„Návrh na zavedení povinného podílu českých potravin na pultech velkých obchodů rezonoval ve veřejném prostoru celý poslední rok, přesto, nebo možná právě proto, že se Česko ocitlo v mimořádně složité situaci kvůli pandemii covidu-19. I když nakonec původní poslanecká verze neprošla, pozornost, kterou si téma soběstačnosti získalo, svědčí o tom, že veřejnost chápe problémy zemědělců a stojí na jejich straně,“ napsal ve svém článku pro deník Právo před několika dny prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.
V úvodu svého článku Jan Doležal poznamenal, že pozměňovací návrh, který byl součástí zákona o potravinách, se do Sněmovny dostal zpět přes tzv. senátní vratku. Sněmovna tak měla na výběr mezi potvrzením původní verze odhlasované počátkem roku nebo verze senátní, která povinné podíly vypustila. Zároveň k tomu konstatoval, že finální projednávání v parlamentu provázela více než dvouhodinová výměna argumentů.
Výsledkem bylo nakonec schválení senátní verze, která obsahuje mimo jiné snazší preferenci lokálních dodavatelů při zadávání výběrových řízení pro zařízení veřejného stravování u institucí zřízených státem nebo krajem, definici „České potraviny“ a zákaz tzv. dvojí kvality. Poslanci zároveň přijali po hlasování usnesení, ve kterém doporučili hledat další cesty prodeje českých potravin.
„Pro někoho možná kontroverzní odmítnutý návrh na povinné podíly jasně pojmenoval dlouhodobý problém, který s hlasováním nezmizel, a je potřeba na něj upozorňovat, a hlavně ho také řešit,“ konstatoval. Podle něho tímto problémem je nízké zastoupení domácí produkce v regálech. S tím přímo souvisí nízká soběstačnost České republiky u některých potravin, jako je ovoce, zelenina nebo některé druhy masa. Což vede k tomu, že se ukazuje jako nutnost, aby byla nastaveny férovější podmínky pro odbyt českých zemědělců. Takže, jak dále uvedl: „Objektivní důvody pro zákon na podporu domácí produkce stále existují a nic na tom nemění ani hlasité výkřiky oponentů, kteří nehájí nic jiného než svůj výnosný byznys.“
Proto Agrární komora ČR chce dále jednat se všemi partnery o systémové podpoře českého zemědělství a potravinářství. Tato debata by měla skončit teprve tehdy, až bude dosaženo narovnání dodavatelsko-odběratelských vztahů. Agrární komora ČR uvítá nápady, a to i z řad odpůrců zamítnutého původního návrhu zákona o potravinách, to je jak zvýšit potravinovou soběstačnost České republiky a jak motivovat zemědělce k pěstování plodin, u nichž není na rozdíl od základních rostlinných komodit zaručen odbyt. Jan Doležal v této souvislosti dále připomenul, že to právě bylo agresivní chování obchodní sféry od devadesátých let, které způsobilo současnou situaci, kdy vytlačilo české dodavatele z trhu, přičemž jejich produkci nahradila dotovanou, a tedy levnější zahraniční produkcí. „O to paradoxněji pak zní dnešní argumenty oponentů, že česká produkce v některých segmentech chybí,“ konstatoval.
Podle Jan Doležala je škoda, že některé obchodní řetězce se, prostřednictvím své profesní organizace, což je Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, místo hledání skutečně udržitelných a vyvážených dodavatelských vztahů soustředily na pošpiňování českých dodavatelů a mediální válku. Pro české spotřebitele a přeneseně pak i pro české zemědělství a stav krajiny, jak dále uvedl Jan Doležal, by bylo mnohem lepší, kdyby prostředky investované do kampaně použily na ošetření férových cen pro své tuzemské dodavatele. „Ve zbytečně vyhrocené, a hlavně populistické kampani proti povinným podílům českých potravin zaznělo mnoho nepravd a dezinformací, které vyplývaly z nepochopení návrhu,“ sdělil čtenářům deníku Právo Jan Doležal.
