Proč by se měli Češi o práci v evropských institucích zajímat? K čemu to je dobré?
My Češi, na rozdíl od občanů zemí, které se staly členy Evropské unie dříve než my, máme tendenci vnímat Unii jako „my a oni“. Já jsem měla možnost spolupracovat s kolegy z mnoha evropských zemí. A mohu vás ujistit, že u nich to „my a oni“ v případě Unie není. U nás tím vzniká pocit, že práce v evropských institucích je stejná jako práce pro jiné mezinárodní instituce. Tedy daleko od domova, práce nám vzdálená a nepochopitelná. To je první problém, který je třeba překonat. Uvědomit si, že EU jsme my a práce v unijních institucích je práce doma a pro domov. A je důležité, abychom my Češi u toho byli a dění v unii ovlivňovali.
Z definice je ale pracovník evropských institucí nestranný a nemá „nadržovat“ vlastní zemi. K čemu je nám víc Čechů v institucích unie?
Nestranný samozřejmě má být a nemá rozhodovat podle toho, odkud pochází, to je pravda. Ale jde o to, že si přinášíte zkušenost ze své země, kterou přenášíte do své práce. Nejde o to, mít v Evropské unii co nejvíce lidí, ale o to, mít v institucích přiměřené zastoupení, což tak stále není. Jedná se o to, být součástí evropské mozaiky, kde se skládají zkušenosti Švédů, Řeků či Irů, aby v nich český pohled a české znalosti nechyběly.
Jak na tom teď v tom celoevropském srovnání jsme? Jaké máme zastoupení v unijních institucích? Jsme na tom nejhůř z Evropy?
To samozřejmě ne. Už jen proto, že tam jsou státy jako Malta, které jsou velmi malé.
Myslím v poměru k počtu obyvatel. Tam je to jak?
Ono se to moc říci nedá. Především v agenturách unie je nyní veliký pohyb lidí. Evropské instituce mohou mít až padesát tisíc zaměstnanců. Čechů je zhruba tisícovka.
Ano, to je nepochybně potřeba, bez angličtiny to nejde.
Francouzština sice v požadavcích někde figuruje, ale stále méně a méně. Vstupní testy, které je třeba složit, jsou však už schváleny v mateřských jazycích všech členských zemí. To je pro Čechy dobrá změna. A obecně se dá říci, že před jazykovými požadavky dostávají přednost ty profesní.
Já bych na první místo dala absolvování nějaké stáže v evropských institucích nebo práci na evropských projektech, na žádostech o peníze z evropských fondů. V naší zemí jsou to už dnes tisíce, ne-li desítky tisíc lidí, kteří umí napsat unijní projekt. To jsou přesně ty zkušenosti, které potřebujete. A to první, co je vlastně třeba, je uvědomit si, že můžete v evropských institucích pracovat. Že můžete být prakticky kdokoli. A že práci v institucích unie seženete, když se o to budete trochu zajímat, sledovat nabídky práce a výběrová řízení.
Já si myslím, že to nejdůležitější je zkušenost, kterou tím získáte. Profesně i lidsky, Když máte v týmu společně Řeky, Němce, Španěly a další a společně přemýšlíte nad řešením problémů. Když každý z nich přinese svoji zkušenost. To jsou úžasné momenty.
To nebudu popírat. Na druhé straně ale i výdaje jsou jiné. Upřímně řečeno s výjimkou lidí ve velmi vysokých funkcích na tom asi nijak zásadně nezbohatnete.
Já myslím, že i déle. Je třeba to stále zkoušet a zkoušet. V tom je velký rozdíl mezi námi Čechy, kteří když se někam nedostanou napodruhé, tak už se tím směrem nevydávají, a většinou Evropy, která to má úplně opačně. Znám lidi, kteří to zkoušeli desetkrát, než uspěli. Běžné je, že se to zkouší čtyřikrát či pětkrát, než se lidé dostanou na místa, která chtějí. Protože konkurence je prostě velká.
Teď se diskutuje, zda to má být 63, nebo 66 let.