• Zveřejněno: 16.10.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

Rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem

Vláda ČR předložila koncem září do Poslanecké sněmovny k projednání a ke schválení nejdůležitější zákon letošního roku, to je návrh státního rozpočtu pro rok 2020. Proces schvalování bude probíhat ve Sněmovně asi do konce roku. Jaký je vlastně pohled odborů na předložený návrh státního rozpočtu pro příští rok?

Nejprve musím říci, že vláda ČR v rámci sociálního dialogu předložila svým sociálním partnerům, tj. zaměstnavatelům a odborům, návrh státní rozpočtu na jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tzv. tripartity 16. září. Skutečností je, že návrh rozpočtu počítá s investicemi do průmyslu, do stavebnictví, tj. především do dopravní infrastruktury. Samozřejmě, že návrh rozpočtu pamatuje i na mandatorní výdaje, to je na důchody či na sociální podpory. Mimochodem, zaměstnavatelé měli k tomu poznámku, že pro příští rok mandatorní výdaje opět narostou, a to kvůli růstu počtu státních zaměstnanců. Vláda se ovšem brání tím, že jde o růst počtu lidí u policie, armády apod., nikoliv úředníků na ministerstvech a jinde ve státních úřadech.

Vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová nás, to je zaměstnavatele a odbory, upozornila, že státní rozpočet by měl pamatovat i na to, že se může rozkolísat světová či evropská hospodářská situace, ať již kvůli možnosti tvrdého brexitu (tj. odchodu Velké Británie z EU) či kvůli možné obchodní válce mezi USA a Čínou. Doufejme, že jejich nedávná dohoda tomuto řinčení zbraní v mezinárodním obchodě naštěstí zabrání.

Naproti tomu prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák vidí nebezpečí především v tom, že v sousedním Německu dochází ke zpomalení tamější ekonomiky, což se může velice negativně dotknout našeho průmyslu, a to zvláště automobilového. Zdůraznil při tom, že jsme významní subdodavatelé pro německé podniky, zejména automobilky. Takže, jakýkoliv pokles ekonomiky u nich, se asi s půlročním zpožděním projeví i u nás. V podstatě by to znamenalo, že by nebyl odbyt pro řadu našich výrobků. Ve svém důsledku by to znamenalo i možné propouštění lidí z práce. Ale doufejme, že toto nebezpečí nebude tak akutní.

Shrnu-li postoj odborů, to je Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a Asociace samostatných odborů (ASO), tak jsme, až na pár připomínek z naší strany, návrh státního rozpočtu pro příští rok vcelku přijali.

O které připomínky šlo?

Například předseda ČMKOS Josef Středula tehdy na jednání tripartity konstatoval, že návrh státního rozpočtu se nezabývá zvýšením částek životního a existenčního minima, které nebyly valorizovány od roku 2012. Odbory totiž poukazují na to, že vzhledem k růstu životních nákladů v posledních několika letech, není možné, aby člověk, který je na těchto dávkách závislý, mohl normálně žít, existovat. Naopak, zaměstnavatelé toto zvýšení životního a existenčního minima odmítají, protože je na to, přes různé koeficienty, navázána řada sociálních dávek. V tomto bodu není mezi zaměstnavateli a odbory zatím shoda. Avšak myslím si, že v následujícím období je možné najít nějakou rozumnou míru kompromisu.

Zároveň musím dodat, že jsme, jako odboráři, ocenili velice intenzivní jednání o růstu platů zaměstnanců ve státní správě a veřejných službách. Současně však musím podotknout, že díky tomu, Českomoravská konfederace odborových svazů má ve svých řadách 13 odborových svazů, které působí ve stání správě a veřejné sféře, tak ČMKOS více méně prosazovala plošné zvýšení platů všem zaměstnancům této sféry. Postoj Asociace odborových svazů se liší v tom, že pokud jde o úředníky ministerstev a jim podřízených úřadů, tak ti již mají poměrně slušné platy. Ale v případě zaměstnanců veřejné správy v krajích a obcích, jako jsou například knihovníci či členové orchestrů a hudebních těles v malých městech a obcích, tak ti mají velmi nízké platy. Mnohdy na úrovni kolem 18.000 Kč hrubého měsíčně. To je opravdu málo. Proto ASO prosazovala zvýšení platů právě v těchto nízce placených profesích.

