Za několik dní nás čeká tradiční svátek sv. Martina, kdy se na stole řady našich občanů objevuje tzv. svatomartinský husa. Právě tato skutečnost byla příležitostí, proč Českomoravská drůbežářská unie (ČMDU) uspořádala, 3. listopadu 2025, v Praze, tiskovou konferenci, na níž informovala o situaci v produkci vodní drůbež, zejména hus, u nás.

Podle údajů, které ČMDU, při této příležitosti, zveřejnila Českomoravská drůbežářská unie, v posledních letech, v České republice, pokračuje proces snižování počtu vylíhnutých hus. Jestliže v roce 2016 se vylíhlo 185.000 kusů hus, v roce 2024 to již bylo jen 167.000 hus. S tím, že v roce 2025, je to již jen 127.000 hus, což je o 13 % méně. Podle ČMDU přitom o to, že jde sice o data za období leden až červen 2025, ale tato data lze považovat za finální, to je za celý rok. Jelikož chov hus na výkrm, je sezonní záležitost, a tyto husy se líhnou pouze do poloviny roku.

Podle předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie Českomoravské drůbežářské unie Gabriely Dlouhé, jak uvedla na tiskové konferenci, letošní pokles husí produkce nastal, kvůli obavám chovatelů z ptačí chřipky, vysokých cen energií, ale také nárazového náboru pracovníků na porážku hus, který se, kromě menších akcí na svatého Štěpána, dělají prakticky jenom před sv. Martinem.

Podle ní by však, v příštím roce, jich mohlo být více, anebo by se alespoň pokles mohl zastavit. Důvodem je to, že od letošního ledna začala platit vyhláška, podle které se zvýšil limit poražených hus i kachen bez veterinární kontroly u malochovatelů na 2000 ročně, dříve mohlo být 35 kusů týdně. To se ještě, podle předsedkyně ČMDU, v letošních číslech nemohlo odrazit. Ovšem, jak velký zájem o růst své produkce, budou mít chovatelé, se však uvidí až za rok.

Drůbežáři čelí růstu cen nákladů a nedostatku kapacit jatek!

Přirozeně, že se na tiskové konferenci hovořilo i o příčinách tohoto stavu. Podle drůbežářů hlavním důvodem je dražší chovný materiál, menší možnost využít množstevní slevy na nákup krmiv a elektrické energie, dále vysoké personální náklady a nedostatečné kapacity specializovaných jatek.

„Naše náklady stouply ve všech směrech, od krmiva po energie. Největším problémem ale zůstává porážka – specializovaných jatek je málo, a to žene cenu zpracování nahoru. Pokud bychom měli více kapacit, promítlo by se to pozitivně i do koncové ceny pro spotřebitele. Chceme prodávat, ale nemáme kde porážet,“ řekla k tomu Gabriela Dlouhá.

Dominuje dovoz vodní drůbeže, vývoz kachen, do Polska, roste!

Podle našich drůbežářů, v listopadu, se každoročně, do České republiky, doveze okolo 2 tisíc tun vodní drůbeže, převážně hus. To je značný objem, ve srovnání s domácí roční produkcí hus, která činí asi 600 tun. Ročně se v České republice vykrmí 5 milionů kusů kachen, což je asi 11 tisíc tun, načež nabídka chlazených kachen je dostupná celoročně. Tuzemská roční produkce hus činí asi 600 tun.

Trendem posledních měsíců, jak drůbežáři dále upozornili, je bohužel prodej vykrmených českých kachen a kuřat na sousední porážky do Polska, kde chovatelé dostanou vyšší cenu o více než 5 korun za kilogram, oproti cenám na českých jatkách.

Hrozba ptačí chřipky: Apel na chovatele

Předsedkyně ČMDU Gabriela Dlouhá dále konstatovala, že, v předešlých letech, atakovala rozmnožovací a užitkové chovy vodní drůbeže ptačí chřipka, která měla vliv i na počet vylíhlých a vykrmených hus a kachen. V loňském roce sice došlo k pozitivnímu vývoji stavů rodičů, s příchodem podzimu jsou ale okolní státy opět zasaženy ptačí chřipkou. Je proto nutné apelovat na komerční i drobné chovatele, aby zvýšeně dodržovali biologickou bezpečnost v chovech. Ta je jednou z hlavních ochran proti zanesení viru.

Nelehká pozice českých chovatelů a hrozba nedostatku vajec!

Podle drůbežářů tuzemští chovatelé musí splňovat mimořádně nadstandardní požadavky na welfare (tj. životního prostředí), což vytváří nerovné podmínky v rámci Evropské unie, oproti většině států, odkud se do České republiky dováží tisíce tun drůbežího masa a miliony kusů vajec.

