Pod záštitou prezidenta ČR Miloše Zemana a ministra zemědělství Miroslava Tomana se ve středu 11. prosince uskutečnila v Praze mezinárodní konference „Budoucnost evropského zemědělství 2019“, kterou uspořádala skupina Identita a demokracie, která působí v Evropském parlamentu.

Za organizátory konference vystoupil v úvodním projevu europoslanec Ivan David, který je členem Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) výboru Evropského parlamentu. Upozornil, že pokud jde o zemědělskou politiku EU, tak bruselská administrativa, ať již jde o Evropskou komisi a její výkonné a poradní orgány v současné době vyžaduje od evropských zemědělců mnohem více, než mohou sami splnit. Svoji roli v tom hraje i ta skutečnost, že ve srovnání se životem lidí ve městech, jsou na tom venkované mnohem hůře. Konstatoval, že venkov se vylidňuje. Mladí lidé odcházejí do měst a obyvatelstvo na vesnicích stárne. Rovněž, pokud jde i příjmy obyvatel, mzdy na venkově jsou také nižší, než dostávají lidé, kteří žijí ve městech. Výsledkem je, že lidé na venkově mají mnohem nižší kupní sílu, oproti spoluobčanům ve městech.

Pokud jde o perspektivy evropského zemědělství, je zapotřebí investovat do jeho další modernizace, robotizace a digitalizace. V tom by měly sehrát svoji pozitivní úlohu evropské orgány, přičemž negativním výstupem v rámci diskuse o rozpočtu EU je fakt, že je navrhováno snížení rozpočtu pro zemědělství. Je to do určité míry dáno i tím, že počet lidí, kteří pracují v zemědělství, postupně klesá, a proto také zájmy evropských farmářů, nejsou v orgánech EU tak vyslyšeny, poznamenal Ivan David. V souvislosti s ochranou přírody a životního prostředí, což je velmi výrazná tendence, která se nyní prosazuje, je vidět na evropském venkově i nárůst počtu volně žijících šelem, zejména vlků. Ochránci přírody a životního prostředí totiž tvrdí, že lidé na venkově by se měli s vlky naučit koexistovat. Ovšem, když vlci strhnout ovce či jiná hospodářská zvířata, tak farmáři pochopitelně požadují od státu finanční kompenzace. Jenže, jak říkají farmáři, někdy ani tato finanční kompenzace nenahradí ztrátu, když je stádo ovcí vlky napadeno a řada oveček je potrhána a zardoušena. To je téma, které je nutné do budoucna řešit, shodli se na tom, během úvodního vystoupení Ivana Davida, někteří účastníci konference.

Ivan David se dále věnoval důsledkům agrárního zahraničního obchodu, a to zejména v souvislosti s uzavřením dohody se zeměmi Mercosuru (společného trhu zemí Latinské Ameriky). Zároveň podotkl, že tyto země se snaží proniknout na evropský trh a přitom se nedrží evropských standardů. Přičemž podotkl, že sice na jedné straně z této dohody bude těžit například průmysl, ale zájmy zemědělců již tak chráněny nejsou.

SZP EU by měla vycházet z vlastních podmínek jednotlivých zemí

Poté se ujal slova tajemník Agrární komory ČR Jan Doležal, který prohlásil, že jedním nových trendů budoucí Společné zemědělské politiky (SZP) EU po roce 2020, má být i snížení administrativní zátěže. Přičemž citoval nedávná slova ministra zemědělství Miroslava Tomana o tom, že zemědělci by měli mnohem více času trávit na polích a nikoliv u počítače. Tím měl Jan Doležal na mysli skutečnost, že administrativa, kterou orgány EU požadují po evropských farmářích, de facto neustále roste, ačkoliv by měla být, podle proklamací orgánů EU, snižována.

V této návaznosti Jan Doležal poznamenal, že když Česká republika v roce 2004 do EU vstupovala, již tehdy bylo orgány EU slibováno zjednodušení administrativní zátěže. Lidé na venkově si slibovali, že prožijí hodnotnější život. Faktem je, že digitalizace a robotizace v posledních letech do zemědělství aktivně a intenzivně vstupuje, zejména v oblasti dálkového ovládání výrobních procesů, ale jsou zde další záležitosti, které bude nutné řešit. Podle Jana Doležala v souvislosti s připravovanými tezemi nové SZP na období po roce 2020, Česká republika zastává názor, že by si jednotlivé členské země EU měli vytvořit zemědělskou politiku podle svých, vlastních podmínek. Přičemž připomněl, že ochrana životního prostředí se promítne i do ekonomiky zemědělců v jednotlivých zemích EU. Konstatoval, že pokud se lidé na venkově mají uživit, měly by tomu odpovídat i výkupní ceny zemědělských produktů. Přičemž se dá říci, že v současné době tyto výkupní ceny stagnují.