Ale co učitelé? Ti teď hrozí jednodenní stávkou…

Chci zdůraznit, že v naprosté shodě se zaměstnavateli, požadují odbory vyšší růst platů u pedagogických pracovníků. Za odbory mohu říci, že podporujeme názor školských odborů, aby zvýšení platů šlo především do tarifní složky platu. Školské odbory totiž odmítají názor ministerstva školství o tom, že jen určitá částka platu půjde do jeho do tarifní složky. Přičemž druhá část tohoto zvýšení platu půjde do netarifní složky odměn, aby ředitelé škol mohli ocenit ty nejlepší učitele. Školské odbory to zdůvodňují tím, že se v řadě případů stává, že z této netarifní složky odměn jsou mnohdy oceněni ti, kteří se spíše umějí vlichotit do přízně svých ředitelů škol, než ti nejlepší pedagogové.

Proto školské odbory trvají na tom, aby toto zvýšení platů šlo do tarifní složky platu. Zároveň požadují růst platů o deset procent v roce 2020, a aby mohli i nadále počítat s růstem platů o devět procent v roce 2021. Proto také odmítají stanovisko ministra školství Roberta Plagy, že by plošně přidal všem učitelům 2.700 Kč měsíčně. Výsledkem celé situace je, že od 24. září jsou školští odboráři ve stávkové pohotovosti a před několika dny dokonce vyhlásili, že jsou připraveni jít do jednodenní stávky, aby všichni učitelé dostali přidáno oněch 10 % platu. Pokud vím, ministr Robert Plaga zatím požadavek školských odborů odmítá, ale podle našeho názoru by měl pokračovat sociální dialog s tím, že by se na ministerstvu školství našly nějaké úspory v provozních výdajích, aby se obě strany nakonec dokázaly dohodnout.

Další skupinou, která požaduje razantní zvýšení platů a mezd, jsou lékaři, zdravotní sestry a další zdravotnický personál v nemocnicích a zařízeních následné a domácí péče. Jaké jsou jejich požadavky?

Problém českého zdravotnictví spočívá v tom, že peníze do něho nejdou ze státního rozpočtu, ale na základě tzv. úhradové vyhlášky, kdy ministerstvo zdravotnictví, po dohodě se zdravotními pojišťovnami, určí kolik a jakou výši peněz dostanou nemocnice a další zařízení následné a domácí péče, a to včetně ambulantních lékařů, za jejich lékařské a zdravotní výkony. Tyto peníze v podstatě poskytují zdravotní pojišťovny. Podle názoru zdravotnických odborů jsou tyto úhrady, které dostávají nemocnice a zařízení následné a sociální péče nedostatečné, nestačí pokrýt provoz těchto zařízení a rovněž i platy a mzdy lékařského a zdravotnického personálu jsou podhodnocené, a to ve srovnání s tím, kolik dostávají lékaři a zdravotnický personál ve vyspělých zemích EU a dalších státech světa, tedy v USA, Kanadě a jinde.

Argument zdravotnických odborů spočívá v tom, že Česká republika dává do zdravotnictví necelých 7 % HDP, zatímco ve vyspělých zemích, podle statistiky OECD, je to 9 až 11 % HDP. To je potom rozdíl v sumě peněz, které jsou dávány do zdravotnictví v jednotlivých zemích. Takže zdravotnické odbory požadují po ministerstvu zdravotnictví, potažmo po vládě ČR, aby se tato situace změnila.

