Před několika dny jsme uveřejnili zprávu z tiskové konference Agrární komory ČR o tom, jak Státní veterinární správa sleduje dovoz drůbežího masa a vajec ze zahraničí s tím, že zahraniční producenti drůbeží masa a vajec se snaží uplatnit své výrobky na našem trhu, a to i za cenu, že při chovu své vlastní drůbeže často používají antibiotika, což přirozeně snižuje kvalitu těchto dovážených vajec a drůbežího masa. Čeští chovatelé drůbeže a veterináři doporučují tuzemských spotřebitelům, aby dali přednost produkci z českých a moravských chovů drůbeže.
Tato situace mne inspirovala k tomu, že jsem si uvědomil, že v této anabázi dovozu drůbežího masa, a zejména vajec, ze zahraničí hraje významnou roli ekonomika chovu drůbeže u nás. Proto jsem si na toto téma popovídal s předsedkyní Českomoravské drůbežářské unie Ing. Gabrielou Dlouhou.
Statistiky o výrobě a spotřebě drůbežího masa a vajec neúprosně vypovídají
„Stačí se podívat na rezortní statistiku Ministerstva zemědělství ČR,“ prohlásila úvodem Gabriela Dlouhá. „Tak například v té, která je věnována hlavním ukazatelům bilance výroby a spotřeby drůbežího masa se uvádí, že v roce 2004 činila domácí produkce drůbežího masa 310 tis. tun živé hmotnosti, dovoz činil 72,4 tis. t, domácí spotřeba činila 349,5 tis. t, přičemž soběstačnost v produkci drůbežího masa byla na úrovni 86 %. Zatímco v roce 2017 domácí produkce činila 251,6 tis. t, dovoz činil 175,9 tis. t, domácí spotřeba stoupla na 380,2 tis. t a soběstačnost klesla na 66,2 %, to je pokles o 22,4 %,“ konstatovala Gabriela Dlouhá..
Podle předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie další fakta o situaci na trhu drůbeže a vajec najdeme ve statistikách ČSÚ. Například ta, která zachycuje celkovou výrobu a spotřebu drůbežího masa v ČR v letech 1990 – 2017 se uvádí, že v roce 1990 činila výroba 210 tis. t živ. hm. a spotřeba byla na úrovni jen 188 tis. t živ. hm. Zatímco v roce 2017 činila výroba drůbežího masa 251,6 tis. t živ. hm., ale spotřeba drůbežího masa u nás prudce stoupla na 380,2 tis. t živ. hm.
Jiné statistika ČSÚ vypovídá mj. o tom, že v roce 2003 bylo u nás kuřat na chov 5 964 tis. ks, kuřat na výkrm 12 422 tis. ks, slepic 7 044 tis. ks a drůbeže celkem 26 873 tis. ks, přičemž počet kohoutů, hus, kachen a krůty byl zanedbatelný. Přičemž v roce 2017 bylo kuřat na chov u nás 2 552 tis. ks, kuřat na výkrm 10 938 ks, slepic 6 836 tis. ks a drůbeže celkem 21 494 tis. ks, což je pokles o 5 379 tis. ks.
Když jsme se zmínili o dovozu drůbežího masa, tak je zapotřebí upozornit, že se k nám dováží drůbeží maso především z okolních států, a to zejména z Polska, kdy procentuální podíl tohoto dovozu činí 70,32 %, zatímco v případě Německa jde o 9,18 % a Maďarska o 6,10 %.
Tomu přirozeně odpovídá i bilance zahraničního obchodu s drůbežím masem. V roce 2004 činil dovoz drůbežího masa ve finanční hodnotě 2 341 mil. Kč, vývoz 1 411 mil. Kč, takže saldo činilo minus 930 mil. Kč. V roce 2017 byl dovoz drůbežího masa ve finanční hodnotě 6 489 mil. Kč, vývoz 1 780 mil. Kč, přičemž saldo činilo minus 4 709 mil Kč.