Jan Doležal dále zdůraznil, že evropské zemědělství musí zůstat konkurenceschopné. V této návaznosti upozornil na dohodu se zeměmi Mercosuru, kdy sice tato dohoda může otevřít trhy řadě evropských výrobků, ale v zemědělství tak vzniká vyšší stupeň konkurenčního prostředí. Načež zároveň poznamenal, že se zvyšují investiční nároky pro zemědělce v EU s tím, že existují rozdílné podmínky mezi jednotlivými zeměmi. Poukázal například na to, že Česká republika požaduje, aby byla podpora citlivých komodit zakotvena v návrhu nové Společné zemědělské politiky, zvláště když řada zemí EU pěstování citlivých komodit otevřeně či skrytě podporuje. Uvedl, že by se neměly snižovat i ostatní podpory zemědělcům.

V závěru svého vystoupení Jan Doležal upozornil na skutečnost, že velké zemědělské podniky museli vykazovat, že mají většinu svých příjmů ze zemědělské činnosti, zatímco u malých farem převažovalo vykazování agroturistiky. Česká republika proti tomu v orgánech EU vystupovala. Výsledkem bylo, že v rámci diskuse o podobě nové SZP se v roce 2028 od tohoto výkaznictví ustoupilo, načež se tato podmínka znovu vrací v návrhu na Společnou zemědělskou politiku po roce 2020. Takže Česká republika se bude snažit v orgánech EU vysvětlit kompetentním činitelům EU, že z ekonomického a organizačního hlediska je to každoroční výkaznictví neúnosné.

Lidské zdroje v evropském zemědělství

V úvodním bloku mezinárodní konference o evropském zemědělství byl zařazen i příspěvek profesora Luboše Smutky z České zemědělské univerzity v Praze - Suchdole, který se věnoval problematice lidských zdrojů v evropském zemědělství. Konstatoval, že tuto problematiku je nutné vnímat v širších souvislostech, protože ve venkovském prostoru žijí zhruba tři miliardy lidí, načež z toho asi jedna miliarda lidí se zabývá zemědělstvím. Zároveň uvedl, že jsou výrazné rozdíly ve vývoji ekonomicky aktivní populace pracující v zemědělství v různých částech světa. Ekonomický vývoj v souvislosti s postupující globalizací, který si prožívají jednotlivé země, vede také k tomu, že se trvale snižují počty lidí. Týká se to i Evropské unie, ale také i České republiky. Přičemž upozornil, že existují velmi výrazné diference z hlediska postavení zemědělství v národní ekonomice jednotlivých zemí EU. Je to dáno i tím, že specifickým rysem unijního zemědělství je jeho duální charakter, kdy původně převážná většina evropských zemědělských podniků byla rodinného charakteru. A kdy tyto farmy, o velikosti do 20 hektarů, byly hlavním cílem podpory do zemědělství. Ovšem, postupně v podmínkách sílící ekonomické konkurence začalo docházet ke snižování celkového počtu farem a k celkové změně podoby celého agrobyznysu. Postupující trend snižování počtu lidé, pracujících v zemědělství, vedl i k využívání outsourcingu. Tedy k tomu, že malé farmy využívají služeb jiných výrobních společností.

Luboš Smutka dále uvedl, že populace lidí pracujících v zemědělství ve světě, ale zejména v Evropě, stárne. Podíl farmářů do 35 let věku je velmi tristní. V současné době je velmi složité přilákat mladé lidí jít pracovat do zemědělství. Je to i důsledek charakteru práce v zemědělství, kdy nejde o klasickou pracovní činnost, ale je to o životním stylu zemědělců, kdy pracují po celý rok, za každého počasí. Ovšem, s postupující modernizací, robotizací a digitalizací, není to již lopotná dřina, jak v povědomí mnoha lidí ještě přežívá tento názor z minulosti. Mladí lidé by to měli vnímat již tak, že dochází k ulehčení od tradiční fyzické práce. Ale, jak z výkladu Luboše Smetky vyplynulo, na druhé straně řada lidí, pracujících na venkově, má pouze základní vzdělání, přičemž moderní technika vyžaduje vysokoškolské či alespoň středoškolské vzdělání. To, je ale problém nejen České republiky, ale i celé EU. Má-li se zemědělství dále rozvíjet, je nutné přistoupit k tomu, že bude definováno Zemědělství 4.0. To je odpověď na to, jak dál do budoucna.

Podmínka aktivního zemědělce v návrhu SZP znovu na pořadu dne!

