Zpravodajský web Seznam Zprávy počátkem tohoto týdne uveřejnil rozhovor s tajemnicí Agrární komory ČR a předsedkyní představenstva Českomoravské drůbežářské unie Gabrielou Dlouhou na téma, jak ptačí chřipky, která se postupně šíří v České republice, ovlivní výrobu a cenu vajec a drůbežích produktů na našem trhu.
V úvodu svého rozhovoru Gabriela Dlouhá nejprve vyjmenovala, jak se ptačí chřipka šíří v Evropě, a poté přešla to tomu, jaká opatření přijímá Státní veterinární správa, to znamená vybytí jednotlivých chovů nakažené drůbeže a stanovení dalších opatření k zamezení šíření ptačí chřipky. Poté se věnovala seznámení čtenářů webu Seznam Zprávy s principy a zásadami chovu drůbeže u nás. Konstatovala, že v ČR komerční chovatelé chovají více než 24 milionů kusů drůbeže všech druhů a kategorií. Nejrozšířenější je kur domácí, přes 23 milionů kusů, z něhož je téměř 12 milionů kuřat určeno na výkrm a slepic je přes 8,5 milionu.
Druhé nejčetnější jsou kachny, kterých bylo loni téměř 600 tisíc, pak krůty, kterých bylo zhruba 300 tisíc a nakonec husy, kterých bylo jen kolem dvaceti tisíc.
Podle Gabriely Dlouhé se obliba chovu jednotlivých druhů drůbeže se v novodobé české historii mění. Ačkoliv kur domácí, tedy kuřata, slepice a kohouti, byli nejoblíbenější drůbeží vždy, podle ní jejich největší sláva minula před deseti lety, kdy se jich chovalo téměř 31 milionů. Výrazně na oblibě ztratili krocani a krůty, kterých se v době největší slávy v roce 2002 chovalo téměř 900 tisíc, ale nyní jich je třikrát méně, a o popularitu přišly i husy, kterých je nyní zhruba desetkrát méně než v roce 1993. Na atraktivitě naopak u chovatelů získaly kachny, jejichž počet se od roku 2012 do roku 2018 podle dat Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) zhruba ztrojnásobil. Zároveň upozornila, že tuzemské rozložení obliby jednotlivých druhů drůbeže kopíruje celosvětové trendy.
Slepic, podle statistiky světových údajů, se na světě v současnosti vyskytuje necelých 24 miliard kusů, což je víc než desetinásobný nárůst od začátku šedesátých let, kdy slepic bylo podle dat FAO jen něco přes dvě miliardy. Druhým nejpočetnějším druhem drůbeže jsou kachny, kterých je cca 1,1 miliardy, třetích hus je na planetě zhruba 350 milionů kusů. Gabriela Dlouhá přirozeně tyto údaje o chovech drůbeže v ČR a ve světě dokumentovala zveřejněnými grafy.
Načež dále zdůraznila, že nejbezpečnější je chov drůbeže v uzavřených chovech. Uvedla, že na to, jak hodně se bude nakažlivá ptačí chřipka v zemi šířit, nemá hlavní vliv počet chovaných kusů, ale v jakých chovech drůbež žije. Čím uzavřenější a kontrolovatelnější chovy jsou, tím má menší šanci má ptačí chřipka či jiné choroby mezi tyto chovy proniknout.
Zároveň konstatovala, že Česká republika je na tom ohledně perspektivy masového šíření ptačí chřipky „díky“ velkému počtu nosnic chovaných dosud v komerčních chovech v klecích (téměř 3,4 milionu z 5,1) a v uzavřených halách relativně dobře.
Prohlásila, že „ptačí chřipka je riziko, avšak díky přísným veterinárním opatřením a způsobu chovu drůbeže je u nás toto riziko relativně nízké. V zemích, jako je například Francie či Velká Británie, kde jsou rozšířeny ekologičtější venkovní chovy a drůbež může být kontaminována volně žijícím ptáky, je riziko mnohem vyšší.“
Podle Gabriely Dlouhé rizikem by tak mohly být drobné chovy, které jsou však co do počtu šíření v rámci jednotlivého potenciálního ohniska omezené. Od ledna bylo ptačí chřipkou v chovech zasaženo v České republice téměř 500 kusů drůbeže, například v sousedním Německu to bylo už téměř 600 tisíc kusů. Tuzemské podmínky by tak na chov a produkci vajec i jeho následnou cenu neměly mít tak velký vliv.
Česká plemena, jako jsou česká husa chocholatá a česká slepice, byly u nás dříve rozšířené. Dnes jich je hrstka a starají se o ně spíše nadšenci. Uvedla, že pro drobné chovatele, k nimž patří třeba i fanoušci plemena česká slepice, by byl výskyt ptačí chřipky v jejich chovech vzhledem k počtu chované drůbeže zničující.
Například českých slepic vyznačujících se zlatou kropenatou barvou, které se na území České republiky chovaly po staletí a v 19. století byly nejrozšířenějším plemenem, je podle Českého svazu chovatelů drůbeže nyní asi tisíc. Chovají je nadšenci v počtu zhruba deseti kusů v jednom chovu a chodí s nimi na výstavu podobně jako majitelé psů a koček.