Navíc, v České republice, bude již od roku 2027 platit zákaz chovů nosnic v obohacených klecích. Tento zákaz dosud zavedlo jen několik zemí západní Evropy. Nepatří k nim například Polsko, které je největším dodavatelem vajec do Česka. Přitom v Polsku stále žije přibližně 70 % nosnic v klecích, oproti necelým 42 % v České republice. V průměru je stále skoro 40 % nosnic v Evropě ustájeno v klecích, a proto hrozí reálný nedostatek vajec z alternativních chovů v celé Evropě.

„Naše drůbežářství se potýká se zpřísněním požadavků na welfare, pravděpodobně nejvíce ze všech živočišných kategorií. My jako tuzemští chovatelé jsme připraveni tyto standardy splňovat. Problémem je ale fakt, že naše produkce je pak logicky nákladnější, a obtížně tak čelí levné konkurenci ze zemí, které na welfare zatím tolik nedbají. Je potřeba, aby se v tomto ohledu srovnaly podmínky v celé EU,“ uvedla k tomu Gabriela Dlouhá.

Podle průzkumu ČMDU řada chovatelů v souvislosti s plánovaným zákazem nestihne nebo neplánuje přestavět své chovy. V České republice tak bude odhadem chybět asi milion ustájovacích míst z celkových necelých 6 milionů chovaných nosnic.

Přestavba hal znamená ekonomickou i organizační zátěž!

V této návaznosti se, poté ujal slova, Jan Pozdílek, ředitel společnosti Vejce Kosičky na Královéhradecku, který hovořil o tom, co vše přestavba hal, v důsledku zákazu klecových chodů, pro chovatele drůbeže znamená, nejen ekonomicky, ale i organizačně. Vždyť jde o zásadní zásah do způsobu výroby, to je chovu a produkce vajec. Protože drůbežáři se musí, z klecových chovů, přeorientovat na podestýlkový chov či budování drůbežích voliér, což, přirozeně chov drůbeže prodražuje. Podle něho jsou na tom lépe chovatelé, kteří mají více hal, ale naopak, ti, kteří mají dvě, či tři haly, jsou na tom, ekonomicky, hůře.

V případě Kosiček, se to týká přestavby šesti hal, což už je značná ekonomická zátěž, neboť přestavba každé haly přijde na 60 milionů korun. Načež poznamenal, že oni staví haly dvoupatrové, což je technologicky velmi náročné. Cena přestavby jedné haly vyjde na 60 milionů korun.

Přitom, podle něho, to není jen o snáškových halách, ale i o odchovnách, protože mladá kuřice, která je před snáškou, již musí žít v bezklecovém systému ustájení, aby se v něm uměla pohybovat. Zároveň konstatoval, že jim zbývá ještě přebudovat jednu halu. Přičemž V poslední klecové hale to bude kolem 60 tisíc nosnic. Ty ještě 31. prosince 2026, mít mohou, ale od 1. ledna 2027, již nesmí být v klecích ani jedna.

Pro chovatele drůbeže

Tím však, logicky vzniká problém, že chovatelé drůbeže je musí co nejrychleji expedovat na trh, či ke zpracování. Podle Jana Pozdílka, chovatelé zpravidla svoji drůbež vyvážejí zahraničí, do Polska, ale i Německa. Jak ale dále poznamenal, zpracovatelské kapacity, pro konec roku 2026, jsou totálně vyčerpané. Takže, podle něho, to to nasvědčuje tomu, že se zvířata, měla vyskladňovat v průběhu září a října. Načež dodal, že kapacita jejich jedné haly je 60.000 kusí nosnic, což znamená, že v Kosičkách chovají zhruba čtvrt milionu slepic.

Podle Jan Pozdílka je logické, že jejich podnik nemůže, v současné době, zůstat stát na trhu jen se svojí dosavadní produkcí. Proto svoji nabídku rozšiřují. Takže, jako novum, si zařídili i chov křepelek. Jelikož, v určité části naší společnosti, se, o křepelky, začíná projevovat rostoucí zájem.

V závěru tiskové konference je potřebné dodat, že podle, předsedkyně ČMDU Gabriely Dlouhá, v České republice stále ještě žije v klecích asi kolem 2,2 milionů kusu nosnic. To znamená, že pro české chovatele drůbeže, v roce 2026, nastává složité období, aby se s tímto problémem, kterým je zákaz klecových chovů, vyrovnali.