Obdobná situace v produkci vajec
Podíváme-li se na statistické údaje, tentokrát od pracovníků MZe, ty vypovídají o tom, že se v roce 2001 vyprodukovalo 3 190 mil. ks vajec, z toho výroba v zemědělském sektoru činila 1 532 mil. Ks, z domácího hospodářství pocházelo 1 658 mil. ks, přičemž dovoz činil 45,8 mil ks a spotřeba u nás činila 3 174,2 mil. ks. Zatímco v roce 2017 se vyprodukovalo 2 100 mil. ks vajec, z toho výroba v zemědělském sektoru činila 1 260 mil. ks, z domácího hospodářství pocházelo 849 mil. ks, přičemž dovoz činil 980 mil. ks a spotřeba byla na úrovni 2 840 mil. ks.
„V současné době je Česká republika soběstačná ve výrobě konzumních vajec a drůbežího masa asi tak z cca 60 %,“ uvedla k tomu Gabriela Dlouhá. „V současné době není v ČR dostatek kapacit producentů vajec a drůbežího masa. Tyto komodity proto ČR dováží. Příčinou jsou zejména levné dovozy přebytků z jiných zemí, a to často pod produkčními náklady českých chovatelů. U stavů drůbeže, se v posledních letech podařilo zabránit pokračování významnějším poklesům. Dosažení soběstačnosti je dlouhodobějším cílem. Je zřejmé, že i v nejbližší budoucnosti nebude v ČR dostatečná produkce drůbežího masa a vajec všeobecně, takže lze počítat s nedostatkem vajec, která nebudou pocházet z klecí,“ konstatovala Gabriela Dlouhá.
Změna legislativy EU od roku 2012 ohledně chovu nosnic
Poslední radikální zpřísnění legislativy EU ohledně chovu nosnic začalo platit k 1. lednu 2012, kdy vešlo v platnost ustanovení směrnice na ochranu nosnic, a začal platit zákaz chovu nosnic v neobohacených klecích. Takže v roce 2011 byli chovatelé povinni dokončit započatou výměnu technologií pro chov nosnic a ukončit chov nosnic v neobohacených klecích. Nyní chovatelé v ČR využívají pro chov nosnic více systémů. Jedná se nejčastěji o různé typy v obohacených klecích, o různé způsoby chovu nosnic v halách, jako jsou voliérové systémy a chovy s roštovou technologií.
Podle Gabriely Dlouhé díky změně legislativy byli naši chovatelé nosnic nuceni investovat nemalé peníze do výměny klecí. Dá se říci, že většina chovatelů to stihla. Jenže u této změny klecí platí nařízení EU o udržitelnosti této úpravy klecí po dobu pěti let, aby své investované peníze dostali tito chovatelé zpět. Tato úprava platí do roku 2017. Jenže, ne všichni tito chovatelé stihli, většinou z ekonomických důvodů, takto upravit všechny své klece a určitou část klecí odstavili. O něco později se do přebudování zbylých klecí také pustili, takže pětiletá lhůta udržitelnosti jim v současné době běží.
Vejce od „šťastnějších slepic“
Vypadá to, že by bylo všechno v pořádku, ale mezitím nastal jiný problém. Z řady zahraničních obchodních řetězců vznikly požadavky na zlepšení prostředí pro chov drůbeže a nastolují téma o vejcích od „šťastnějších slepic“, než jsou ty z klecového chovu. Jak k tomu poznamenala Gabriela Dlouhá, této myšlenky se rovněž chytily různé společenské organizace, které prosazují lepší životní prostředí zvířat, než tomu je v ustájených chovech. Podle Gabriely Dlouhé jde o to, že pojem „šťastnější slepice“ je subjektivní dojem lidí, kteří způsoby chovu nosnic detailně neznají a vidí to z úhlu svého pohledu, člověka, který má pocit, že jsou slepice v klecích namačkané, a že by měly volnější výběh, jako tomu je v malochovech na vesnicích. Problém spočívá v tom, že v médiích, či různých tzv. odborných diskusích, se objevují pouze názory těchto osob, které nejsou odborníky v hodnocení pohody zvířat, zatímco názory skutečných odborníků nejsou brány v potaz.