Ostatní česká specifická plemena, jako jsou slepice šumavské (Šumavanka), české husy či české husy chocholaté, jsou na tom co do počtu žijících kusů ještě hůře. Právě tito chovatelé proto musejí na styk svých chovů s volně žijícími ptáky dávat pozor.
V další části rozhovoru Gabriela Dlouhá přešla k ekonomice chovu drůbeže a její oblibě u českých konzumentů. Na otázku, kolik vajec a drůbežího masa Češi zkonzumují a jak moc jsou závislí na ostatních státech, konstatovala, že historicky spotřeba masa na obyvatele na českém území za posledních 80 let rostla. U vajec stoupla zhruba na dvojnásobek (ze 126 kusů na osobu a rok v roce 1948 na 263 v roce 2018) a u drůbežího masa se zvedla za stejné období asi patnáctkrát (z 1,9 kg na 28,4 kg).
Oproti našim historicky nejbližším sousedům, Slovákům, jedí Češi mnohem více drůbežího masa, a naopak méně vajec. Podle dat FAO (Organizace pro výživu a zemědělství při OSN) za rok 2017 spotřebovali slovenští jedlíci 12 kilogramů vajec na osobu a rok (FAO nepočítá vejce v kusech, ale na kg), kdežto Češi jen osm. Slováci se tak zařadili k největším jedlíkům na světě. To ovšem není nic oproti Číně, jejíž obyvatelé spořádali ve stejném roce na osobu 22 kg vajec.
Na nárůstu spotřeby drůbežího masa v České republice má určitě vliv snaha lidí o zdravější životní styl, kdy výživoví odborníci připisují drůbežímu masu příznivější účinky než oblíbenému vepřovému či uzeninám.
V rozhovoru s Gabrielou Dlouhou je dále uvedeno, že v oblasti produkce vajec jsou Češi relativně soběstační. V posledních letech se míra soběstačnosti pohybuje nad 80 procenty. Evropská unie jako celek si sama se svou produkcí vystačí, vyrábí dokonce více vajec, než spotřebuje.
U drůbežího masa to je horší, jak ukazuje graf soběstačnosti porovnávající obě komodity, míra soběstačnosti se u něj poslední roky pohybuje na úrovni 65 procent.
Ve vztahu k okolnímu světu tak Česko více vajec a drůbežího masa dováží, než vyváží. Dynamika obchodní bilance se přitom v průběhu let měnila.
Podle analytika projektu Evropa v datech Jana Krupičky Slovensko bylo ještě do poloviny první dekády nového tisíciletí pro Českou republiku největším exportérem slepičího masa. Od poloviny té dekády ho střídá v důležitosti Polsko, ze kterého pochází 75 procent dovezeného slepičího masa. Slovensko je oproti tomu hlavním trhem, kam míří české drůbeží. Mezi roky 2000 a 2016 to bývalo stabilně přes 50 procent českého vývozu. Podobně to je podle něj i s vývozem a dovozem většiny ostatních druhů masa, kde hlavním dovozcem z České republiky je Slovensko a hlavním vývozcem k nám je Polsko. „S výjimkou masa z perliček, které pochází převážně z Francie a kterého se doveze o tři řády méně než v případě slepičího a masa z hus a kachen, které k nám míří převážně z Maďarska,“ poznamenává Jan Krupička.
Jak moc tedy může případný rozvoj ptačí chřipky ve světě ovlivnit produkci a cenu drůbežího v českých obchodech? Lze to vyčíst z grafu Cena vajec a kuřat a porovnat je s výskytem ptačí chřipky u nás. „K potvrzeným případům ptačí chřipky v chovech v ČR došlo v letech 2006, 2007, 2017 a 2020,“ říká Petr Majer ze Státní veterinární správy.
U křivek vývoje cen jednotlivých komodit sice v roce 2007 k nárůstu cen zhruba o polovinu dochází, a to u kuřat i vajec, ale dále už skokově rostou pouze ceny vajec, a to nejvýrazněji v roce 2012, kdy meziročně vyskočí více jak na dvojnásobek, a pak v roce 2017, kdy vzrostla meziročně zhruba o 60 procent.
Spojitost mezi výskytem ptačí chřipky v České republice a dopadem na ceny komodit spojených s drůbežím masem, tedy není přímá.
„Na konci roku 2017 u nás opravdu skokově vzrostla cena vajec a téměř dosáhla absolutního vrcholu z roku 2012, kdy se kvůli legislativě rušily chovy slepic s příliš malými chovy. V roce 2017 však nerostla v Evropě cena vajec kvůli vybití chovů z důvodu ptačí chřipky, ale kvůli zlikvidování zhruba milionu nosnic v Belgii a Nizozemsku kvůli kontaminaci jedovatým insekticidem fipronilem,“ komentuje vývoj cen komodit Jan Krupička.
Předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá s nízkým navázáním ceny na výskyt drůbeží chřipky v naší zemi souhlasí a předpokládá, že v průběhu roku proto prudké zvýšení cen komodit nehrozí.
„Riziko výrazného skoku cen je u nás s ohledem na přísná veterinární opatření, míru soběstačnosti i způsobu chovu drůbeže velmi malé. Může sice dojít k měsíčnímu nárůstu cen, ale pokud se citelně nezhorší situace ve světě a naši dodavatelé, jako je Polsko, nezačnou v důsledku toho vyvážet produkty do jiných zemí, tento nárůst by měl být malý,“ je přesvědčena Gabriela Dlouhá.