Dalším vystupujícím řečníkem na konferenci byl náměstek ministra zemědělství Jiří Šír, který je odpovědný za řízení sekce EU a zahraničních vztahů. Ve svém vystoupení hovořil o tom, že právě nyní zažíváme klíčové období vyjednávání o budoucí Společné zemědělské politice EU po roce 2020, kdy probíhá intenzivní debata o tom, jak bude znění nové SZP nakonec formulováno. Konstatoval, že základním cílem EU je zvýšit produkci zemědělských výrobků, dále podporovat zavádění technického pokroku do zemědělské výroby a v neposlední řadě i zajištění práce a života obyvatelstva. Což v podstatě znamená zajistit plynulé zásobování potravinami občanů jednotlivých zemí, což také vyžaduje i stabilitu trhu v EU. Nyní také je v návrhu SZP vyjádřena i vysoká podpora ochraně životního prostředí.

Dále poznamenal, že cílem Společné zemědělské politiky je podpora chytrému a diverzifikovanému zemědělství. Zároveň podotkl, že zemědělci nesouhlasí s předloženým návrhem na nižší rozpočet v kapitole zemědělství, ale naopak požadují alespoň zachování rozpočtu v kapitole zemědělství ve stávající úrovní, jako tomu bylo pro období let 2014 – 2020. Současně uvedl, že Česká republika navrhuje, aby bylo stanoveno přechodné období, než bude odsouhlaseno definitivní znění nové SZP na léta 2021 – 2027. V této souvislosti uvedl, že není pravda, že v evropském zemědělství fungují jen malé, rodinné farmy, ale v jednotlivých členských zemích existují i střední a velké farmy.

Ve svém vystoupení se Jiří Šír věnoval i otázce, že v návrhu SZP se znovu objevila definice aktivního zemědělce, která byla předloni zrušena, a která vyžaduje, aby zemědělci každoročně prokazovali, že jejich hlavní činnosti je zemědělství. Podle Jiřího Šíra by tato podmínka měla být dobrovolná pro jednotlivé státy. V této návaznosti hrozí nebezpečí, že by zemědělcům, kteří nemají jako hlavní zdroj příjmů zemědělskou činnost, byly omezeny dotace. Přičemž definice, co je a není zemědělská činnost, zatím není ještě schválena. Takže, není jasné, zda by na dotace neměl nárok, ten, kdo pracuje jako truhlář, zatímco lesník ještě ano. Uvedená návrh na zavedení pojmu aktivní zemědělec by mohl znamenat, že o dotace by nemohli žádat ti, kteří mají příjem i z dalších činností.

I nadále odmítáme zastropování přímých plateb na hektar!

K hlavním řečníkům mezinárodní konference o dalším směřování evropského zemědělství patřil i ministr zemědělství Miroslav Toman, který se omluvil, že z vážných pracovních úkolů se dostavil na konferenci o něco později. Ve svém vystoupení v podstatě shrnul postoje České republiky vůči návrhu nové Společné zemědělské politiky po roce 2020. V úvodu svého projevu zdůraznil, že Česká republika i nadále trvá na zastropování přímých plateb na hektar.

Zároveň konstatoval, že v souvislosti se změnou klimatu se mění ve světě, ale i v EU, celkový pohled, kudy a kam by se mělo ubírat zemědělství. Nyní se zdůrazňuje ochrana životního prostředí, kdy se vyžaduje úprava hospodaření na zemědělské půdě. Přičemž se vyzývá k tomu, aby do půdy bylo přidáváno mnohem více organické hmoty. V této návaznosti ministr Miroslav Toman poznamenal, že právě opatření, že jedna plodina se bude pěstovat na maximálně 30 hektarech a poté musí být pěstována jiná plodina, je zacíleno tím směrem, aby to pomohlo ochraně zemědělské půdy a k zadržení vody v krajině. V této návaznosti uvedl, že se Česká republika může vykázat nižší spotřebou glyfosátů, kdy se jejich podíl v roce 2018, oproti roku 2017, snížil o 25 %. Zatímco v Německu a Rakousku, které jsou nám dávány často za vzor, mají dvakrát vyšší spotřebu glyfosátů, než je tomu u nás.

V další části svého vystoupení ministr Miroslav Toman uvedl, že cílem krajinných opatření, která jsou v České republice přijímána, je zabezpečení vodních zdrojů, což se se má uskutečnit prostřednictví výstavby malých vodních nádrží. Ministerstvo zemědělství má v plánu do konce volebního období upravit cca 1200 rybníků, aby těmto novým trendům vyhovovaly.

Miroslav Toman neopomněl se věnovat i kůrovcové kalamitě, kdy hlavním cílem je obnova lesů u nás. Proto také Lesy České republiky omezily plánovanou těžbu smrků, aby se uvolnily kapacity pro těžbu dřeva napadeného kůrovcem.