Jenže, jak dále uvedla Gabriela Dlouhá, chovy nosnic v EU musí splňovat obecné standardy směrnice na ochranu nosnic a dále standardy podle volby technologie pro alternativní systémy a pro obohacené klecové systémy. Alternativní systémy umožňují chov nosnic v uzavřené hale nebo v hale s přístupem k volným venkovním výběhům. „Vzhledem ke klimatickým podmínkám v ČR je však využívání venkovních výběhů v zimě nelogické,“ dodala Gabriela Dlouhá. Navíc si k tomu položila i tuto otázku: „Najdou tito zahraniční obchodníci dostatek dodavatelů živočišných produktů, které by nepocházely z klecových chovů?
Jaký podíl mají klecové chovy na produkci vajec a masa v ČR?
V ČR se v současnosti chovalo celkem asi 4,5 milionů ks nosnic. Pokud jde o drůbeží maso, tak v České republice se neprodukuje v klecích, vysvětlila Gabriela Dlouhá. Drůbež na výkrm je chována pouze volně v halách nebo ve výbězích. Produkce vajec je trochu složitější. Zde se na tuzemské produkci vajec podílí asi z poloviny drobní chovatelé, pro které například ČSÚ zpracovává odhady statistik v kategorii „hobby chovy“. Vejce do obchodů dodávají zemědělští výrobci. O tom vypovídá níže zveřejněná tabulka:
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Technologie Počet % Odhad roční produkce
nosnic zastoupení konzumních vajec v ks v ČR
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
ekologický chov 11 650 0,2 3 495 000
volný výběh 12 350 0,3 3 705 000
chov v hale 578 000 12,7 173 400 000
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gabriela Dlouhá k tomu doplnila údaj, že se do ČR za rok 2016 dovezlo 800 000 konzumních vajec, a to převážně z klecí.
U drůbežího masa, tedy výkrmu drůbeže, se nejedná o klece, jak je uvedeno výše. Meziročně jsme zaznamenali přetrvávající stav nosnic v obohacených klecích, ale v porovnání s ostatními systémy to bylo asi o 3,5 % nosnic chovaných v klecích méně, a to vzhledem k tomu, že se navýšily stavy nosnic v alternativních systémech.
V současné době se v ČR vyprodukuje cca 13 % vajec z tzv. alternativních systémů. V roce 2016 to bylo 10 %. Výroba vajec z alternativních systémů, kde je převaha chovu v halách s podestýlkou, je oproti obohaceným klecím nákladnější.
Podle dostupných informací a hodnocení MZe je další navýšení podílu prodeje vajec z neklecových technologií otázkou nejen poptávky obchodníků, ale také ochoty zákazníků přistoupit na vyšší cenovou úroveň takového zboží. Dovozy lacinějších vajec do obchodních řetězců snižují cenu domácí produkce dlouhodobě pod hladinu rentability a způsobují nestabilitu celého odvětví. V současné době se do ČR dováží asi 60 % konzumních vajec především z klecových technologií z okolních států a za nižší ceny, než jsou produkovány v ČR.
Tlak na přechod od klecí k voliérám, a dalším způsobům chovu, roste!
Předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá k tendencím přechodu od klecí k voliérám či jiným systémům chovu nosnic, rovněž poznamenala, že klece převažují nejen u nás, ale například i na Slovensku, v Maďarsku, zkrátka prakticky i v ostatních východoevropských zemích. Pokud jde o Polsko, tamější chovatelé drůbeže o tom spíše mlčí, což je asi jejich taktické hledisko.