Jan Doležal dále uvedl, že kromě bulvárních výpadů a zjednodušení to byly také ataky na české potraviny a jejich kvalitu či poměr mezi kvalitou a cenou. „To považujeme nejen za dezinformaci, ale vzhledem ke způsobu vedení kampaně téměř za šíření poplašné zprávy. České potraviny jsou kvalitní a nejsou ani drahé,“ zdůraznil prezident Agrární komory ČR. Podle něho pouze nejsou předmětem dumpingového vývozu jako potraviny z produkčně nejsilnějších zemí Evropy jako Francie, Nizozemsko či Německo, kde mimo jiné sídlí také matky některých obchodních řetězců.
V další části článku se Jan Doležal zaměřil na to, aby vysvětlil, že v České republice jsou zemědělští prvovýrobci při tvorbě konečné ceny pro zákazníka nejslabším článkem, protože v devadesátých letech byli v rámci totální a nesmyslné liberalizace trhu obětováni a v této nelehké pozici jsou doposud. Protože ceny potravin dlouhodobě určuje v České republice maloobchod, tedy supermarkety a hypermarkety, které ovládají více než 75 procent tržního podílu. Se započtením přeprodeje je pak toto procento ještě vyšší.
„Zemědělci pak mohou být rádi, když jim obchodníci zaplatí alespoň výrobní náklady za dodané zboží. Problémem tak i nadále zůstávají nízké výkupní ceny, společně s nekalými obchodními praktikami, jako je pultovné, letákovné, poplatky za neprodané zboží či různé tzv. zadní marže,“ konstatoval Jan Doležala. Podle něho se těmito praktikami zabývá směrnice o nekalých obchodních praktikách a ta by měla, na rozdíl od povinných podílů, podle unijního práva co nejdříve transponována do národní legislativy v podobě novely zákona o významné tržní síle.
Velký potenciál z hlediska ekologické a ekonomické udržitelnosti tuzemského zemědělství vidí Agrární komora ČR v potenciálním zvýhodnění lokálních producentů při výběrových řízeních u stravovacích zařízení zřízených státem nebo krajem. „Můžeme tak zemědělcům pomoci s lokálním odbytem a motivovat je, aby přešli od jednoduché polní výroby a pěstování několika málo komodit a zaměřili se na větší pestrost produkce, a tedy i nabídky. Vnímáme pozitivně, že společně se zákonem o potravinách byl schválen zákaz takzvané dvojí kvality potravin,“ dodal Jan Doležal. Podle něho trvalo několik let, než se tento problém podařilo dostat do povědomí zákazníků a pod rostoucím veřejným tlakem se touto problematikou začaly zabývat také samotné obchodní řetězce. České potraviny na rozdíl od zahraničních mají jen jednu kvalitu, tu prvotřídní, zdůraznil. Proto čeští zemědělci očekávají, že české potraviny budou nyní obchodní řetězce preferovat a nabízet spotřebitelům jako záruku kvality. Přičemž Agrární komora ČR jako výzvu do budoucnosti bere i závazek o zvyšujících se podílech české produkce.
Jan Doležal dále uvedl, že s cenami potravin zamíchá Zelený úděl, který nyní prosazuje Evropská unie. Přitom k tom u dodal, že cen potravin se velmi povážlivě může dotknout i jiná regulace, kterou je Zelená dohoda pro Evropu. Přičemž uvedl, že na její dopady na evropskou i světovou populaci upozornila studie amerického ministerstva zemědělství, o níž se mluvilo na nedávné konferenci pořádané Visegrádským fondem, a kde jak Doležal, jako prezident Agrární komory ČR, rovněž vystoupil. Podle něho je třeba zdůraznit, že Evropská komise, přestože k tomu byla členskými státy několikrát vyzvána, a přestože Green Deal vehementně prosazuje, tuto dopadovou studii odmítá. Načež dodal, že studie počítá se třemi scénáři. „Pro zjednodušení je označme jako scénář EU, dále střední scénář, kdy dohodu přijme EU a její hlavní obchodní partneři Ukrajina, Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) a severní Afrika, a konečně globální scénář. Scénář EU počítá s 12procentním propadem produkce zemědělských komodit v Evropě, přičemž celosvětově by to znamenalo pokles 2 procenta. Střední scénář by pak měl za následek propad produkce ve světě asi o 7 procent, a nakonec globální scénář o 12 procent,“ vysvětlil Jan Doležal.
