• Zveřejněno: 22.02.2018
  • Autor: ZS ČR

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu na odložených věcech zaměstnance je upravena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v § 267 až 268. 

  • 267

(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

(2) Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

  • 268

(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat rovněž náhradu ušlého zisku.

(2) Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel zaměstnanci povinen nahradit do částky 10 000 Kč. Jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel poinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.

 (3) Právo na náhradu škody podle odstavce 2 se promlčí, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

(4) Vláda může zvýšit nařízením částku podle odstavce 2.

Pokud jde o odložené věci, zaměstnavatel má povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a ostatních osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Zákon ponechává způsob splnění této povinnosti a volbu formy bezpečné úschovy zcela na zaměstnavateli. Ten sice může místa k ukládání věcí blíže vymezit v pracovním řádu, není to však jeho povinnost.

Pokud zaměstnavatel bezpečnou úschovu nezajistí a zvláštní místo neurčí, mohou zaměstnanci odkládat své věci na místo, kam se obvykle ukládají. To může být věšák, opěradlo židle nebo neuzamykatelná skříň, šatna, v případě kabelky i odložení na okraj stolu. Zaměstnavatel pak odpovídá jak za škodu na věcech zaměstnance, tak i za jejich odcizení. Své odpovědnosti se přitom nemůže nijak zprostit. Věc však musí být odložena při práci nebo v souvislosti s ní. Takže za odložený prsten na umyvadle při mytí rukou zaměstnavatel neručí, obvyklým místem pro odložení prstenu je např. uzamykatelná zásuvka pracovního stolu. Pokud dělník před prací na soustruhu odloží mobilní telefon na stůl poblíž, zaměstnavatel za škodu na mobilu odpovídá.

Přestože je zaměstnavatel povinen zajistit pouze úschovu svršků a věcí, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání, odpovídá za všechny věci, které si do zaměstnání přinesou.            V případě věcí, které se do zaměstnání obvykle nenosí, však zaměstnavatel odpovídá jen do částky 10 tisíc korun. Pokud ovšem škodu na těchto věcech způsobí jiný zaměstnanec nebo je zaměstnavatel převezme do úschovy, odpovídá i za škodu na nich bez omezení.

Okruh věcí, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání (a za které zaměstnavatel odpovídá bez omezení), je nutné posuzovat s ohledem na nejrůznější okolnosti – roční období, povaha pracovních činností, místo pracoviště. Obecně jsou to věci, které nosí lidé pořád – oblečení, hodinky, kabelky, aktovky, snubní prsten (ovšem ne jiné šperky např. náušnice, prstýnky, náramky…, tam platí limit výše náhrady 10 tisíc Kč), pokud je hlášen déšť, tak je obvyklou věcí i deštník. Ovšem norkový kožich v létě určitě obvyklou věcí není a bude se hradit jen do 10 tisíc Kč.

Běžnou věcí je rovněž mobilní telefon, takže v případě jeho ztráty hradí zaměstnavatel škodu v plné výši. Naopak běžnou věcí není notebook, ledaže zaměstnavatel s prácí na soukromém notebooku souhlasí. Rovněž škodu na automobilu zaparkovaném v areálu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti zaměstnavatel hradí jen do výše 10.000 Kč (ale v případě hlídaného parkoviště už jde o úschovu věci, a v takovém případě se hradí škoda neomezeně).

Škodu, která na pracovišti zaměstnanci vznikne na jeho věcech, musí zaměstnavateli ohlásit nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o ní dozvěděl. Pokud tuto lhůtu nestihne, jeho nárok na náhradu škody vůči zaměstnavateli zanikne.

Zákon nepředepisuje písemnou formu ohlášení škody, je ale třeba postupovat tak, aby případně bylo v budoucnu možné ohlášení škody prokázat.

Pokud škodu na majetku zaměstnance způsobil jiný zaměstnanec, může zaměstnanec náhradu škody požadovat přímo na něm. Pokud ji požaduje na zaměstnavateli, ten je povinen ji uhradit, ale následně má právo požadovat vyplacenou náhradu po zaměstnanci, který škodu způsobil, a to v plné výši, pokud byla škoda způsobena úmyslně, nebo do výše čtyřapůlnásobku mzdy, pokud jde o škodu způsobenou z nedbalosti.