Podle Gabriely Dlouhé, je již ten tlak na další změnu poměrně veliký. Vypadá to, že v Bruselu došli k názoru, že je zapotřebí přejít od klecí k podlahovým technologiím a k voliérám. Samozřejmě, že do popředí propagace myšlenky změn v chovu drůbeže se dostává i otázka zavedení různých bio či eko systémů. Tyto systémy můžeme v současné době, to je tedy již před rokem 2020, nalézt například v Nizozemí či Německu. V této době v těchto západoevropských státech roste tlak přeměnu klecí k voliérám a pomalu, ale jistě se to přesouvá i do České republiky.
„Jde o to, že se této myšlenky chopili mladí lidé, kteří si o tom navzájem píší na facebooku či v mailech. Ale tito mladí lidé neznají skutečné podmínky chovu drůbeže. Naši odborníci, ať již ze Zemědělské univerzity v Praze či Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi, se jim to snaží vysvětlit prostřednictvím různých odborných studií, přičemž dochází k tomu, že tito mladí čtenáři myšlenky a závěry těchto studií nechápou a spíš věří tomu, co se píše v médiích, tedy tomu, co jim překládají různí redaktoři, kteří se sami považují za odborníky,“ dodala Gabriela Dlouhá.
Podpory z národních zdrojů
Zajímal jsem se rovněž o politiku ministerstva zemědělství ke zlepšení kvality života hospodářských zvířat. Od Gabriely Dlouhé jsem se dozvěděl, že od roku 2017 byly z národního rozpočtu podpořeny dobré životní podmínky drůbeže v částce 136 mil. Kč. V rámci tohoto Program 20.B „Zlepšení životních podmínek v chovu drůbeže“ sem patří mj. podpora šetrného zacházení s drůbeží při odchytu a přepravě na porážku nebo při odchytu z odchovu, převozu a umístění do chovných hal s využitím technologií, které zaručují šetrné zacházení s drůbeží, zajištění nadstandardní pohody drůbeže zlepšením jejich životního prostředí použitím ověřených biotechnologických přípravků, které snižují emise amoniaku a dalších nežádoucích plynů, které se aplikují do krmiva, do napájení nebo na podestýlku v hale s drůbeží). Program je notifikován do roku 2020. a budeme rádi, pokud se finanční prostředky pro tuto alokaci každý rok najdou.
Dále v rámci ozdravování chovů drůbeže zvýšením biologické bezpečnosti pravidelně chovatelé drůbeže čerpají tyto prostředky. Pro rok 2017 byla možnost čerpat v rámci celého dotačního programu „8 F. Nákazový fond“, který se skládá z dotačních podprogramů na ozdravování chovů prasat a drůbeže, finanční podporu do výše 1,1 mld. Kč. Z toho výše podpory pro drůbež činila 485 mil. Kč. Takže chovatelé drůbeže mohou žádat o podporu z dotačního titulu 8.F.c - Podpora vybraných činností zaměřených na ozdravování chovů drůbeže zvýšením biologické bezpečnosti, který je zaměřen proti rozšiřování nákaz drůbeže, mezi další činnosti patří např. mechanická očista, mytí tlakovou vodou, desinfekce, dezinsekce a deratizace haly pro drůbež, čištění a desinfekce rozvodů zdravotně nezávadné vody, ošetření krmiva a napájecí vody, optimalizace řízeného větrání a funkce mikrobiálních filtrů, ošetření vnitřních prostor hal sanitačním prostředkem atd.
Shrneme-li podporu z národních zdrojů, tak v roce 2017 bylo v programu 8.F.c podáno 469 žádostí a bylo vyplaceno 485,395 mil. Kč a v dotačním titulu 20.B. bylo podáno 162 žádostí a bylo vyplaceno 136 mil. Kč.
Když jsme ukončili naši debatu o potřebě dalších podpor z národních zdrojů, předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá zdůraznila myšlenku, aby český stát pokračoval ve stejné politice podpory, jako tomu za doby minulé vlády ČR, která zde působila od roku 2013.