Za několik dní nás čeká tradiční svátek sv. Martina, kdy se na stole řady našich občanů objevuje tzv. svatomartinský husa. Právě tato skutečnost byla příležitostí, proč Českomoravská drůbežářská unie (ČMDU) uspořádala, 3. listopadu 2025, v Praze, tiskovou konferenci, na níž informovala o situaci v produkci vodní drůbež, zejména hus, u nás.

Podle údajů, které ČMDU, při této příležitosti, zveřejnila Českomoravská drůbežářská unie, v posledních letech, v České republice, pokračuje proces snižování počtu vylíhnutých hus. Jestliže v roce 2016 se vylíhlo 185.000 kusů hus, v roce 2024 to již bylo jen 167.000 hus. S tím, že v roce 2025, je to již jen 127.000 hus, což je o 13 % méně. Podle ČMDU přitom o to, že jde sice o data za období leden až červen 2025, ale tato data lze považovat za finální, to je za celý rok. Jelikož chov hus na výkrm, je sezonní záležitost, a tyto husy se líhnou pouze do poloviny roku.

Podle předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie Českomoravské drůbežářské unie Gabriely Dlouhé, jak uvedla na tiskové konferenci, letošní pokles husí produkce nastal, kvůli obavám chovatelů z ptačí chřipky, vysokých cen energií, ale také nárazového náboru pracovníků na porážku hus, který se, kromě menších akcí na svatého Štěpána, dělají prakticky jenom před sv. Martinem.

Podle ní by však, v příštím roce, jich mohlo být více, anebo by se alespoň pokles mohl zastavit. Důvodem je to, že od letošního ledna začala platit vyhláška, podle které se zvýšil limit poražených hus i kachen bez veterinární kontroly u malochovatelů na 2000 ročně, dříve mohlo být 35 kusů týdně. To se ještě, podle předsedkyně ČMDU, v letošních číslech nemohlo odrazit. Ovšem, jak velký zájem o růst své produkce, budou mít chovatelé, se však uvidí až za rok.

Drůbežáři čelí růstu cen nákladů a nedostatku kapacit jatek!

Přirozeně, že se na tiskové konferenci hovořilo i o příčinách tohoto stavu. Podle drůbežářů hlavním důvodem je dražší chovný materiál, menší možnost využít množstevní slevy na nákup krmiv a elektrické energie, dále vysoké personální náklady a nedostatečné kapacity specializovaných jatek.

„Naše náklady stouply ve všech směrech, od krmiva po energie. Největším problémem ale zůstává porážka – specializovaných jatek je málo, a to žene cenu zpracování nahoru. Pokud bychom měli více kapacit, promítlo by se to pozitivně i do koncové ceny pro spotřebitele. Chceme prodávat, ale nemáme kde porážet,“ řekla k tomu Gabriela Dlouhá.

Dominuje dovoz vodní drůbeže, vývoz kachen, do Polska, roste!

Podle našich drůbežářů, v listopadu, se každoročně, do České republiky, doveze okolo 2 tisíc tun vodní drůbeže, převážně hus. To je značný objem, ve srovnání s domácí roční produkcí hus, která činí asi 600 tun. Ročně se v České republice vykrmí 5 milionů kusů kachen, což je asi 11 tisíc tun, načež nabídka chlazených kachen je dostupná celoročně. Tuzemská roční produkce hus činí asi 600 tun.

Trendem posledních měsíců, jak drůbežáři dále upozornili, je bohužel prodej vykrmených českých kachen a kuřat na sousední porážky do Polska, kde chovatelé dostanou vyšší cenu o více než 5 korun za kilogram, oproti cenám na českých jatkách.

Hrozba ptačí chřipky: Apel na chovatele

Předsedkyně ČMDU Gabriela Dlouhá dále konstatovala, že, v předešlých letech, atakovala rozmnožovací a užitkové chovy vodní drůbeže ptačí chřipka, která měla vliv i na počet vylíhlých a vykrmených hus a kachen. V loňském roce sice došlo k pozitivnímu vývoji stavů rodičů, s příchodem podzimu jsou ale okolní státy opět zasaženy ptačí chřipkou. Je proto nutné apelovat na komerční i drobné chovatele, aby zvýšeně dodržovali biologickou bezpečnost v chovech. Ta je jednou z hlavních ochran proti zanesení viru.

Nelehká pozice českých chovatelů a hrozba nedostatku vajec!

