ovoce, zeleninu, využívá v osevním postupu meziplodiny a na polích zakládá biopásy. Klasický zemědělec podle Štefla jen pěstuje obilí nebo řepku a hlavně čeká, až přijdou peníze z dotačních podpor. Jsme rádi, že v tomto ohledu máme aktualizované oficiální stanovisko ASZ ČR. 

Agrární komora ČR má za cíl podporovat zemědělce, kteří chtějí přispívat k potravinové bezpečnosti (proto podpora pro chovatele drůbeže a prasat), k pestrosti krajiny (proto podpora ovoce, zeleniny, biopásů) a udržitelnosti půdy a dalších přírodních zdrojů (precizní zemědělství).  Někdo hledá způsoby a cesty, jak naplnit požadavky veřejnosti a zároveň zajistit dostatek kvalitní a bezpečné produkce, někdo hledá konspirační teorie tam, kde nejsou.

  • Zdroj: Agrární komora ČR