Rozhovor s čestným předsedou Odborového svazu Stavba ČR Stanislavem Antonivem

V současné době se připravuje druhá vláda pod vedením premiéra Andreje Babiše, a to ve složení hnutí ANO, ČSSD za podpory či tolerance KSČM. Jak hodnotíte, z hlediska odborů, význam této vlády, pokud tedy vznikne a získá podporu většiny hlasů v Poslanecké sněmovně?

Velmi pozitivně, protože z hlediska odborů, je pro nás, a potažmo i pro zaměstnance, nejlepší řešení, jaké by mohlo po loňských říjnových volbách do Poslanecké sněmovny vzniknout.

Proč?

Na to vám odpovím jednoduše. Stačí si spočítat jaké je rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně. ODS, která sice získala 25 poslaneckých mandátů a skončila jako druhá, tak přesto lze říci, že neuspěla, neboť oproti 78 mandátům hnutí ANO je to značný rozdíl. Navíc neuspěly i ostatní pravicové strany, jako je TOP 09 či STAN, které získaly něco málo nad pět procent, nutných ke vstupu do sněmovny. V podstatě neuspěla ani KDU-ČSL, která se sice vždy tvářila jako středová strana, ale v současnosti je to spíše, a to podle zveřejňovaných názorů jejích představitelů, pravicová strana, což ostatně dokládá i její členství v tzv. demokratickém bloku.

Vraťme se však k ODS. Díky politice, kterou razí její předseda Petr Fiala, tak nešla do spojenectví s vítězným hnutím ANO, jak jí ihned po volbách nabídl Andrej Babiš prohlášením, že jsou si tyto dvě politické strany programově nejblíže. Proto také Andrej Babiš byl nucen hledat jiné řešení, zvláště poté, co se většina politických stran, zastoupených v Poslanecké sněmovně, obrátila k němu zády se zdůvodněním, že trestně stíhaný člověk nemůže být předsedou vlády. Proto také to skončilo první vládou ČR, kterou tvoří členové hnutí ANO a nestraníci ministři, ovšem za hnutí ANO. Přičemž tato vláda logicky nedostala důvěru s ohledem na antizemanovskou a antibabišovskou rétoriku politických stran sdružených v demokratickém bloku a částečně i tehdejšího vedení ČSSD, které fungovalo do mimořádného sjezdu ČSSD v únoru letošního roku.

Jako odborář jste přirozeně proti vzniku vlády hnutí ANO a ODS. Ale, jak jste sám řekl, tak svojí antibabišovskou rétorikou ji předseda ODS Petr Fiala odboural…

Ano, jako odborář jsem proti tomuto složení vlády, tj. hnutí ANO a ODS. Musím vám připomenout odborářské demonstrace za času Nečasovy vlády, kdy jsme po přijetí úsporného balíčku přivedli na Václavské náměstí na 120 000 odborářů a zaměstnanců, kteří proti těmto „úsporám“ razantně vystupovali. Mimochodem, bylo to mnohem více lidí, než tomu bylo v těchto dnech a týdnech při demonstracích převážně středoškoláků a vysokoškoláků na Václavském náměstí za udržení demokracie.

Víte, jde o to, že ze zaměstnavatelských a podnikatelských kruhů zaznívají opět nápady na značné omezení zákoníku práce se zdůvodněním, že je to zapotřebí pro zlepšení podnikatelského prostředí. Stálým evergreenem je nutnost pozvání mnoha tisíc zahraničních pracovníků, ať z Ukrajiny či Mongolska, nebo Vietnamu, případně jiných zemí. Nedávno tyto myšlenky vyjádřil prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý ve svém projevu při příležitosti 25. výročí založení této instituce. Zaměstnavatelé a podnikatelé nyní pláčou nad tím, že je rozbité učňovské školství a nejsou k mání šikovní řemeslníci, které potřebují zaměstnat, aby mohli uzavírat nové smlouvy na zakázky, které se na ně hnou. Vtip je v tom, že pan Vladimír Dlouhý, když byl na počátku 90. let ministrem hospodářství, tak se svými tehdejšími rozhodnutími velmi podílel na devastaci našeho učňovského školství, které bylo v předcházejících desetiletích tak vyhlášené ve světě.

