Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek Eurofound vydává novou zprávu týkající se aspektů nestandardního zaměstnávání v Evropě. Tato zpráva zkoumá vývoj nestandardních forem zaměstnávání v posledních deseti letech. Sleduje trendy v hlavních kategoriích nestandardního zaměstnávání, kterými jsou dočasné zaměstnávání, dočasné agenturní zaměstnávání, práce na částečný úvazek a samostatné výdělečné činnosti. Vychází především z dat průzkumu pracovních sil Evropské unie. Diskutuje o některých aspektech situace na trhu práce u pracovníků v těchto kategoriích, včetně mzdy a rozsahu, v jakém by upřednostňovali standardní pracovní status. Obsahuje rovněž konkrétní zaměření na práci zprostředkovanou digitálními platformami, která je nejvíce inovativní z nových forem zaměstnávání. Práce na digitální platformě mají značný potenciál pro ekonomický růst, ale také představují výzvy související s pracovními podmínkami a sociální ochranou. Otázky sociální ochrany týkající se jiných nových forem zaměstnání, které již byly identifikovány v dřívější analýze Eurofoundu, jsou také zdůrazněny. Vybíráme některé zajímavé skutečnosti, které ze zprávy vyplývají.

Standardní pracovní smlouva, obvykle pětidenní týden na základě smlouvy na dobu neurčitou, je silně vázána na hospodářský vývoj.  To je zřejmé, podíváme-li se na trendy v jednotlivých zemích, nebo na průřez u více či méně rozvinutých zemí. Od konce sedmdesátých let v mnoha evropských zemích začaly výrazně růst dočasné smlouvy, v souvislosti s vlnami silného ekonomického růstu v určitých zemích, což trvalo až do recese v roce 2008. Samostatně výdělečná činnost v minulém století dlouhodobě klesala, od počátku 80. let minulého století v některých členských státech začala pomalu stoupat.

 

V posledním desetiletí jsou v Evropské unii na stabilní úrovni jak dočasné smlouvy, tak samostatně výdělečná činnost. Číselně významná nová forma zaměstnávání -  dočasná agenturní práce, se objevila ve většině evropských zemí koncem 90. let. Zpočátku rostla poměrně rychle, ale nikdy nepředstavovala více než 3 % veškeré zaměstnanosti (CIETT, 2015). Dosáhla vrcholu v roce 2007 a nyní se pohybuje okolo 1,9 % (Světová konfederace zaměstnanosti, 2017).

 

Nestandardní formy zaměstnávání mohou být nejisté s ohledem na slabá smluvní práva, nebo v důsledku působení tržních sil. Dočasné smlouvy mají omezenou dobu trvání, přičemž zaměstnavatelé nemají ani nízké, nebo dokonce vůbec žádné náklady v souvislosti s propouštěním. Bezpečnost samostatné výdělečné činnosti, obvykle ve velmi malých společnostech a s omezenými finančními zdroji, aby se vyhnuly výpadkům, závisí přímo na poptávce po poskytovaných službách, takže tato práce je velmi vystavena vlivům výkyvů na trhu.

 

Nadace Eurofound provedla analýzu pro určení pravděpodobnosti uzavření smlouvy na dobu určitou v porovnání s uzavřením smlouvy na dobu neurčitou  a dospěla k následujícím závěrům:

 

• pravděpodobnost uzavření smlouvy na dobu určitou je mnohem vyšší u zaměstnanců ve věku 20-29 let, taktéž u osob ve věku 30-39 let a nad 60 let, i když v menším rozsahu. Nižší je u osob ve věku 40-49 let, nejnižší pak u osob ve věku 50 - 59 let;
• pravděpodobnost uzavření smlouvy na dobu určitou je mírně vyšší u žen než mužů, i když tento rozdíl není statisticky významný. Do roku 2016 byl rozdíl mezi dočasnou zaměstnaností mužů (13,8 %) a žen (14,7 %) nižší než procentní bod;
• existuje negativní vztah mezi dosaženým vzděláním a pravděpodobností uzavření smlouvy na dobu určitou;
• pravděpodobnost uzavření smlouvy na dobu určitou je mnohem vyšší v zemědělství a některých sektorech služeb než ve zpracovatelském průmyslu, zatímco ve finančním sektoru a těžebním průmyslu je nejnižší pokud jde o odvětví;
• pravděpodobnost uzavření smlouvy na dobu určitou je mírně vyšší u zaměstnanců ve středních firmách (20-49 zaměstnanců) než u zaměstnanců větších společností (50 a více zaměstnanců).
• pravděpodobnost uzavření smlouvy na dobu určitou je mnohem vyšší u základních profesí a mnohem nižší u manažerů, specialistů a techniků než u řemeslníků a příbuzných profesí, což odráží negativní vztah mezi intenzitou kvalifikací v profesní kategorii a pravděpodobností uzavření smlouvy na dobu určitou;
• pravděpodobnost uzavření smlouvy na dobu určitou je vyšší pro zaměstnance s částečným úvazkem než pro pracovníky pracující na plný úvazek a vyšší pro zaměstnance, kteří mají více než jedno zaměstnání než pro zaměstnance s jediným zaměstnáním;
• osoby samostatně výdělečně činné bez zaměstnanců představují 10% všech zaměstnaných v EU, zatímco osoby samostatně výdělečně činné se zaměstnanci představují 4,5%.
• samostatně výdělečná činnost se v mnoha členských státech zvyšovala až do recese, avšak v posledním desetiletí klesla v Evropské unii téměř o půl milionu. Česká republika, Francie, Nizozemsko a Slovensko vykázaly silný růst, zatímco Německo, Polsko a Švédsko patří mezi členské státy s klesající samostatně výdělečnou činností
• Údaje z Nizozemska a Německa naznačují, že primárními motivy pro samostatně výdělečnou činnost jsou často pozitivní faktory vycházející například z autonomie a příležitostí. Existuje však i negativní motivace, která souvisí s nedostatkem jiných možností, a to spíše v Německu než v Nizozemsku. Menší procento dokonce uvedlo, že je to kvůli jejich "zaměstnavatelům", kteří chtějí, aby pracovníci byli zaměstnáni jako osoby samostatně výdělečně činné.

Celý text zprávy Eurofoundu naleznete na odkazu: https://www.eurofound.europa.eu