Podle drůbežářů tuzemští chovatelé musí splňovat mimořádně nadstandardní požadavky na welfare (tj. životního prostředí), což vytváří nerovné podmínky v rámci Evropské unie, oproti většině států, odkud se do České republiky dováží tisíce tun drůbežího masa a miliony kusů vajec.

Navíc, v České republice, bude již od roku 2027 platit zákaz chovů nosnic v obohacených klecích. Tento zákaz dosud zavedlo jen několik zemí západní Evropy. Nepatří k nim například Polsko, které je největším dodavatelem vajec do Česka. Přitom v Polsku stále žije přibližně 70 % nosnic v klecích, oproti necelým 42 % v České republice. V průměru je stále skoro 40 % nosnic v Evropě ustájeno v klecích, a proto hrozí reálný nedostatek vajec z alternativních chovů v celé Evropě.

„Naše drůbežářství se potýká se zpřísněním požadavků na welfare, pravděpodobně nejvíce ze všech živočišných kategorií. My jako tuzemští chovatelé jsme připraveni tyto standardy splňovat. Problémem je ale fakt, že naše produkce je pak logicky nákladnější, a obtížně tak čelí levné konkurenci ze zemí, které na welfare zatím tolik nedbají. Je potřeba, aby se v tomto ohledu srovnaly podmínky v celé EU,“ uvedla k tomu Gabriela Dlouhá.

Podle průzkumu ČMDU řada chovatelů v souvislosti s plánovaným zákazem nestihne nebo neplánuje přestavět své chovy. V České republice tak bude odhadem chybět asi milion ustájovacích míst z celkových necelých 6 milionů chovaných nosnic.

Přestavba hal znamená ekonomickou i organizační zátěž!

V této návaznosti se, poté ujal slova, Jan Pozdílek, ředitel společnosti Vejce Kosičky na Královéhradecku, který hovořil o tom, co vše přestavba hal, v důsledku zákazu klecových chodů, pro chovatele drůbeže znamená, nejen ekonomicky, ale i organizačně. Vždyť jde o zásadní zásah do způsobu výroby, to je chovu a produkce vajec. Protože drůbežáři se musí, z klecových chovů, přeorientovat na podestýlkový chov či budování drůbežích voliér, což, přirozeně chov drůbeže prodražuje. Podle něho jsou na tom lépe chovatelé, kteří mají více hal, ale naopak, ti, kteří mají dvě, či tři haly, jsou na tom, ekonomicky, hůře.

V případě Kosiček, se to týká přestavby šesti hal, což už je značná ekonomická zátěž, neboť přestavba každé haly přijde na 60 milionů korun. Načež poznamenal, že oni staví haly dvoupatrové, což je technologicky velmi náročné. Cena přestavby jedné haly vyjde na 60 milionů korun.

Přitom, podle něho, to není jen o snáškových halách, ale i o odchovnách, protože mladá kuřice, která je před snáškou, již musí žít v bezklecovém systému ustájení, aby se v něm uměla pohybovat. Zároveň konstatoval, že jim zbývá ještě přebudovat jednu halu. Přičemž V poslední klecové hale to bude kolem 60 tisíc nosnic. Ty ještě 31. prosince 2026, mít mohou, ale od 1. ledna 2027, již nesmí být v klecích ani jedna.

Pro chovatele drůbeže

Tím však, logicky vzniká problém, že chovatelé drůbeže je musí co nejrychleji expedovat na trh, či ke zpracování. Podle Jana Pozdílka, chovatelé zpravidla svoji drůbež vyvážejí zahraničí, do Polska, ale i Německa. Jak ale dále poznamenal, zpracovatelské kapacity, pro konec roku 2026, jsou totálně vyčerpané. Takže, podle něho, to to nasvědčuje tomu, že se zvířata, měla vyskladňovat v průběhu září a října. Načež dodal, že kapacita jejich jedné haly je 60.000 kusí nosnic, což znamená, že v Kosičkách chovají zhruba čtvrt milionu slepic.

Podle Jan Pozdílka je logické, že jejich podnik nemůže, v současné době, zůstat stát na trhu jen se svojí dosavadní produkcí. Proto svoji nabídku rozšiřují. Takže, jako novum, si zařídili i chov křepelek. Jelikož, v určité části naší společnosti, se, o křepelky, začíná projevovat rostoucí zájem.

V závěru tiskové konference je potřebné dodat, že podle, předsedkyně ČMDU Gabriely Dlouhá, v České republice stále ještě žije v klecích asi kolem 2,2 milionů kusu nosnic. To znamená, že pro české chovatele drůbeže, v roce 2026, nastává složité období, aby se s tímto problémem, kterým je zákaz klecových chovů, vyrovnali.