Vraťme se ke zhodnocení politické situace po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny…

Řekl jsem, že tyto volby dopadly pro pravicové politické strany špatně, což se ostatně čekalo. Ale, rovněž se dá říci, že tyto volby byly neúspěch pro obě levicové strany, tj. ČSSD a KSČM, které dostaly něco přes 7 % hlasů. To jsme, jako odboráři, nečekali. Byl to v podstatě debakl celé levice, obdobě, jako je tomu i v jiných evropských zemích v posledních letech. ČSSD, která byla před volbami nejsilnější stranou, byť jen těsně před hnutím ANO, se najednou propadla na šesté místo za KSČM. Mimochodem, i pro samotnou KSČM to byla výrazná ztráta, neboť ve volbách obvykle dostávala něco mezi 14 a 15 % hlasů a nyní skončila pátá. Je nám to líto, protože obě dvě strany měly k nám, k odborářům, vždy blízko. Obě strany pomáhaly odborům prosazovat naše požadavky na politické scéně, ať již šlo o názory ministrů za ČSSD při jednáních tripartity, či při prosazování návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně.

Když hodnotíme říjnové volby, tak nastal paradox v tom smyslu, že zvítězila tzv. protestní hnutí, kam si občané zařadili hnutí ANO, Stranu přímé demokracie, vedenou Tomiem Okamurou, a Piráty. Musím konstatovat, že Andrej Babiš svojí rétorikou, mimochodem, poprvé ji ukázal ve volbách v roce 2013, tak v říjnu 2017 dokázal úspěšně pro sebe, a jeho hnutí ANO, prodat politiku předchozí vlády, kterou vedl tehdejší předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Byla to právě ČSSD, která dokázala ve vládě ČR a v rámci tripartity prosadit řadu sociálních opatření, po kterých volali odbory, ať již to bylo zvyšování minimální mzdy či zvyšování důchodů apod. Andrej Babiš dokázal přesvědčit občany o tom, že se mu tyto věci daří prosadit, a to zejména díky politice ministerstva financí, které po více než čtyři roky vedl. Takže se dá říci, že úspěchy celé vlády lidem podával jako úspěšnou politiku hnutí ANO.

Jak se mu to vlastně podařilo?

Využil přitom hrubé chyby tehdejšího vedení ČSSD, a to především předsedy ČSSD a premiéra Bohuslava Sobotky, který učinil ve svém politickém rozhodnutí zásadní chybu, že podle vzoru pravicových politických stran, nastoupil k prosazování politiky Antizeman a Antibabiš. Znamenalo to, že v tomto politickém boji před volbami do Poslanecké sněmovny ztratil vlastní iniciativu a stal se prakticky členem skupiny politiků, kteří neuměli předložit lidem pozitivní politický program jejich stran a jen proti předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi veřejně „štěkali“. Samozřejmě, že toto samo o sobě by k tak výrazné ztrátě hlasů ve volbách nestačilo. K tomu je nutné připočítat i politiku tzv. korektnosti, kterou prosazovalo celé tehdejší vedení ČSSD, kdy sociální demokracie navrhovala a prosazovala řadu sporných věcí, jako byla např. inkluze v základním školství, na níž jsou i nadále rozdílné názory v odborné veřejnosti, ale i mezi rodiči.

Nejde jen o takovéto jednotlivosti, ale tato korektnost negativně projevila i v postoji ČSSD vůči migraci. Na konkrétních příkladech v řadě západoevropských zemích vidíme, kam tato politika vstřícnosti vůči migrantům z arabských či afrických zemí vypadá, neboť velká většina těch, kteří do Evropy přicházejí nejsou uprchlíci před válečným konfliktem, ale jde o lidi, kteří chtějí využít pro sebe bohatého sociálního systému v řadě západoevropských zemí. Navíc, se zde projevuje i to, že děti, již podstatně dříve usazených migrantů, inklinují k islámskému terorismu, což exponenti tzv. politické korektnosti v západoevropských zemích nechtějí veřejně přiznat.

Když však hovořím o negativech prosazované politiky korektnosti u ČSSD, musím také konstatovat, že tuto politiku korektnosti v podstatě převzalo i vedení KSČM. Proto také tato politická strana ztratila mnoho hlasů, které naopak získal, svojí dobře propracovanou rétorikou, právě Andrej Babiš.

Pokud si vzpomínám, tak v našich předchozích rozhovorech, které jsme spolu dělali za Topolánkovy a Nečasovy vlády, a v posledních čtyřech letech i za Sobotkovy vlády, tak jste právě Bohuslava Sobotku chválil za jeho politiku při prosazování požadavků odborů. Jak to nyní vidíte?

