Evropská legislativa má dopad na 500 milionů občanů Evropské unie. Kvalita evropské legislativy je tedy klíčem k jejímu úspěchu. Zapojení občanské společnosti do přípravy legislativních dokumentů a možnost upozornit na případné negativní dopady na spotřebitele, zaměstnance či podniky, jsou důležitými aspekty kvalitní regulace.
Legislativní proces EU je založen na demokratických principech a zakládající smlouvy EU přiznávají občanům právo na přístup k dokumentům a právo být zapojen do legislativního procesu. Některé instituce EU jsou při projednávání legislativních iniciativ více, některé však méně, otevřené.
Na to, že něco není v pořádku, upozornila již loni evropská veřejná ochránkyně práv Emily O'Reilly, která si vzala na mušku transparentnost legislativního procesu Evropské unie, konkrétně institut nazvaný trialog. Tento postup označuje neformální vyjednávání mezi Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí s cílem dosáhnout dohody na určitém legislativním návrhu. Po přijetí Lisabonské smlouvy, resp. po jejím vstupu v platnost (prosinec 2009), je tato procedura čím dál více evropskými institucemi využívána. Důvodem je dosáhnout co nejdříve politické shody na projednávaném textu. V praxi totiž v rámci řádného legislativního postupu EU trvá projednávání legislativních návrhů zhruba tři roky od předložení samotného návrhu Evropskou komisí, jakožto iniciátorkou legislativního procesu.
Jednání v trialozích jsou neveřejná. Je tedy běžnou praxí, že přístup k informacím o trialozích nemají ani sami poslanci Evropského parlamentu či členové Rady Evropské unie (myšleno ministři členských států a jejich aparáty). O to složitější je přístup občanské společnosti, tj. sociálních partnerů a zájmových skupin, k informacím o průběhu, harmonogramu, příslušných dokumentech či závěrech těchto jednání. Negociace probíhají za zavřenými dveřmi v okruhu malé skupiny osob. Za parlament se trialogů účastní zpravodaj k návrhu a předseda gesčního výboru, za Radu pak zástupci předsednictví. Komisní úředníci na trialogu hájí svůj původní návrh a s ohledem na případná substantivní pozměnění dohlíží na to, aby text byl v souladu s právem EU. Vyjednávání za zavřenými dveřmi však není v souladu s čl. 15.3 Smlouvy o Fungování Evropské unie, který občanům Evropské unie přiznává právo na přístup k dokumentům EU.
Proč je pro občanskou společnost důležité, aby informace z trialogů byly veřejné? Fakt, že dohodnuté texty v trialozích jsou zveřejněny až po samotné dohodě tří institucí, znamená prakticky nemožnost do jejich podoby zasáhnout. Tím se snižuje jejich kvalita a zvyšuje riziko negativních dopadů na společnost, ale i samotná důvěra občanů v evropskou legislativu. Omezení tohoto demokratického principu má zásadní dopad na postoj občanů k institutu Evropské unie.
A jak lze transparentnost trialogů zlepšit? Veškeré informace o trialozích – harmonogram, projednávané dokumenty, seznam účastníků, předběžné pozice zúčastněných stran, programy a zápisy ze zasedání – by měly být před a po zasedání veřejné. Jedině tak lze zajistit lepší zapojení veřejnosti do projednávání evropské legislativy, což by mělo bezpochyby pozitivní dopad na její kvalitu.
Zkušenost s dosavadní praxí ukazuje, že transparentnost zasedání je možná. Jednání parlamentních výborů a plenární zasedání Evropského parlamentu jsou veřejná. Zpravidla je lze shlédnout v přímém přenosu online nebo se mohou zástupci zainteresovaných stran na základě stanovených pravidel účastnit vybraných zasedání. Jenomže Evropský parlament je spíše dobrým příkladem v tomto ohledu, zasedání kolegia komisařů či pracovních skupin Rady jsou zásadně neveřejná. Přístup k řadě dokumentů je stále nelehký. O tom se mohli přesvědčit zástupci občanské společnosti u vyjednávání transatlantické dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP), na jejichž popud začala Komise projednávané texty zveřejňovat.