V seriálu rozhovorů Českého rozhlasu s významnými a známými osobnostmi našeho společenského a ekonomického života byl rovněž osloven i makroekonom ČSOB Tomáš Sedláček. Tématem tohoto rozhovoru byla otázka, jak by měla Česká republika nastartovat svoji ekonomiku po skončení pandemie. Ve své odpovědi se ekonom Tomáš Sedláček zamyslel nad tím, co by si Češi mohli odnést z toho, kdyby strávili dva roky doma bez práce. Z boje o přežití by se, podle něho, mohla stát příležitost naučit se něco nového, a to jak pro lidi, tak pro stát. „Dá se udělat státní grant, že kdo zůstane doma a naučí se anglicky, tak za to dostane mzdu,“ vysvětlil v rozhlasovém pořadu Leonardo Plus.

„Pojďme myslet na reálnou ekonomiku. Ne na monetární či fiskální politiku nebo úrokové sazby, ale pojďme vymyslet, co by ekonomika mohla dělat, kdybychom byli zavření doma dva roky,“ navrhl v uvedeném rozhlasovém pořadu Tomáš Sedláček s tím, že dal do úvahy jednu věc, a to kam by bylo pro lidi co nejlepší, aby investovali své peníze a svou energii, abychom to co nejlépe a nejúčelněji nastartovalo českou ekonomiku. Podle něho se v tomto bodě jednoznačně nabízí vzdělávání. „Dá se udělat státní grant, že kdo zůstane doma a naučí se anglicky, tak za to dostane mzdu. Takže pokud ty, číšníku, nemáš, co na práci, tak se přihlas a zítra jedeme online kurzy na angličtinu, němčinu, francouzštinu, japonštinu a čínštinu,“ prohlásil Tomáš Sedláček.

Zároveň dodal, že když bude dotyčný plnit úkoly, bude dostávat mzdu. V takovém případě by se, podle Tomáše Sedláčka, stala z příspěvků v nezaměstnanosti stipendia. „Tím by se řešil i dlouhodobý problém lidstva, kdy například taxikáře, který celý život vozil lidi, nahradí samořiditelná auta,“ konstatoval.

V další části rozhovoru vznesl otázku, proč nelze nechat tohoto nezaměstnaného člověka dalších pět let studovat místo toho, aby si hledal práci. Dotyčný člověk potom třeba zjistí, že z něho bude jaderný fyzik nebo něco jiného, což je jedno. „Ale tento člověk nebude mít co dělat, a tak bude na sobě pracovat. A i když se to nepovede, tak bychom skončili se vzdělanější společností,“ dodal.

Tomáš Sedláček v průběhu tohoto rozhovoru zdůraznil, že cílem není zachraňovat pracovní místa, ale lidi. Podle něho by dotyčný člověk příspěvek v nezaměstnanosti, nebo v podstatě stipendium, by dostával jen do té doby, do které by posílal potvrzení od školy, že nebyl vyloučen ze studia „za lajdáctví“.

Ekonom Tomáš Sedláček očekává, že lidé by postupně začali dostávat nabídky zaměstnaní v novém oboru, který studují. „Tak bychom přenesli podporu ze starých pracovních míst, a nemá cenu udržovat zombie zaměstnání, a nechali bychom lidi si svobodně vybrat, jestli chtějí studovat nebo pracovat. A jestli neví, ať začnou studiem,“ konstatoval Tomáš Sedláček. Podle něho je studium samo o sobě zárukou, že si člověk časem práci najde. „A bude mít větší pravděpodobnost, že si najde práci, která bude užitečná celospolečensky. Když ho to za sedm let přestane bavit, může se zase vrátit na studium,“ dodal.

Ekonom Tomáš Sedláček také připomněl, že vzdělanost je podle expertů jediným klíčem k prosperitě. Vzdělání by se tak stalo celoživotním průvodcem člověka, skrz kterého by šly i sociální dávky. „Ale zatím vzdělání bereme jen jako něco, co děláme na začátku života,“ řekl.

„Ne, že by stát říkal lidem, co mají dělat, ale podpůrná funkce dnešních úřadů by mohla přejít teoreticky pod školy. Tak by mohla v budoucnu vypadat moderní společnost,“ dodal.

Tomáši Sedláčkovi vadí, že pořád čekáme, že nám něco řeknou politici. „Ale život by měl být složitý a člověk by si ho měl udělat složitý tím, že si vysní nejtěžší úkol, který může, a splní ho. To přece chceme v životě dělat: učit se nové věci a ohromovat lidi našimi schopnosti,“ vysvětlil.

Nikdo přece nechce být přívěskem, na kterého pracuje někdo jiný, dodal ekonom. „I když se to může stát, ať už zraněním nohy, celospolečenskou karanténou nebo tím, že zaměstnání, na které jsem se celoživotně připravoval, už nebude,“ upřesnil.

„To, o čem tu hovořím, už se v některým zemích světa děje. Například v Dánsku podobný systém stipendií funguje už desetiletí, ne tak široce, ale studenti tam dostávají peníze za to, že studují. To je pravý opak toho, co se děje v Americe,“ konstatoval Tomáš Sedláček.