Musím říci, že Bohuslav Sobotka byl jeden z nejlepších premiérů, co se týče sociálního dialogu. To musím zdůraznit. Jako dlouholetý předseda OS Stavba ČR jsem se pravidelně zúčastňoval jednání Rady hospodářské a sociální dohody neboli tripartity. Takže mohu posoudit i předchozí premiéry Mirka Topolánka a Petra Nečase, kteří prosazovali politiku ve prospěch zaměstnavatelů a oslabovali postavení odborů a tím i zaměstnanců v pracovněprávním procesu. K hodnocení předchozí vlády ČR mohu jen konstatovat, že tím, že premiér Bohuslav Sobotka donutil místopředsedu vlády a ministra financí Andreje Babiš z této vlády odejít, tak ztratil mnoho levicových voličů, včetně řady odborářů, kteří to viděli jako nesprávný počin Bohuslava Sobotky, a díky již zmíněné rétorice Andreje Babiše přešli do tábora voličů hnutí ANO. Navíc, k tomu přispěla i ona tzv. politická korektnost, kterou Bohuslav Sobotka spolu s celým tehdejším vedením ČSSD prosazoval.

Když jste se zmínil o problému migrace, tak tuto otázku dobře uchopil předseda Strany přímé demokracie Tomio Okamura, kterému to v říjnových volbách přineslo poměrně dost hlasů…

Máte pravdu. Premiér Andrej Babiš je sice výborný řečník, který řadu věcí dokáže lidem vysvětlit a ti to poté uchopí i jako svoji myšlenku. Dá se říci, že Tomio Okamura je v tomto smyslu mnohem dravější a proto dostal tolik hlasů, že ho to vyneslo na čtvrté místo s necelými 11 %.

Když zhodnotím výsledek říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, tak musím říci, že je zde jeden vítěz a všichni ostatní jsou poraženi. Bez hnutí ANO nejde sestavit vládu. Navíc opětovné zvolení Miloše Zemana prezidentem ČR znamená, že Andrej Babiš bude prezidentem republiky postupně tlačen k tomu, že nakonec bude muset najít partery do vlády ČR. Navíc, prezident Miloš Zeman odmítá předčasné volby do Poslanecké sněmovny. To sehrává svoji roli, že nyní probíhá jednání mezi hnutím ANO, ČSSD a KSČM o vzniku druhé Babišovy vlády, kdy by byly hnutí ANO a ČSSD ve vládě a KSČM by tuto vládu podpořila či tolerovala. Tato vláda by v Poslanecké sněmovně dostala důvěru. Pro nás, pro odboráře, by tato vláda byla zárukou, že by se, prostřednictvím ČSSD a KSČM, podařilo prosadit řadu sociálních programů, o něž, jako odbory, usilujeme. Šlo by například o navyšování důchodů a také i minimální mzdy. I když právě tuto záležitost nebude, kvůli odporu zaměstnavatelů a podnikatelů, prosadit, zvláště když připomenu, že tehdejší místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš při jednáních tripartity prohlašoval, že když se zaměstnavatelé a odbory dohodnou, tak to vláda odsouhlasí. Takže bude úlohou ministrů za ČSSD tyto názory pokud možno korigovat.

V médiích řada komentátorů tvrdí, že ve skutečnosti Andrej Babiš usiluje o předčasné volby s tím, že když se s ČSSD a KSČM na vytvoření vlády nedohodne, tak nic jiného nezbývá, než spojit říjnové obecní volby do třetiny Senátu i s volbami do Poslanecké sněmovny…

Právě proto by měly politické strany, tj. ČSSD a KSČM, se snažit s hnutím ANO dohodnout, neboť předčasné volby do Poslanecké sněmovny by byly výhodné pouze pro hnutí ANO, které by nakonec mohlo i posílit. Sice by se, podle současných průzkumů, TOP 09, STAN a KDU-ČSL pravděpodobně do Poslanecké sněmovny nedostaly, ale je otázkou, kolik procent hlasů by dostaly jiné politické strany, tj. nejen ČSSD, KSČM a Strana přímé demokracie, ale hlavně ODS nebo Piráti. V tomto případě by mohla nastat situace, že by se nakonec Andrej Babiš domluvil s ODS a vytvořil by novou pravicovou vládu. To by pro odbory, ale i pro celé levicové hnutí, nebylo dobré. Toto by si také měli uvědomit i řadoví členové ČSSD před vnitrostranickým referendem, v němž se mají vyjádřit o tom, zda jít či nejít do vlády s hnutím ANO. Říkám to jako dlouholetý odborář a zároveň i jako člen ČSSD!

Pokud by však přesto došlo k tomu, že by členové ČSD se rozhodli, že do vlády s Andrejem Babišem nepůjdou, tak jen připomínám, že zde máme ještě druhou možnost, kterou také před časem navrhl i prezident ČR Miloš Zeman, že by vládu vytvořilo hnutí ANO a za podpory či tolerance Strany přímé demokracie a KSČM. Myslím si, že toto náhradní řešení je pořád lepší varianta než předčasné volby, na jejichž základě by mohla vzniknout vláda, která by odborářům a celé levici ve svých rozhodnutích nefandila