Ministr zemědělství se také zaměřil i na problematiku našeho potravinářství. Připomněl, že české potraviny mají při kontrolách kvality nejnižší počet závad v rámci EU. To je dáno principem dobře fungujícího systému kontrol u nás. Poté se zmínil o problému dvojí kvality potravin. Uvedl, že jde o problém velkých nadnárodních firem. Podle něho Evropská komise vzala tento problém na vědomí a měl by se do budoucna řešit. Dále hovořil i postupující digitalizaci a robotizaci v zemědělství, přičemž zdůraznil, že i v budoucnosti budou zemědělci chodit pracovat na pole.

Vývoj evropského zemědělství a důsledky brexitu

Statutární ředitel akciové společnosti Agrokoncern Petr Blahynka se věnoval problematice vývoje evropského zemědělství a důsledkům brexitu. V úvodu svého vystoupení poznamenal, že v roce 1990, když u nás začaly společenské a ekonomické změny, bylo nám slibováno, že ekonomickou úrovní doženeme sousední Německo, a to do dvaceti let. Skutečnost je však taková, že jsme po třiceti letech Německo sice dohnali, ale pouze na jeho úroveň počátků 90. let minulého století. Zatímco, s postupem let se ekonomické nůžky bohužel i nadále rozevírají. Vysvětlil to názorně tím, že EU je třeba chápat jako motorový vlak, kde prvních pět vozů jsou nejsilnější ekonomiky pěti nejvýznamnějších států EU, kdy jejich ekonomický potenciál tvoří 70 % HDP v EU. Potom následují další státy EU, ať již jako další motorové vozy o nižším výkonu HDP, či jako vozy první nebo druhé třídy. Zároveň poznamenal, že snaha o vytvoření společného evropského státu, vedla Velkou Británii k tomu, že chce vystoupit z EU. Načež, podotkl, že z ekonomického hlediska to bude znamenat, že v EU nastane přebytek 5 % zemědělské produkce. Přičemž 2 % i nadále odebere Velká Británie a zůstanou 3 %, které se musí někde na trhu EU udat. Pravděpodobné bude to, že zahraniční obchodní řetězce se toto potravinářské zboží budou snažit prodat v nových členských zemích EU.

V další části svého vystoupení se Petr Blahynka zaměřil na otázku modernizace, robotizace a digitalizace zemědělské výroby, což se například v USA odrazilo v budování hermeticky uzavřených hal, kde se pěstuje zelenina, která nepotřebuje žádnou chemii a kdy se tam využívá například i dusíková atmosféra. Mimochodem, v této souvislosti uvedl, že známé JZD Slušovice, pod vedením tehdejšího jeho předsedy Františka Čuby, již v roce 1981 obdobnou halu vybudovalo, což byl v podstatě první projekt tohoto druhu na světě. Ovšem, ten posléze, z určitých důvodů, zanikl. V této návaznosti Petr Blahynka dále uvedl, že jestliže v 60. letech minulého století vznikala u JZD přidružená výroba, tak pro budoucnost světového zemědělství se jeví jako možné řešení propojení průmyslové a zemědělské výroby v jednom ekonomickém celku.

Obchod se zemědělskými komoditami v Evropě

Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha hovořil o situaci na trhu zemědělských komodit v Evropě. Konstatoval, že v roce 2050 se zvýší spotřeba potravin, takže by to mělo vést k vyšší výrobě potravin živočišného i rostlinného původu. Uvedl, že Evropa je v současné době největším exportérem potravin na světě, ale na druhé straně se do Evropy dovážejí potraviny z USA, které předběhly Brazílii, která byla dovozcem potravin ještě v nedávné době. Dalšími velkými dovozci potravin do Evropy jsou Čína a Ukrajina. Je to, podle Martina Pýchy, dáno tím, že Evropa se stále více otevřena z hlediska zahraničního obchodu, to je vývozu a dovozu zboží. Makroekonomicky to může pro Evropu působit pozitivně, ale pokud jde o ceny zemědělských výrobků, které zemědělci produkují, působí to až devastačně, zdůraznil Martin Pýcha. V současné době nastává obrovská koncentrace zemědělské výroby, přičemž v České republice i nadále jsou v médiích prezentovány myšlenky rozčlenění velkých zemědělských farem na malé farmy rodinného charakteru, což není v rovnováze s vývojem ekonomiky ve světovém zemědělství. Příkladem této situace může být například i fakt, že mlékárny v sousedním Německu nemají dostatek mléka od německých farmářů, protože se jim produkce mléka v rodinných farmách již, díky koncentraci zemědělské výroby, nevyplatí, tak to řeší dovozem mléka od českých zemědělců.

V další části programu konference zazněly příspěvky věnované bezpečnosti práce, současnému stavu půdního fondu v Evropě a dalším tématům. Každopádně význam této konference pro orientaci toho, kterým směrem by se české zemědělství, v návaznosti na současný vývoj světového a evropského zemědělství, mělo ubírat, byl velkým přínosem.