Podle něho v případě přijetí Green Deal pouze v Evropské unii by nedošlo k výraznějšímu nárůstu cen, protože by propad produkce v EU částečně vyvážil větší dovoz ze zbytku světa. Pokud by ovšem na Green Deal přešly i země EFTA, Ukrajina a severní Afrika, došlo by až k 60procentnímu nárůstu cen v Evropě a 15procentními zvýšení cen ve světě. Model totiž počítá s určitou formou omezení obchodu do Evropy (uhlíková daň), přičemž ve zbytku světa by obchod pravděpodobně probíhal bez větších omezení. Globální scénář pro přijetí Green Deal by pak znamenal téměř 100procentní nárůst cen zemědělských komodit ve světě s největším dopadem na nejchudší země světa.
Pokud by Green Deal zavedla jen Evropská unie, jedná se asi o 71 miliard dolarů ročního poklesu hrubého domácího produktu, střední scénář by pro EU znamenal pokles o 189 miliard dolarů ročního HDP, globální scénář by pro samotnou EU měl za následek o něco nižší pokles. Pokud by strategie byla přijata na celém světě, jednalo by se o ztrátu na celosvětovém HDP až o 1,1 bilionu dolarů ročně, uved prezident Agrární komory ČR.
Jan Doležal dále konstatoval, že dopad na příjmy zemědělců v případě prvního scénáře je následující. V rámci EU jde o pokles 16 procent, zatímco pro státy EFTA z toho vyplývá nárůst příjmů o 25 procent, celosvětově pak zemědělci zaznamenají nárůst 2 procenta. Ve středním scénáři dokonce příjmy zemědělců v EU narostou o 7,5 procenta, příjmy zemědělců v rámci EFTA o více než 130 procent a příjmy zemědělců ve světě se průměrně zvýší o 3,6 procenta. V případě globálního scénáře příjmy zemědělců v EU vzrostou dokonce o 14,6 procenta, příjmy zemědělců v EFTA o 110 procent, zatímco příjmy zemědělců ve světě se průměrně zvýší o 17 procent. To zní celkem dobře, nicméně kdo to zaplatí? Odpověď je trojí, zemědělec, který nemá kam promítnout své náklady, daňový poplatník a spotřebitel.
Poté Jan Doležal uvedl, že podle studie amerického ministerstva zemědělství narostou v případě prvního scénáře náklady na potraviny pro jednoho člověka v EU asi o 150 dolarů. Pokud dojde ke střednímu scénáři, který počítá i s ochranou evropského trhu proti levným negreendealovým dovozům, lze v rámci EU očekávat zdražení potravin na úrovni až 650 dolarů na osobu a rok a 600 dolarů v případě globálního scénáře bez tarifních bariér. Když vezmeme v úvahu, že 600 dolarů se rovná přibližně minimální mzdě, jedná se pro nízkopříjmové skupiny o ekvivalent jednoho měsíčního příjmu. V některých částech Asie, které jsou vysoce zalidněné a závislé na dovozu některých druhů potravin, by si pak průměrný spotřebitel měl připravit až 920 dolarů ročně navíc proti současnému stavu. Celosvětově by pak přijetí prvního scénáře zdražilo potraviny o 50 dolarů na osobu a rok, střední scénář o 159 dolarů na osobu a rok a globální scénář o 450 dolarů na osobu a rok.
„Nakonec je potřeba se zeptat, kdo to zaplatí a zda se budeme do něčeho takového vůbec pouštět, případně zda se máme do něčeho takového pouštět sami. Bylo by zásadně špatně, aby při neustále rostoucích cenách vstupů, jako je půda a pracovní síla, nakonec všechno břímě nesli zemědělci. Bylo by zásadně špatně, abychom se do něčeho takového pouštěli bez dopadových studií, a bylo by zásadně špatně, abychom se do něčeho takového pouštěli sami. Proto je třeba, aby Evropská komise sama co nejrychleji přišla s vlastní dopadovou studií, a teprve na jejím základě bychom měli vést nejen politickou, ale celospolečenskou diskusi o skutečné ceně ekologie, ale také o skutečné ceně potravin,“ napsal prezident Agrární komory ČR Jan Doležal ve svém článku pro deník Právo.