*Pokud vím, zdravotničtí odboráři nejsou ve svých požadavcích sami…

Máte pravdu, zdravotnické odbory společně s Asociací českých a moravských nemocnic a většinou poskytovatelů následné a domácí péče, vytvořili v průběhu letních měsíců tzv. Krizový štáb 9 proti kolapsu zdravotnictví, který požaduje výrazné navýšení financí do systému českého zdravotnictví. Krizový štáb 9 poukazuje v této souvislosti na to, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nedávno podepsal platnost úhradové vyhlášky pro rok 2020 s tím, že na jejím základě nebude dostatek financí na odpovědné a rozumné financování českého zdravotnictví. Podle zdravotnických odborářů se situace v českých a moravských nemocnicích dostává do složitého a v řadě případů i krizového stavu. Chybějí lékaři, kteří odcházejí buď do zahraničí, případně do privátní ambulantní sféry, kde mají své „pohodlí“. To je dáno pevnou pracovní dobou, bez nočních a víkendových přesčasů, a také za velmi slušné peníze. Naproti tomu lékaři, zdravotní sestry a ostatní zdravotnický personál v nemocnicích musí pracovat tak, že jejich přesčasové hodiny, které tráví na pracovištích, nikoliv doma u svých rodin, o hodně překračují čas, který povoluje zákoník práce. To se, mimochodem, odráží i ve ztížené kvalitě lékařské a zdravotní péče pro pacienty, neboť lékaři a zdravotnický personál je potom unavený, když okamžitě nastupuje do další směny.

*Kolik tedy peněz Krizový štáb požaduje?

Proto také Krizový štáb 9 přišel v letních měsících s požadavkem, aby z 55 až 60 miliard korun, které jsou na účtech zdravotních pojišťoven, a které občané pojišťovnám odevzdali ve formě zdravotního pojištění, bylo převedeno 25 miliard korun do českého zdravotnictví. To ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, potažmo premiér Andrej Babiš, odmítli.

Takže v posledních týdnech jsme byli svědky usilovného jednání o těchto požadavcích krizového štábu, kdy z politických stran zdravotníky podpořili ČSSD a KSČM. Mimochodem, předsedovi KSČM Vojtěch Filipovi se podařilo, aby k původně přislíbeným šesti miliardám korun, dostalo zdravotnictví dalších 900 mil. Kč pro domácí péči, včetně 300 mil. Kč na mzdy a 4,7 mld. Kč pro ostatní segmenty zdravotní péče. To samozřejmě, jako odbory oceňujeme.

*Před několika dny jsem zaznamenal, že bylo jednání ohledně změn v zákoníku práce. O co šlo?

Na základě připomínkového řízení ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje novelu zákoníku práce, která se týká spravedlivějšího výpočtu dovolené nebo sdíleného pracovního místa. Aby byla cesta tohoto návrhu parlamentem co nejsnazší, tak 14. října došlo na Úřadu vlády ČR k podpisu „Gentlemanské dohody“ mezi zástupci vládní koalice, odborů i zaměstnavatelů. Všechny strany se dohodly, že budou podporovat návrh právě v této aktuální podobě. Jedná se o čestnou dohodu a její plnění není právně vymahatelné. Uvedený návrh, na kterém jsme se shodli, obsahuje celou řadu vylepšení pracovního práva.

Mezi hlavní změny patří například sdílené pracovní místo, což je nový institut, který umožňuje zaměstnavateli zaměstnat více zaměstnanců v kratším pracovním úvazku tak, aby pokryl jedno pracovní místo. Nejméně dva zaměstnanci si budou moci sami po předchozí dohodě se zaměstnavatelem rozvrhovat svou pracovní dobu ve vzájemné spolupráci podle svých osobních potřeb.

Dalším z témat této dohody je i dovolená, která přichází s návrhem výpočtu odvíjejícího se nově od počtu odpracovaných hodin a nikoli dní jako doposud.

Jedním z dalších klíčových témat je i doručování písemností zaměstnavatelem, což je změna reagující na praktické problémy, které doručování komplikovaly.

Snižuje se rovněž administrativní náročnost, která je kladená na zaměstnavatele, a to tak, že se ruší povinnost zaměstnavatele vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání v případě ukončení DPP s výjimkou těch dohod, u kterých je prováděn výkon rozhodnutí srážkami z dohody o provedení práce nebo které zakládaly účast na nemocenském pojištění.

Součástí návrhu je také úprava provádějící transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o vysílání pracovníků do zahraničí v rámci poskytování služeb.